Vážený pane doktore, pane kolego, dovoluji si reagovat na Váš článek uvedený v předmětu tohoto emailu a projevit tímto své rozhořčení. Situace na zdravotnickém trhu v Nizozemí je poněkud jiná, než-li ve Vašem podání (blud se sanitkami stojícícmi za rohem a realita s 30% plánovanými porody nízkorizikových domácích rodiček), ženy volící plánovaně domácí porody jsou většinou vzdělané a mají k tomuto kroku své důvody, domácí porod probíhá poněkud jiným způsobem, než-li popisujete (užíváte celkem dosti primitivní argument), kteří rodiče přemýšlejí nad očkováním (www.rozalio.cz), kdo zrušil v padesátých letech péči teréních porodních asistetntek (byla to komunistická totalita) a další.

Mohu sama srovnat sterilitu nemocnicčního porodu a čistotu domácícho porodu.

Věřím, že člověk vaší kapacity se příště nenechá strhnout lacinými společenskými klišé a bude šířit opravdové a reálné zprávy na společností očekávaný témata a ne bludy, které mohou veřejnost od osoby Vašeho kalibru mohou velmi mást a činit Vám samotného neinformovaným rétorem.

Zdravím Vás z Ov.

Mgr. MMB - matka Bruna narozeného v nemocnici medicinským programovaným porodem a matka Edgara, narozeného plánovaně a přirozeně doma v čisté posteli, klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně.

Vážená paní doktorko,
děkuji Vám za Vaše připomínky k mému stanovisku k očkování a domácím
porodům. Dovolte, abych Vás informoval o tom, že ve svých názorech vycházím
z prohlášení České lékařské společnosti JEP a její gynekologicko-porodnické
společnosti. Pokud se týká preventivního očkování naprosto nesouhlasím, aby
jeho odpůrci parazitovali na těch, kteří se o prevenci dobře starají. Kdyby
se všichni stali protiočkovacími aktivisty, mohli bychom se brzy dočkat řeba
i návratu varioly.
Protitotalitní argument je laciný a populistický. Také odpůrci plánovaného
rodičovství tvrdí, že právo ženy na rozhodnutí o svém těhotenství je relikt
komunismu.
Se srdečným pozdravem
Radim Uzel

Řekněte nástřihu NE aneb jak rodit porodit vcelku

Mothering, leden/únor 2001

Autorka: Elizabeth Bruce

Episiotomie (nástřih tkáně hráze během porodu) není téma, nad kterým by ženy dlouze přemýšlely – přinejmenším dokud poprvé neporodily. Hráz je citlivá oblast mezi pochvou a konečníkem. Po episiotomii je i sezení bolestivé a sex se stává nesnesitelným. Episiotomie je nejběžnějším chirurgickým zákrokem v USA a podle Sheily Kitzinger je to „jediný chirurgický zákrok v západní společnosti, který bude zdravé ženě pravděpodobně proveden bez jejího souhlasu“. Během typických porodů v nemocnici se jen vzácně objeví žena, která by nebyla „naříznutá“ buď „nahoře“ (císařský řez) nebo „dole“ (episiotomie). V současné době je tento bolestivý zákrok prováděn nejméně 80 procentům prvorodiček v USA, které rodí vaginálně. Výzkum Světové zdravotnické organizace však uvádí, že zapotřebí je asi v 5 až 20 procentech případů.

Lékařské učebnice uvádějí, že episiotomie je nutná jako prevence natržení a k ochraně hlavičky dítěte. Natržení jsou však většinou méně vážná než nástřih, a samotná episiotomie může způsobit další natržení. Navíc pokud není dítě nedonošené, je hlavička připravena na to, aby porodní tlak vydržela. Celá léta se mělo za to, že episiotomie chrání ženy před prolapsem dělohy, ačkoliv už od té doby bylo dokázáno, že tomu tak není. Penny Simkin říká: „Výhody episiotomie se dlouho předpokládaly, ale nikdy nebyly dokázány.“

Jeden lékař mi řekl, že raději dělá nástřih, protože rovné okraje se šijí lépe než „roztřepené“ natržení. Lékařka Christiane Northrup ale namítá, že vaginální poranění „jsou malá a snadno se šijí ve srovnání s poškozením způsobeným episiotomií. Také jsou mnohem méně bolestivá.“ V každém případě je třeba si položit otázku: Mělo by pohodlí lékaře být skutečně důležitější než pohodlí ženy? Dalším problematickým faktorem v nemocnicích je obecný spěch dostat dítě ven, jakmile doje k plné dilataci čípku, přestože neexistují žádné důkazy, že rychle znamená lépe. Úkolem porodníka je „něco dělat“ – cítí tedy tlak, aby provedl episiotomii, když se postup porodu během přechodné fáze přirozeně zpomalí.

