Belatrix, diagnostika v tomto oboru je obecne velice nepresna. Sice da se poznat priznaky starnuti placenty, ale nikdo nemuze rict, co s tim udela dite: zda se narodi jako naprosta vetsina deti, kterym se prestava byt v brisku dobre, nebo jako male procento nenarodi se drive nez vycerpa sily. Metaanalyza Cochrane o tom rika, ze intervencni pristup (vyvolavani porodu) ma jen trochu vetsi uspech v perinatalni umrtnosti na proti vyckavacim, ale kdyz se odectou mrtve deti s VVV v te skupine vyckavaci, pak score je statisticky rovny. Z pravniho hlediska lekare samozrejme pohodlnejsi je pristup intervencni: vzdy je snadneji hajit se "delal jsem co mohl" nez "veril jsem, ze to dopadne dobre". Z hlediska zeny, dle meho nazoru je dulezity pri volbe poskytovatele pece najit se toho, kdo bude nejenom zdatny diagnostik, ale bude take naslouchat zene, proto ze ona je nejdokonalejsi diagnosticky a rodici "pristroj", a jeji zvireci neprekonatelny strach a neklid je priznakem, ze se deje neco nedobreho. Toho jsou schopne spise PA, ktere se venuji poznani osobnosti zeny vice a svoje poradny naplanuji tak, aby tohle bylo by casove mozny, ale je take pak dulezite, aby jejich usudky braly by se vazne v nemocnicich, coz pri zdejsi "spolupraci" se vetsinou nedeje.

Cizinko, tenhle seznam jsem dostala jako doporučení na kolegy, zabývající se problematikou porodní. Ode mně však naprosto bez záruky, nikoho z nich neznám.

Olomouc-Alexandra Pešatová
Brno- Denisa Müllerová
Praha- Olina Havránková, Zora Vančurová
Přerov- Jana Gebauerová

Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

Když hovoříme o porodním traumatu, myslíme tím posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), která se objeví po narození dítěte. Patří sem i ženy, které nesplňují klinická kritéria PTSD, ale mají některé příznaky této poruchy.

PTSD je termín pro soubor normálních reakcí na traumatickou, děsivou nebo negativní zkušenost. Tato porucha se často objevuje po prožití život ohrožujících událostí, například po vojenských akcích, živelných katastrofách, teroristických útocích, vážných dopravních nehodách nebo napadení či znásilnění. Traumatickou zkušeností ale může být i situace, kdy hrozí poškození zdraví nebo smrt blízké osobě (například dítěti), takže důsledkem traumatického porodu může samozřejmě být i posttraumatická stresová porucha.

Typické znaky PTSD:

• Prožití situace, kdy hrozí smrt nebo poškození zdraví buď samotné osobě, nebo někomu blízkému (například dítě)
• Reakcí na takový prožitek je intenzivní strach, bezmoc či hrůza.
• Postižená osoba událost znovu zažívá jako neustále se opakující dotěrné vzpomínky, krátké živé vzpomínky a noční můry. Pokud se dostane do situace, která danou událost připomíná, pociťuje stres, úzkost a paniku.
• Vyhýbání se všemu, co trauma připomíná, např. hovorům o události. Některé ženy naopak projdou fází, kdy o traumatickém zážitku hovoří neustále.
• Špatné vzpomínky a potřeba vyhnout se všemu, co trauma připomíná, často vede k obtížím se spánkem a soustředěním. Postižená osoba také cítí vztek, je podrážděná nebo neustále ve střehu.

Nesmíme zapomenout, že PTSD je normální reakcí na traumatický prožitek. Opakované prožívání události a živé vzpomínky doprovázené skutečnou úzkostí a strachem nemůže postižená osoba ovládnout. Naše mysl se tak snaží dobrat smyslu děsivé události – v žádném případě to neznamená „slabost“ dané osoby nebo její neschopnost se s událostí vyrovnat.

Kdo má trauma z porodu

Porodní trauma očima pozorovatele

Cheryl Beck (Nursing Research January/February 2004 Vol 53, No.1)

Některé ženy zažijí během porodu (nebo v těhotenství či bezprostředně po porodu) situace, které by byly traumatické pro jakoukoliv normální osobu.

Ostatním ženám nemusí událost, která trauma zapřičinila, vždy připadat dramatická. Ve hře jsou i další faktory – ztráta kontroly, důstojnosti, nepřátelské jednání okolní, pocit, že ženu nikdo neposlouchá nebo absence informovaného souhlasu s lékařským zákrokem.

