| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte

 Celkem 163 názorů.
 Janinka a dvě princezny 


Téma: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 11:57:54)
Zdravím, chtěla bych se poradit o sobě ne o dítěti. Moje starší dcera je od miminka velmi citlivá, introvertní v některých směrech až "jiná" a já pozoruji, že už nevím co dělat. Zpětně si uvědomuji, že jsme udělali i nějaké chyby pokud jde o vyhodnocení jejího chování apod. ale dcera poslední dobou opravdu "přehání". Je ve školce první rok až jako předškolačka, v září jde do školy. Spoustu věcí je pro ni nových a musí se učit. To všechno chápu, ale dám příklad. V týdnu měla dcerka se školkou divadlo v kultur. domě u nás v obci. Pro ni nová věc (resp. v divadýlku byla s námi několikrát a ve školce ho taky měli, ale zatím nebyli na divadýlku někde mimo) tudíž její oblíbená věte "já se bojím", stres, pláč - den předem. Vše jsem jí vysvětlila, popovídala o tom, na to jsem zvyklá, že to musím 150x všechno nastínit a říct. Přesto šla do školky v den divadýlka jako na popravu a ještě k tomu brečela. Sama sebe pozoruju, že mě hrozně štve, že jiné děti hopsají radostí, že bude divadýlko a ona brečí a bojí se. Vše jí vysvětlím, nejdříve ochotně, ale když už po mě chce vysvětlení po xté jsem už nepříjemná ala už jsem ti to říkala a určitě se boj, protože ve školce mají zájem na tom připravovat pro děti program, kterého se děti musí bát a bude tam hned mezi dveřma čekat někdo kdo vás na uvítanou šlehne rákoskou. Chápe, že si dělám legraci a snažím se jí to tak i vysvětlit, že divadýlko je zábava pro děti a že se má těšit atd atd. následně když to zvládne probereme to, ptám se jí jak to proběhlo a zda byl důvod se obávat atak, ale všechno mi to šíleně leze na nervy a občas jí to dám najevo, že je "bojánek" a navíc zbytečně. Chtěla bych aby ve mě měla oporu, ale zároveň v ní nechci ty její strachy podporovat ve stylu mého tchána: bojí se do divadýlka tak může být doma. Já naopak ji tam pošlu, aby viděla, že není čeho se bát.
Odpovědět
 Lena 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:05:29)
Dcera má nějakou poruchu? Autistka či tak něco? Teda řeknu Ti, že tě obdivuji - musí to pro tebe být velmi psychicky náročné zvládnout takové dítě.... já bych jí asi do divadla neposlala a nechala doma - 100x jí přesvědčovat, aby šla, když má z toho trauma - to bych nedala...... máš můj obdiv!!!
Odpovědět
 Marcela a 3 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 8:51:07)
Možná to vyzní hnusně, ale nelze dítěti v těchto věcech pořád ustupovat, to by se z toho nevymotali nikdy. Pokud si za čas vymyslí, že se "bojí" do školy, taky tam nepůjde? Kamarádka má zvláštního chlapečka, ustupuje mu ve všem ,co je mu nepříjemné a je už vidět, jak mají našlápnuto do problémů ve chvíli, kdy bude s někým jiným než s ní. V září jde do školky.
Odpovědět
 Eržika. 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 9:06:26)
Myslím, že pro spoustu citlivých dětí může být !klasická" škola traumatem.
Respektující přístup je pro ně příjemný - nemusí třeba mluvit před třídou.
Odpovědět
 Marcela a 3 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 9:21:21)
No často je to vliv rozmazlujících rodičů, kteří to děcku tzv.žerou.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 9:57:24)
LoraX, přesně takhle to má právě i syn, spousta věcí je pro něj stres, často jsou to i věci, u kterých to ostatní prostě nechápou, že mu na tom něco vadí...ale pokud je to věc, která je fakt nutná a je prostě potřeba ji zvládnout, tak to zvládne - školka, škola, družina, aktivity se školou...i když kolikrát je vidět, že ho to stojí dost sil...takže ho pak rozhodně nebudu nutit do aktivit, které jsou mu nepříjemné, jenom proto, že si okolí myslí, že je to super zábava a že si to přece musí užívat každé dítě...