Komplikace při nástřihu hráze

Ačkoliv episiotomie vypadá jako jednoduchá operace, přináší riziko komplikací, včetně masivní ztráty krve, vzniku hematomu (otoku nebo zhmoždění), infekce nebo vzniku abscesů. Někdy vede poranění análního svěrače a rektální sliznice při episiotomie ke ztrátě tonusu konečníku a ve vážných případech k vytvoření píštěle neboli otvoru hole mezi pochvou a konečníkem. Rovněž může zničit váš sexuální život, přinejlepším dočasně.

.

Proč se ženy natrhnou?

Mezi mýty, který údajně vysvětlují natržení během porodu, patří a) matka je příliš úzká; b) dítě je příliš velké; a c) tlačení probíhalo příliš rychle. Důležitým faktorem je poloha matky během druhé doby porodní (tlačení). Populární litotomická poloha (v leže na zádech s chodidly ve třmenech – standardní nemocniční poloha) je nejhorší možná porodní poloha. Jestliže má žena nohy ve třmenech, tkáň pochvy se napíná abnormálním způsobem. Čím dále jsou jí nohy umístěny, tím větší silou musí tlačit. Když si porodní asistentka všimne, že je tkáň „bílá“, pravděpodobně vám doporučí přestat tlačit nebo použije v daném místě protitlak. Naproti tomu porodník ví, že poškození může později opravit, a tak vám řekne, abyste tlačila. V knize Volba jemného porodu Barbara Harper píše: „Kombinace porodu v litotomické poloze a usilovné tlačení způsobuje natržení hráze.“

Příběhy o úspěchu

V roce 1993 jsem poprvé zažila radost z vaginálního porodu (mé první dítě se narodilo císařským řezem). Dítě vážilo 3,5 kg, narodilo se v nemocnici a měla jsem natržení, které si vyžádalo šití. Myslím si, že k natržení došlo, protože jsem musela tlačit dřív, než jsem byla připravená. Naštěstí jsem se před dalším porodem vzdělávala. Poslední dvě děti se narodily doma, rodila v kleku na rukou a kolenou. Přestože jsem drobná (48 kg), obě děti se narodily bez natržení i nástřihu. Syn vážil 4,3 kg. Celková doba tlačení: jednou devět minut, podruhé tři minuty. Velmi mi pomohlo, když porodní asistentka řekla: „Tlačte, až se vám do toho bude chtít“. Jsem vděčná, že mě vedla k tomu, abych zpomalila, a hráz tak měla čas se roztáhnout.

Před pár lety za mnou přišla se svým problémem Gail. Během prvního porodu měla episiotomii, která vedla k ruptuře 4. stupně zasahující konečník. Nyní byla Gail znovu těhotná a měla obavy, že se zjizvená tkáň nenatáhne a ona bude muset znovu podstoupit nástřih. Původní řez jí způsobil značné obtíže, a tak měla obavy, zda se může vyhnout opakování podobného zážitku.

Mluvili jsme o poloze vzpříma a jak je důležité, aby svá přání uvedla v porodním plánu. Doma prováděla s manželem masáž hráze. Gail porodila čtyřkilovou holčičku v poloze na boku a měla velkou radost, že se hráz neporanila. Rovněž byla nadšená z relativně krátké rekonvalescence.

Jak se nástřihu vyhnout

Pokud je to možné, roďte s porodní asistentkou spíše než s lékařem. Ačkoliv porodní asistentky umí provést nástřih, většinou ho nepovažují za nezbytný. Porodní asistentka spíše přiloží na hráz teplý obklad, aby se tkáň uvolnila, přizpůsobila a za pomoci teplého oleje roztáhla.

