Kudlo, no jo a už jsme u toho - viz diskuse Etika psychologů.
Já vím, že v psychologii se používá termín "přenos", což je ale dost v rozporu s tím "mít rád". Taky otázka do pranice.


Za sebe ti odpovím - proč by ho měl mít psycholog rád? Protože lidská traumata jsou o emocích a záporné emoce se podle mě dají přebít jen kladnými, ne nezúčastněnými řečmi a rozbory.
Když někdo ten pocit přijetí nezažil, ani se neumí psychologovi otevřít, protože má pocit, že bude za své "špatné" myšlenky, motivy třeba souzen. Tak jako byl odsuzován v dětství třeba rodiči, co ho neuměli "přijmout" takového, jaký je. Se vztekáním, nepříjemnými vlastnostmi. Rodiče, co dávali najevo, že dítě spíš obtěžuje, že si takhle svého potomka nepředstavovali, natož, že "je pro ně cenné".

Výborný terapeut by mu měl dát pocítit, co je to důvěra, náklonnost a to přijetí. Bez toho je podle mě chození na psychologii jakýmisi sezeními, které ale člověka emočně nerozpohybují.

Navíc - já nějak nejsem zastánce směrů /a to ani ezoterických/, které vyznávají se donekonečně šťourat v traumatech, pořád je rozebírat, přičemž ale se přitom uvolňuje spousta negativní energie, která ale není přehrána pozitivními emocemi.

Zjednodušeně - když budu chtít přehrát špatnou nahrávku, začnu na ní nahrávat dobrou, nebudu si pořád dokola pouštět tu špatnou a rozmýšlet nad tím.

Dikuse se zúčastním později, teď musím odejít.