Kudla2 |
|
(15.7.2019 20:15:43) Dost často tady čtu stížnosti, čím vším se rodiče na svých (dnes už dospělých) dětech provinili a dosud proviňují. A ty dospělé děti to cítí jako křivdu a některé věci ve svém dnešním životě, se kterými nejsou spokojení, vnímají jako neblahý vliv působení těch rodičů.
Ale je to opravdu fér? I ti rodiče přece byli částečně ovlivněni tím, v čem vyrůstali oni, a naopak my (jako ta generace dospělých dětí) si sice něco opravdu přinášíme ze své původní rodiny, ale zároveň jsme dospělí a spoustu věcí už můžeme ovlivňovat sami.
Přijde mi nespravedlivé neměřit všem generacím stejným dílem - tedy buď "my za spoustu věcí ve svém životě nemůžeme, protože jsme byli ovlivnění tím, v čem jsme vyrůstali, a toho se nelze jen tak snadno zbavit", ale pak bychom totéž "vyvinění" měli uplatnit i na své rodiče.
Nebo tedy "rodiče jsou plně odpovědní za to, jak žili co nám (případně) provedli", ale pak by to mělo znamenat, že úderem dospělosti se i my stáváme plně odpovědnými za to, jak žijeme a co my provedeme svým dětem, respektive za to, jak to ty naše děti budou vnímat (protože další věc je, že rodič má nějaký úmysl, ale dítě to vnímá diametrálně odlišně).
Jste spíš pro postoj "nikdo vlastně za nic nemůžem" nebo "každej svého štěstí strůjcem"? Nebo pro postoj "moji rodiče jsou odpovědní za moji nepohodu v dospělosti a já s tím nic nenadělám, a tudíž i já budu odpovědná za případnou nepohodu svých dětí v dospělosti, i když se snažím dělat všechno jak nejlíp umím"?
(pro pořádek - NEMYSLÍM tyranské a zneužívající rodiče jako třeba psala Termix, ale normální průměr)
|
Yuki 00,03,07 |
|
(15.7.2019 20:20:10) kudlo, dospělý člověk by měl být schopný do uvědomit vliv minulosti na sebe a nechat volnost všem kolem sebe, ti mladší zase sice můžou mít pochopení pro důvody rodičů, ale neznamená to, že by měli říct rodiče to měli v mládí těžký, tak se jim teď podřídím, to není potřeba
|
Kudla2 |
|
(15.7.2019 21:15:37) "mladší zase sice můžou mít pochopení pro důvody rodičů, ale neznamená to, že by měli říct rodiče to měli v mládí těžký, tak se jim teď podřídím, to není potřeba"
tak přiznám se, že mě ani ve snu nenapadlo, že by se jim měli podřizovat.
|
|
|
Monika |
|
(15.7.2019 22:32:55) Myslím, že je to téma, o kterém se dá teoreticky diskutovat týden v kuse, ale žádný závěr neuděláš. Podle mého je určitě dobré mít na svou minulost a vliv rodičů náhled, tj. být si vědom té minulosti, ale vyrovnat se s ní a netahat ji dál (kvůli sobě i kvůli dalším generacím). Samozřejmě to může být dost těžké.
|
Kudla2 |
|
(15.7.2019 22:38:24) Moniko,
ano, myslím si, že je dobré si uvědomit, v čem mě moje okolí ovlivnilo (v dobrém i špatném), ale je trochu málo na tom celoživotně ustrnout, protože od určitého bodu je to už opravdu na nás.
|
|
|
Pole levandulové |
|
(15.7.2019 22:39:03) Jsem ráda, že jsem v dospělém věku nahlédla na to, že rodiče dělali to, co v danou chvíli považovali za nejlepší, protože jinak to neuměli. Já jsem sice přesvědčená, že bych leccos udělala v jejich situaci jinak, ale já nejsem oni, takže možná dělám něco lépe, než oni, ale zas určitě dělám jiné chyby, které mi naše děti budou v dospělosti zazlívat, než se s tím srovnají a tak pořád dokola. Jsem přesvědčena, že až na zcela patologické rodiče, většina rodičů nechce svým dětem ubližovat.
|
Kudla2 |
|
(15.7.2019 22:44:39) Pole,
přesně tak si představuju, že by měl vývoj jít.
Že si člověk v určitém momentě uvědomí, že rodiče dělali to nejlepší, co uměli, i když to možná nebylo nejlepší objektivně.
A pokud to byl ten případ, tak jim to nemá za zlé právě pro to, že si uvědomí, že to bylo to nejlepší, co v dané chvíli uměli, a že s největší pravděpodobností měli dobré úmysly.
A jsem přesvědčená, že pokud to dokáže, umožní mu to dívat se shovívavěji i na vlastní chyby, kterých se bezpochyby také bude dopouštět.
Někdy jsem překvapená, jak něco vnímáme my a jak diametrálně odlišně totéž vnímají naše děti, tam prostě není šance nikdy nenarazit, ale je zbytečný si to vzájemně vyčítat.