K nepoškození hráze může pomoci i přítomnost duly. Dula je s matkou během porodu a pomáhá jí i jejímu partnerovi, aby se cítili pohodlně. Pomůže zajistit, že bude dodržován porodní plán, a poskytuje fyzickou i emocionální podporu během porodu. V jedné studii vedla přítomnost duly k 60procentnímu snížení žádostí o epidurál a 40procentnímu snížení klešťových porodů. Oba tyto zásahy významně přispívají ke zvýšení počtu nástřihů.

Existují i situace, kdy je episiotomie nezbytná, ale jsou vzácné. Klasickým případem je porod koncem pánevním, kdy je zásadní čas porodu hlavičky dítěte. Někdy mohou nástřih vyžadovat i další neobvyklé polohy plodu, jako je se zakloněnou hlavou nebo s nataženou rukou. Nástřih je někdy nutný u předčasně narozených dětí, aby se snížil tlak na jemnou hlavičku dítěte.

Tělo žen je vybaveno k tomu, aby porodilo bez chirurgických zásahů. Episiotomie byla vynalezena k tomu, aby usnadnila klešťový porod. Dál se v ní pokračovalo převážně ze zvyku, nikoliv z nutnosti. Pokud se během těhotenství vhodně stravujete, při porodu se pohybujete a rodíte v prostředí, které vás podpoří, pravděpodobně nebudete potřebovat nástřih ani se nenatrhnete. Pokud se natrhnete, je hojení téměř vždy snazší než v případě nástřihu. Jako u většiny obav okolo porodu, i zde je často nejlepší rada důvěřovat porodnímu procesu a řídit se vlastními instinkty.

Natržení můžete před porodem a během porodu předcházet:

* dobrou stravou – je důležitá pro zachování pružnosti tkání

* Kegelovými cviky – v týdnech před porodem pomáhají udržet tonus a průtok krve, ačkoliv ani s nimi se to nemá přehánět: 20 až 30 denně postačí

* masáží hráze: před porodem některé ženy masírují hráz, aby se natáhla, i když to není nezbytně nutné. Může pomoci nácvik uvolnění – budete ho potřebovat při porodu.

Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

Když hovoříme o porodním traumatu, myslíme tím posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), která se objeví po narození dítěte. Patří sem i ženy, které nesplňují klinická kritéria PTSD, ale mají některé příznaky této poruchy.

PTSD je termín pro soubor normálních reakcí na traumatickou, děsivou nebo negativní zkušenost. Tato porucha se často objevuje po prožití život ohrožujících událostí, například po vojenských akcích, živelných katastrofách, teroristických útocích, vážných dopravních nehodách nebo napadení či znásilnění. Traumatickou zkušeností ale může být i situace, kdy hrozí poškození zdraví nebo smrt blízké osobě (například dítěti), takže důsledkem traumatického porodu může samozřejmě být i posttraumatická stresová porucha.

Typické znaky PTSD:

• Prožití situace, kdy hrozí smrt nebo poškození zdraví buď samotné osobě, nebo někomu blízkému (například dítě)
• Reakcí na takový prožitek je intenzivní strach, bezmoc či hrůza.
• Postižená osoba událost znovu zažívá jako neustále se opakující dotěrné vzpomínky, krátké živé vzpomínky a noční můry. Pokud se dostane do situace, která danou událost připomíná, pociťuje stres, úzkost a paniku.
• Vyhýbání se všemu, co trauma připomíná, např. hovorům o události. Některé ženy naopak projdou fází, kdy o traumatickém zážitku hovoří neustále.
• Špatné vzpomínky a potřeba vyhnout se všemu, co trauma připomíná, často vede k obtížím se spánkem a soustředěním. Postižená osoba také cítí vztek, je podrážděná nebo neustále ve střehu.

Nesmíme zapomenout, že PTSD je normální reakcí na traumatický prožitek. Opakované prožívání události a živé vzpomínky doprovázené skutečnou úzkostí a strachem nemůže postižená osoba ovládnout. Naše mysl se tak snaží dobrat smyslu děsivé události – v žádném případě to neznamená „slabost“ dané osoby nebo její neschopnost se s událostí vyrovnat.

