| babiki | 
 |
(8.11.2012 8:10:07)
Zalezi na lidech. Sla bych jen k nekomu kdo by mi byl osobne doporucen. Jako dite jsem byla u psycholozky, oak jsem zjistila ze to byla kamaradka me ucitelky biologie a vsechno ji vykladala 
|
| Anthea | 
|
(8.11.2012 9:38:09)
Nano, na tom, že by měl mít psycholog klienta rád, kromě tedy odborných předpokladů něco bude. Protože u psychologa by měl ten člověk třeba zažít pocit bezvýhradného přijetí, podle mého názoru. Tedy něco, co v životě třeba nedostal, neměl pocit, že je pro někoho důležitý, že mu někdo naslouchá, nesoudí ho a přes různé duševní výblitky, zkraty a i třeba nepříliš pěkné myšlenky, motivace, ho má pořád rád - něco jako vztah rodiče k dítěti, které má postupně provést na cestu duševního zdraví. Ale k tomuhle je asi málokterý psycholog ochotný, protože něco podobného by vyžadovalo hodně osobního nasazení, musel by klientovi skutečně poskytnout svou osobní energii, což není legrace. Nedařilo by se mu se oprostit od klientových problémů zavřením dveří ordinace. To přikyvování za stolem a občasné glosování není tak náročné, jako to, co popisuje Peck.
|
| Elíláma | 
|
(8.11.2012 9:39:18)
Anthea: pěkně řečeno 
|
|
| Kudla2 | 
|
(8.11.2012 10:06:26)
Antheo,
já naprosto souhlasím s tím, co říkáš, že by klient měl u psychologa pocítit bezvýhradné přijetí i s chlupama a chybama, ale proč by ho ten psycholog musel mít kvůli tomu RÁD?
To je podle mě úplně jiná kategorie, to už zasahuje do jeho osobního teritoria, kam by to podle mě zasahovat nemělo.
A když už, tak "rád" podle toho křesťanského hesla "miluj bližního svého" v tom smyslu, že ho prostě akceptuje takového, jaký je, a nebude ho soudit podle vlastního hodnotového žebříčku. Prostě že "kope za něho", stojí na jeho straně, chce mu pomoct a ne uškodit, "mít rád" s tím nemá přece nic společného!
Naopak si myslím, že tahat do toho příliš osobní city by bylo neprofesionální a tomu pacientovi i tomu psychologovi by to spíš uškodilo.
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 10:14:35)
Kudlo, no jo a už jsme u toho - viz diskuse Etika psychologů.
Já vím, že v psychologii se používá termín "přenos", což je ale dost v rozporu s tím "mít rád". Taky otázka do pranice.
Za sebe ti odpovím - proč by ho měl mít psycholog rád? Protože lidská traumata jsou o emocích a záporné emoce se podle mě dají přebít jen kladnými, ne nezúčastněnými řečmi a rozbory.
Když někdo ten pocit přijetí nezažil, ani se neumí psychologovi otevřít, protože má pocit, že bude za své "špatné" myšlenky, motivy třeba souzen. Tak jako byl odsuzován v dětství třeba rodiči, co ho neuměli "přijmout" takového, jaký je. Se vztekáním, nepříjemnými vlastnostmi. Rodiče, co dávali najevo, že dítě spíš obtěžuje, že si takhle svého potomka nepředstavovali, natož, že "je pro ně cenné".
Výborný terapeut by mu měl dát pocítit, co je to důvěra, náklonnost a to přijetí. Bez toho je podle mě chození na psychologii jakýmisi sezeními, které ale člověka emočně nerozpohybují.
Navíc - já nějak nejsem zastánce směrů /a to ani ezoterických/, které vyznávají se donekonečně šťourat v traumatech, pořád je rozebírat, přičemž ale se přitom uvolňuje spousta negativní energie, která ale není přehrána pozitivními emocemi.
Zjednodušeně - když budu chtít přehrát špatnou nahrávku, začnu na ní nahrávat dobrou, nebudu si pořád dokola pouštět tu špatnou a rozmýšlet nad tím.
Dikuse se zúčastním později, teď musím odejít.
|
| Kudla2 |
|
(8.11.2012 10:18:08)
Antheo,
já si myslím, že ho může přijmout, aniž by ho měl rád (tím nemyslím, že by k němu měl negativní pocity, ale že by ho prostě jako člověka netoužil třeba vídat i mimo praxi.)
Může s ním soucítit, může udělat všechno, co jako odborník má, aby mu pomohl, a IMHO to vůbec nemusí být studené a neosobní, ale RÁD pro mě spadá už do intimní kategorie, kam by si člověk asi práci povinně pouštět neměl.
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 10:39:40)
Kudlo, co si vzpomínám, tak Peck to v té knize popisuje, vlastně bere skvělého terapeuta jako rodiče, který nezralou osobnost provede vlastně celým psychologickým vývojem, řeší i v určité fázi třeba i ten přenos a pak ve finále dojde k odpoutání pacienta.
Jistě mít rád terapeut nemusí, ale tím právě nezprostředkuje klientovi tu unikátní emoci, která mu chybí. Pak je to celé o analýze, ale ne o uzdravení osobnosti zgruntu zhloubi a provedení tou správnou cestou k duševní zralosti a dospělosti.
|
|
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 10:19:54)
Anthea: "Já vím, že v psychologii se používá termín "přenos", což je ale dost v rozporu s tím "mít rád"."
Proč myslíš??
|
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 10:22:02)
Anthea: "Navíc - já nějak nejsem zastánce směrů /a to ani ezoterických/, které vyznávají se donekonečně šťourat v traumatech, pořád je rozebírat, přičemž ale se přitom uvolňuje spousta negativní energie, která ale není přehrána pozitivními emocemi.
Zjednodušeně - když budu chtít přehrát špatnou nahrávku, začnu na ní nahrávat dobrou, nebudu si pořád dokola pouštět tu špatnou a rozmýšlet nad tím."
Nojo, ale ono to funguje i tak, že když vyhrábneš to hnusný, ohromně se ti může ulevit. Když to přepisuješ, často to prosakuje a stejně to tam vždycky zůstane, já zas nejsem zastánce směru chrlení pozitivních emocí přes sračky.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 10:24:09)
Příklad, zjistím, že celý život od sebe odháním chlapy, protože od nich chi něco, co jsem nedostala od matky, uvědomím si, že vlastně mamka nemohla první rok přijmout, že jsem dejme tomu holka. A že se to tam promítalo. A že jsem to prožívala těžko a tu bolest nebyla schopná jako dítě zpracovat, tak jsem ji zadusala hluboko v sobě. No ale teď jako dospělá už to řešit umím, ale nevím co, když je to zadusané. tak to vyhrabu a srovnám se s tím face to face.
|
|
| CPO |
|
(8.11.2012 10:31:19)
"Nojo, ale ono to funguje i tak, že když vyhrábneš to hnusný, ohromně se ti může ulevit. Když to přepisuješ, často to prosakuje a stejně to tam vždycky zůstane, já zas nejsem zastánce směru chrlení pozitivních emocí přes sračky."
Souhlas s Elííí. Byť to zde bylo nezřídka kritizováno některými nicky, tak mně opravdu pomohlo až to "důkladné vykydání stáje". Jo, smrdělo to. Ale teď je to tam čistý aspoň tak, aby se tam dalo žít  - a zbytek už se douklízí snáz i cestou...
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 10:34:52)
B já neříkám, ale pořád se mluví o kydání stáje, ale je tam třeba dát novou podestýlku a to podle mě nikdo včetně psychoterapeutů moc neřeší.
Nevím, ale v tomhle nejsem konzervativec, já si pořád myslím, že emoce, které má člověk primárně dostat z vnějšku, musí doopravdy DOSTAT. Třeba ten pocit přijetí - ten má přijít z okolí, už jako pozitivní vzor, když to někdo nedostal, tak to sice může dokázat vyanalyzovat, ale musí vědět, jaké to je, CÍTIT HO.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 10:36:38)
" já si pořád myslím, že emoce, které má člověk primárně dostat z vnějšku, musí doopravdy DOSTAT"
Možná jo - ale když nedostává, tak se má jít oběsit?
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 10:41:44)
" já si pořád myslím, že emoce, které má člověk primárně dostat z vnějšku, musí doopravdy DOSTAT"
Možná jo - ale když nedostává, tak se má jít oběsit?
oběsit ne, ale proto ve většině případů prostě je ten proces nedodělaný a tomu člověku se prostě nezačne v životě dařit, protože získal sice NÁHLED na situaci, ale dál se nedostal právě kvůli tomuhle
viz vedlejší diskuse Etika terapeutů, tam jsou taky myšlenky o tomhle
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 10:43:23)
Antheo: někteří. A někteří prostě zjistí, že je dostat měli, nedostali a přestanou se tím trápit. Ale už budou vědět, proč jim bylo smutno, nemohli to zpracovat jako děti, ale jako dospělí už můžou.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 10:44:18)
ona totiž ta láska a přijetí od náhradních osob (zástupných) je super na to si ten pocit prožít, ale nikdy, nikdy! už to nebude přijetí od matky.
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 10:47:36)
Elí, ale je dobré ten pocit zažít, už proto, aby člověk věděl, jaké to je, což spousta lidí ani neví, protože po špatných rodičích na sebe nabalí špatné partnery a tak se plynule pokračuje v zvětšování toho negativního pocitu. Spousta lidí ani neví, jaké to je, když tě někdo poplácá pomyslně po rameni.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:01:31)
Antheo: určitě je dobré ho zažít, o tom žádná. A já věřím, že zralé osobnosti plus jistému typu osobnosti tomu opravdu postačí porozumět.
Třeba když zistíš, že ti chybí z miminkovského období sání prsu a proto ti dělá tak dobře jídlo, taky nepůjdeš žužlat prsa, protože už jsi dospělá, ale prostě dozraješ a přestaneš to potřebovat.
|
| Monty | 
|
(8.11.2012 11:02:38)
"A já věřím, že zralé osobnosti plus jistému typu osobnosti tomu opravdu postačí porozumět."
Lamo,
buď ráda, že žádnej takovej deficit nemáš. Každý ráno, když se probudíš, za to poděkuj Velkýmu Manitouovi.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:06:55)
Monty, smůla, Manitů to zas prošvihl  psala jsem to tu výše (níže?  ) docela podrobně, já od rodičů bezpodmínečné přijetí nezažila a chybí mi a taky pochválení od otce, ale ať by mě kdo chválil horem dole, jsem nenasytná, potřebuju to buď od otce nebo se s tím srovnat, že to od otce už nikdy nedostanu. To jako příklad. To samotný uvědomění mi už tak na 30 % ulevilo, dost mi to komplikovalo vztah s lidmi.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:10:00)
Lamo,
jo, jenže mně tohle zrovna nechybí.
