Mě by tedy vůbec nenapadlo s rodiči rozebírat nějaké jejich dávné výchovné postupy a případné chyby (z mého pohledu). Nenapadlo by mě je nějak duševně trýznit a nenapadlo by mě nějak duševně trýznit sebe. Já jsem všechno zapomněla a co jsem nezapomněla, to jsem pochopila. Každý má ke svému chování a jednání nějaké motivace, které v danou chvíli nemusí být druhou stranou správně pochopeny. Ale pokud se nejedná o nějakou lidskou zrůdu, nebezpečného psychopata a asociála, je dobré vše zapomenout, pochopit anebo odpustit.
Já se teda fakt nerada babrám ve věcech, které se staly a nemohu je nějak změnit. Snažím se být tolerantní a mít pochopení pro cizí lidi. Natožpak pro vlastní (i nevlastní) rodiče. Když vidím, jak je život kolikrát složitý, jak je složitý žít sám se sebou, natožpak s druhými.... Mám ráda svou minulost, ale nevím, proč bych svou přítomnost a budoucnost měla neustále k té minulosti vztahovat. Teď je prostě teď a co bylo to bylo.