Žžena
11.2.2009
Nakonec se porod udál v Podolí (a bylo to humorné, mám další perly do sbírky porodnických bludů). Synek si pro akci vybral nevhodný den, PA měla plno, porod se rozjel dost rychle a tak jsem pod tíhou okolností zavelela k přesunu do Neratovic, které jsem měla jako alternativu k domorodu... nicméně jelikož jsem cestou před barák k taxíku třikrát prodýchávala stahy a jelo to čím dál rychlejc, zavelela jsem nakonec panu řidiči do ÚPMD jakožto do porodnice, kde je aspoň možný ambuporod (a samozřejmě s nasertivním doprovodem). No a tak se taky stalo, takže včera ráno jsem začala vyřizovat a večer jsme jeli domů, kde je nám krásně pospolu.
Žžena
Nejhorší na tom, co píšete, je, že jak jsem měla tu čest se před týdnem přesvědčit, to chování, manipulace a vše okolo je stále norma. Minimálně v ÚPMD.
Včera jsem se o tom ale ještě bavila s manželem a on konstatoval, že neinformované většině pacientek je toto naprosto OK. Ony v tom žádný problém nevidí. Že následkem toho podle něj doktoři ani sami nepočítají s tím, že by někdo něco víc věděl a něco jiného chtěl.
Pobavilo mne, že pediatra, když jsem s ní byla vyjednávat propuštění, argumentovala hlavně tím, že JSEM MOC MLADÁ NA TO, ABYCH SE SAMA POSTARALA O DÍTĚ. (O tři dny později bych již moc mladá nebyla...) Ale faktem je, že když se rozhlídnu i jen mezi spoluležícími na pokoji, tak obě byly v té péči atd. víceméně bezradné. Kojily v té jedné pozici, kterou jim sestřička ukázala (přisunout si židli k té metr vysoké posteli, položit na postel dítě a přisunout mu prs...) hlavně nedávat prs moc často, aby si z něj děcko neudělalo dudlík... mimochodem oběma dětem sestry dudlík - na žádost matek - ochotně poskytly, zato kojení se ani jedné z nich nedařilo... proč asi... Dítě nesmí matce do postele, protože jsou pro ně nebezpečné očistky (ano, to se v ÚPMD tvrdí i v roce 2009)... tak si ho ty maminy prostě nebraly. Mimina trávila celou dobu v porodnici utažené v zavinovačkách položené v postýlce... prostě maminám řekli při úvodní instruktáži, že se to tak dělá... a žádné to nepřišlo divný a ujetý... Ale hlavně! Ani zdravotníkům samým nepřijde divný, že výsledkem jejich skvělé prokojící strategie a instruktáže jsou nekojící matky...
No zdrhala jsem seč to šlo, doma vlezla pod peřinu se svými nebezpečnými očistkami a svým bezbranným miminem, mlíko začalo "kupodivu" týct proudem, dítě je naprosto spokojené, já taky...
Ale je mi smutno z těch, co tam takhle zůstaly... v "pohodlí nemocnice" - užívají si jedinou olezlou sprchu společnou pro celé oddělení, rohlík s máslem ke snídani a k večeři a na oběd rajskou (tedy "maminko, užívejte si, že nemusíte vařit!"), předvádění vložky ráno o vizitě (ale byli tam u toho jen 4 doktoři, tak co by člověk byl cimprlich...), celonoční bdění (protože jakmile usne ten jejich uzlíček, probudí se ten od vedlejší maminy), vážení před a po kojení, buzerace za příliš malé přírůstky...
V zásadě jsem ale za tuto zkušenost ráda, protože jsem zažila, že "to co se říká" nejsou jen výmysly nespokojených matek, že všechny ty věci se skutečně stále dějou (a většina se jim bez mrknutí oka podřizuje...).
Co je to za pohodlí, když je tam ženská na všechno sama? Tatínek, který přijde na odpoledne na návštěvu "pochovat housku" to fakt vytrhne...