A myslím, že velký plus je schopnost některé věci přehodnotit a nemyslet si, že mám jako rodič patent na rozum.
|
Fern |
|
(16.7.2019 8:33:13) S tím naprosto souhlasím a tak to i vnímám. My byli na naše kluky asi dost přísní viděno dnešní kolikrát zas až příliš liberální výchovou,kdy jsou děti modly a co je víc a přitom z nich rostou nepoužitelní spratci.
Udělali bychom nebo chovali bychom se dnes v některých případech asi mírněji či trochu jinak,mít ten nadhled co máme ted a mít možnost "opravy",to je ovšem to,co život nenabízí,vše je načisto a jen jednou. Na druhou stranu,jako rodiče,když vidíme,že naše snaha tedy nevyšla vůbec naprázdno,tak si říkáme, že všechno "špatné" bylo určitě pro něco dobré.
Na druhé straně,syn ted čeká v srpnu holčičku a vyjádřil se v tom duchu,že na ní nebude tlačit,nebude nic po ní chtít a že holka může být rozmazlována a že nic nemusí. Tak to jsem se teda zhrozila,co jí to chce dát do vínku a vychovat z ní nesebevedomou pipku,která bude jednou závislá na nějakém machovi se zlatým řetězem kolem krku, no ale já se hrozit můžu,ale můj boj to už naštěsttí nebude.
|
|
|
|
Tizi |
|
(15.7.2019 22:49:13) Já to vnímám jako trend posledních let zbavovat se odpovědnosti a házet ji na někoho jiného. Je to podporováno konzumním stylem života, rozbíjením širších rodinných vazeb a důrazem na osobní štěstí, na které má každý jakýsi nárok bez ohledu na vlastní přičinění. A pokud to nefunguje dle očekávání, nejblíže na ráně jsou rodiče, i když ve skutečnosti jenom velmi málo rodičů skutečně své děti týralo a nějak zásadně jim ničilo život.
Samozřejmě, že by dospělý člověk měl převzít zodpovědnost za svůj vlastní život a řídit si ho dle svého nejlepšího uvážení bez ohledu na to jak nedokonalí jeho rodiče byli. Naopak mě přijde dětinské se proti nim neustále vymezovat - viz třeba nechápu v diskuzi o jménech, proč je pro mnoho lidí tak obrovský problém se bavit o budoucím jméně dítěte s vlastními rodiči - aby nedej bože nedali najevo nějaký jiný názor? Dospělost vnímám právě tak, že jsem schopná jiný názor vyslechnout, zhodnotit ho a udělat vlastní rozhodnutí.
|
Žžena |
|
(16.7.2019 12:59:24) Tizi, a jakej je důvod jména s nastávajícími prarodiči řešit? Je to věc mezi nastavající matkou a otcem. Prarodiče svůj díl už odvedli, když pojmenovali a vychovali ty mladé. U výroby dětí jim přece svítit nemusejí.
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(16.7.2019 13:06:09) žženo, když je někdo v očekávání potomka, je dotaz na jméno běžnou součástí konverzace, ne? většinou padne otázka na pohlaví (nechali jste si říct? víte, nevíte?) a vzápětí na jméno... v mnoha rodinách se pak (pokud vědí) dál mluví o pepíčkovi, aničce... a není nijak neobvyklé, že ani rodiče sami si nejsou jisti, jaké jméno zvolit a rádi si vyslechnou tipy od jiných... samotné rozhodnutí je pak samozřejmě na nastávajících rodičích
|
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 13:07:33) Žženo, tak pro potomka je to radostná událost, možná se chce podělit, jen tak si popovídat. Jenže se to zvrtne a pro rodiče je to další záminka, jak se chytat za hlavu, že ten potomek je úplně blbej, když chce dát jméno xy... To, co se odehrává při výběru jména je pak jen důsledek toho, že ty vztahy jsou v něčem narušené už dávno. Normální rodič si možná postěžuje doma, ale chápe, že jeho dítě to není. Rodič, co je zvyklý dosáhnout svého manipulací, je přesvědčený, že jen on má správný názor, zatímco ta dcera je tak jiná, nemožná, že ani vybrat jméno neumí.... A tak co udělá? Začne Máňu konfrontovat, manipulovat, tlačit na ni... a chudák Máňa to nevydrží a podvolí se...
|
Žžena |
|
(16.7.2019 14:26:40) jas, jasně, pro mladé je to radostná událost a s okolím se podělí, na tom není celkem nic zvláštního. Zmíněná minulá diskuse se ale točila právě kolem toho případu vydírání a manipulace.
|
|
|
|
|
Oliverka |
|
(15.7.2019 23:07:13) Z mého pozorování je to často jeden rodič, který má negativní vliv na děti a ten druhy hasi a zachraňuje co se dá i na vlastní úkor.
Matka, která odejde od násilníka. Jako samozivitelka má ona i děti nižší životní standard. Nevoli ideál, ale menší zlo.
Rodič, který odmítá najít svému dítěti odbornou pomoc, protože nechce stigma diagnózi. Než si druhy rodič vybojuje odbornou pomoc, čas běží a v rodině vzniká dusno, které má vliv navsechny.