Kdo má trauma z porodu

Porodní trauma očima pozorovatele

Cheryl Beck (Nursing Research January/February 2004 Vol 53, No.1)

Některé ženy zažijí během porodu (nebo v těhotenství či bezprostředně po porodu) situace, které by byly traumatické pro jakoukoliv normální osobu.

Ostatním ženám nemusí událost, která trauma zapřičinila, vždy připadat dramatická. Ve hře jsou i další faktory – ztráta kontroly, důstojnosti, nepřátelské jednání okolní, pocit, že ženu nikdo neposlouchá nebo absence informovaného souhlasu s lékařským zákrokem.

Výzkum těchto oblastí je omezený a většinou se soustředí na význam typu porodu. Je však zřejmé, že mezi rizikové faktory poporodní posttraumatické stresové patří složitá směs objektivních faktorů (např. typ porodu) a subjektivných faktorů (např. pocit ztráty kontroly). Příklady:

• Dlouhotrvající kontrakce, nebo krátké a velmi bolestivé kontrakce
• Vyvolání porodu
• Špatné tišení bolesti
• Pocit ztráty kontroly
• Velké množství lékařských zásahů
• Traumatický nebo krizový porod, např. neplánovaný císařský řez
• Neosobní jednání nebo problém s přístupem personálu
• Nenaslouchání
• Nedostatek informací nebo vysvětlení
• Nedostatek soukromí a důstojnosti
• Strach o bezpečí dítěte
• Pobyt dítěte na zvláštním oddělení / jednotce intenzivní péče
• Nízká úroveň poporodní péče
• Předchozí trauma (např. v dětství, z předchozího porodu, domácí násilí).

Kromě toho mnohé ženy, které nemají PTSD, zažívají po obtížném porodu některé příznaky PTSD, což je pro ně zdrojem dlouhotrvajícího stresu. I tyto ženy potřebují podporu.

Traumatizováni mohou být i muži, kteří zažili traumatický porod manželky.

Čím se poporodní posttraumatická stresová porucha liší?

Někdy není snadné porozumět tomu, že tak přirozený proces, jako je porod, může vést k traumatu. Už mnoho let je ale zřejmé, že ženy mohou v důsledku porodu utrpět duševní újmu, a to z celé řady důvodů, které častou souvisí s povahou porodu.

Bohužel rozdíl mezi obecným vnímáním porodu a zkušeností některých žen vede k tomu, že ženy, které trpí poporodní PTSD, se často cítí velmi osamělé a izolované od ostatních matek. Nevnímá je ani společnost, neboť nerozumí psychologii porodu a očekává, že matka se z porodu rychle vzpamatuje.

Následně pak ženy trpící poporodní PTSD často zjistí, že se nemají kam obrátit, a nikdo jim ani nenabídne podporu, protože i ostatní matky, které neměly traumatizující porod, stěží porozumí dopadu špatného porodu. Postižené jsou tedy osamělé a často mají pocit, že jsou „slabší“ než ostatní ženy, protože nedokáží zapomenou na zážitky z porodu, přestože jim všichni říkají, „aby už na to nemyslely“. Ve výsledku pociťují velikou vinu.

Pro ženy se tato situace stává těžkým břemenem a hluboce ovlivňuje jejich život. Z povahy PTSD vyplývá, že neustálé přemítání o porodní zkušenosti je mimo jejich kontrolu, což ale často nechápou ani zdravotníci. Pro ženy trpící poporodní PTSD to bohužel znamená izolaci od ostatních, nedostatek podpory a často zhoršení vztahů s přáteli a rodinou. Mnohé ženy jsou pak například rozpolcené mezi touhou po více dětech a odhodláním vyhnout se dalšímu těhotenství. Mimo jiné ztrácí zájem o sexuální život a tyto problémy jsou pro vztah velkou zátěží.

Znepokojující je i to, že mnohé ženy uvádějí, že se pak snaží vyhnout lékařským zákrokům, například stěrům.

Pro velkou část žen je nejobtížnější, že každý den bojují o to, aby si vytvořily vztah ke svému dítěti, které je neustálou připomínkou traumatu.

BTA se snaží prolomit izolaci těchto žen, nabídnout jim tolik potřebnou podporu a ukázat jim, že ani zdaleka nejsou samy. Doufáme, že díky spolupráci a naslouchání dokážeme změnit stávající praxi, která přispívá ke vzniku to poporodní PTSD.

