Nano, na tom, že by měl mít psycholog klienta rád, kromě tedy odborných předpokladů něco bude. Protože u psychologa by měl ten člověk třeba zažít pocit bezvýhradného přijetí, podle mého názoru. Tedy něco, co v životě třeba nedostal, neměl pocit, že je pro někoho důležitý, že mu někdo naslouchá, nesoudí ho a přes různé duševní výblitky, zkraty a i třeba nepříliš pěkné myšlenky, motivace, ho má pořád rád - něco jako vztah rodiče k dítěti, které má postupně provést na cestu duševního zdraví. Ale k tomuhle je asi málokterý psycholog ochotný, protože něco podobného by vyžadovalo hodně osobního nasazení, musel by klientovi skutečně poskytnout svou osobní energii, což není legrace. Nedařilo by se mu se oprostit od klientových problémů zavřením dveří ordinace. To přikyvování za stolem a občasné glosování není tak náročné, jako to, co popisuje Peck.