Diskuze : Ostatní : Snaha o zhubnutí

"odmítání jídla nebo akceptování jen určitých jídel může být i nástroj, jak manipulovat s rodiči."

docela v tom u některých dětí věřím, ačkoli vedle nich existují jistě i děti, které mají ke spoustě surovin fakt silný odpor

příbuzné dítě v naší rodině jedlo až do první třídy jen hranolky, gumové medvídky a nezamíchaný kakaový pribináček (jakmile do něj někdo třeba píchnul lžičku, odmítl to sníst), zoufalí rodiče mu vždy večer udělali láhev mléčné formule, aby měl nějaké živiny Dítě taky vůbec nerostlo, dostalo odklad a pak se snad jednalo ještě o dalším odkladu

jakmile začal jíst, začal i růst a dneska má skoro dva metry, měla jsem léta pocit, že ty rodiče fakt trestá (jakkoli bych mu nerada křivdila), sama nevím, jestli bych zvládla mu 5x denně předložit to, co jí rodina, pak to bez emocí sklidit, a neuchýlila se ke sklonku dne k těm 3 pokrmům, které jediné akceptoval

Já vařím ráda, kluci nikdy neměli období odmítání čehokoliv, vždycky jim chutnalo a těší se domů na jídlo od maminky, přestože jsou schopni si cokoliv už uvařit sami

Poslední dobou mě nebaví jídlo vymýšlet, klidně uvařím, ale ať si řeknou co

Když vidím nový recept, musím ho zkusit. Třeba z maturity si pamatuju jen recept na česnekovou pomazánku , z první dovolené s MM umím šopský salát. Co mi chutná musím hned zkusit udělat.
Vařím od devíti let, od 18 let vařím denně, za těch 50 let to budou stovky, možná tisíce různých jídel . Jídlem žiju.

Na MD jsem vařila v noci, abych na to měla klid.

Stáňo, nojo, to je právě otázka, jak to počítat.
Já jsem dětem vařila i maso, ale nebyla v tom žádná třeskutá pestrost. Střídala jsem kuřecí a krůtí s občasným vepřovým a byly to buď přírodní plátky, kousky s nějakou zeleninou, sekaná nebo karbanátky z mletého a občas obalený řízek. Více si nevzpomínám, možná nějaké ojedinělé pokusy.
Ale různou zeleninu a přílohy jde kombinovat do nekonečna.

Ropucho, mně na tom nejvíc vadilo to vymýšlení, co furt vařit. A pak mě štvala dcera, která v období nejedlikovstvi odmítala třeba jen ochutnat to, co jsem celé dopoledne vařila. Jenže jsem věděla, že ji do jídla nesmím nutit, takže jsem to s úsměvem vyhodila a pak se šla sama vyzurit do ložnice. Naštěstí syn moc rád papal, takže jakmile začal jíst normální jídla, začala spontánně jíst i dcera, aby neměl syn náhodou něco lepšího než ona.