Re: Obezita u 18 syna

Kat, ano, to je cesta - jíst málo, ne úplné sladké a mastné prasárny, hodně zeleniny a trochu pohybu. Chystám se na to v důchodě, až bude jen na mě, co si uvařím, teď musím jíst, co uvaří jídelna a v současnosti hospoda, což je ještě horší. Člověk musí mít na přípravu jídla čas a taky ho to musí trochu bavit, což mě teda nebaví vůbec, nerada vařím, nezajímají mě recepty, co se týče zábavnosti vaření, mám to na úrovní mytí oken a čištění záchodů. Teď mi zabírá hodně času a myšlenek práce, z domu jedu v 7, vracím se o půl šesté a jsem opravdu KO. Většinou mi třeští hlava, je mi slabo, chci se jen rychle najíst, osprchovat a zalézt s knížkou. A to jídlo chci co nejrychlejší, ne abych si ho musela hodinu připravovat. O víkendu si vařím jednoduchá jídla většinou maso na pánvi se zeleninou a k tomu brambory, rýži, kuskus nebo bulgur. Ale dám si i čokoládu nebo 1-2 piva, sedmičku vína za víkend. Co je nouzový stav a roušky, tak jsem hodně omezila pohyb venku, s tím hadrem na ksichtě se mi nikam nechce, natož s ním jet ještě někam MHD, toho si "užívám" ve všední dny bohatě. Doufám, že až se vše vrátí do normálu, budu víc chodit na procházky a plavat. A v důchodu si plánuju, že budu chodit na jogu pro seniory a na plavání pro seniory, případně se přihlásím do Klubu českých turistů. Jestli se ve zdraví dožiju teda. Ještě 3/4 roku musím vydržet tu pakárnu v práci a pak - doufám - hurá, svoboda!