Re: Etika psychologů

S institucemi mít konflikt je totiž jaksi moje profese - když jsem před dvěma lety nenosila furt tepláky nebo pyžamo, byla jsem redaktorka, takže je jasné, že mám určitý úzus, jak rovnou formou odporu řešit to, co nepovažuji za správné. Pokud mi někdo podsouvá, že mám konflikt s institucemi kvůli vnitřnímu problému a vlastně jsem tímto ohrozila dítě, je mi to divné, proto jsem založila diskuzi a zajímalo mě, s psychology zažívají jiní, zda se taky dějí nedorozumění nebo přímo střety. Hádat se s psychologem je o držku, vždy vypadáš jako kretén, co si řeší své problémy iniciovanou snahou o konflikt. Měla jsem pocit že do znění zprávy o svém dítěti nemám co mluvit, ikdyž ho může velmi ovlivnit, psycholožka to brala jako útok. Musela jsem pak podepsat převzetí zprávy a pak ještě že souhlasím s předáním, že prý kdyby se jich škola, které to dám, ptala, aby mohli prokázat, že mi zprávu o mém vlastním dítěti s mým souhlasem předali. To mi přijde na hlavu postavené, vypadalo to jako normální souhlas s předáním, ale nebylo tam napsáno komu, ani rodiči.. A pokud znění zprávy nepovažuji za optimální, nelíbí se mi, že si případně instituce tyto informace budou vyměňovat - ovšem to je mým paranoidním vztahem ke světu asi, zřejmě bych měla být klidná a usmívat se jako ostatní klienti, jako já celé roky co jsem tam chodila, a na ostatní klienty koukat s výrazem přistiženého..