Podívej, já si povídala s celou řadou psychologů a jejich názory nebyly nijak v rozporu, takže i po této stránce jsem se poctivě pokusila udělat maximum.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:13:22)
Monty, já ti vůbec nerozumím, co tím chceš říct, co jsi měla udělat. Jinak ty jsi psala, bu´d ráda, že jsi to nezažila, hodila jsem příklad, že taky pracuju na tom, že mi něco chybí a ty mi napíšeš, že tohle ti nechybí, nerozumím té návaznosti.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:14:59)
Lamo,
no, tím myslím, že máš být ráda za to, že tvé deficity se odstranit dají, dá se na nich pracovat a máš výhled na lepší příští, protože ti zjevně nikdy nechybělo něco, co se nahradit nebo vytěsnit NEDÁ.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:16:02)
Monty, třeba nedají, to ještě nevím 
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:17:33)
No nahradit a vytěsnit se nedá to, že toužím po ocenění svým tátou, on mi to nikdy nedá a od jiných mě to nenaplňuje ale pracuju na tom, abych to jako dospělá ženská už nepotřebovala. Zatím to tam ještě je, ale pracuju na tom, no třeba se mi to nepovede, naštěstí žít se s tím dá, jen bych měla varovat mandžu, proč jsem taková... složitá do vztahu.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:19:23)
Lamo,
no právě - ocenění tátou/mámou jako dospělá ženská nepotřebuješ a můžeš s tím pracovat. Stejně jako nepotřebuješ sát prs. Ale jsou věci, který potřebuješ i jako dospělá ženská a ty se tedy potírají a racionalizují zatraceně blbě. O tom si dovolím něco málo vědět.
|
| Grainne | 
|
(8.11.2012 11:21:25)
Monty, právě to neocenění v útlém dětství, většinou rodiči a jejich nepřijetí dítěte způsobuje všechny další deficity a je velmi namáhavé a u někoho dokonce nemožné je naplnit.
|
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:35:16)
Monty: aháá, jasný, už chápu, jak to myslíš, to jo.
|
|
|
|
|
| *Niki* | 
|
(8.11.2012 11:17:56)
Monty, zcela upřímně, nerada bych, aby ta diskuse byla zas o tobě (tvůj problém bude nejspíš v tom, ne že tvé deficity zaplnit nejdou, ale ty si hýčkáš díry na dně džbánu a ať ti tam lije x lidí hektolitry vody, stejně to vypouštíš a stále chceš a potřebuješ - třeba zájem:).
Prolomit tvůj odpor by stálo hodně sil, protože ty se dost bráníš, stále jsi v opozici a tuto pozici v opozici si dost hýčkáš
Takže ne že NEJDE
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:21:44)
Niki,
ale houbičky, vždyť ty deficity se daly vyplnit úplně v pohodě, akorát s tím drobným problémem, že o to dotyčný nestál.
Sorry, jsem monotematická, protože mne to bolí. A bolí mne to hodně. Právě PROTO, že jsem to měla, nemám a už mít nebudu. Kdybych to nepoznala, byla bych na tom dneska daleko líp.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 11:24:21)
Monty, ty deficity jsou nezaplněné, kdyby ne, sebevědomě a suverénně vyrazíš do světa s pocitem, že za prvním, nejvýš za druhým, nebo třetím rohem na tebo čeká totéž, ne li něco lepšího, prostě proto, že na to máš nárok jen z toho titulu, že to chceš.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:28:07)
Grainne,
taky smolík - nechci nic jinýho, chci zpátky TOHLE.
A protože to nejde, musím se s tím deficitem naučit žít.
Sorry, je to o mně, komu to mám vyprávět? Zdi? Oknu? Berte to jako terapii. Strašně ráda bych to nedělala a šla teď klidně drhnout podlahu a sbírat z ní jeho trenky. Ale nemůžu, tak brečím tady, no.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 11:32:20)
Monty, ty nechceš TOHLE, ty chceš zpátky jednoho konkrétního chlapa. V tomhle stádiu naprosto pochopitelné a ještě to nedozrálo natolik, abys vůbec byla ochotná si to připustit.
Až se to stane, bude líp a pak se teprve můžeš rozhodnout, jestli chceš, nebo nechceš.
Teď je fáze brečení a utápění se, ale z vlastní zkušenosti vím, že přesně tuhle fázi nelze vynechat, dá se nejvýš potlačit a tím dočasně odsunout a o to je to horší, takže - klidně breč, co to jen jde. Tomu se nedá vyhnout, ale je to potřeba.
Později už ten směr bude jiný.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:33:38)
Grainne,
vůbec to nepopírám... jo, chci zpátky jednoho konkrétního chlapa. 
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 11:36:17)
No, tak až tohle přejde, pak se můžeme bavit o tom naplňování. To nemusí být zrovna tenhle jeden konkrétní chlap, ba, to vůbec žádný chlap být nemusí.
Jen tak nějak zavedeně chlap je nejlíp po ruce, když ho máme doma, ale pak zase běda, když nenaplňuje.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:41:12)
Grainne,
obávám se, že TOHLE nikdo jinej než chlap naplnit nemůže.
Ale jo, dá se to něčím trochu překrýt, zabavit se jinak... ale nikdy to nepřestane chybět. Zvlášť u někoho, kdo je tak hnusně stabilní jako já. Z první lásky jsem se léčila deset let, z toho sedm jsme se vůbec neviděli ani nebyli v kontaktu a skončilo to jenom proto, že se zachoval opravdu jako ten nejhorší debil a mne v tu chvíli bylo jasný, že to, co jsem na něm měla ráda už dávno neexistuje a zůstal jen zahořklej, zakomplexovanej loser. Takhle skončil i deficit s tátou - zachoval se jako naprostá nula a svině a tím pádem pro mne přestal existovat. Bez tohohle impulsu nedokážu skončit žádnej vztah, i když je jednostrannej. A obávám se, že ON mi ho nedá. On mne "jenom" nechce, a to není dostatečnej důvod.
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 11:44:33)
Mě se to nejeví jako stabilita (ale já nejsem psycholog, na mě nedej), ale jako přesný opak. Jsi velmi křehká... když tak lpíš na něčem, co už není, a potřebuješ ránu zvnějšku, protože sama to ukončit nemáš sílu.
Stejně jako naplnění čekáš zvnějšku.
Chápu tě, ale ...tohle není zrovna vztahové plus.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:47:02)
Niki,
lpíš je špatný slovo.
Nelpím. Postrádám.
|
|
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 11:47:36)
Monty, překrývání a zabavování se je řekněme určitou nadstavbou téhle fáze, kdy nejsi vyrovnaná se stavem věci.
Ty jsi ve své údajné samostatnosti hrozně závislá, uvědomuješ si to? Ty jsi závislá na tom, aby to, co musíš udělat ty, tedy odpoutat se, udělal ten druhý nějakým vlastním činem, který by zapadl do tvého rámce nemožné bytosti, kterou teprve poté můžeš neakceptovat.
To je, mezi námi, dost velký průšvih, ztratit kdo ví, kolik let čekáním, až se někdo uráčí udělat dostatečný kiks.
Nemám tušení, jak se tohle řeší, ale právě tady bude pes zakopán. Dostala ses až takhle daleko u těch psychologů? Mám dojem, že tohle by už ale chtělo špičkovou kapacitu.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:54:36)
"Ty jsi závislá na tom, aby to, co musíš udělat ty, tedy odpoutat se, udělal ten druhý nějakým vlastním činem, který by zapadl do tvého rámce nemožné bytosti, kterou teprve poté můžeš neakceptovat."
Grainne,
ty to vidíš trochu jinak, než to reálně je. Já těch deset let neseděla doma a neplakala, měla jsem i nějaký vztahy, ta "závislost", o který píšeš spočívala pouze v tom, že jsem ztratila něco, co je těžko nahraditelný - nemohla jsem se odpoutat od intenzivního prožitku, ne od tý osoby. Nevím, jestli to píšu dostatečně srozumitelně. Odpoutat se od ztráty důležitý věci jde jen tím, že najdeš jinou důležitou nebo ještě důležitější a zásadnější, ne tím, že "není", když "byla", to je celkem přirozený, lidé nezapomínají na ty, kteří zemřeli nebo na to, jaké byly jejich děti, když byly malé, i když jsou už velké. Ty prostě během života ulpíváš v momentech, který ti něco daly a nějak tě obohatily. A když je ti zle, vracíš se do nich. Jako psala Božena Němcová "Babičku", když jí zemřel syn Hynek. Vrátila se v myšlenkách do vykonstruovaný idylky. A to není nic nepřirozenýho ani "nemocnýho", to je naopak úplně normální.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 12:03:31)
Monty, ty si pleteš právě to různé zabavování se a vyplňování zbytečného času něčím, nebo i někým jiným.
Pak se ovšem nemůžeš naplno otevřít něčemu, nebo někomu jinému, to jen tak hraješ. Dokonce to nemusí být ani ty minulé vztahy, které ti v tom brání. To je něco, co může odradit protějšek, který instinktivně vycítí, že jsi pořád kdesi na okraji vztahu a nechává si rezervu.
Když si ovšem ve vztahu necháváš citovou rezervu, brzy tě přestane naplňovat. Pak máš možná prima spolubydlícího, ale tady je zase velké riziko, že za každým rohem je spousta prima spolubydlících. Nic víc, nemají vyšší hodnotu, ale je jich slušný výběr.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 12:07:40)
Grainne,
asi ti moc nerozumím. Jakou rezervu máš na mysli? Jo, nevrhám se do ničeho po hlavě, ale když už něco dělám, tak to nikdy nedělám napůl. Jako že "zkusíme a uvidíme" - to do určité míry ve chvíli, kdy projektu tak úplně nevěřím, ale pokud jo, tak si žádný rezervy ani zadní vrátka nenechávám.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 12:12:58)
Monty, ty o tom ani nemusíš vědět. Já to samozřejmě nevím taky, ale připadá mi to už za hranicí individuality a možná by to stálo za zamyšlení.
Ty se prezentuješ takřka jako ideál, včetně skoro bezbřehé tolerance, to by většina mužů musela své "normální manželky" s "normálními chybami" rovnou mordovat a běžet za tebou, jakožto ideálem a kupodivu to tak není.