Odpovědět
 Marcela a 3 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 9:23:51)
Tím nechci říct, že nechápu citlivé děti, ale je třeba rozlišit kdy má skutečně z něčeho strach a kdy rozmazlenec jen zkouší co mu projde. Nebo hledá hranici kam až může zajít. Ta škola byl jen příklad.
Odpovědět
 Silvie03 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:07:02)
Velmi dobře tě chápu. Zkusila bych poprosit učitelku, aby jí byla oporou cestou do divadla i přímo v kulturáku. A aby v rámci výuky s dětmi na tohle téma promluvila. Ve škole už se s ní nikdo mazat nebude.
A nesrovnávej. To je velký nešvar matek, který dětem hodně škodí.
Odpovědět
 Janinka a dvě princezny 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:09:46)
to je udělala, když jsme přišly do školky požádala jsem učitelku, aby si dceru vzala "speciálně" na starosti a promluvila s ní jak to bude se školkou probíhat. Nevidím nic špatného na tom, že poukazuju na to, že většina děti při představě, že se jde do divadýlka má radost. Jak ty bys dítěti nastínila "normální" chování.
Odpovědět
 Silvie03 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:15:01)
Jestli vidí, že tam nikdo z dětí nepláče, tak chápe, že její chování není normální. Ale z nějakého důvodu si neumí pomoct.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:09:37)
Prvorozená byla jak dlouho jedináčkem, než se jí narodila sestra?
Odpovědět
 Janinka a dvě princezny 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:10:58)
dcery jsou od sebe 3 roky a 4 měsíce
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:17:43)
Trochu v tom vidím naší prvorozenou. Ta sice nebala tak úzkostná, ale taková "ztracená" a nesamostatná. První dítě, první vnouče. Babička vedle nás. Boty by jí obouvala ještě ve druhé třídě. Mladší děti neměly už šanci...nebylo tolik času. Nejmladší vůbec roste jak dříví v lese, ale připadá mi, že je mnohem, mnohem spokojenější dítě, než nejstarší.
Můžete to mít úplně jinak. U nás je ale nejnáročnější nejstarší dcera. Špatně nese nedostatek pozornosti - má velkou konkurenci - nemocnýho bráchu a malou roztomilou ségru, ze které si každý sedne na zadek.
Zavedli jsme teď "jízdy prvorozených", kdy manžel a jeden náš kamarád, co má 4 děti, budou brát nejstarší holky někam na výlet. Tak začali Techmanií. V plánu máme i opačnou verzi, že bude jen "dámská" jízda, kam se mrňata neberou.
VChce to nenálepkovat, neříkat "ty jsi taková a maková", taky zbytečně neřešit a umět i ignorovat.
Odpovědět
 Kukurice29+3. 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:32:24)
Taky to tak vidím. Dcera byla sama do 3 a pul let a je taky taková bojacnejsi. Taky jde v září do školy a mám trochu obavy, ale prostě se snažím ji nerikat ty jsi taková a podívej na ostatní i když je to kolikrát o nervy.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:47:45)
Naše starší dcera je červencová a měla odklad. Moc jí to prospělo. Syn je konec srpna, vážně nemocný, ale nastoupil v šesti - v nemocnici. On je ale splachovací, sociálně moc zdatný nebude, vystačí si sám a nikdo se ho extra nedotkne. Rozbrečí ho třeba zákaz tabletu, ale co si o něm kdo myslí, je mu třeba jedno. A jde tam, kam ho pošlou, jen je třeba mu to říct 8x ~:-D
Odpovědět
 Kukurice29+3. 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:51:03)
Dcera je cervnova a do skoly se moc těší. Ani v PPP ani na zápise odklad nedoporucuji. Větší obavy mám ze syna. On je ADHD.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:52:48)
Aha, tak to je dobře, že půjde. Dceři ho v PPP doporučili, synovi naopak doporučili školní docházku.
