Re: Etika psychologů

Grainne,
obávám se, že TOHLE nikdo jinej než chlap naplnit nemůže.
Ale jo, dá se to něčím trochu překrýt, zabavit se jinak... ale nikdy to nepřestane chybět. Zvlášť u někoho, kdo je tak hnusně stabilní jako já. Z první lásky jsem se léčila deset let, z toho sedm jsme se vůbec neviděli ani nebyli v kontaktu a skončilo to jenom proto, že se zachoval opravdu jako ten nejhorší debil a mne v tu chvíli bylo jasný, že to, co jsem na něm měla ráda už dávno neexistuje a zůstal jen zahořklej, zakomplexovanej loser. Takhle skončil i deficit s tátou - zachoval se jako naprostá nula a svině a tím pádem pro mne přestal existovat. Bez tohohle impulsu nedokážu skončit žádnej vztah, i když je jednostrannej. A obávám se, že ON mi ho nedá. On mne "jenom" nechce, a to není dostatečnej důvod.