Deník Porodní příběhy - veřejné
Porodní příběhy, které si může přečíst kdokoli. Podělte se o důležité detaily porodů, které mohou ostatním přinést užitečné zkušenosti.

Zatímco já jsem namyšleně rozhlašovala, že když miminko bylo počato okolo úplňku a tak se taky okolo úplňku musí narodit, můj instinkt pracoval za mě a přesto, že se syn narodil o 14 dříve, měla jsem připravené všechny věci na porod doma i kompletně sbalenou tašku do porodnice. Že se něco chystá jsem poznala podle náhlého poklesu bříška a po kouskách odcházející hlenové zátce. Jeden večer jsem to už nevydržela a oznámila muži, že se miminko narodí trochu dříve…..Kdy? No možná už dnes v noci. Děláš si pxdxl? Ráno jsem se probudila a cítila, že ten pocit v břiše jsou zaručeně kontrakce. Úkol číslo jedna byl zbavit se obou mužů. Ten malý mi totiž při každém prodýchávání kontrakce na všech čtyřech lezl buď na záda nebo mi podstrkoval pohádkovou knížku. Mami čti. Pro toho většího je porod tajemství žen a má z něj strach jako z něčeho čemu vůbec nerozumí.Povedlo se. Zavolala jsem porodní asistentce a když mi oznámila, že přijede, připravila jsem si vše potřebné na porod i po porodu. Kluk byl venku za cca 5,5 hod. od prvního zaškrundání v břiše.

Zamyšlení první:

Cítila jsem, že mi velmi pomohla přítomnost porodní asistentky. Její nefalšovaný klid, za kterým stojí mnoho zkušeností mi dal velký dar. Mohla jsem se soustředit na porod a myšlenky „co kdyby“…….jsem hodila za hlavu. Mám tu přece zkušenou ženskou, která mi kdyžtak pomůže. Když na to zpětně vzpomínám, tak mi to nedá abych neobdivovala sama sebe – v určitém okamžiku jsem přešla z balonu na porodní matraci, v určitém okamžiku jsem se svlékla - jak jsem jenom mohla vědět kdy to mám udělat? To je velké tajemství, které když v sobě žena objeví, nutně musí být na sebe hrdá. Tentokrát jsem rodila v kleče s hrudníkem na kuchyňské lince, poloha dobrá, ale cítila jsem, jak moc mi chybí se něčeho chytit a moci se tak uvolnit v pánvi. Když jsem si chtěla mezi stahy odpočinout a zkoušela jsem si lehnout, dítě mi to prostě nedovolilo, bolelo to…… Když malý postupoval dolů, zřetelně jsem to cítila, na rozdíl od prvního porodu, takže to bylo pro mě také překvapení. A pak chvilku panika, to když jsem si myslela, že PA se mnou není. Nějak jsem si neuměla představit, že bych se poddala tomu silnému nutkání na tlačení a zároveň chytala novorozeně. Zavolala jsem její jméno a ona přesně věděla, co potřebuji. Za mnou se ozvalo klidné a tiché „ano“ a já věděla, že teď už se může dítě narodit.

Zamyšlení druhé:

Teď když vím jak může probíhat tzv..poporodní adaptace novorozence, je mi ještě více smutno z toho jak jsem si po porodu prvního syna nechala vnutit jeho odloučení.

Moje druhé dítě jsem si vzala ihned do náručí, vůbec neplakalo, když jsem se pak šla osprchovat, PA ho nesla do koupelny s sebou a než ho uložila ke mně do postele tak ho možná minutu dvě prohlížela v mé blízkosti. Nikam si ho nemusela odkládat, zvládla to všechno v náručí. Myslím, že můj syn dostal též velký dar do života.

Zamyšlení třetí:

Teď už vím, že prostředí samo o sobě mi nezaručí pohodový porod, ale může mi k němu velmi pomoci.

Hm….. a taky mi nezaručí, že budu úžasná máma, to bych nesměla být z generace maminek, které to chtějí dělat jinak než jejich máma, ale nevědí tak úplně jak vlastně.

Jsem ráda, že jsem to mohla prožít.

Den před porodem byl mi dopřán den jen pro mě (dopoledne byla čtyřletá Hanka ve školce, dvouletá Dorka u babičky a tety, vyzvedly i Hanku), takže jsem si užila poradnu i cvičení na balónech. A odpoledne vzaly babička s tetou Hanku na výlet, abych se mohla vyspat :). Spát jsem šla až o půl druhé, snažila jsem se dokončit ty vlňáčky ;)

Něco před třetí mi bez varování praskla voda, volala jsem IK, že jinak nic - že si mám lehnout a zkusit spát, že nějak dorazí. Po chvilce mi začaly kontrakce po 6 min, tak jsem šla do sprchy, za hodinu byly po 4-5, tak Vojta Ivaně napsal SMS (to byla chybka, ona ještě pospávala s nachystanými věcmi, na telefon reaguje, ale na sms ne). Mimochodem, v té sprše jsem si zprvu pozpěvovala něco, co mi znělo v hlavě už tři dny - Hradišťan a Skácel, "Požáry ze čtyř satrn, hoří léto ..." a "Na svatého Jána, otvítrá se brána ...", to už jsem bulela, byla noc na svatého Jana Křtitele ...