Rodina, kterou znám, je hodně sportovně založena. Jenže se jim tam vylouplo dítě, které je mimořádně hudebně talentované, což absolutně nejde dohromady s jejich životním stylem. Jsou zvykli byt neustále někde venku, na kole, v bazénu, na tenisovém kurte. Jenže toto dítě chce a potřebuje být doma a věnovat se hudbě. Snaží se o kompromisy, ale nakonec není nikdo spokojený. Ten hudební talent je pro ne komplikace, ne radost a to dítě to cítí.
A třeba z moji rodiny, mamka nemohla jít studovat VŠ, protože v te době SS holkam stačila, podle dedy, a babička nebyla schopna si to prosadit. Než to děda pochopil a uznal, už bylo pozdě.
Takových příkladu bych mohla napsat desítky.
|
|
Ropucha + 2 |
|
(15.7.2019 23:23:28) Já myslím, že vycházíš z něčeho, co vůbec nebylo tvrzeno. Svou tezi o absolutní vině rodičů sis vykonstruovala sama. V diskuzi, kde se toto téma probírá, se žádná absolutní vina nikomu nepřičítá. Jen bylo konstatováno, že NĚKTERÉ typy dětí v NĚKTERÝCH situacích mají problém rozpoznat manipulaci rodičů a vzepřít se jí.
|
libik |
|
(16.7.2019 0:03:05) Ropucho, je pravdou, že to zadání je krkolomné, z druhé strany se nepřestávám divit , když padesátiletá žena je vydeptaná ze svého dětství (už 35 let) A nemám na mysli týrání.
Co je to manipulace rodičů? Upíct koláš a odnést ho snaše (bába chce rodinu otrávit) nebo upéct koláč a nepřinést ho snaše (bába je naprosto lhostejná a lakomá)
|
Pam-pela |
|
(16.7.2019 0:08:22) Libik, vydeptaná je klidně i v 80. A chlapi taky---akorát to sdělujou víc neradi. Některé záseky jsou zapouzdřený uvnitř...v "dušičce" a působí podvědomě.
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(16.7.2019 0:12:37) Tak normálně se člověk asi zeptá - peču koláč, dáte si s námi, ne? A když má snacha napečeno, tak se s ní nebudu přetahovat, že ten můj je lepší
|
|
Ropucha + 2 |
|
(16.7.2019 0:19:42) Libiku, ty to očividně nechceš chápat, protože kdybys chtěla, chytrá jsi na to dost ;-) Tady opravdu nejde o nějaké žabomyší přetahování o jeden koláč. Ale souhlasím s tebou v tom, že by to ideálně mělo mít nějaký vývoj a v okamžiku, kdy člověk prokoukne princip, měl by se vydat na vlastní cestu a nevězet doživotně v pasti autoritativní či jakkoliv toxické matky.
|
Kudla2 |
|
(16.7.2019 0:52:11) "Upíct koláš a odnést ho snaše (bába chce rodinu otrávit) nebo upéct koláč a nepřinést ho snaše (bába je naprosto lhostejná a lakomá)"
tak Libik má v tomhle trošku pravdu (jakkoli za určitých okolností uznávám oprávněnost animozity vůči "bábě") - zas na druhou stranu za určité konstelace v pozici té "báby" asi opravdu ať uděláš co uděláš, bude to špatně, a v takové situaci by člověk asi být nechtěl.
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(16.7.2019 7:22:19) Kudla, ale tohle všechno je o dialogu ... já upeču a automaticky kousek pošlu babi tchyni nahoru, ochutnat. Ona upeče a pošle trochu větší kousek ochutnat nám (neb nás je víc). Nepeče nám celý plech, pokud to není na objednávku - a to se vždy předem domluvéme.
|
|
|
libik |
|
(16.7.2019 11:23:05) Ropucho, já dost dobře chápu, že člověk, kterému s v životě nedaří podle jeho představ, má rodiče prvního na ráně.
Ale ty bys mohla zase chápat, že doby, kdy rodiče svou autoritou a představou měli moc zásadně ovlivnit život dětí, jsou v propadlišti dějin. Když odhlédneme od dětí, které vyrostly v asociálních podmínkách a poblahopřejeme dětem, které se narodily se zlatou lžičkou v puse, nikdy nebyly poměry a možnosti rodičů a dětí rozdílnější a závislost jedněch na druhých menší než v současné době.
|
Ropucha + 2 |
|
(16.7.2019 11:30:27) Libiku, možnosti jsou dnes (v našem sociokulturním okruhu) široce otevřené a svoboda maximální, to máš pravdu. Ale podle mě tohle je hodně otázka vnitřní svobody, té v hlavě, a ta je závislá na individuálních dispozicích a právě na konkrétní výchově. Když po tobě někdo bude celé dětství šlapat, je ti málo platné, že teoreticky se můžeš trhnout, když to neumíš zrealizovat.
|
Kudla2 |
|
(16.7.2019 11:32:28) Ropucho,
ale v životě člověka přece není jen dětství, je tam i dospělost.