Možná se sice otevřeš jako kamarádka, ale ne jako žena, se vším, co k tomu patří, co já vím.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 12:16:51)
Grainne: ale houbec, Monty tu o sobě psala kolikrát, že je pesimista, co je větší antiafrodiziakum pro chlapy
|
| Monty |
|
(8.11.2012 12:19:22)
Lamo,
skeptik, ne pesimista.
Na to, že bych byla pesimista si nikdo stěžovat nemůže.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 12:19:38)
aháá tak to jo
|
|
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 12:18:10)
"Ty se prezentuješ takřka jako ideál, včetně skoro bezbřehé tolerance, to by většina mužů musela své "normální manželky" s "normálními chybami" rovnou mordovat a běžet za tebou, jakožto ideálem a kupodivu to tak není.
Možná se sice otevřeš jako kamarádka, ale ne jako žena, se vším, co k tomu patří, co já vím."
Grainne,
já to nevím taky. Asi nevím, co to je otevřít se jako žena. Protože jako kamarádku nebo milenku mne chtěl kdekdo, ale jako k partnerce se ke mně nechoval nikdo... až na NĚJ a ten to zabalil, aniž bych přesně věděla proč.
A nemysli si, že se neptám... ptám, jenže ty odpovědi jsou sice vzácně jednotný, ale víceméně nanic, protože TO se změnit nedá.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 12:54:05)
Mony, ty odpovědi jsou víceméně nanic, protože sice odrážejí něco viditelného zvenčí, ale to je pravděpodobně následek, ne příčina. Bylo by potřeba zapátrat po příčině a kdyby se podařilo ji najít, odtsranit ji.
Ty jsi tu příčinu asi zakryla velmi důkladně jako své slabé místo, ovšem je otázka, jestli to naopak nebyla ta žádaná a silná stránka.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 13:11:47)
Grainne,
já ti nevím, ani žádnej psycholog na to nepřišel... a když si čtu zápisky svý matky z doby, kdy jsem byla malá nebo si vzpomínám na to, jaká jsem byla... nic tam nevidím. Ty základní rysy jsou pořád stejný. Leda by to souviselo s tím úchylným dědečkem - ale to už je veliká Freudovina. Všichni chtěli, abych byla kluk, nikdo se ke mně nechoval jako k holčičce, prostě to "ženský" neexistovalo. Jenže to asi blbě vykořeníš, i kdyby to byla stokrát pravda, protože k tomu nedošlo na žádný vědomý úrovni, to nebyla z mý strany záměrná obrana proti ničemu.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 13:22:09)
Monty, pak to paradoxně mohla být ta touha "hodné holčičky" vyhovět a stát se chlapečkem.
To by i mohlo být, na mně se v tomto ohledu totiž nijak neprojevilo, že mně maminka nenaučila "vařit ani čaj", zato tatínek, milující svou HOLČIČKU, ji naučil házet nožem, střílet, rozdělat oheň na sněhu, aniž by přitom jakkoliv zpochybnil, že tyhle disciplíny jsou žádoucí i u holčiček.
Zřejmě ho vůbec ani nenapadlo, že s chlapečkem by to bylo lepší. Vztah k těm disciplínám mám dodnes, ale ani náhodou se mi nestává to, co tobě.
Leda v souvislosti s věkem, kdy už můžu být za "tetu Sally"
|
| Monty |
|
(8.11.2012 13:24:25)
Grainne,
jenže já nebyla hodná holčička, já byla jako dítě velice tvrdohlavý a agresivní bastard.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 13:26:06)
Myslím už jako batole - to znám jak z těch zápisků, tak z vyprávění babičky. Se mnou nešlo nic dělat, byla jsem naprosto neovlivnitelná, nezpracovatelná, nechala jsem se radši zbít, než bych ustoupila. A to není cílený výběr, ten jako batole asi nezvládá nikdo.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 13:41:06)
" nechala jsem se radši zbít, než bych ustoupila"
ze svých ve skutečnosti správných a oprávněných požadavků na správné chování rodičů k tobě, Monty.
Mám/měla jsem to stejně. Taky ze mě nic nevymlátili,čím víc mlátili, tím víc jsem si v duchu říkala "vy idioti, jako ČEHO TÍMHLE chcete dosáhnout???" a tím víc jsem "nespolupracovala" při jejich nesprávném chápání světa.
Zajímavé bylo, že moje dcera v okamžicích, kdy jsem se někdy i já mýlila (tedy, ne, že bych ji bila, ale prostě někdy jsem byla příliš ovlivněná "co se má dělat správně"), taky "nespolupracovala". Jenže já jsem byla na rozdíl od rodičů už jinde, věděla jsem, že děti "nezlobí", ale dělají nám "zrcadlo", takže jsem si vždycky řekla "Hele, brzdi, tady něco není úplně OK, co ti to dítě svým chováním chce sdělit, na co upozornit?" (četla jsem tehdy Tvoje dítě jako šance pro tebe, to by měli rodiče fasovat v porodnici, nejpozdějc) A obvykle jsem na to přišla.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 13:45:56)
B,
jenže ve dvou nebo třech letech to takhle ještě nestavíš. A když si čtu ty zápisky, je to na každý stránce - je tvrdohlavá, odmítá poslouchat, vzdoruje, nikdy neudělá to, co chceme. Takže z toho jasně vyplývá, že to bylo daný... vymezovat se člověk začne až později.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 13:52:28)
Četla jsi tu knížku? Já se s tím ztotožňuju, protože to zní logicky a zapadá to do těch situací.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 13:54:12)
Nečetla.
Ale sama matka mi přiznala, že na mně nejvíc nesnášela vlastnosti, který chtěla sama mít. Tzn. přesně ty, co jsem popisovala.
No, bohužel jsem jí nic nenaučila.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:08:14)
Kdybys chtěla, mohla by ses leccos dneska naučit od svého vlastního dítěte...to jsi zatím sice nemlátila, abys "to z něj vymlátila", ale ani sis tuhle možnost zřejmě příliš nepřipustila...teď jsem si vzpomněla na tu besídku ve škole resp. jak syn chtěl, i Jabkopřítel, abys "aspoň někdy projevila aspoň nějaký emoce".
Matka byla hysterka.
Tak ty holt jsi pokerface. Druhý extrém.
Nicméně, extrémy jsou tu proto, abychom si uvědomili, že správná je ta...zlatá střední cesta.
Kdybys jednou na takovýhle příspěvek místo okamžité reakce ve stylu, v čem se diskutující mýlí, zkusila zareagovat vnitřně "a co když je to pravda, a co když se PRÁVĚ TOHLE mám naučit", třeba by ti to pootevřelo dveře do mnohem voňavějšího sadu
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:12:58)
Tím "aspoň nějaký emoce" nemusí být míněno hned skákání z okna...ale třeba i obyčejné připuštění "jejda, co když se mýlím?"
Lidi, kteří dokážou tohle říct veřejně (nebo aspoň sami sobě), jsou silní, nikoli slabí, a opačně - i když opticky to vypadá jinak.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:15:09)
B,
tak zrovna s tím uznáním toho, že se mýlím nemám nejmenší problém.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:18:09)
My, co můžeme soudit pouze dle tvých reakcích na diskusích...za ty 2 roky si nevzpomínám (nevzpomínám, ale možná to proběhlo) na jediný tvůj příspěvek, který by byl uznáním, že si v něčem protivořečíš, že jsi někde přestřelila apod.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:20:32)
B,
jasně, to je dost dobře možný... když si to nemyslím, tak to neříkám ani nepíšu. Ale jednu věc přiznám klidně - před Jabkamzíkem jsem určitě často prohlašovala, že takovýho chlapa nepotkám, protože nejsou.
Opravuji - jsou, ale bohužel ne pro mne.
|
|
|
|
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 14:14:17)
B - v tom smyslu mě napadá taky příklad:
Dejme tomu, že se cílevědomému člověku, co má rád obdiv druhých, co po něm doslova prahne, co ho obdiv motivuje narodí salámista, kterého nelze motivovat, jehož cíl je tak nějak proplouvat po svém.
Dá se říct, že jsou jako dva lidi z jiné planety, přesně to, o čem píšeš. Ten motivovaný se pak zřejmě musí naučit přestat tlačit na pilu alespoň směrem k tomu dítětei, přestože jeho povahu prostě vnitřně nechápe, musí se s tím nějak smířit. Nebo se bude zmítat v nesouhlasu, pokusí se z něj cosi vymlátit, ale stejně to nejde.
To je i o Monty a její nechuti se předvádět jako dítě.Její rodiče zřejmě ambice chtěli ukojovat přes dítě, prostě chtěli aby jim dítě zprostředkovalo pozitivní emoce od druhých, což se vlivem nespolupráce Monty nestalo.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:16:09)
"což se vlivem nespolupráce Monty nestalo"
Jasně. Měli možnost - byť ji nevyužili - pochopit, že takhle se to nedělá, že správná cesta vede jinudy. Přes bezvýhradné přijetí dítěte...a tím i svého vlastního vnitřního dítěte, sebe
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:17:56)
Jistěže. Když si chce někdo něco dokazovat, tak na vlastní triko. Já tu nejsem od toho, abych někomu vynahrazovala jeho mindrák, přece.
|
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:14:25)
B,
Jabkokamzík těch emocí zažil tolik, že takový privilegium neměl zatím nikdy nikdo a výsledek?
Já umím dát najevo emoce, který mám, jen odmítám předstírat ty, který nemám.
Mmch. se synem jsme na tohle téma měli nedávno hovor. Pravil, že mu dost vadí to věcný řešení problémů, který chápe jako "lehkomyslnost" a snižování jeho vlastních pocitů. Když vidím, že se něčím trápí, chci to analyzovat a najít ve spolupráci s ním nějakou cestu, jak to překonat, ale on chce, abych s ním brečela a to já nedávám. Ale zas je rád, že o tom mluvím, protože to znamená, že o tom vím a uvědomuju si to.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:22:45)
"Pravil, že mu dost vadí to věcný řešení problémů, který chápe jako "lehkomyslnost" a snižování jeho vlastních pocitů. Když vidím, že se něčím trápí, chci to analyzovat a najít ve spolupráci s ním nějakou cestu, jak to překonat, ale on chce, abych s ním brečela a to já nedávám."
Není důležitá formulace ("abych s ním brečela"), ale co je ZA TÍM skryto.
