Ráda bych se zeptala zde přítomných učitelek na jednu věc: mám pocit, že dnes je v každé třídě několik dětí, které mají nějaké dys- nebo jiné diagnostikované problémy. Vím, že v minulosti se spousta problémů neodhalila a s dětmi se to pak táhlo, ale dnes mi to připadá jako opačný extrém. Je opravdu možné, aby každé dejme tomu 15té dítě mělo něco, kvůli čemu by mělo mít ve škole úlevy? Možná, že to v praxi tak není, ale tady na rodině mi opravdu připadá, jako by měl dnes skoro každý nějaké specifické potřeby. Asi to nedokážu dobře vyjádřit, ale myslím, že každý má nějaké individuální schopnosti a potřeby a určitě by se na ně v rámci možnosti měl brát ohled u všech dětí, ale kde je ta hranice, kde třeba určitá nešikovnost přechází v nějakou dysfunkci. Vím, že dys- apod. opravdu existují a je dobře, že se s tím pracuje. Opravdu se nechci nikoho dotknout a přiznávám, že o problematice skoro nic nevím. Proto se ptám: je těchto problémů opravdu tolik? Je to tím, že je lepší diagnostika nebo je nějaký jiný důvod? Děkuju.