Není to jen poporodní deprese?

Nikoliv. PTSD se může překrývat s poporodní depresí a některé příznaky mohou být shodné, ale jedná se o dvě rozdílné nemoci a je třeba je léčit samostatně.

Všeobecná informovanost o těchto záležitostech je bohužel velmi špatná a u mnoha žen je diagnostikována poporodní deprese a jsou jim předepsány léky, které v dané situaci pomáhají jen velmi málo nebo vůbec. Ženy se nám často svěřují, že jim zdravotníci řekli, že se musí snažit „žít dál“ nebo že by měly být vděčné, že mají zdravé dítě. Tato reakce bohužel ukazuje naprosté neporozumění povaze poporodní posttraumatické stresové poruchy a může ještě zhoršit pocity viny a izolace, které už žena cítí. Ženy pak časti skončí s předpisem na antidepresiva, a to jen proto, že lékaři jejich problému nerozumějí.

Nesmíme ale zapomenout, že deprese často poporodní PTDS často doprovází, takže diagnóza nemusí být vždy špatná. Pokud tedy dostanete antidepresiva, může to být za konkrétních okolností správný postup. Máte-li v této věci jakékoliv pochybnosti, musíte se poradit s odborníkem (např. praktickým lékařem nebo s porodní asistentkou, pokud vás navštíví doma). Můžete jim dát náš letáček, jestliže máte pocit, že poporodní PTDS neznají nebo neví, že vyžaduje specializovanou léčbu.

ACONITUM - náhlý silný strach ze smrti, veliké bolesti, ostré, bodavé, suché sliznice, obavy o dítě, velký porodní šok
ARNICA - porodní bolesti nelze lokalizovat, celé tělo rozlámané, pocit zhmoždění na celém těle, postel je příliš tvrdá, zlepšená jakýmkoliv pohybem, přecitlivělost na bolest, velký strach z doteku, strach, že se k ní někdo přiblíží, podrážděnost, chce, aby ji nechali na pokoji, posílá lékaře pryč, odmítá odpovídat na otázky, tvrdí, že jí nic není, zhoršení hlukem, zimomřivost, horká hlava a chladné tělo
Arnica v šestinedělí - krvácení, šok, sepse, slabost, vyčerpání, pomalá rekonvalescence, trombóza, nespavost z vyčerpání, zadržení moči nebo bezděčné močení po porodu, prudké poporodní bolesti, citlivé bradavky, léčení ran po porodu, zavinování dělohy, může být podána po každém porodu !
BELLADONNA – silné porodní bolesti – náhle začínají prudké, tepající, ostré, řezavé, vystřelující, pálivé bolesti a náhle ustávají, odpor k doteku, citlivost na světlo, k otřesům, pocení, horká hlava, překrvený obličej, pulsující karotidy, rozšířené zornice, podrážděná, rozzlobená, neklidná, suchost v ústech bez žízně nebo chce chladné nápoje
Belladonna v šestinedělí - páchnoucí, horké, nehojné očistky, zánět prsu, retence mléka, bolestivé nalití prsou po porodu : s bolestmi, tepáním, zarudnutím, od bradavky se šíří zarudlé pruhy, prsy těžké, tvrdé, zarudlé
CAULOPHYLUM – mimořádně ztuhlé hrdlo, křečovité a kruté bolesti vystřelující všemi směry, vyvolávající chvění, zkřečovatění stahů, nepostupující porod, odtekla plodová voda, žádné stahy, stahy slábnou, neúčinné stahy, lék oživuje stahy a porod pokročí
Caulophylum v šestinedělí - nízký tonus dělohy, bolesti po porodu, silné poporodní stahy, bolesti jako píchání špendlíkem na děložním čípku, dlouhotrvající očistky
CANTHARIS – placenta se neuvolnila, v šestinedělí - křeče, retence placenty s bolestmi při močení, zánět dělohy v šestinedělí se zánětem močového měchýře, retence moči po porodu
CHAMOMILLA – nesnesitelná bolest, vyžaduje okamžitou úlevu pro své utrpení, bolest dohánějící k zoufalství, křičí bolestí, zmítá se bolestí, neutišitelná, nadává, uráží, odsekává, hádá se, neschopnost se ovládat, nesnese, aby na ní mluvili, nesnese, aby se na ní dívali, prudká zlost pro maličkosti, odporuje, nesnese odpor, tvrdohlavá, rozmarná, pořád si něco přeje a nikdy není s ničím nabídnutým spokojena, nespokojená, cokoliv, kdokoliv udělá, je špatné, citlivě reaguje na každý dojem, na okolí, na osoby, na bolest, jedna tvář rudá a horká, druhá bledá a studená, odpor k čerstvému vzduchu, chce chladné nápoje, porodní bolesti křečovité, tlak směrem vzhůru