"Mami, potřebuju, abys víc dala najevo, že mi opravdu rozumíš. V tuhle chvíli nepotřebuju ani tak rozbor, jako třeba - tiché sdílení (?), zatímco mě budeš pevně držet a objímat (?)"...možná tak něco třeba?
Ty hledáš u partnerů intenzivní sdílení...a syn? Dáváš mu to, co chceš od ostatních? A dáváš to SOBĚ? Nasloucháš SOBĚ? Opravdové sobě? Vnitřní sobě?
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:25:29)
Mimochodem, určitě není náhoda, že ty máš syna, jako není náhoda, že já mám dceru. Já jsem se měla naučit vycházet "se ženami", resp. se ženou v sobě. Ty pravděpodobně "s muži"
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:28:46)
B,
ne ne, to právě nestačí - já s tím na fyzický úrovni problém nemám, vždycky při tom věcným rozebírání sedím u něj, držím ho za ruku nebo ho objímám, neříkám mu to přes stůl u kafe. U mne ty emoce absentujou jen v tónu hlasu a mimice obličeje, v gestech ne a ostatních projevech ne.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:31:58)
No prostě kdyby MNĚ někdo prezentoval pochopení stylem "Podej mi prosím slánku", tak mě to citově neuspokojí.
Neříkám, že máš na to to udělat jinak (jistě bys to pak jinak udělala).
Jenom se na to zkus podívat touhle optikou.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:33:48)
B,
to máš těžký, protože já jsem na ty důkazy a ne na slova.
Takže MNE by potěšilo to objetí plus věcná snaha o řešení.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:38:29)
Jenže my se nebavíme o tom, co by potěšilo tebe, ale tvého syna
Sama jsi mnohokrát zdůraznila, jak velevýznamné pro tebe jsou dárky, které mají potěšit TEBE, ne dárce.
Opět rozpor mezi deklarací a vnitřním nastavením? Proč?
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:41:55)
Teď tomu moc nerozumím, kde je ten rozpor.
Pro mne je dárek něco, co má potěšit příjemce a já se můžu radovat z jeho radosti... ale i ten dárek můžu dát jen do výše svých finančních možností.
V emocionální, nehmotný rovině je to totéž - můžu se snažit udělat radost synovi, ale nemůžu překročit svůj stín.
Nebo nechci, jestli je ti takhle milejší.
Pro mne v tom žádný rozpor není. A pokud to někdo vnímá jinak, očividně spolu v tomhle směru nejsme kompatibilní.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:46:21)
"můžu se snažit udělat radost synovi, ale nemůžu překročit svůj stín.
Nebo nechci, jestli je ti takhle milejší."
To tví muži také.
Těm jsi to ovšem měla za zlé.
Byť to sama nedokážeš - nebo nechceš, jestli je ti to takhle milejší.
Čili to je ta past "vždyť já dělám všechno správně, tak jaktože to nefunguje směrem ke mně?"
Byla jsem v ní dlouho, dloooooooooooooooooooooouho. Už se z ní snad začínám vyhrabávat. Ale nechci tě poučovat, myslela jsem to dobře.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:51:08)
B,
měla jsem jim za zlé to, že to předstírali, ne to, že to "nemaj".
Víš, on ten problém je v tom, že já se na začátku nestavím ani jiná, ani "lepší", ani "horší", prostě jsem kdo jsem a moje chyba byla v tom, že jsem to automaticky čekala i od ostatních - ale ve skutečnosti jedinej, kdo nehrál, byl právě Jabkamzík.
Kdyby nepředstírali, logicky si s nimi nic nezačneš.
Exmanžel mi na první rande přinesl rajčata, protože jsem psala, že je mám ráda a choval se ("když ptáčka lapají") úplně jinak než po narození syna.
Já to nikomu nezazlívám, chápu že to je přirozený, ale pro nás co to neděláme je to holt dost do maléru zavádějící.
|
|
|
| Ivik a kluci 00,03,06 | 
|
(8.11.2012 14:47:47)
Monty,
"Pro mne je dárek něco, co má potěšit příjemce a já se můžu radovat z jeho radosti... ale i ten dárek můžu dát jen do výše svých finančních možností.
V emocionální, nehmotný rovině je to totéž - můžu se snažit udělat radost synovi, ale nemůžu překročit svůj stín.
Nebo nechci, jestli je ti takhle milejší."
Co bys udělala, kdybys věděla, že tvého blízkého úplně nejvíc potěší nehmotný dárek - např. společný koncert nebo hodina na paintballu - přičemž bys nesnášela koncerty a paintball by ti už vůbec byl proti mysli?
Šla bys na paintball, i kdyby ti to bylo proti srsti, nebo bys koupila hmotný dárek, který by též potěšil (ale ne tolik)?
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:55:11)
Ivíku,
nevím.
Fakt, zcela upřímně - nevím.
Sama bych totiž společný zážitkový dárky proti vkusu dárce nevyžadovala, přijde mi to právě už moc "přes závit". Jít někam, kde vím, že se budu otravovat a tím to zkazím i tomu, co se na to těší a má to rád... dělala jsem to pro syna s těmi besídkami, ale to on zas věděl, že tam jsem jen kvůli němu a ne kvůli té besídce... těžko říct, asi by záleželo na tom, o co by konkrétně šlo.
|
| Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(8.11.2012 15:01:25)
Monty,
ptám se proto, že spousta lidí ne že by vyžadovala něco takového, ale OČEKÁVÁ že mu protějšek sám poskytne něco takového (něco, co udělá jen kvůli němu, přičemž sám to tak nějak "protrpí").
Pak jsou lidi mnohdy zklamaní. Buď proto, že ten druhý jim to "něco" neposkytne, nebo proto, že to poskytne, ale ve výsledku to není ono, protože to "přes ten závit" přirozeně nejde.
A i když si to člověk umí racionálně vysvětlit, uvnitř to nenaplnění může zůstávat.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 15:04:09)
Iviku,
tak přesně to já neočekávám. Naopak očekávám, že bude protějšek natolik slušný, že to po mně chtít nebude.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 15:08:27)
Iviku,
nevím jak to myslíš - vyžadovali co?
|
| Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(8.11.2012 15:11:36)
Monty,
aby ses přemohla a udělala jím radost něčím, co je ti proti srsti.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 15:13:11)
Iviku,
ne, nepamatuju si, že by po mně někdo něco takovýho chtěl.
|
|
|
|
|
|
|
| Nana*81 | 
|
(8.11.2012 15:05:51)
Tywogo, VŠICHNI rodiče jdou na besídku KVŮLI SVÝM DĚTEM ne proto, že by měli jako koníčka koukat na dětský zpívánky.
|
| Ivik a kluci 00,03,06 |
|
(8.11.2012 15:09:48)
Nano,
ale jít na besídku "kvůli dítěti" může znamenat různý věci.
Nevím teda, o které se tu mluvilo, ale lidi jdou na besídku buď aby viděli, co dítě umí a potěšili se tím, nebo taky proto, aby DÍTĚ vidělo, že tam má rodiče (to, co dítě umí, rodič ví, kvůli tomu nemusí chodit na besídku).
|
| Nana*81 |
|
(8.11.2012 15:11:58)
Ivik, oba důvody se dost kryjí.
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 15:12:29)
Tak nějak, Iviku. Dost rodičů tam chodí dojímat se výkony svých dětí, fotí si, je filmujou... mně je to bytostně nepříjemný tam vůbec být a odseděla jsem si to tam jen proto, aby tam syn měl aspoň jednoho rodiče. Exmanžel to vůbec nedává, ten by si musel vzít dvojitou dávku prášků.
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 22:13:49)
Tohle mě zaujalo, Monty. Jak ti může být nepříjemné být někde, kde ten, koho máš ráda (dítě, partner) předvádí, co umí? Třeba besídka, sportovní zápas, koncert ve hře na hudební nástroj, taneční vystoupení (dosaď cokoliv, co tvůj blízký dělá).
Dítě ukazuje, co umí. Tobě i ostatním. Nerozumím, co je na tom nepříjemné.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 22:19:53)
Niky, no já bych to taky až tak nemusela.
To je prostě nevypočitatelný dav, cítím se tam v ohrožení, prostě to nesu jako oběť a s láskou se dají sdílet jiné věci, než je zrovna tohle.
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 22:24:30)
Niki,
velká koncentrace cizích lidí na malým prostoru. Nemám to ráda a cítím se přitom blbě.
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 22:41:00)
Aha, já umím lidi ignorovat:)
Soustředím se na své dítě a pak jdeme domů. Mám tři, besídek, vystoupení, zápasů je čím dál víc, pocity oběti či trpitelství si nemůžu dovolit:)
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 22:44:46)
Niky, moje děti jsou naštěstí po mně, takže měli tyhle besídkové a vůbec kolektivní ambice značně omezené.
Navíc můj syn má pochopení i pro to, že rockový koncert v nějakém klubu byh nemusela ani přežít, ale co, má taky tatínka, no ne? Ten se obětuje vcelku rád.
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 22:52:06)
No, my se "obětováváme" trochu atypicky, takže muž s dítkem trénuje denně hru na nástroj, chystá noty a vede v paměti koncerty, a já (a tohle jsem regulérně protrpěla - nicméně muž by asi ani nepřežil, fotbalový zápas kousek od kotle, kde můj synek hrál v jakémsi předturnaji. A bude hůř... ale tak sama jsem závodně sportovala i hrála na nástroj, i zpívala a tancovala, tak vím, do čeho jsme šli... nejde jen o besídky. Všichni dělají závodní sport, no a pak nástroj, koncerty, besídky...
Trpím tou organizací, jsem trochu chaotik, muž taktéž, když už se tam dopravíme, tak je to fajn, v nejhorším se ostatní lidi dají ignorovat
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 22:54:20)
My s mužem působíme na jiné lidi trochu odtažitě, tak se na nás nikdo nelepí:)
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 22:57:50)
Jo, taky prý působím odtažitě, ale je nějak moc jedinců, kteří zřejmě mají jako ambici tím prorazit za každou cenu. Bohužel ke všemu neštěstí můj syn něco takového vyženil jako tchýni, to je normální okupační tank.
Naštěstí už panítchýně pochopila, že tuhle zábranu neprorazí, ale ona se mě skoro bojí
|
|
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 22:55:09)
Niky, někoho, kdo se mi málem omotal okolo nohy, můžu ignorovat dost těžko.