Opravdu je opodstatněné nechat se celý život smýkat někam, kde to člověku nevyhovuje, a být neustále za toho chudáka, který to neumí a tak vlastně vůbec za nic nemůže?
|
Ropucha + 2 |
|
(16.7.2019 11:35:14) Kudlo, opodstatněné neopodstatněné, někdo na to má a dokáže to, jiný na to nemá a nedokáže to. Můžeš mu vynadat, že je slaboch a pitomec, ale tím mu jen potvrdíš to, co mu celý život říká maminka ;-) Kruh uzavřen.
|
|
|
libik |
|
(16.7.2019 11:40:47) Ropucho, každý psycholog ti řekne, že výchova je max 25%, nedělejme si iluze, že jsme tak "důležití"
|
Ropucha + 2 |
|
(16.7.2019 11:50:10) Libiku, já myslím, že se to dodnes spolehlivě nevyzkoumalo, jaký podíl má vlastně výchova. Podle mě záleží vždycky na konkrétní kombinaci faktorů vnitřních a vnějších. Někdo přežije všechno, někoho zlomí všechno. Někdo je skvělý díky rodičům, někdo je skvělý navzdory rodičům. (Moje děti jsou samozřejmě skvělé po rodičích a díky jejich skvělé výchově )
|
libik |
|
(16.7.2019 12:08:05) Ropucho, ono nejde jenom o psychický komfort dětí, ale i rodičů.
Pokud jako maminka budu uléhat s představou, že dát Lojzíkovi před 30 lety nějakou slušnou encyklopedii, nemusel by dělat závozníka a kdybych Pepičku naučila dělat guláš, nemusela by vykřikovat osamělá jako kůl v plotě ta svoje genderová moudra, tak musím do týdne spáchat sebevraždu ze cti.
Prostě se nepřeceňuju.
Moje máma měla taky "svý", dneska se smějeme společným vzpomínkám. Můj osobní a i profesní život je sice ovlivněn tím, komu a kde jsem se narodila, ale to těžko nějaké konkrétní osobě předchozích generací mohu dávat za vinu (nebo jí za to být vděčná)
|
Kudla2 |
|
(16.7.2019 12:11:19) "Pokud jako maminka budu uléhat s představou, že dát Lojzíkovi před 30 lety nějakou slušnou encyklopedii, nemusel by dělat závozníka a kdybych Pepičku naučila dělat guláš, nemusela by vykřikovat osamělá jako kůl v plotě ta svoje genderová moudra, tak musím do týdne spáchat sebevraždu ze cti."
Ano, s tímto souhlasím.
Asi by nebylo příjemné žít s tím, že ač jsem udělala, co jsem nejlepšího uměla (jako většina nás rodičů), tak mi dítě trpce vyčítá vlastní zpackanej život, byť by člověk racionálně věděl, že to dítě není v právu.
|
K_at |
|
(16.7.2019 12:19:10) Jen podotknu, ze velice pravdepodobne ti rodice, kteri maji ve vychove a komunikaci nejaky ten nestandardni rys (ruzne lehci manipulace,citove drobne vydiranicko atd), temer jiste NIKDY nepripusti,ze by to mohlo by blbe.
|
libik |
|
(16.7.2019 12:27:07) Kat, citové vydíráníčko a drobná manipulace, je, prosím, co? Podle mě jsou to trapné, umělé termíny vhodné do právnické řeči, pokud klient dobře platí.
Každá matka "manipuluje" s dítětem, aby ho naučila chodit, mluvit, utírat si zadek, zdravit lidi apod. A každá matka ho "citově vydírá", dá-li najevo nějakou svou vlastní emoci, která může být dítěti příjemná či nepříjemná.
|
K_at |
|
(16.7.2019 12:31:43) Libiku, ale to si klidne mysli. Nicmene za ty roky diskusi zde padlo takovy mnozstvi prikladu. A pokud ti vadi urcite pojmy, ktere proste oznacuji urcite typy chovani, tak jine vystizne bohuzel neznam.
|
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 12:42:05) Libíku to není pravda. Kudla ani ty nechápete, že vedle rodičů, co jsou schopni své děti znásilnit a jinak fyzicky poškodit, existují rodiče, co své děti týrají psychicky. Jakmile v tom nemáte to tělesné zneužívání nebo týrání, tak to pro vás neexistuje. Pokud rodič citově vydírá a manipuluje s dítětem až do dospělosti, tak to opravdu nemá co dělat s tím, že mu jako kojenci vyměňuje plínu, kdy si usmyslí on. Absence bezpodmínečné lásky, ponižování, peskování, vydírání, nedostatek projevů lásky atd. - to vše může dítě navždy poznamenat a může si to nést až do dospělosti. Víš, ono se blbě vyrovnává i s tím, že ti rodič téměř neustále předhazuje, že mu nejsi dost dobrý a že on má kvůli tobě bolest hlavy a nemůže spát. Jsou rodiče, co prostě dítě deptají, protože nejdůležitější jsou pro ně jejich potřeby a svou náladu přímo odvozují od toho, zda potomek skáče tak, jak rodič píská. Nemluvě o tom, že takovéhle patologie ovlivňují to, jak se potomek potom sám chová ve vztazích. Nejhorší je, že rodič, co má takové problémy, si téměř nikdy nepřipustí, že on dělá něco špatného a nezmění se. Potom to vyžaduje velkou práci pro toho jedince, aby šel na terapii a vyrovnal se s tím, že ho rodiče takto poškozovali a že si to v sobě nese. Ale toho zase ne každý potomek je schopen.