Měla jsem při porodu ten pocit, že monitor a ostatní věci teprve pro zdravotníky ten fyziologický porod vytvářejí. Prostě dokud nenatočili 20 minut (a ne 18) uspokojivého papíru, tak pro ně nebylo mimino fyziologické (!!).
"Maminko, ale ten monitor, co jste teď odmítla dotočit do 20 minut, ten neděláme kvůli mně nebo tady kolegyni, ale kvůli tomu miminku, abychom věděli, jestli je OK". A to, že teď bylo papírově OK 15 minut (a před tím 9 měsíců... a 20 minut monitorování před hodinou), to prostě nestačí.
Oni bez toho monitoru byli v jakémsi permanentním stresu...
S tou rychlostí rození se jim nezavděčíš. Já jsem do porodnice přijela po 3 hodinách od zpravidelnění kontrakcí na 5 minutách, v době příjezdu jsem měla kontrakce po minutě a tři čtvrtě. Na příjmu otevřená na 5 cm, o hodinu později na 8,5 cm. Přesto mne několikrát přemlouvali, ať si nechám píchnout vodu, že by to pak šlo rychleji... no nějak mi fantazie nebere, jak ještě rychleji by to mohlo jít
Jannat
16.2.2009
Připomnělo mi to pediatra, kterého jsem se snažila přimět alespoň k péči po ambuporodu. Ta mi vysvětlovala, že jít z porodnice po 48 hodinách je vrcholně nebezpečné, neboť ani já (myšleno ani jako lékař nepediatr) si neumím představit, co všechno se může stát! Je proto nutné odcházet spořádaně až po 72 hodinách (to se zřejmě již nic strašného stát nemůže... )
Žžena
16.2.2009
Nakonec na tom jejich superkozokřesle v sedu zapřená dle vlastního uvážení o různé "terénní výstupky", což byla poloha, která mi vyhovovala. Jediná nevýhoda byla, že nepodporovali pohyb mezi kontrakcemi (no a já jsem ho moc ani nebyla schopná), takže jsem si odnesla parádního monokla tam dole. No udělala jsem si pohodlí jak to šlo a soustředila se na sebe, akorát jsem tudíž nebyla úplně ostražitá a PA neodolala a "šmikla si", takže jsem skončila s nástřihem, ačkoli jsem s ním předtím výslovně nesouhlasila. Ach jo, člověk aby byl furt ve střehu.
Jinak nic, odmítla jsem epidurál, několikrát píchnutí vody, zkrátila jsem si monitor, odmítla jsem ergometrin na placentu, který üž měli natažený ve stříkačce (ostatně placenta vyšla sama do dvou minut po dítěti, takže opět nebylo co zrychlovat). Výsledek je tedy drobná výšivka mezi nohama, píchnout jsem do sebe nic nenechala (já jsem totiž ten posera, co nesnáší jehly a radši třikrát naživo porodit, než si nechat jednou napíchnout kanylu).
Na to, že nemám registraci, se kysele tvářila akorát DiS. na příjmu, pomyslela jsem si něco o nezákonnosti registrací a nic si z toho nedělala. Na sálech bylo prázdno, a za to, že tam fyziologické maminy a mimča drží 4 dny a mají tudíž nátřesk na šestinedělí, za to já fakt nemůžu
Odešli jsme nakonec až po 24 hodinách. Propuštění jsem začala vyjednávat hned ráno, ale kvůli "paní doktorka má teď hodně práce a musíte počkat, přijde pak za vámi" jsme porodnici nakonec opustili až v 8 večer.
Jinak dalším argumentem, proč mne nechtěla pustit, bylo:
"Víte, ale já si nevezmu na triko, že ho chcete převést na umělou stravu"
"A jak jste na to přišla?"
"No vždyť nemáte mlíko, čím ho budete krmit?"
"Jsem 20 hodin po porodu, mám mlezivo, dítě saje dobře, laktace se přece rozbíhá později" |
