"vnímala jsem jako křivdu, že SI můj táta klidně umřel a nechal mě napospas tomu, co se mi dělo potom"

tak z tohohle je myslím vcelku jasná ta nesmyslnost takového myšlenkového pochodu (to není namířeno proti Tobě a naprosto věřím, že citově může člověk z toho autenticky cítit křivdu a třeba vztek, ale z tohohle příkladu je naprosto evidentní, že je to záležitost toho dítěte a ten rodič je v tom nevinně - když to přeženu, tak přece neumřel schválně)