| Delete | 
 |
(26.1.2016 18:56:53)
Majáková,
ono je jedno, o jakou dys- poruchy jde, tedy pokud je to jedna ze skupiny dyslexie, dysgrafie, dyortografie, protože ve výsledku má to dítě podobné problémy. Ta SPU jen říká, z čeho vycházejí. To je podstatné pro nápravu té které oblasti, a pro kompenzaci.
Třeba u dysgrafika si leckdo představí, že škaredě píše, ale ono je to o tom, že to psaní jako takové ho natolik zaměstnává a vyčerpává, že už nemá kapacitu na řešení pravopisu, dokonce ani hláskové stavby, protože donutit tu ruku dělat přesně to, co se od ní chce, je pro něj nadliský úkol. Takže ve výsledku dysgrafik, i když má písmo koneckonců celkem úhledné, tak vynechává písmena a píše pravopisné chyby. Když mu pak dáš jen doplňovačku, vyfikne ji bez chyby.
Dyslektikovi zase nemá moc smyslu dávat doplňovačku, protože má problém přelouskat, případně při diktátu sledovat, co je tam napsáno, a ve výsledku je pro něj snazší napsat diktát. Pomůže mu třeba vynechání některých úseků, aby měl větší prostor na kontrolu toho, co napsal.
Dysortografikovi nemá smysl dávat na testování znalostí cokoliv psaát ani doplňovat (tím nemyslím, že to nemá trénovat a učit se, jen na tom nemá být založené hodnocení znalostí), ale jestli to umí, zjistíš nejlépe ústně.
Podobně lze pořešit poruchy pozornosti, kde často stačí vyměnit písemný úkol za manipulační apod.
Pak nemusíš nijak zohledňovat a měnit klasifikaci, protože vykompenzuješ jejich problém a srovnáš tím podmínky s ostatními.
Samozřejmě, že jen tohle nestačí, důležitá je náprava příčin jejich obtíží, intenzivnější práce doma, učení se kompenzačních mechanismů atd.
Ve vyšších třídách potom už ani nebývá problém v češtině, kterou už mívají kompenzovanou, ale obtíže se odrážejí v jiných předmětech, kde se čím dál více pracuje s textem, a těm dětem většinou chybí ten čas, případně třeba schopnost se jen z toho textu učit.
|
| Delete |
|
(26.1.2016 19:13:30)
Šuplíku,
netřeba...to zjistíš pár pokusama, co dítěti vyhovuje víc, takže nemusíš vědět, jakou poruchu má. Většinou to vychází z nějakého oslabení něčeho, zrakového vnímání, sluchového vnímání, z problémů s pozorností...
Jeden ze směrů spec. ped., zejména v zahraničí, pak pro všechny poruchy užívá jednotný název dyslexie.
Samozřejmě, že na druhém stupni se to zjišťuje hůř, ale třeba v matematice máš celkem prostor a víc možností, jak ten který úkol zadat...ze začátku vystřídáš pro všechny, pak zjistíš, že některé dítě v určitém typu úkolu selhává nebo naopak, dopadá lépe než v těch ostatních...
U -pisů je to těžší, je tam méně hodin a běžných způsobů ověřování znalostí se moc nepoužívá, většinou jen dva....a ústní dost málo....
|
| Delete |
|
(26.1.2016 19:50:56)
Šuplíku,
já jsem na druhém stupni učila, takže dost vím, o čem píšu. Málokteré dítě jde na druhý stupeň jako nepopsaný list, jako někdo, kdo doposud neměl žádný problém, a najednou má. Od toho jsou pak výchovní poradci, aby tohle řídili (minimálně tě na konkrétní děti upozornil, u nás se to navíc řeší při každé ped. radě, takže přehled o dětech se SPUCH mají všichni. Školní speciální pedagog, případně PPP tě může navést, třeba podle starších zpráv, jak s dítětem pracovat, ale co konkrétně mu vyhovuje nebo mnevyhovuje v tom tvém předmětu, na to si stejně musíš přijít sama.
