Deník Oblíbené porodní mýty
Nebo spíš bludy

Já bych byla ochotná se v tomto případě "podřídit systému", pokud bych měla pocit, že systém zaujímá k problému nějaký jednoznačný postoj, a z toho vyplývají řešení. Ale po tom, co jsem sama zažila a následně přečetla, jsem si jistá, že ani ten systém v tom nemá jasno. *Začíná to už tou samotnou diagnostikou - o tom, že někde se používá jedině OGTT, jinde stačí Sullivanův test, asi víte. To by ještě šlo. Jenže ony jsou dost velké rozdíly i v tom, jak v které ordinaci ten který test probíhá. Někde doporučí den předem nejíst sladké a přijít nalačno, jinde je jim to jedno. Někde chtějí, abyste v době mezi vypitím sajrajtu a odebráním vzorků krve v klidu seděly, jinde je jim to jedno. O takových extrémech, jako jsou v té včerejší diskuzi zmíněné dvě koblihy, které jim někde stačily namísto roztoku glukózy, ani nemluvě. Pokračuje to tím, že se lékaři neshodnou ani v hodnocení výsledků těch testů - nechce se mi teď vyhledávat ty konkrétní hodnoty, které jsou považovány za hraniční, ale pokud to uděláte, určitě najdete několik možných variant - stačí třeba zalistovat trochu hlouběji v diskuzi na Rodině - Těhotenská cukrovka, kde si těhule běžně sdělují zkušenosti. *Rozdíly plynou jednak z toho, jestli jsou testy prováděny (příp. vyhodnocovány) přímo u vašeho gynekologa (já to tak měla), nebo vás na to gynekolog odešle někam na internu/diabetologii. To, že to rozdílně hodnotí gynekologové, pro které je to řekněme oborově "okrajová" záležitost, by se ještě dalo pochopit, jenže co jsem tak četla, liší se v hodnocení i diabetologové (byť už třeba jen v tom, že v momentě, kdy ty hodnoty jen lehce překračují limit, jeden to hodnotí už jako GDM a jiný tomu říká "intolerance glukozy" a řeší to "benevolentněji"). *Když postoupíme ještě dál, zjistíme, že jsou dost indivindi rozdíly v tom, jak vaši diagnostikovanou GDM (nebo intoleranci glukozy) budou řešit, podle toho, komu se dostanete do rukou. Od přístupu, kdy vás s tím gynekolog nikam nepošle a řekne vám, že nemáte jíst sladké, ale když si jednou týdně jednu koblihu dáte, tak se taky nic nestane - tak to proběhlo u jedné těhule z mojí těhudiskuze, odněkud z východočeské gubernie. Až po přístup, kdy já sama (s jen mírně vyššími hodnotami testu než ona těhule) byla odeslána do diabetické poradny u Apolináře - chodila jsem k MuDr. Moravcové, která je, co vím, považována v této problematice za tuzemskou špičku. Baba je to přísná (nezazlívám jí to), takže začíná u všech těhulí poměrně striktní diabetickou dietou, napřed tedy jen s vyloučením všeho sladkého a jiných uhlohydrátových bomb (třeba mléko a mléčné výrobky po ránu) + jídlo pětkrát denně v malých dávkách. Pokud to nepomůže, následuje zkoumání a třídění potravy dle množství uhlohydrátů, které obsahuje, a odvažování porcí. *No, a pokud i to je slabý kalibr, jak se stalo třeba u mne, kdy i přes opravdu poctivé dodržování výše určených pravidel, hodnoty glykemie se s postupujícím těhu stále horšily - nasazuje se inzulin. *JENŽE! Můj případ pokračuje - inzulinový ortel jsem důkladně ořvala a následujícího rána se dostavila k instruktáži a první aplikaci + vyzvednout si glukometr. Hezky pod vedením sestry jsem se tam poprvé (a naposled) píchla do břicha, vykráčela do čekárny, kde jsem měla 10min setrvat a po cca pěti minutách se vesele složila k zemi. Takže - diagnostikována nesnášenlivost inzulinu (neptejte se mě, co to znamená, vzhledem k tomu, že Moravcová problematice opravdu rozumí, myšlenku na to, že by vědomě nasadila inzulin někomu, u koho by byl na škodu, jsem zahnala) a konstatováno, že nezbývá, než vydržet bez něj a ještě zpřísnit dietu. *Dieta byla sice poté fakt ďábelská, ale já byla pochopitelně ráda, že si nemusím píchat to sfinstvo. *Pro srovnání uvádím, že zatímco já takhle postupovala stále do vyšších levelů, východočeská kolegyně si stále vesele vystačila s vynecháním sladkého a sem tam nějakou tou "koblihou". Chodila do "rizikové poradny" a pro kontrolu jí cca jednou měsíčně nechal gyndař udělat glykemickou křivku, která teda taky byla pokaždé o chlup horší, ale bylo to ohodnoceno, vzhledem k postupujícímu těhu, jako normální.