Výzkum těchto oblastí je omezený a většinou se soustředí na význam typu porodu. Je však zřejmé, že mezi rizikové faktory poporodní posttraumatické stresové patří složitá směs objektivních faktorů (např. typ porodu) a subjektivných faktorů (např. pocit ztráty kontroly). Příklady:

• Dlouhotrvající kontrakce, nebo krátké a velmi bolestivé kontrakce
• Vyvolání porodu
• Špatné tišení bolesti
• Pocit ztráty kontroly
• Velké množství lékařských zásahů
• Traumatický nebo krizový porod, např. neplánovaný císařský řez
• Neosobní jednání nebo problém s přístupem personálu
• Nenaslouchání
• Nedostatek informací nebo vysvětlení
• Nedostatek soukromí a důstojnosti
• Strach o bezpečí dítěte
• Pobyt dítěte na zvláštním oddělení / jednotce intenzivní péče
• Nízká úroveň poporodní péče
• Předchozí trauma (např. v dětství, z předchozího porodu, domácí násilí).

Kromě toho mnohé ženy, které nemají PTSD, zažívají po obtížném porodu některé příznaky PTSD, což je pro ně zdrojem dlouhotrvajícího stresu. I tyto ženy potřebují podporu.

Traumatizováni mohou být i muži, kteří zažili traumatický porod manželky.

Čím se poporodní posttraumatická stresová porucha liší?

Někdy není snadné porozumět tomu, že tak přirozený proces, jako je porod, může vést k traumatu. Už mnoho let je ale zřejmé, že ženy mohou v důsledku porodu utrpět duševní újmu, a to z celé řady důvodů, které častou souvisí s povahou porodu.

Bohužel rozdíl mezi obecným vnímáním porodu a zkušeností některých žen vede k tomu, že ženy, které trpí poporodní PTSD, se často cítí velmi osamělé a izolované od ostatních matek. Nevnímá je ani společnost, neboť nerozumí psychologii porodu a očekává, že matka se z porodu rychle vzpamatuje.

Následně pak ženy trpící poporodní PTSD často zjistí, že se nemají kam obrátit, a nikdo jim ani nenabídne podporu, protože i ostatní matky, které neměly traumatizující porod, stěží porozumí dopadu špatného porodu. Postižené jsou tedy osamělé a často mají pocit, že jsou „slabší“ než ostatní ženy, protože nedokáží zapomenou na zážitky z porodu, přestože jim všichni říkají, „aby už na to nemyslely“. Ve výsledku pociťují velikou vinu.

Pro ženy se tato situace stává těžkým břemenem a hluboce ovlivňuje jejich život. Z povahy PTSD vyplývá, že neustálé přemítání o porodní zkušenosti je mimo jejich kontrolu, což ale často nechápou ani zdravotníci. Pro ženy trpící poporodní PTSD to bohužel znamená izolaci od ostatních, nedostatek podpory a často zhoršení vztahů s přáteli a rodinou. Mnohé ženy jsou pak například rozpolcené mezi touhou po více dětech a odhodláním vyhnout se dalšímu těhotenství. Mimo jiné ztrácí zájem o sexuální život a tyto problémy jsou pro vztah velkou zátěží.

Znepokojující je i to, že mnohé ženy uvádějí, že se pak snaží vyhnout lékařským zákrokům, například stěrům.

Pro velkou část žen je nejobtížnější, že každý den bojují o to, aby si vytvořily vztah ke svému dítěti, které je neustálou připomínkou traumatu.

BTA se snaží prolomit izolaci těchto žen, nabídnout jim tolik potřebnou podporu a ukázat jim, že ani zdaleka nejsou samy. Doufáme, že díky spolupráci a naslouchání dokážeme změnit stávající praxi, která přispívá ke vzniku to poporodní PTSD.

Není to jen poporodní deprese?

Nikoliv. PTSD se může překrývat s poporodní depresí a některé příznaky mohou být shodné, ale jedná se o dvě rozdílné nemoci a je třeba je léčit samostatně.

Všeobecná informovanost o těchto záležitostech je bohužel velmi špatná a u mnoha žen je diagnostikována poporodní deprese a jsou jim předepsány léky, které v dané situaci pomáhají jen velmi málo nebo vůbec. Ženy se nám často svěřují, že jim zdravotníci řekli, že se musí snažit „žít dál“ nebo že by měly být vděčné, že mají zdravé dítě. Tato reakce bohužel ukazuje naprosté neporozumění povaze poporodní posttraumatické stresové poruchy a může ještě zhoršit pocity viny a izolace, které už žena cítí. Ženy pak časti skončí s předpisem na antidepresiva, a to jen proto, že lékaři jejich problému nerozumějí.

Nesmíme ale zapomenout, že deprese často poporodní PTDS často doprovází, takže diagnóza nemusí být vždy špatná. Pokud tedy dostanete antidepresiva, může to být za konkrétních okolností správný postup. Máte-li v této věci jakékoliv pochybnosti, musíte se poradit s odborníkem (např. praktickým lékařem nebo s porodní asistentkou, pokud vás navštíví doma). Můžete jim dát náš letáček, jestliže máte pocit, že poporodní PTDS neznají nebo neví, že vyžaduje specializovanou léčbu.