CIMICIFUGA - úzkost, že s těhotenstvím a porodem budou potíže, hodně mluví, obává se nejhoršího, vidí vše černě, bolest v děloze se zlepšuje ohnutím v pase, porodní bolesti se ztrácejí, stahy jsou neúčinné, bolesti mohou být přílišné, drásavé, ale falešné, neproduktivní, bolest křečovitá vystřelující ze strany na stranu, napříč pánve, od kyčle ke kyčli, zhoršení hlukem a pohybem, slabost během porodních bolestí
COFFEA - nesnesitelné bolesti, omdlévá při porodních bolestech nebo v pauze mezi stahy bezvědomí, veselá povaha, ale podléhá záchvatům zlosti, zostřené slyšení, citlivost na hluk, zostřený čich, zápachy jsou nesnesitelné
GELSEMIUM - neklid, strach předtím, co přijde „co to se mnou jen dělají“, chce být držena, celková schvácenost, otupělost, třes, apatie, ochablost, pocit únavy, chce klid a samotu, falešné porodní bolesti, bolest se stěhuje po zádech vzhůru
KALIUM CARBONICUM - píchavé, ostré, řezavé bolesti zlepšující se pohybem, drásavé porodní bolesti, říká:Já nemohu !, drží si břicho v inquinální krajině, touha zhluboka dýchat, zácpa, silné bolesti v zádech, které se zlepšují silným tlakem a masáží, přecitlivělá k hluku, bolesti, doteku, nesnáší studené počasí, miluje teplo, žena silně kontroluje své chování a své pocity, bojí se, že ztratí kontrolu, nemůže se při porodu uvolnit, z tohoto důvodu porod dlouho trvá
v šestinedělí - obtíže po porodu (pokud odpovídají symptomy): zimnice po porodu, puerperální horečka s intenzivní žízní, krvácení, hemeroidy, peritonitis po porodu, krvácení týden po porodu, neustále špiní po silném krvácení, s prudkými bolestmi v zádech, úleva v sedě a tlakem
NUX VOMICA - podrážděnost, žena je vystresovaná, je citlivá k bolesti, nesnese větší bolest, chce bolest tišit léky, hádavá, odpor k odpovídání, zbystřené smysly, citlivost na světlo, hudbu, sebemenší hluk, na vůně, neúčinné porodní bolesti, šíří se do konečníku, nucení na stolici a časté močení, sklon k omdlévání při porodních bolestech, žaludeční nevolnost až zvracení, velká zimomřivost, nesnese sebemenší průvan
v šestinedělí – výhřez dělohy
PULSATILLA - mírná, poddajná, snaží se vyhovět, proměnlivé nálady, plachá, opatrná nerozhodná, smutná, snadno pláče, pláče, když mluví o svých potížích, pláče bez příčiny, zhoršená v teplé místnosti, zlepší se čerstvým vzduchem, bolesti se objeví náhle a odcházejí postupně, suchá ústa, ale bez žízně, nedostatečné slabé stahy, přenášení, nezralé, neotvírající se hrdlo
SEPIA - působí uvolněně, potřebovala by si vyřídit jiné věci než půjde do porodnice, ráda je hodiny v teplé vaně a nejraději by tam porodila, bolestivé, mučivé dolů tlačící stahy, prudké píchání, bodání směrem vzhůru ve vagíně
v šestinedělí - onemocnění po porodu : vypadávání vlasů, ekzém u kojících matek, zhoršení hemeroidů po porodu …, distenze břicha u matek, chybějící menstruace po skončení kojení, pocit tahu dolů, jakoby mělo vše vyhřeznout, výhřez dělohy a pochvy