*Ovšem dostáváme se do finále, tedy k porodu. Tady se role najednou radikálně obracejí. Východočeská kolegyně je odeslána k ohlídání do porodniční poradny, kde je ocejchována, jako ta s cukrovkou, na základě toho hospitalizována v 37tt a v 38tt přikročeno k vyvolávání. Bohužel dál už si nepamatuju, esli bylo vyvolávání úspěšné nebo skončila s SC (ale asi je to v tomto případě šumák), porodila zdravou holčičku s lehce nadprůměrnou hmotností (3900g). *Já jsem na Bulovce vzhledem ke GDM chodila taktéž do rizikové poradny (což spočívalo snad jen v tom, že narozdíl od běžné poradny mi dělali KTG každý týden, těm "normálním" jen občas), nicméně jsem se celkem bez problémů s Dvořákem dohodla o tom, že žádné předčasné vyvolávání není třeba. Dokud se mimiku daří dobře, není důvod nepočkat do termínu. Bylo mi jasné, že pokud bych to doklepala až do toho termínu a neporodila, už by asi nějaký nátlak vyvíjet začal, ale naštěstí jsem to nemusela řešit. Porodila jsem bez vyvolávání dva dny před termínem zdravou holčičku s (asi?) lehce nadprůměrnou porodní hmotností (3760g). *Tyhle dva příběhy jsou jenom malá část mozaiky, ale celkem dobře ilustrují, jak něco (GDM), co je na první pohled velký problém a je proto třeba všechny těhule hnát v 26tt na test, je pak najednou v různých fázích vývoje různě velký problém, podle toho, které složce systému zrovna padnete do pařátů. *Co z toho podle mě vyplývá? Podle mého je daleko důležitější osobní zodpovědný přístup, než nechat se dohnat na test a pokud je tento pozitivní, nechat se pak semlít systémem. *Budu-li těhule, která do sebe s oblibou natlačí denně jednu čokoládu a večer u TV schroustá pytlík čipsů zapíjených colou, existuje dost velké riziko, že nekompenzovanou GDM ohrožuju svoje dítě. V tomto případě je nejspíš na místě (pokud nemám v úmyslu upravit svou životosprávu preventivně a dodržovat to), jít na ten test. Ovšem musím počítat s tím, že se mi fakt může stát, že ten test vyjde pozitivní a čokolády, čipsů a coly se budu muset vzdát. Pokud se jich vzdát nemíním, nemusím ani nikam chodit, on je ostatně problém v tom, že pokud se takto stravuji, není to pro mimino nic blahodárného ani v případě, že se mi GDM neprokáže. *Pro mne osobně je už teď po tom všem přijatelnější cesta preventivní úpravy životosprávy, tj. pokud bych otěhotněla, budu si už od začátku preventivně hlídat jídelníček podle těch pravidel, které znám z dia-poradny. *Pokud bych byla na místě nějaké "nerizikové" těhule, asi by mi prostě stačilo jíst zdravě, nepřežírat se a nefutrovat sladké ve velkém. A pro sebe osobně bych (vzhledem k vědomí rizika) jako variantu blivajzového testu volila obstarání si glukometru (byť uznávám, že to není zrovna zanedbatelná investice) a pravidelné sledování glykemické křivky. *Pak mě ještě napadla levnější, ale psychicky a organizačně náročnější (a nevyzkoušená cesta) - oslovit rovnou nějakou interní (diabetologickou) ordinaci a požádat o to, aby mi párkrát udělali glykemickou křivku s tím, že si to budu hradit (netuším kolik by to mohlo stát, ale těch pět tisíc, jako stojí nejlevnější glukometry, by to snad nebylo). *Podle mě (asi teda žádná převratná myšlenka) jde o to, že systém se snaží tímhle cukrovkovým screeningem zase o chlup vylepšit naši úžasnou českou statistiku peri- a neonatologické úmrtnosti (nebo jak se to správně volá). A bere to holt z jedný vody načisto, bez ohledu na to, že v té "záchranné síti" uvízne i spousta ženských, které by se dřív bez ní víc než dobře obešly. *Nebyl by to takový průšvih, pokud by ta záchranná síť neobnášela: 1. určité riziko už toho samotného testu (a já osobně fakt nedokážu říct, že ho považuju za bezrizikový) 2. riziko, že se dobéřu až k inzulinu a bůhví, jak to s ním bude 3. riziko, že moje GDM bude pro někoho dobrá záminka k předčasnému vyvolávání a dalším následujícím radovánkám

