A zajímalo by mne, zda se na fakultách psychologie vyučuje něco jako názorová kultura, co je normální a co ne, podobně jako třeba medici se učí, že porod doma je smrtelné nebezpečí, tak jestli se i psychologové trošku manipulují svými vyučujícími a nakolik je běžná názorová svoboda.. Nevím jak jinak to říct. každý psycholog prostě posoudí nějaký fakt trošku jinak. Někdo vidí dost věcí jako normální a někdo odsuzuje třeba spaní s miminem nebo občasné se starším děckem jako projev přílišné vazby, riziko fixace etc, ale tyto rozdíly nejsou dány věkem. Co je vlastně normální, aby si běžný psycholog myslel? Je třeba normální u psychologů, aby brali domácí školu jako rizikové opatření a domnívali se, že je automatickou indikací k psychologickému vedení?

Je etickým činem psychologa, pokud naléhá na terapii, když ji nechcete? (Nebo nechcete pro své dítě.)