Máte to tak nějak v rodině, takže chápu, my tohle naopak nemáme až tak moc.
|
|
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 22:46:19)
Niki,
když si jich nemusím všímat a nehrozí, že by si všímali mne, tak je umím ignorovat taky. Jenže při podobných akcích se stává, že tě někdo osloví, na něco se zeptá... nemám to ráda, no.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 22:47:47)
Co zeptá, přilepí se na mně, jak žvejkačka a nemůžu je setřást.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 22:50:40)
Grainne,
nebo tak.
Mně je nepříjemný být na někoho hrubá nebo ho posílat do háje jen proto, že se chce kamarádit a myslí to dobře, takže se snažím tomu spíš vyhýbat.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 22:53:29)
Monty, tak nějak a překvapivě málo lidí reaguje na slušný náznak, že už stačilo. Prohodit pár zdvořilostních vět mi nevadí, ale jakmile malinko povolím, následuje výslech, hodný agenta CIA.
Já prostě nemám ráda tyhle housenky, co se snaží navrtat se do soukromí, abys jim poskytovala zábavu.
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 22:58:35)
Výslechy ale znám, občas se mi taky poštěstí... kupodivu v dnešní době stále překvapuje někoho náš počet dětí, takže s touto informací si dokáže vyhrát a pohrát dostatečně dlouho, aniž bych musela dál promluvit:)
Já se učím být trochu míň studenej čumák, někdy toho ale hořce lituju
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 23:05:08)
No já jsem studenej čumák a nikdy toho nelituju
|
|
|
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(8.11.2012 23:06:18)
Niki, rozumím i tomu, že člověk nesnáší dav, (já velice), i tomu, jak píšeš, že nechápeš, co je na tom složitého, absolvovat pro své dítě něco podobného.
Měla jsem partnera, co byl strašně citlivý, a těžko snášel podobné příležitosti, až tak, že prostě hned na začátku zděšen prchl. Ale tak citlivý, aby mu došlo, že dítě to vnímá smutně, nebyl. Prostě nebyl schopen pochopit, že jeho pocity úzkosti jsou prostě v tomto případě druhořadé. A já se naučila obrnit a vnímat z těchhle akcí to co je fajn, totiž že dítě to bere pozitivně. - Co já nenáviděla druhů zábavy - třba dětské karnevaly, všechny ty seriozní matky tam a divné skákající moderátory, cirkus, koupaliště, besídky. A nakonec jak říkáš Ty, člověk nemá čas nad tím přemýšlet a prostě hledí na to, že dítě si užívá.
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 23:11:35)
Nano, jak píšeš. NIkdo po nás nechce, abychom taky něco recitovali (to bych nedala, na rozdíl od mých dětí, kterým to nevadí, já vystupování vždy odtrpěla jako dítě).
Jen přítomnost, sdílení.
Po tolika vztahových diskusích, kde sdílení mají ženy na prvním místě u mužů pak zazní, že je pro ně oběť sdílet s malým dítětem jeho vystoupení, slova jako oběť, trpět, nechuť... vždy mě to překvapí, se nepoučím:)
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 23:16:20)
Niky, s manželem máme dost podobné nastavení a naše společné dítě se velmi brzy vyprofilovalo stejným směrem, besídky nejen že si neužívalo, ale my jsem se tam nad ním nechodili nadchnout, ale krýt mu záda.
Do doby, než se naučilo, jak se elegantně vyhnout následkům neúčasti. S tím je vždycky potíž, většina lidí bytostně potřebuje pěstovat širší sociální kontakty, dá se říct, že s kdekým a těžko chápou, že jiný až tak ne.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 23:18:32)
No, besídky a jiné podobné aktivity slouží převážně ke stmelování kolektivů všeho druhu a být nekolektivní je dost potíž.
Nicméně, já to mám i v posudku od různých soudruhů a dost mě překvapuje, že je to taková potíž i dneska.
|
| Nana*81 |
|
(8.11.2012 23:25:53)
Grainne, nejde jen o besídky. Jsme ted v diskuzi o psychologické praxi tak se vrátím k svému tématu. Člověk je samotář a hned je z toho, že je sociopat, že má defenzivní až paranoidní vztah k okolí a - je to třebas i pravda, ale kde je porozumění, když psycholog vše převrací v rovinu porovnání s normou a tím, co považuje za příznivé - totiž družit se. Konkrétně já prá svým postojem zapříčinila nechuť svého syna docházet na terapii, nebot to považuji za něco ohrožujícího. Navíc mě psycholožka hodnotí jako někoho standardně vytvářejícího konflikty s institucemi, což zase může být pravda, ale není to apriori špatné.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 23:34:07)
Nano, ta psycholožka má zcela evidentně problém sama se sebou a s nepřijetím sebe jakožto autority, kterou se cítí být a ty jí to nežereš.
Dle mého - zdrhej. Zkusila bych jiného psychologa, s tímhle typem osobnosti nutně dojde ke konfliktu.
Ti psychologové mají jednu zásadní vadu, jsou pro mě čitelní, jak interaktivní tabule pro prvňáky, to, co umí oni, zvládnu i já a s prstem v nose.
Pokud je to dobrý psycholog, nehraje si se mnou, já zahlásím, že potřebuju papír, on napíše papír a rozumně si najde jinou oběť.
Zdatný manipulátor tedy není ani jeden.
|
| Nana*81 |
|
(8.11.2012 23:44:17)
potřebovala jsem papír, vlastně jen pro symbolickou reflexi škole, hlavní papír jsem už měla z PPP, zadání psycholožka nepochopila, místo komparace stavu dítěte před zahájením školní docházky a po se jedná vlastně o varování, že škola se mnou musí dobře komunikovat a v případě potíží využt mediátora.. Nepochopila jsem kde je náš zájem.
terapii už se necítím mít zapotřebí více měsíců, takže jiného psychologa ani hledat nebudu.
mrzí mne, že nelze podat psycholožce reflexi, neboť vše bude vnímáno jako moje vyžívání se v boji s institucemi.
ta paní na mne opravdu leta byla laskavá a pak ze zprávy člověk vidí, jak ho ve skutečnosti hodnotí.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 23:52:46)
V tom případě bych si vyžádala jinou zprávu a udala bych to jako jednoznačný požadavek školy, protože "jste mi zřejmě zapomněla dát vypracovanou zprávu o šetření dítěte, což tahle zpráva není, děkuji."
Když chceš být rebel, musíš tu rebelii jasně formulovat a jasně trvat na splnění požadavku.
Lidi občas mají potíž vnímat, co jim říkáš a přikládají tomu všemožné významy a podtexty, takže je třeba ujasnit, co vlastně chceš.
|
| Nana*81 |
|
(9.11.2012 0:53:16)
děkuju, já nad tím pouvažuju, zda chci být úplně rebel.. protože toho je víc, kam bych chtěla žádat o nápravu a tohle fakt nepotřebuju a stačí tam přestat chodit, což je jasné.
Mě prostě překvapilo to jednání. To, co v té zprávě potřebuju, jsem vysvětlovala při tom šetření dítěte /v jeho nepřítomnosti/ asi 45 minut. Takže vysvětlovat poxté, v čem je chyba, je prostě na *.
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 6:10:05)
je tu krom mne jeste nekdo dalsi, kdo si detske besidky a vystoupeni uziva?
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:24:14)
Val, ja si i nove lidi celkem uzivam, i na besidkach a ve skole, protoze prisun novych lidi mam jinak maly a kontakty s lidma taky male. Jsem takova ta matka-housenka. Dobre je, ze se tak vsechno dozvim, o krouzkach a akcich.
Vlastne jakekoliv takove vytrzeni z bezne rutiny vnimam pozitivne.
|
|
|
| *Niki* |
|
(9.11.2012 8:25:04)
7krásko, já. Užívám si představení svých dětí, stejně jako kdysi vystoupení svého muže (koncertuje někdy). Fandím na zápasech, tleskám po koncertech. Někdy i natáčím, pokud tam nuž nestíhá dorazit, aby to pak taky viděl.
I přes to, že mám asi podobnou povahu jako Grainne ve smyslu, že jsem spíš odtažitá a nedružím se.Vůči blízkým jsem otevřená a taju jak sníh, ale vůči cizím se držím ve své osobní bublině. Naštěstí ze mě nesálá to charisma, jako asi s Grainne, tak mě moc lidí neatakuje svou přízní
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:29:18)
ja se teda druzim, protoze jsem desne zvedava a zajimaji mne lidi a jejich pribehy...ale vocamcaď pocamcaď, na kafe domu bych k nikomu nesla a ani nikoho nezvu k nam
|
|
|
| Martina, 3 synové | 
|
(9.11.2012 8:29:32)
Já jo - a protože moje děti hrají ochotnicky divadlo, ještě mi to neskončilo. 
Na premiéru se dostavíme vždy celá rodina, to už je zažité, všichni se sjedou i zdaleka a je to UDÁLOST. 
|
|
|
|
| Grainne |
|
(9.11.2012 12:35:21)
Nano, já rebeluju jen potud, pokud nedosáhnu svého. Na víc už nemám síly.
Je to vždycky volba.
|
|
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(8.11.2012 23:37:14)
S institucemi mít konflikt je totiž jaksi moje profese - když jsem před dvěma lety nenosila furt tepláky nebo pyžamo, byla jsem redaktorka, takže je jasné, že mám určitý úzus, jak rovnou formou odporu řešit to, co nepovažuji za správné. Pokud mi někdo podsouvá, že mám konflikt s institucemi kvůli vnitřnímu problému a vlastně jsem tímto ohrozila dítě, je mi to divné, proto jsem založila diskuzi a zajímalo mě, s psychology zažívají jiní, zda se taky dějí nedorozumění nebo přímo střety. Hádat se s psychologem je o držku, vždy vypadáš jako kretén, co si řeší své problémy iniciovanou snahou o konflikt. Měla jsem pocit že do znění zprávy o svém dítěti nemám co mluvit, ikdyž ho může velmi ovlivnit, psycholožka to brala jako útok. Musela jsem pak podepsat převzetí zprávy a pak ještě že souhlasím s předáním, že prý kdyby se jich škola, které to dám, ptala, aby mohli prokázat, že mi zprávu o mém vlastním dítěti s mým souhlasem předali. To mi přijde na hlavu postavené, vypadalo to jako normální souhlas s předáním, ale nebylo tam napsáno komu, ani rodiči.. A pokud znění zprávy nepovažuji za optimální, nelíbí se mi, že si případně instituce tyto informace budou vyměňovat - ovšem to je mým paranoidním vztahem ke světu asi, zřejmě bych měla být klidná a usmívat se jako ostatní klienti, jako já celé roky co jsem tam chodila, a na ostatní klienty koukat s výrazem přistiženého..