Jinak co se týče rozdílu mezi prvním a druhým stupněm, tak to, co je na prvním stupni výhoda, tedy že je máš skoro na všechno, a máš jich "jen" třicet, je i nevýhoda. Protože ty s tím dítětem musíš pracovat v sedmi nebo osmi předmětech, a v každém musíš najít způsob, jak mu pomoci, případně jestli mu nějak pomoci. A člověk má pak tendenci zobecňovat, jako že když má zkrácený diktát v ČJ, tak se mu zkrátí i práce v M, jenže ono to může vést k opačnému efektu, dítě je pak moc rychlé, nudí se, takže ve výsledku mu spíš škodíš. Nebo že dítě, které hezky maluje, bude i hezky psát a naopak, říkáš si, že když dítě bojuje se psaním, tak nepovedený obrázek je jen jiný projev téhož a ejhle...stačí mu dát návod, vhodný nástroj, ukázat mu, na co koukat...a dítě tvoří nádgherná díla, zatímco to psaní je pořád stejný boj....
Navíc během toho prvního stupně dochází k vývoji, ke změnám, co fungovalo v druhé třídě, ve čtvrté absolutně selhává a naopak...Na druhém stupni většinou už jak něco najdeš, tak to lze používat pořád, protože stav už je ustálený.
Navíc tedy nikde nepíšu, že je to jednoduché, je to prostě něco, co člověk musí chtít zjišťovat a řešit. Pro mě je to ale jedna z mála věcí, které mi ve školní práci dávají smysl  .
|
| Delete |
|
(26.1.2016 20:05:11)
Šuplíku,
vím, že učíš na gymplu.
I na gympl jde přeci dítě s tím, že mělo nějaké obtíže, dokonce může mít i nějaké ohledy (více času) při přijímačkách, tak mi neříkej, že nevíte dopředu, že tam takové dítě máte.
Výchovného poradce byste taky mít měli, myslím, ten má zase kompetence získat třeba od rodičů starší zprávy nebo alespoň si s nimi o průběhu předchozích let popovídat. No a předat si na ped. radě informace o tom, že máš ve třídě dítě s SPU by snad také mělo jít.
Tak co se nedá použít?
|
| Delete |
|
(26.1.2016 20:44:33)
šuplíku,
píšu o způsobu, jak ty informace získat. Většinou stačí jeden rozhovor s rodiči. Zejména u gymnaziálních studentů se dá předpokládat, že rodiče se o vzdělávání svých dětí zajímají, takže nevidím důvod, proč by zrovna tohle nešlo.
A když ty informace má třídní, mohou je získat i ti ostatní .
Jsem rodič, dítě oficicální diagnózu nemá, ale o jeho problémech a specificích jsem třídního informovala. Tato specifika jsou respektována a zahrnuta do práce se třídou. Na jiném gymnáziu také matikář nepotřeboval žádný papír ani návod, aby věděl, jak k dítěti přistupovat. Jediné, co potřeboval, abychom mu sdělili, co se odehrálo v předchozích letech.
Někde to prostě jde a někde ne.
|
| Delete |
|
(26.1.2016 21:12:53)
Šuplíku,
ale to píšu od začátku i já .
|
| Delete |
|
(26.1.2016 22:13:20)
Šuplíku,
no jo, já to psala v odpovědi Pruhované, a jak jsem to jednou napsala, tak už jsem to znovu neopakovala, mělo to být doplnění toho původního příspěvku.
Jela jsem dvě různé linky, přitom jsem ale své odpovědi vlastně započítávala do obou.
v tom začátku jsem to hlavně myslela tak, že je jedno, jestli je dítě dyslektik, dysgrafik nebo dysortografik, protože ty projevy navenek jsou stejné, nebo hodně podobné, prostě má problém s češtinou a pravopisem. Je jiný způsob, jak těm dětem pomoci, ale na to zase není třeba znát tu diagnózu, spíš by se fakt hodilo, aby poradna individualizovala doporučení a nedávala všem stejný papír. Takhle holt člověk musí zkoušet a hledat sám a někdy to dost trvá
|
|
|
|
|
|
|
|
. Může mít dysortografie něco společného s tím, že dítě nedokáže zapsat správně slovní úlohu a odpověď na otázku. Syn má dobře výsledky, ale vždycky to ztroskotá na sestavení zápisu a odpovědi. On tu odpověď i řekne, ale jak začne psát, tak tu větu nedokáže správně sestavit. Docela mu to kazí známky.
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)