Vážený pane doktore, pane kolego, dovoluji si reagovat na Váš článek uvedený v předmětu tohoto emailu a projevit tímto své rozhořčení. Situace na zdravotnickém trhu v Nizozemí je poněkud jiná, než-li ve Vašem podání (blud se sanitkami stojícícmi za rohem a realita s 30% plánovanými porody nízkorizikových domácích rodiček), ženy volící plánovaně domácí porody jsou většinou vzdělané a mají k tomuto kroku své důvody, domácí porod probíhá poněkud jiným způsobem, než-li popisujete (užíváte celkem dosti primitivní argument), kteří rodiče přemýšlejí nad očkováním (www.rozalio.cz), kdo zrušil v padesátých letech péči teréních porodních asistetntek (byla to komunistická totalita) a další.

Mohu sama srovnat sterilitu nemocnicčního porodu a čistotu domácícho porodu.

Věřím, že člověk vaší kapacity se příště nenechá strhnout lacinými společenskými klišé a bude šířit opravdové a reálné zprávy na společností očekávaný témata a ne bludy, které mohou veřejnost od osoby Vašeho kalibru mohou velmi mást a činit Vám samotného neinformovaným rétorem.

Zdravím Vás z Ov.

Mgr. MMB - matka Bruna narozeného v nemocnici medicinským programovaným porodem a matka Edgara, narozeného plánovaně a přirozeně doma v čisté posteli, klinická psycholožka, psychoterapeutka, soudní znalkyně.

Vážená paní doktorko,
děkuji Vám za Vaše připomínky k mému stanovisku k očkování a domácím
porodům. Dovolte, abych Vás informoval o tom, že ve svých názorech vycházím
z prohlášení České lékařské společnosti JEP a její gynekologicko-porodnické
společnosti. Pokud se týká preventivního očkování naprosto nesouhlasím, aby
jeho odpůrci parazitovali na těch, kteří se o prevenci dobře starají. Kdyby
se všichni stali protiočkovacími aktivisty, mohli bychom se brzy dočkat řeba
i návratu varioly.
Protitotalitní argument je laciný a populistický. Také odpůrci plánovaného
rodičovství tvrdí, že právo ženy na rozhodnutí o svém těhotenství je relikt
komunismu.
Se srdečným pozdravem
Radim Uzel