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 23:41:57)
Já nevím, já si tam buď něco dopíšu, nebo to nepřevezmu, nebo tak něco, podle okolností, na to asi není univerzální rada, nejspíš tam můžeš namítat, že ve zprávě jsou zahrnuty věci zcela irelevantní a s tématem nesouvisející - ty narážky na tebe a tvůj "světonázor" tam opravdu nemají co dělat.
Zpráva je zpráva, tam si nemá co kdo vylejvat srdce.
|
| Nana*81 |
|
(8.11.2012 23:49:24)
Ta blbá zpráva je dost krátká - takže zmínky o mně velmi vynikají, a je jich vlastně více než o dítěti. Já tu zprávu k ničemu nepotřebuju, všechno už je zařízené, můžu si s ní tak jako klidně vytřít. Ale chtěla jsem vědět, zda je to normální, nemoci do té zprávy vstupovat, požadovat kvalitnější posudek, přece jenom papír á čtyři popsaný 14 bodovým písmem ve třech odstavcích, kde jsem já hlavní postava, mně nepřipadá jako dobrá práce.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 23:55:49)
Nano, já ti nevím, můžeš to poslat někomu k posouzení, ta paní má evidentně problém sama se sebou.
To už jsem taky zažila, manžel potřeboval vyšetření kvůli profi řidičáku, nemalé peníze a když jsme to po nich po několika týdnech málem násilím vypáčili, proflákli, že paní psycholožka je v pritialkoholní léčebně.
Nevím, jaký význam to potom má, to jí klidně mohl proklouznout masový vrah.
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 23:38:15)
Já bych si s ní tedy pohrála na kočku a na myš, mně tyhle typy vysloveně lákají k ulovení, ale tady je ve hře především to dítě a do toho bych nešla.
To je psych z poradny, nebo klinická, nebo s vlastní praxí?
Pokud není nezbytné vyšetření zrovna téhle a myslím, že vždycky se to dá obejít, obeslala bych si jich několik s dotazem, z odpovědi už by se dalo snad ledacos vyčíst. Hlavně to formuluj přísně neutrálně, aby se mohli projevit oni. Většinou se provaří sami.
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(9.11.2012 8:28:38)
Niki,
nechápeš to proto, že sdílení se může týkat jen věcí, které mají lidé společné.
Nevím jak to máš ty, ale za sebe - jsou tři okruhy aktivit a činností. První mám ráda a vyhledávám, druhé mi nevadí, když nastanou, dovedu si je i užít, ale nutně je k životu nepotřebuju... a v tom třetím jsou věci, které nesnáším a snažím se jim vyhýbat a ty sdílet opravdu nechci ani nebudu. Asi proto pro mne bylo tak důležitý, jak to má partner. Čím víc věcí ve třetí skupině, tím větší problém.
A s dítětem je to podobný - pokud by můj syn miloval cirkus, který bytostně nesnáším, tak bych s ním radost z návštěvy cirkusového představení nesdílela a nechala to na někom jiném, kdo si to opravdu užije a půjde tam rád. Neznamená to ale, že s ním nebudu sdílet věci z první a druhé skupiny.
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:30:45)
Monty a kdyby syn desne chtel, abys s nim sla do cirkusu, aby to s Tebou mohl sdilet a ukazat Ti sveho oblibeneho slona?
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:34:17)
(tedy kdybych mela vyjmenovat akce a vubec vsechny aktivity, na ktere jsem za posledni roky s ditetem sla, ac je sama nerada, tak to by byl dost dlouhy seznam)
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:35:52)
(ovsem rozdil mezi mnou a Monty je ten, ze Monty na to ma lidi, kdezto ja jsem na to v podstate sama....takze s Montyinym pristupem by moje dite neslo skoro nikam)
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:48:55)
Val, to je sileny :-(((
v te souvislosti mne napada jina otazka - opacne: jestli berete na dospele akce deti, pokud to deti nebavi, ale Vy je nemate kam dat a/nebo na tu akci urcite chcete jit
|
| Monty |
|
(9.11.2012 8:51:05)
Sedmi,
ne, neberu. Co sama nemám ráda, nedělám druhému.
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:53:51)
Monty, ale mas hafo hlidani, tak myslim jen v pripade, ze bys hlidani zrovna nemela a chtela tam nutne jit, treba na nejake psychologicke drama do divadla, nemyslim na rockovy koncert
|
| Monty |
|
(9.11.2012 9:05:37)
Sedmi,
no, v tom případě bych to oželela - taky se mi stane, že mne někdo někam zve, já mám syna doma a v osm večer už nikoho na hlídání hledat nebudu... tak tam prostě nejdu.
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 9:08:46)
Monty, tak to jo....i kdyz ja myslela neco, kam bys strasne chtela jit a mas to naplanovane, jen proste nemas hlidani, ale to se u Tebe nemuze prakticky stat
|
| Monty |
|
(9.11.2012 9:10:16)
Sedmi,
to asi ne, když by to bylo plánované, tak si to hlídání zařídím.
|
|
|
|
|
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:51:19)
napr moje matka byla a je blazen do divadla a tahala mne s sebou i na kusy, ktere pro dite moc nebyly, taky na koncerty a na balet a na operu a operetu...mohla mne nechat s otcem, ale chtela me kultivovat nebo co...a sama tam chodila a jezdila napul sluzebne
|
|
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 8:52:35)
Val a co jsi teda delala? kdyz jsi nechodila na ZOO, na hrady, na zamky....litala jsi po hristi? delala jsi doma rucni prace? chodila sama na krouzky?
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 9:00:12)
Val, z dnesniho pohledu to vypada strasne (viz soucasna krouzkomanie), ale zpetne si uvedomuju, ze to tak melo 90% deti, ktere jsem znala (70.leta) - kdyz byl snih, tak sankovaly, kdyz nebyl snih, tak litaly venku nebo ve starsim veku uz jen bloumaly
|
|
| Monty |
|
(9.11.2012 9:07:54)
Ale ono to bylo taky, ty kroužky... moje nejlepší kamarádka chodila na rytmiku, chodívaly jsme 2x týdně do Sokola (zajímavý, že se tomu furt říkalo Sokol, i když to oficiálně žádnej Sokol nebyl), chodilo se na výtvarný kroužky, na dramaťák, kluci na fotbal, na hokej... mně to až TAK jiný nepřijde, jen je rozdíl v tom, že kroužky nebyly denně, nebylo jich dvacet a po škole nebo i po tom kroužku se chodilo ven, neseděli jsme doma.
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 9:11:34)
v mem okoli v 70. letech v okresnim meste bylo plno deti, ktere na zadny krouzek nechodily, jen do Pionyra, ale to bylo temer povinne, hlavne kluci nikam nechodili - v Praze to bylo asi jine
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 9:24:14)
Val, Tys bydlela na sidlisti nebo v dome? nejak mi to furt neni jasny
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 15:09:43)
Val, poslu Ti mail, mam šicí dotaz....dite dostalo roli v historickem dramatu, chci sit kostym, ale nejsem si jista ohledne strihu
|
| Renca a 2 | 
|
(10.11.2012 14:46:32)
Dobrý den,
hledám pro svou 6,5 letou dcerku dobrého a hodného psychiatra, nejlépe Praha 10 a okolí případně i v Praze jako takové...
Děkuji moc
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(9.11.2012 9:25:22)
Sedmi,
taky jsem vyrůstala v okresním městě... a chodili i kluci, někteří. Myslím že pro ně byl i nějakej modelářskej kroužek.
|
|
|
|
|
| Martina, 3 synové |
|
(9.11.2012 9:09:22)
Taky jsem tak prožila dětství - bloumali jsme okolo paneláku, nebylo tam ani hřiště.
Opravdový výlet byl tak jednou za rok, jinak jsme chodili na houby a borůvky nebo jen tak na procházku za město, bez (placeného) programu.
Já jsem se nejvíc zabavila čtením, ručními pracemi a s učitelkou češtiny jsem dala dokupy školní knihovnu a půjčovala knihy.
Taky jsem si hodně vykládala pasiáns a skládala puzzle, ale ty se špatně sháněly, většinou jsem je zdědila po někom, koho omrzely, protože je nedokázal složit.
|
|
|
| 7kraska | •
|
(9.11.2012 9:06:28)
Val, mne na tom prekvapuje, ze rodice nevideli dite cele odpoledne az do tmy a nemohli se mu nijak dovolat, a presto byli v klidu...vcetne mych rodicu, kteri byli velmi peclivi a starostlivi
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(9.11.2012 8:36:47)
Sedmi,
tak bych mu na rovinu řekla, že cirkusy nemám ráda a oblíbenýho slona mi může nakreslit, až se vrátí a vyprávět mi o něm, ale velice nerada bych ho svou vlastní nespokojeností otravovala přímo na místě.
Myslím si, že dítě pochopí, že rodič nemusí mít navlas stejný zájmy, a pokud s ním sdílí aspoň ty ze skupiny 1. a 2., nebude mít trauma z rodičovský neúčasti u sloní klece.
|
|
|
| *Niki* |
|
(9.11.2012 8:35:23)
Monty, do cirkusu taky nechodím, ale kdyby tam dítě vystupovalo (hypoteticky), půjdu a budu si ho užívat. Stejně jako fotbal, nikdy bych se na něj nedívala ani v televizi a nešla na zápas, ale pokud můj syn hraje, jdu. On to miluje, podpořím ho. A ukážu, že on stojí nad nechutí k samotné aktivitě.
Nebudu milovat nikdy fotbal, ale miluju syna a na zápas s ním půjdu.
Nemusím moc dav rodičů, ale děti rády vystupují, tak si besídky užívám s nimi.
To je celé.
|
|
| Monty |
|
(9.11.2012 8:38:44)
Niki,
nemít něco rád je jiný než to nesnášet.
Nemít rád okraj kategorie 2., tam to zvládám v pohodě.
Navíc se domnívám, že se dá vždycky najít nějaký kompromis.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 14:52:02)
Asi se odmlčím, protože všechny tři diskuse na téma psychologie a deprivace jsou zase čistě o Monty.
Mimochodem Monty, taky slušný rozpor je, že někdo, kdo tak rád strhává na sebe zájem druhých, prahne po jejich pozornosti, se v dětství choval jako pravý opak, nechtěl se předvádět. Ty si prostě něco zamlčuješ nebo jsi psychologický oříšek.
