B - v tom smyslu mě napadá taky příklad:
Dejme tomu, že se cílevědomému člověku, co má rád obdiv druhých, co po něm doslova prahne, co ho obdiv motivuje narodí salámista, kterého nelze motivovat, jehož cíl je tak nějak proplouvat po svém.
Dá se říct, že jsou jako dva lidi z jiné planety, přesně to, o čem píšeš. Ten motivovaný se pak zřejmě musí naučit přestat tlačit na pilu alespoň směrem k tomu dítětei, přestože jeho povahu prostě vnitřně nechápe, musí se s tím nějak smířit. Nebo se bude zmítat v nesouhlasu, pokusí se z něj cosi vymlátit, ale stejně to nejde.
To je i o Monty a její nechuti se předvádět jako dítě.
Její rodiče zřejmě ambice chtěli ukojovat přes dítě, prostě chtěli aby jim dítě zprostředkovalo pozitivní emoce od druhých, což se vlivem nespolupráce Monty nestalo.