Já to vnímám jako trend posledních let zbavovat se odpovědnosti a házet ji na někoho jiného. Je to podporováno konzumním stylem života, rozbíjením širších rodinných vazeb a důrazem na osobní štěstí, na které má každý jakýsi nárok bez ohledu na vlastní přičinění. A pokud to nefunguje dle očekávání, nejblíže na ráně jsou rodiče, i když ve skutečnosti jenom velmi málo rodičů skutečně své děti týralo a nějak zásadně jim ničilo život.

Samozřejmě, že by dospělý člověk měl převzít zodpovědnost za svůj vlastní život a řídit si ho dle svého nejlepšího uvážení bez ohledu na to jak nedokonalí jeho rodiče byli. Naopak mě přijde dětinské se proti nim neustále vymezovat - viz třeba nechápu v diskuzi o jménech, proč je pro mnoho lidí tak obrovský problém se bavit o budoucím jméně dítěte s vlastními rodiči - aby nedej bože nedali najevo nějaký jiný názor? Dospělost vnímám právě tak, že jsem schopná jiný názor vyslechnout, zhodnotit ho a udělat vlastní rozhodnutí.