Místo grafomanství bych se spíš zamyslela a četla si po sobě a řešila tyhle rozpory. Ty si jich asi nejsi vědomá, ale stačilo by po sobě střízlivě číst a leccos by ti docvaklo...
Toužíš po emocích, souznění duší x nedáváš emoce najevo = jak je tedy můžeš dostávat v té kvalitě, o kterou stojíš.
Nechceš se "předvádět" x přitom se vždy snažíš získat pozornost.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:57:50)
Antheo,
to je bohužel daň za komunikaci online s někým, kdo dává do slov něco, co ty vnímáš jen skrze ta slova a nemáš k nim žádnou zpětnou vazbu, žádné zkušenosti.
Ano, ono to vypadá jako rozpor, ale není - to je jen o oddělování pracovní a soukromý části života. Mně nevadí pozornost "při akci", ale obtěžuje mne po ní.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:59:00)
A za to narušení se omlouvám, je mi dneska dost blbě (fyzicky) a těžko se dokopávám k práci, tak jsem se tu zasekla.
Sorry.
|
|
|
| 77kraska |
|
(8.11.2012 14:58:55)
Antheo, ja Ti moc dekuju za vsechna tato temata, ktera jsou vzdycky skvela a vybudi skvele diskuse. I mne velmi pomaha, co ostatni pisi.
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 15:07:01)
77krasko, není zač.
I když po pravdě řečeno, tahle diskuse se třeba povedla, při jiných dostanu tak trochu na čuňu, když už zabrousím do příliš utopických námětů jako obecná morálka a tak.
Často mě vyprovokují některé diskuse na rodině a já třeba jsem ráda, že jsem našla tu včerejší o Ženách, co to umí s muži, protože když se člověk čte v klidu, odfiltruje nějaké hluché příspěvky, najednou ho něco začne doslova kopat do nosu z některých vybraných příspěvků. Škoda, že takových povedených diskusí tolik není, i já se tady učím a tříbím si myšlenky.
Tak jsem si nemohla odpustit založit nové téma.
|
| 77kraska |
|
(8.11.2012 16:51:54)
Antheo, myslim, ze jsem se i dost zmenila v poslednich letech tim, ze jsem cetla rodinu, tim myslim diskuse....ze jsem se dozvedela hodne praktickeho o vareni atd. to je jasne, ale i nazory diskuterek mne ovlivnily, zacala jsem se divat na jevy z jinych uhlu... a treba Br myslim uvadi totez
|
| 77kraska |
|
(8.11.2012 20:19:05)
Val, prosim Te, ze se na to sve okoli konecne uz nevykasles....ja vim, kvuli dceri, ale ta uz je velka, za chvili si udela vlastni nazor...takova sikovna a rozumna holka jako Ty a porad si neco delas z nazoru nejakych slepic
|
| Monty |
|
(8.11.2012 20:20:37)
Sedmi,
jj, moje řeč. A ještě jim přisypává zrní, místo aby je nakopala do kloak.
|
|
|
|
|
|
|
| Nana*81 |
|
(8.11.2012 15:03:53)
no, Antheo, taky jsem si toho nemohla nevšimnout. opět je to o Monty.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 15:05:53)
Nano,
tobě se můžu omluvit taky, jsem si toho vědoma, ale zas to nedělám pětkrát denně, abych si kvůli tomu musela sypat popel až k podpáždí.
|
| Nana*81 |
|
(8.11.2012 15:39:10)
Kdyby to nebylo furt.. zajímalo mě, co je hranicí stylu dobrého psychologa a jestli máte dojem, že je jich dobrých spíše méně než více. Místo toho je tu Montyno dětství, besídka a bezvadnej chlap co ji poslal do zadku.
Popdpáždí si nech bejt, jenom se snaž to furt nedělat. dík.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:30:57)
B,
"Dáváš mu to, co chceš od ostatních? A dáváš to SOBĚ? Nasloucháš SOBĚ? Opravdové sobě? Vnitřní sobě?"
Myslím že jo. Obecně se k lidem chovám tak, jak si přeju, aby se chovali ke mně. I když to často nefunguje, protože já sice potřebuju intenzivní sdílení, ale taky hodně intenzivní klid...
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:34:58)
Moudré nicky mě naučily PTÁT SE. Ptát se Proč? (třeba proč mám pocit, že potřebuju intenzivní klid) a Co je ZA TÍM?
Ale je pravda, že já jsem se chtěla dozvědět
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:38:54)
B,
protože ho mám ráda.
Na to žádnou jinou odpověď nepotřebuju, i když se to dá upřesnit a oddůvodnit x dalšími věcmi.
Základ je ale prostinký - jsou věci, který člověku dělají dobře a věci, co mu dobře nedělají. Ty první vyhledáváme a druhým se vyhýbáme. Nemusím vědět, proč se mi nelíbí např. Helena Vondráčková (i když se na to taky dá odpovědět) a ani se nebudu snažit jí porozumět, protože to jaksi neshledávám nikterak užitečným.
|
| CPO |
|
(8.11.2012 14:40:47)
Monty, máš právo zůstat tam, kde jsi, ale...jak to napsat, napadá mě jenom "kdo chvíli močil..." a to se k tomu tak úplně nehodí
|
|
|
|
|
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 14:45:54)
Pravil, že mu dost vadí to věcný řešení problémů, který chápe jako "lehkomyslnost" a snižování jeho vlastních pocitů. Když vidím, že se něčím trápí, chci to analyzovat a najít ve spolupráci s ním nějakou cestu, jak to překonat, ale on chce, abych s ním brečela a to já nedávám.
Monty, jiný slovy se tomu přístupu, který vyžaduje syn říká empatický a vyznačují se jím spíše ženy. Ten tvůj analytický přístup je přesně to, co dělají muži, a nač si ženy stěžují: on mě vůbec neposlouchá, když si chci postěžovat, když nemůže problém řešit, tak o něm nechce slyšet.
Bingo, osobo a máme tu hodně podstatnou věc, proč tě někdo označil jako kamaráda s prsama nebo skvělou kamarádku, ale domů by tě nechtěl.
Bohužel máš mužský způsob projevu i přístupu k věcem.
Syn z tebe prostě necítí emoce, i když ho držíš za ruku a necítil je možná ani expartner.
|
|
|
|
|
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 13:57:53)
Monty, to je typický příklad nepříznivých okolností.
Mně třeba nedělá nejmenší problém přijímat takřka bez výhrad i "příšerné děti", protože ani ty mi nikdy nepřipadají dost příšerné na to, abych je takto musela označit a že třeba na těch tehdy speciálních školách byl vcelku slušný výběr "příšerek" různého druhu a stavu.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:00:46)
Grainne,
mně dělá problém přijímat děti s vysokým pištivým hláskem, protože je mi to fyzicky nepříjemný, ale snažím se jim to nedávat najevo.
Bohužel syn tohle zdědil, toho některý zvuky vyloženě rozbrečí. A s nepřijetím nikdy problém neměl, nebo si to aspoň myslím.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 14:06:22)
Monty, mně dělá problém "přežít" děti, na které nemůžu mít žádný vliv, například v restauraci a to mi leze na nervy cokoliv, co mně ruší.
V přímém kontaktu už si najdu prostor ke spojení, ale tam jsou právě základním předpokladem rodiče. Dost často také netrefím na "žárlivé matky", které se snaží své dítě mi "vyrvat", obrazně řečeno, protože fyzické kontakty moc nepěstuju. Spíš děti beru ne jako děti, ale jako partnery, jen poněkud uzpůsobím komunikaci jejich schopnostem.
Pak se dá vyjít s různými "příšerkami" bez problémů a ještě navrch je spousta věcí, které se řeší, protože "se to má", ale ve skutečnosti je až tak moc řešit netřeba.
|
|
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 14:02:06)
když je někdo sám frustrovaný deprivant, těžko může být trpělivý rodič, navíc někteří frustrovaní deprivanti si dokáží přiznat problém a skutečný stav věci, jako třeba Monty, jiní si popřou realitu a svalí všechny viny na své dítě - viz její matka, tím, že obviní dítě si uleví, vybijou si na něm vlastní frustrace, jenže vyrobí dalšího deprivanta
|
|
|
|
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 13:59:57)
Monty, záleží na tom, jestli takové dítě lze nějak pozitivně motivovat, jestli se motivovat dá, pak se dá i s tvrdohlavostí pracovat. Pak se dá i ovlivnit. V tvém pojetí to spíš vyznívá jako že jsi byla naprosto nemožná a špatná, což ani nepřekvapuje, potom, co tady píšeš někdy o svých rodičích.
Nehledě na to, že těžko můžou s tvrdohlavým dítětem pracovat patologičtí rodiče, ti mají svého nákladu dost. A u vás je to asi až rodinné prokletí, každá generace obzvlášť žen podělá tu generaci další.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 14:05:43)
Antheo,
ani ne, člověče. Byla jsem "divná", ale nemyslím, že "špatná". To až mnohem později. Oni byli v rámci svých možností překvapivě objektivní, ale chtěli z toho, že jsem "divná" mít nějakou satisfakci. Byla jsem takový to všemi obdivovaný dítě ve smyslu "ta je ale chytrá a šikovná!", a doma chtěli, aby jim to ti ostatní záviděli. Takže mne chtěli používat jako cvičenou opici, což s mojí povahou moc nekorespondovalo. Ovšem je to takové dilema - ty nemůžeš odmítnout prezentaci, protože tím degraduješ sebe, ale když ji přijmeš, tak to vlastně děláš taky. Takže jsem hledala cesty, jak jim to osolit, aniž bych přitom ze sebe musela dělat blbce.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 14:08:59)
Monty, vidíš. Typický příklad toho, co není třeba řešit. Chceš (se předvést), dobrý, nechceš, taky dobrý.
Když je moje dítě dost dobrý pto mně, jako že je, je dost dobrý i pro ostatní. Tím to pro mě hasne.
|
|
|
|
| Anthea |
|
(8.11.2012 14:08:00)
ještě Monty, když zabrousíme do ezoteriky, možná někdo, kdo má špatnou karmu, jako třeba tvoje matka, dostane jako součást špatné karmy i problematické dítě - prostě má ty problémy ve všech směrech, nejen v partnerských vztazích, ona si taky asi nepředstavovala, že ke všem vlastním frustracím z dětství ještě nedostane tu hodnou holčičku, ale bude se muset potýkat s paličákem, se kterým nic moc nezmůže.