Kontrakce pokračovaly, zkracovaly se (to už jsem vokalizovala, zpívat nešlo), když už mi bylo ouvej (točila se mi mj. hlava z horké vody, která mi ale dělala dobře při kontrakcích) a volala jsem po pauze, tak přišla ... a už mi začalo být jasné, že to je přelom, že už to pak půjde rychle. Mám podezření, že jsem to sama chtěla, aby to bylo, jak to bylo. A taky že jo, s první další kontrakcí jsem volala, ať Vojta volá Ivanu, vyrazila hned, byla u nás za 20, 25 minut, ale to už byla Márinka na světě. Kontrakce šly jedna za druhou, po dvou minutách, možná po minutě, takové ty, co už jsem si přitlačovala (celou druhou dobu jsem byla na kolenou ve vaně), Vojta jen dostával pokyny "záda" v pauze, "břicho" v kontrakci (kam má sprchovat), pak už jsem začala postupně tlačit víc a víc, nahmátla jsem si hlavičku, no a pak už se začala prořezávat - drželi jsme ji oba, já ještě volala "sprcha a ruka na hráz", Vojta říkal "už je venku obličej - pusinka", pak byla venku hlava a vzápětí celé dítě. Hned jsem se otočila, M. měla pupečník dvakrát kolem krku (ale dost dlouhý, neutažený), tak jsme ho rychle odmotali a přitulili ji. Ten start se mi zdál pomalý, M. kuckala, frkala, ale pusa byla čistá - to už Vojta telefonoval s Ivanou, co máme zkontrolovat - pusu mimina, moji dělohu a množství krve, které teče při zmáčknutí břicha. Márince jsem hladila nohy a trochu jsem ji nechala zaplakat, abych měla jistotu, že se nadechuje - přeci jen. Brzy krásně zrůžověla.

No, pak dorazila Ivana, po cca 6 kontrakcích vyšla placenta - mezitím úžasně splaskl pupečník, úplně do tenka a do bíla, no a pak už to byla rutina. Malá se pokakala ještě než jsem ji vůbec vzala do náruče, hned jak vyšla ven, a pak ještě dvakrát v náručí (od té doby nic). Takže jí Ivana umyla zadek, já se osprchovala a zalezky jsem do postele, Ivana ji zkontrolovala a pak už se Márinka na 2 hodiny přisála :)

Taky jsme zkusili spát, než se děti vzbudí, ale moc to nešlo. Holky byly úžasné, u snídaně si povídaly D: "Miminko narodila, víš?" H: "Ano, v noci.", po snídani jsme se válely všechny čtyři v posteli, holky zkoumaly nožičky, pupíček, ruce, hladily ji a pusinkovaly, nechtělo se jim odtamtud.

Musím říct, že jsem tentokrát byla s Vojtou společně hrozně ráda, když během začátku poklízel rozteklou plodovku, rozvěšené prádlo a tak, tak mi chyběl. A myslím, že společně porodit naše dítě byl dost dobrý partnerský zážitek ;)

Když jsem tam přišla, tak ode mě hned oddělili manžela, což bylo blbý - zdůvodnění, že v předpokoji je na monitoru jiná maminka, později jsem zjistila, že to šlo projít druhou stranou okolo. Měla jsem s sebou ale ještě dulu, tak jsem úplně sama nebyla.

Porodní plán v zásadě respektovali. Bez klystýru jsem se obešla (neměla jsem ani Yal, já mám stejně vždycky před porodem průjem, tělo se čistí samo), holení si vynutili - taky by se určitě šlo obejít bez něj, ale mě to zas tak nevadilo. Monitor mi natočili v sedě, ale něco se jim tam nezdálo, tak mě poprosili, jestli bych si k tomu na chvilku nelehla - v pohodě. Pak zjistili, proč se jim to nezdálo - přišla jsem otevřená na 8cm, takže mimi už bylo natlačené úúúplně dole.

Největší problém jsem měla s doktorkou s prosazením nenastřihnutí - ta, co jsem měla na příjmu, to odmítala pochopit (naštěstí pak u porodu byla jiná), hrozila, že se natrhnu až ke konečníku, marně jsem jí vysvětlovala, že to sice nechci, ale drobnější natržení je pro mě přijatelnější než nástřih. Říkala jsem jí, že jí klidně podepíšu nějaký papír, kde bude, že nechci nástřih (takhle to slibovali na předporodní prohlídce, že když chceme něco nestandardního, stačí to podepsat a je to v pohodě) - najednou to nešlo. Taky mi chtěla vnutit po porodu oxytocin kvůli placentě, to jsme se nakonec nějak domluvily, že se to vyřeší podle situace.

Na porodních sálech (myslím, že na 2 ze 3) mají masážní vanu, kterou jsem bohužel nestihla využít. Platí se za ní 500 Kč (myslím), je možný i porod do vody, ale snaží se od něj odradit maminky cenou (5000 Kč). Nevím, jestli tam vůbec někdo do vody rodil, ani ta vana na to prý není moc vhodná (jak říkám, nezkoušela jsem, nevím). Když jsem říkala, že jsem ve Vrchlabí do vody rodila, byla jsem jak exot, dětská sestra se mě ptala, že určitě bylo dítě celé modré z nedostatku kyslíku... Celkově jsou porodní sály hezké.