|
K_at |
|
(16.7.2019 13:04:52) Jas, dekuji. Presne to myslim. Ono to nemusi byt ani uplne na plne pecky, staci, ze tam ty prvky jsou v nejake intenzite pritomne furt. Dite, ktere neni od prirody dost svebytne, a na prahu puberty to nedekoduje, bude asi resit trosku problemy v dospelosti.
|
|
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 12:44:09) Co znamená psychické týrání:
Představuje takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad na citový vývoj dítěte, vývoj jeho chování, osobnosti a sebehodnocení či negativní dopad na rozvoj interpersonálních vztahů. Psychické týrání v podstatě vždy provází ostatní diagnostické kategorie syndromu CAN - fyzické týrání, sexuální zneužívání, šikanování, navíc se může vyskytovat samo o sobě.
Formy: časté nadávky, ponižování, zesměšňování, pohrdání, křičení nebo opakované výbuchy, vyhrožování, cílené vyvolávání strachu u dítěte, odmítání, zavrhování, ignorování, přehlížení, vydírání, manipulace, neustálé srovnávání s úspěšnějším sourozencem či nepřiměřené vychvalování cizích dětí, nerespektování soukromí dítěte (přehnané kontrolování), odepírání pochvaly či ocenění, přetěžování dítěte domácími povinnostmi či péčí o sourozence, kladení nerealistických požadavků na dítě (v oblasti zájmové, studijní apod., věčná nespokojenost s výkony dítěte), násilná izolace (bránění dítěti ve styku s rodiči, kamarády, příbuznými apod.) neustálé neadekvátní obviňování dítěte, vystavování dítěte závažným domácím konfliktům, vtlačování dítěte do role dospělého (osamělý rodič hledá v dítěti psychickou oporu: vyžaduje, aby naslouchal jeho problémům; vnucování role smírčího soudce mezi rozhádanými rodiči apod.), nepřiměřená psychická zátěž v souvislosti s rozvodem (zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako “svědka”, získávání dítěte na svou stranu a jeho negativní ovlivňování proti druhému rodiči, bránění ve styku dítěte s druhým rodičem), nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů (mnohdy přes vysoký materiální nadstandard života dítěte), finanční odměny dítěti za pomoc v domácnosti (dítě nebývá oceněno úsměvem, poděkováním či pochvalou, nýbrž penězi; neučí se, že vzájemná pomoc v rodinném kruhu je přirozená); obecně celkový nedostatek či úplná absence projevů lásky k dítěti (rodič se na dítě nikdy neusměje, nehladí ho, nedotýká se ho, nelíbá ho), chápání dítěte jako pouhého konzumenta: jde o přístup konzumní společnosti, která podporuje spotřební hodnotové orientace dítěte; (průzkumy v SRN odhalily, že okolo 75 % rozhodnutí při nákupu zboží v obchodě činí děti; bylo také zjištěno, že každé třetí dítě se identifikuje s dětmi z reklamy).
http://www.nicm.cz/formy-a-nasledky-psychickeho-tyrani-zneuzivani-a-zanedbavani
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 12:47:38) Psychické týrání s sebou přináší následky jak v psychosociální oblasti, tak v chování dítěte:
tělesné, duševní nebo citové opoždění ve vývoji, neschopnost učit se ze zkušeností, rozumové schopnosti dítěte nebývají dostatečně využívány, ve škole proto mívají často horší prospěch, než odpovídá jejich skutečnému nadání, chudá slovní zásoba, chybí potřeba komunikace v důsledku nedostatečné stimulace a kontaktu s matkou-či jinou důvěrně blízkou osobou, citová plochost, nedůvěřivost, impulzivita, afektivní výbuchy, nápadná pasivita nebo naopak agresivita v chování, vyjadřování obav, že je nikdo nemá rád, neustálý strach z potrestání, nízké sebevědomí nebo naopak nerealistické „vytahování“, tendence k sebeobviňování, sebeubližování, nepřiměřené obavy z každé nové situace, neurotické projevy (kousání nehtů, kroucení či vytrhávání vlasů, cucání prstů apod.), nepřiměřené reagování na bolest (dítě hystericky reaguje při sebemenším podnětu nebo naopak chová se, jakoby bolest vůbec necítilo), vznik závislostí (na drogách), poruchy příjmu potravy, deprese, děti bývají častěji nemocné, mívají více úrazů, větší sklon k obezitě, známky nejistoty ve vztazích s druhými lidmi nebo neschopnost navazovat a udržovat přátelské vztahy s druhými, celkově povrchní vztahy k lidem, nedostatek empatie, egocentrismus, nedůvěra k dospělým lidem, kteří se jim snaží pomoci nebo se s nimi snaží spřátelit, či naopak přílišné lpění na těchto lidech a projevování až patetické vděčnosti za každou pozornost, vyhýbání se kontaktu s rodinou (dítě málo pobývá doma, často tráví čas raději např. v rodině svého kamaráda), vzhledem ke sníženému sebevědomí a menší schopnosti sebeprosazení se psychicky týrané děti stávají častěji obětí šikany, svým chováním vyvolávají nepříznivý dojem: nebývají oblíbené mezi vrstevníky ani učiteli.
