Šuplíku,

já jsem na druhém stupni učila, takže dost vím, o čem píšu. Málokteré dítě jde na druhý stupeň jako nepopsaný list, jako někdo, kdo doposud neměl žádný problém, a najednou má. Od toho jsou pak výchovní poradci, aby tohle řídili (minimálně tě na konkrétní děti upozornil, u nás se to navíc řeší při každé ped. radě, takže přehled o dětech se SPUCH mají všichni. Školní speciální pedagog, případně PPP tě může navést, třeba podle starších zpráv, jak s dítětem pracovat, ale co konkrétně mu vyhovuje nebo mnevyhovuje v tom tvém předmětu, na to si stejně musíš přijít sama.

Jinak co se týče rozdílu mezi prvním a druhým stupněm, tak to, co je na prvním stupni výhoda, tedy že je máš skoro na všechno, a máš jich "jen" třicet, je i nevýhoda. Protože ty s tím dítětem musíš pracovat v sedmi nebo osmi předmětech, a v každém musíš najít způsob, jak mu pomoci, případně jestli mu nějak pomoci. A člověk má pak tendenci zobecňovat, jako že když má zkrácený diktát v ČJ, tak se mu zkrátí i práce v M, jenže ono to může vést k opačnému efektu, dítě je pak moc rychlé, nudí se, takže ve výsledku mu spíš škodíš. Nebo že dítě, které hezky maluje, bude i hezky psát a naopak, říkáš si, že když dítě bojuje se psaním, tak nepovedený obrázek je jen jiný projev téhož a ejhle...stačí mu dát návod, vhodný nástroj, ukázat mu, na co koukat...a dítě tvoří nádgherná díla, zatímco to psaní je pořád stejný boj....
Navíc během toho prvního stupně dochází k vývoji, ke změnám, co fungovalo v druhé třídě, ve čtvrté absolutně selhává a naopak...Na druhém stupni většinou už jak něco najdeš, tak to lze používat pořád, protože stav už je ustálený.

Navíc tedy nikde nepíšu, že je to jednoduché, je to prostě něco, co člověk musí chtít zjišťovat a řešit. Pro mě je to ale jedna z mála věcí, které mi ve školní práci dávají smysl .