Aby zmohla, musela by to být zralá osobnost, co to ustojí, protože má sama pevné základy.
samozřejmě se pak nelze divit, že takový člověk s tím nedokáže pracovat a obrátit kolo osudu ve svůj prospěch - třeba to dítě nějak zmáknout, ustát
když má člověk život podělaným navrch, spousty problémů, frustrací, asi už nemá kapacity na to, aby řešil ještě jiného člověka, i když je to vlastní dítě, má prostě pocit, že si to nezasloužil a že si zasloužil trochu klidu po tom všem a zase ho nemá
to jen tak na okraj a pro odlehčení odbočení k ezoterice
|
|
|
|
|
| 7kraska | •
|
(8.11.2012 13:22:58)
Monty, tohle jsem si taky kdysi rikala, ze tata chtel kluka a jako kluka mne bral (i kdyz mne velmi prijimal) a ze mam chlapsky mysleni a rikali to i lidi kolem - a myslela jsem si, ze z toho prameni moje problemy...ovsem po 40tce jsem zenska jak vysita (myslim ty lepsi zenske vlastnosti) a asi to cely byla spatna uvaha.
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 13:23:16)
Na druhý straně, mne to ani nebavilo - jedna z mých nejstarších vzpomínek je ta, jak všechny holčičky vozily kočárky kolem baráku a každý den si hrály na to samý. Nakrmit, přebalit, jít na procházku a povídat si, jaký to bude, až přijde taťka z práce. A když jsem jim navrhla, že by se to dalo pojmout i jinak, třeba že tátu při návratu z práce zajede auto, máma začne pít a dítě skončí v děcáku, tak mne začaly nenávidět. Logicky. To muselo být ve mně, všechny moje dětský hry byly kreativní, akční a přitom pořád v rámci intencí realistický (když jsem třeba hrála něco s loutkovým divadlem a postavy tam jedly, měly jako pecen chleba jeden piškot, vždycky jsem byla detailista, analytik a pragmatik). A vím, že jsem tím vytáčela jak rodinu, tak učitelky ve škole, nemělo to žádnej DŮVOD, nic jsem tím nesledovala, jen jsem taková vždycky BYLA. Co v tom chceš najít? Odborníci v tom našli jen toho Aspergera.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 13:32:26)
Asperger z teby vylezl až teď. Potom jsi prostě "divná" v tom většinově nepojímatelném směru. Pak ovšem logicky nemá smysl napřít usilí směrem k nějakému měnění sebe sama, navíc je to možná to, co ti umožňuje tvoji profesi.
Koneckonců, nadčasová díla většinou tvořili ti "divní", pokud možno ještě rozervaní......
Pak je tu určitá možnost odprezentovat to jako vyjímečný jev, ovšem v tom pozitivním smyslu, což zase vyžaduje trochu kreativity v oblasti, kterou se až tak moc vydat nechceš, neslušně se tomu říká manipulace.
Viz jeden chrní v práci a je za to nemilordně vyhozen, druhý dělá totéž a je navržen na prezidenta.
|
| Monty |
|
(8.11.2012 13:37:50)
Grainne,
no a o tom to celé je.
Manipulovat nechci, takže se musím smířit s neměnností stavu. Jde to blbě, ale když není jiná možnost, co nadělám. Věšet se nepůjdu.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 13:41:17)
Monty, tvůj stav zřejmě tedy je neměnný, ale můžou se měnit okolnosti kolem tebe. Příznivým i nepříznivým směrem pravda, ale obojí má asi tak stejnou pravděpodobnost.
Navíc čas a různé šrámy taky ledacos mění. Jinak ale smíření je důležité, od toho se dá ledacos odvodit.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 12:28:12)
Mmch., Grainne, to jsem tu už taky kdysi dávno psala... kolikrát jsem v životě slyšela od chlapa, kterej mi brečel na rameni, jak jsem úžasná a proč není ta, co mu zlomila srdce taková, jako jsem já. Ale přitom jsem věděla, že kdybych s ním vlezla do postele a objevila se ve dveřích ta "svině, kráva a mrcha, co jim zkazila život", tak mne z ní skopnou a běží za ní.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 11:37:14)
Souhlasím s Grainne. Je to nutná fáze, brečet, řvát, pouštět si Je suis malade (bylo to tak?), kouřit třicet denně, občas flašku. Nejde to přeskočit, protože pak by tě to stejně dohnalo.
Mě trvá téměř rok, po jakémkoliv osobním traumatu (a tím je i takový rozchod), než můžu zodpovědně říct, že léčba a hojení alespoň započaly... do té doby jsou to jen okamžiky a pokusy a přeskakování, ale před sebou člověk neuteče:)
|
|
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:38:04)
Monty, nojo, tak jestli to bereš jako takovou formu terapie nebo vykecání se, nemůže na tom lpění být něco... nemůže to zastupovat právě něco z dětství? jako já chápu lásku, říkala jsem ti, že mě nechal kluk, s kterým jsem byla od 14 po 10 letech a myslela jsem, že to nepřežiju, ale po půl roce jsem vypadala jinak než ty... a vím, že rozchody se dějí, lidi jdou dál i když to strašně moc bolí, tebe něco nepustí, něco tě brzdí. tady asi nepřijdeme na to, co to je, ale podle mě tam něco, o čem sama nevíš, je.
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 11:41:59)
Lamo, tady bych řekla, že je to naprosto přirozený proces a ta fáze může být u různých lidí různě dlouhá.
To jen občas se zjeví, bohužel i odborný názor, že po určité době je to nepřirozené a mělo by se to řešit. Bohužel řešení v podání psychiatrů, nebo psychologů je právě v tomto případě nebezpečné v tom, že člověk tu přirozenou fázi obejde, nebo odsune a naše psýché takové lajdáctví vůči sobě prostě nepromíjí.
Buď se problém přenese do jiné roviny, nebo se jen oddálí to období bolesti a ještě navrch se prodlouží.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:44:11)
Grainne: to je fakt tak víš co, nás jako kamarádky to trápí, že se Monty trápí, ta bychom jí to nejradši vymluvily hned
|
| Grainne |
|
(8.11.2012 11:49:42)
Lamo, já jí to nevymlouvám. Svým způsobem je to štěstí, když se z toho alespoň umí vykecat.
Já to třeba neumím vůbec, já to nejdřív musím sežvejkat ze všech stran, skoro se tím udávit, pak to nějak zpracovat a pak jsem schopná to po kouskách dostat ven.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:53:12)
Grainne: jasný, však já to chápu... JÁ bych jí to nejradši vymlouvala jako kamarádka, samozřejmě pravda je, jak to píšeš ty. Plus chápu to, že to je zhoršený tím hledáním domova, jak píše Monty, to, že to trvá tak moc dlouho...
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:57:49)
Lamo,
ono je to především komplikovaný tím, že těch hezkých věcí, do kterých můžeš v myšlenkách a vzpomínkách utýct je naprostý minimum. To nesouvisí s věkem, ale s tím, co máš za sebou a reálnýma možnostma, který jsou před tebou.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 12:08:43)
Monty: no, tak to je smutný, pravda, že já kam utíkat měla (do vzpomínek), mě se to všechno posr až s časem ale moc jich nebylo, mám poruchu paměti...
|
|
|
|
|
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:45:57)
Lamo,
víš, co tam je? Domov.
On mi vzal možnost mít domov se vším, co to pro mne představuje. To jediný jsem nikdy neměla. Domov, kterej sdílíš s někým a s někým ho buduješ, s někým plánuješ... mně nechybí přijetí nebo láska, ale chybí mi jistota a zázemí, byť pofiderní, protože lidi se - jak správně píšeš - rozcházejí. Už jsem to tu rozebírala ohledně těch snů... on byl jedinej, kdo mi to dal, a v tý době se mi poprvý v životě nezdály sny o domově. A ty mám celej život. Chybí mi sdílení v rámci domova. A to si nenahradíš sám, ani kdyby ses stavěl na hlavu.
|
| Elíláma |
|
(8.11.2012 11:48:29)
Monty: To je pravda. Myslím, že jsem se taky bála po rozchodu s ex, že jsem navždy přišla o domov... měla jsem teda obrovskou kliku, že jsem pak měla energii na to to zkusit znovu a jinde i když jsem v to taky už nevěřila (bylo mi 24!!! ) a vím, že s postupujícím časem v životě je to čím dál složitější a mrzí mě, že to prožívá tak fajn člověk jako ty.
|
|
| Paulis | 
|
(8.11.2012 11:52:38)
Monty - tímhle kolečkem jsem si procházela taky. Pak jsem si myslela, že to vše mám. Nemám - jenom pomyslně. A jenom na chvíli.Prostě žádný chlap už mi to nedá - musím já sama.
A někdy si připadám jako krysa v takovém tom kolečku, ženu se za něčím a myslím si, že až to dosáhnu, budu konečně šťastna. Pocit štěstí je pro mne jistota, klid, zázemí
Jenže tu jistotu a ten klid nedosáhnu
|
|
|
|
|
|
| *Niki* |
|
(8.11.2012 11:25:41)
Monty, já vím, promiň.
Jen - vyplňovat něčí deficity je strašně náročné a někdy se při tom vytratí láska. Pro dotyčného i pro protějšek (pro ten dokonce víc, protože tě tak nezná).
|
|
| Monty |
|
(8.11.2012 11:26:16)
Proto jsem občas ironická a protivná, protože přesně ty věci, který mi podsouváš jsem dělala a výsledek je takovej, že stejně řvu kudy chodím a čím dýl je pryč, tím víc mi chybí, ve všem. To, že se někomu vydáš "všanc", že mu otevřeš svoje rány, svoje srdce, nekopeš do něj, ani se před ním neuzavíráš a výsledek je takovej, jakej je, mne logicky staví do opozice, protože teď momentálně prožívám ty následky toho, co tady většina lidí tak halasně doporučuje.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zatím, co se klinických zařízení týče, je to KBT.
. Ale jinak je fajn, vždycky hezky pokecáme 
.
V její náručí
Vánoce na pláži? Proč ne!
Vitamíny a doplňky stravy pro podporu početí: Co opravdu funguje?
Výstava betlémů na Svaté HořePříbram 
Staré Město ve svitu plynových lampPraha 2 
Novoroční výstup na JeštědLiberec 
Tříkrálová OkořPraha 6 
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)Praha 1 
Výstava betlémů na Svaté Hoře
Staré Město ve svitu plynových lamp
Novoroční výstup na Ještěd
Tříkrálová Okoř
Betlémy - kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)