|
libik |
|
(16.7.2019 12:51:03) Jas, ale ty popisuješ případy, kdy rodič de facto nemá dítě rád. Je to společenské tabu, ale takových rodičů je bohužel spousta.
Já se bavím o tom, že máma dítě nejen snáší, ale také ho miluje, ale jenom holt má nějaké ulítlé stereotypy a názory.
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 12:58:31) "Jas, ale ty popisuješ případy, kdy rodič de facto nemá dítě rád. Je to společenské tabu, ale takových rodičů je bohužel spousta.
Já se bavím o tom, že máma dítě nejen snáší, ale také ho miluje, ale jenom holt má nějaké ulítlé stereotypy a názory."
Libíku, jo, to říkáš ty, takový rodič nemá dítě de fakto rád. Jenže manipulující, deptající rodič nikdy nepřipustí, že to dítě vlastně rád nemá, že mu jde víc o sebe. Druhá věc je, že ten rodič má sem tam světlé chvilky, takže máš problém se mu postavit a nějak to řešit. Třeba Romana tady včera psala hodně příkladů, které by se daly označit za citové vydírání a taky to nemusí znamenat, že ji matka vůbec nemá ráda. Ale dost možná ji má ráda pouze, pokud se Romana chová tak, jak ona určí. A to už je vydírání. Různí manipulátoři jsou mistři v pomáhání, ale často pomáhají proto, aby s tebou mohli manipulovat nebo aby od tebe získali uznání, pokud jim ho nedáš tak, jak chtějí... urazí se, začnou ti nadávat atd.
|
libik |
|
(16.7.2019 13:19:35) Jas, on to nepřipustí, ale pravda to je. Lásce bychom se měli učit..
jinak tedy, Romana přes veškeré sympatie, je samoživitelka v závislé pozici, což se samo o sobě blbě snáší, takže může mít trochu subjektivní vidění problému, že
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 13:25:23) Libíku, ale Romana taky psala x příkladů, kde je evidentní, že ta matka dělá něco, co by dělat neměla. Viz ty dovolené a výlety.... I když matka pomáhá, jak může, tak by neměla svou dceru před nimi srážet a vůbec na děti působit stylem: "a proč chcete jet na ten výlet s maminkou, tady se mnou to máte lepší." "A vážně chcete jet?" Romaně se zas blbě prokazuje, že je to přes čáru, právě proto, že je samoživitelka, a tak okolí vidí, jak matka jinak lítá, pomáhá, uklízí. Manipulátor taky rád přehání a rád se chlubí svou pomocí.
|
|
|
|
Renka + 3 |
|
(16.7.2019 13:15:21) Já jsem přesvědčená, že mnohá "příkoří", která děti posléze rodičům mají za zlé, pramení právě z rodičovské lásky a obavy o to dítě. Když tedy nepustím dítě na nebezpečnou atrakci, nebo večer na diskotéku do pochybného podniku nebo na cestu kolem světa v jeho 16 letech, může mi to mít dítě za zlé a brát to jako křivdu. Nedávno tu byla diskuze o přespávání partnerů dětí, většina těch, co to odmítají to dělá z přesvědčení, že tím dětem prospívá, ale předpokládám, že děti to také vnímají jako křivdu a nepochopení rodičem.
Já třeba ze svého dětství jsem vnímala jako křivdu, že mě rodiče přes moje přání nenechali chodit na školu, která byla jazykově zaměřená a měla pověst nejnáročnější školy ve městě. Ač jsem je přemlouvala, nedovolili. Časem mi to vysvětlili, že tátův kolega tam tehdy dal svoji dceru a jedničkářka začala nosit trojky a čtyřky, že prý měli obavu, že bych se zhoršila ve škole a nechtěli měl stresovat. No já jako příkoří vnímala to, že mě to nenechali ani vyzkoušet. Oni udělali ze svého pohledu něco, čím mě chtěli ochránit, z mého pohledu to zase vypadá jinak. A takových věcí, kdy si lidé nerozumí, je spousta.
Moje dcera zase nepochopí, že ji nepustím samotnou běhat do lesa. Taky to bere jako křivdu, já se ale o třináctiletou holku prostě bojím a nedovolím jí to.
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 13:17:41) Renko a mnohá příkoří bohužel pramení z nelásky.
|
Renka + 3 |
|
(16.7.2019 13:20:09) Jas, jasně, ale vezmi si diskuze na Rodině, kolik lidí vyčítá něco svým rodičům. A měli by si uvědomit, že ani oni nejsou dokonalí a jejich děti k mají nespíš stejně připomínek, jako oni sami vůči svým rodičům.
