Niki, rozumím i tomu, že člověk nesnáší dav, (já velice), i tomu, jak píšeš, že nechápeš, co je na tom složitého, absolvovat pro své dítě něco podobného.
Měla jsem partnera, co byl strašně citlivý, a těžko snášel podobné příležitosti, až tak, že prostě hned na začátku zděšen prchl. Ale tak citlivý, aby mu došlo, že dítě to vnímá smutně, nebyl. Prostě nebyl schopen pochopit, že jeho pocity úzkosti jsou prostě v tomto případě druhořadé. A já se naučila obrnit a vnímat z těchhle akcí to co je fajn, totiž že dítě to bere pozitivně. - Co já nenáviděla druhů zábavy - třba dětské karnevaly, všechny ty seriozní matky tam a divné skákající moderátory, cirkus, koupaliště, besídky. A nakonec jak říkáš Ty, člověk nemá čas nad tím přemýšlet a prostě hledí na to, že dítě si užívá.