Je to absurdistán. Jako bys přišla např. na internu a tam ti do zprávy pro praktického lékaře napsali, že jsi nemocná a má tě léčit. A nic víc. A on bude sice dělat to nejlepší podle svého vědomí a svědomí a stejně se nemusí dobře trefit, protože není specialista internista.
Obzvlášť pokud máme čím dál víc dětí integrovat, pracovat s nimi v maximální možné míře individuálně, tak prostě potřebujeme tyto informace mít. Zatracenej zákon na ochranu osobních údajů je tu těžce kontraproduktivní.

A teď jak k tomu přistupuji já. Pokud mám v papírech napsané o jaké dys- se jedná, tka je to jasné. U těch, kteří už ají tu nesmyslnou obecnou formulaci se zeptám rodičů, o co jde. Vysvětlím jim, že pokud mám jejich dítěti pomoct, jestliže mám zohlednit jeho potíže, musím vědět, jaké má. Většinou to rodiče berou jako projevení zájmu o dítě a jako snahu mu pomoci a vyjít vstříc, takže mi pak řeknou i to, co se v poradně dozvěděli oni. Nejen to, co je v obecném cancu s razítkem. Pokud by mi odmítli upřesnit (ještě se nestalo), tak bych asi ulevovala maximálně okamžitým ústním přezkoušením místo písemného. Pokud oni nespolupracují, nevidím důvod se přetrhnout.