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 13:30:46) Renko, ale tady ti lidé nepíšou všechno a pokud mají potřebu svým rodičům něco vyčítat, tak to může být jen špička ledovce manipulací a tak. Ano, možná tu sem tam někdo napíše nějakou blbost, za kterou osočuje rodiče... Ale zároveň tady se naprosto popírá, že jsou rodiče, co potomky týrají a neustále s nima manipulují... I Romana nakonec dostala vyčiněno, protože Kudla hned založila téma - rodič miluje vždy a dítě je nevděčné, nedospělé a vyčítá... A jako jedinou vyjímku uvádí fyzické znásilnění. Vem si, jak hnusně se kolikrát chovají otcové k dítěti po rozvodu nebo jak hnusně se dokáže chovat partner, který svou ženu nepustí za kamarádkami atd. Tito lidé to někde musí získat... a tohle není z fyzického znásilňování, ale z prostředí, kde byly prvky nestandardního chování.
|
|
Len |
|
(16.7.2019 13:30:58) Tak ja jsem si naprosto jista, ze mi deti neco v budoucnu vyctou, zadny rodic neni dokonaly. Ale v cem se lisim od nasich je to, ze se snazim nedelat stejne chyby, jako delaly generace prede mnou. Oni nasi i vedi, ze to je spatne, ze je to stvalo, poskodilo a stejne to provadeli i me.
|
K_at |
|
(16.7.2019 13:35:21) Len, no jasne. Ja uz ted vidim tu miliardu kravin, ktery jsem holce vyvedla. I obcasnej totalni vybuch, kdy uz dokape posledni kapja a matka exploduje. Ale vim to, nebudu ji rikat, ze 100% zodpovednost ma ona. Kdyz to nejni pravda. A urcite mi casem vycte veci, zrovna jako my s nasima obcas narazime na neco, co strasne vadilo mne.
|
|
Analfabeta |
|
(16.7.2019 13:58:47) Když se podívám na předchozí generace, tak tam jsou i věci, kde teda rodiče dost selhali. Například holky z vesnice kolikrát končily vzdělání jen základkou a šly hned pracovat, protože se "stejně vdá, bude mít děti a na co vzdělání, že jo, radši ať se naučí vařit a pečovat o domácnost". Jo, ono to bylo v té době docela běžné, ale skončila tak i spousta žen, které chtěly aspoň výuční list, ale měly kulový. Už třeba moje generace na tom byla o dost líp, my už jsme třeba mohly studovat a dokonce jsme měly i řidičáky. Sice tak 1/3 holek v mém věku řidičák nikdy neměla, ale i tak to byl oproti minulosti pokrok. (Jo, jsem v těsně předdůchodovém věku, takže jsem generace konce 50. a 60. let minulého století) Jedna moje spolužačka má třeba rodičům za zlé, že vysokou školu umožnili jejímu bratrovi a ji odmítli podporovat, protože se taky "stejně vdá a bude se starat o děti a na co jí bude vysoká škola". Ona chtěla vystudovat pajdu, ale při zaměstnání to bylo pro ženu velice těžké, nehledě na to, že zaměstnavatel jí to nemusel umožnit, což ten její taky skutečně neudělal. Pak se teda vdala, měla děti, ale pocit křivdy jí zůstal po celý život.
|
|
|
|
|
K_at |
|
(16.7.2019 13:31:59) Pevalo, presne. Odposlechnuty monolog: "Prece nepojedes na vikend k tatovi?! Co ja budu delat? Ty jsi moje holcicka, tata je zlej, odesel od nas!". A 4lete decko kouka vydesene, co ze to ta matka rika.
|
libik |
|
(16.7.2019 13:33:44) No, to je ale máme pí*a, ne matka co má ráda dítě. (strašení odjezdem k tátovi)
|
K_at |
|
(16.7.2019 13:38:15) Libiku, no jo, ale takovejch rodicu je taky nemale mnozstvi.
|
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 13:41:14) Libíku, jenže kolik lidí to uzná? A to mu dítěti nijak nepomůže, že si to někdo jen myslí. U nás už se tolik netoleruje bití dětí, ale tyhle vyděračské kecy ano. Pořád se o tom nemluví veřejně tolik, aby rodič naznal, že je tabu takhle jednat s dítětem. A dítě z pozice závislého člena s tím musí vyrůstat.
|
|
|
|
|
Ruth |
|
(16.7.2019 13:34:51) Renko, ano, fajnová příkoří...a na Vánoce mi nekoupili tu pěknou pyrotechnickou soupravičku, jsou zlí, hořekuje 11-i letý. Přečti si příběhy tady, ani ne tak daleko od této diskuse. Buď nemají své dítě rádi nebo jsou hloupí.
|
|
|
|
|
|
libik |
|
(16.7.2019 12:45:52) Kat, tak mi uveď nějaký příklad drobného citového vydíráníčka.
Vydírání je jednání na základě křivého úmyslu dosáhnout svého prospěchu. Citové vydírání v tom případě pracuje s emocí a citem.
