libiku,

u čtyřicetileté je to poněkud pozdě, já nad tím uvažuju u svých adolescentních dětí. Naštěstí jsou to obecně děti tolerantní a chápavé a nepředpokládají mateřskou dokonalost, ale přesto, chtěla bych vědět, zda něco nebraly jako velkou křivdu.

Důležité to bylo třeba v jedné z našich rodinných větví, kde bylo jedno dítě postižené... a rodiče, pochopitelně nechtě, nechali na tom zdravém problémy, se kterými asi pomoci měli. Pomohlo to probrat, vyčistilo to vzduch.