Pokud povím dítěti. "pojď na nočník, uděláš bobek, já budu mít raaadooost" "hele, fakt jsem smutná, když pořád zapomínáš doma bačkory a lítáš po škole v ponožkách" "pokud přijdeš ožralej ve 3 a já do tý doby nespím strachy, druhý den sotva stojím na nohou"
Jsem drobný vyděrač?
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 12:50:16) Libíku, přečti si to, co jsem sem dávala. Jedna vytržená věta z kontextu nemusí být citové vydírání, ale zároveň může být, pokud se takový princip promítá do všech oblastí a pokud tam chybí láskyplné projevy k dítěti.
|
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 12:53:35) Citové vydírání: přijdeš ve 3 ráno a já pak nemůžu spát. Nemáš mě rád, protože jinak bys přišel dřív a střízlivej. Já bych to udělala tak a tak... dělej jak myslíš. Proč jenom já musím mít dítě, co si mě neváží? Kdybyste mě měli rádi, chovali byste se... Podívej se na Maruš, jak na matku hodná, to jenom tobě vadí, že ti uklidím (bez tvého dospělého vědomí a souhlasu)
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(16.7.2019 12:54:36) "pojď na nočník, uděláš bobek, já budu mít raaadooost" "hele, fakt jsem smutná, když pořád zapomínáš doma bačkory a lítáš po škole v ponožkách" "pokud přijdeš ožralej ve 3 a já do tý doby nespím strachy, druhý den sotva stojím na nohou"
Jsem drobný vyděrač?
"ty mě utrápíš, bobek do nočníku neuděláš, maminka je pak nešťastná, srdíčko jí bolí, podívej, jak je mi z toho smutno, já budu plakat" "ty ty bačkory zapomínáš schválně, moc dobře víš, že pak mi paní učitelka volá a říká mi, jak jsem neschopná, takhle na mne příště zavolá sociálku a ještě mi tě vezmou a to já nepřežiju" "kde jsi? honem se vrať domů, mně úplně buší srdce, nemůžeš mě tu takhle nechat, vždyť já umřu"
to je citové vydíráníčko
|
|
K_at |
|
(16.7.2019 13:11:20) Libiku, ano,chces ovladat dite pomoci emoci. Vzbuzujes v nem nejistotu, udrzujes ho v tom, ze pokud udela neco spatne - jakoukoliv kravinu, mamince se pritizi, nebude ho mit rada. To, co popisujes, jsou proste takovy tanecky. V urcite mire to delame vsichni. A ne, ten rodic to nedela vedome.
|
|
Evelyn1968,2děti |
|
(16.7.2019 16:04:18) Kat, tak mi uveď nějaký příklad drobného citového vydíráníčka.
nejsem Kat, ale
"kdybys mi zalhala nebo odmluvila, nemohla bych tě mít ráda"
Já jsem tomu jako malá fakt věřila, dětství jsem prožila v nejistotě, jestli si tu lásku zvládnu zasloužit, zvlášť kdyz to mamka párkrát zrealizovala a třeba 3 dny se mnou nepromluvila, jednou mi dala klíč do zámku, abych nemohla domů.
Zírala jsem u kamarádky, že řekla v klidu mámě, že něco udělá až za chvíli a nenásledovalo uražení se, citové ochladnutí a nemluvení, ale něco jako "nekecej a mazej" se smíchem.
Od 18 let jsem z domova.
|
|
|
|
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(16.7.2019 13:04:35) libiku, ja to vnimam tak, ze strasne dulezity je, aby rodice dali decku pocit bezpeci, lasky a toho spocinuti dle jeho potreb....a v tom Tkvi krom vrozenych vlastnosti ten rozdil, zda dite bude mit pocit, ze nefistalo to zakladni, co melo - tedy prijeti a lasku. A v tom asi taky tkvi ta ruznorodost nazoru na tohle tema tady...a ti, kdo maji tu vnitrni jistotu, blbe pochopi ty nejiste sami sebou
|
...j.a.s... |
|
(16.7.2019 13:11:59) Pamelo, ano. Blbý je, že rodič, co své dítě psychicky týrá mu té lásky nikdy nedá tolik, kolik je třeba. Neumí mít rád bezpodmínečně. A dítě tu lásku zpravidla nedostane proto, že se z pohledu rodiče nikdy nezachová tak, aby si ji zasloužilo.
|
|
|
|
|
|
|
caira (Vojta1/03,Mates11/04) |
|
(16.7.2019 7:18:01) Nevím, co z toho je manipulace, ale vím, co není: Upéct koláč a než ho vyndám z trouby zavolat snaše.... peču koláč, chceš donést? Anebo budu péct koláč, dáte si?
|
|
|
Kudla2 |
|
(16.7.2019 0:46:10) Ropucho,
ač mě ta diskuse trochu inspirovala, tak to téma je myšleno mnohem obecněji.
A taky si nejsem vědoma, že bych mluvila o nějaké ABSOLUTNÍ vině, to si zas ty konstruuješ nějakou moji údajnou konstrukci
|
|
|