Odpovědět
 Persepolis 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:25:11)
Moje dcera je jedináček celý život, dlouho byla z moji strany rodiny jediné dítě a nebála se nikdy ničeho. Do všeho se vrhala s nadšením a skoro bezhlavě.

Tohle není dané tím, jestli je první druhá nebo patnáctá, to je vrozená nátura.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:39:49)
Persepolis, já to tak nemyslela, že by jedináčci byli automaticky neprůbojní a úzkostliví.
U nás to prostě bylo (mimo jiné) tím, že všichni dceři dělaly program, měla neustále někoho za zadkem....tak se ještě v pěti letech ve školce ptala učitelek, s čím si má hrát. Když jí ten program nikdo nenachystal. Když něco nechtěla a babička řekla "když nechceš, nemusíš", byla si ještě jistější v kramflecích. Když u nás dítě začne brečet, prarodiče jsou z toho úplně rozhozený a jsou schopni udělat cokoliv, aby se dítě uklidnilo. Tak se i děti učily, jak to dobře funguje.
Tak proto jsem se ptala. A u zakladatelky je tchán podobný. Prostě je úzkost a pak nechuŤ. A je pláč a pak kňourání. Já nevím, jak je to u zakladatelky. Ale třeba to přemlouvání, které někdy bylo ze strany babičky a dědy nekonečné, bylo pro mě úplně nesnesitelné. Takže já to nedělám.
Odpovědět
 Vítr z hor 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:09:45)
Proc by musela do divadla? Vis vubec, co presne ji vadi? Nucenim ji nejen nepomuzes, ale jeste zhorsis. Muze se zablokovat, navic bude citit, ze v mame nema podporu a nemuze ji tolik duverovat.
Mozna bych se domluvila a zavedla ji rovnou do divadla (aby odpadla cast toho stresu predtim), nebo se s ni dohodni, ze na ni naopak pockas pred divadlem a pujde s tebou rovnou domu...
Odpovědět
 Janinka a dvě princezny 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:14:03)
tobě připadá správný vzorec, že když se něčeho bojím tak rodiče zařídí, abych to nemusela absolvovat zejména, když jde o tak běžné věci? Já to mám v sobě právě tak, že jí chci přesvědčit, že není čeho se bát. Už x krát se to takhle stalo. Když jeli se školkou do Beckilandu bylo z toho stejné haló. Tchán mě tehdy přesvědčoval ať ji nechám doma, neustoupila jsem. Přijela naprosto nadšená a vstup do Beckilandu nakonec chtěla jako dárek k narozeninám. Kdybych jí nechala tehdy doma jaký by byl přínos?
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:28:31)
Vytahování lidí na jeviště taky nemám ráda. Na to je třeba specialista Víťa Marčík. Ráda se na něj kouknu, děti ho mají rády, ale já se dívám z bezpečný vzdálenosti.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:44:26)
To odmítnutí je ještě trapnější, když to ten umělec nerespektuje a začne přesvědčovat.
Odpovědět
 Vítr z hor 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:28:50)
Tobe pripada, ze kdyz se dite neceho boji, ma z toho uzkost, je dobre ho k tomu donutit? Rekla bych, ze opravdu neresis problem ditete, ale svuj. Mela bys dceri pomoci - pomalu ji zvykat, pokud je jeji chovani extremni, zajit s ni k psychologovi, povidat si s ni...
Nucenim ublizujes nejen dceri, ale i sobe a vasemu vzajemnemu vztahu.
Zeptej se ji, treba uz dokaze sama formulovat, co by ji pomohlo.

Priklad: kdyz byl bracha malej, tak kolem 2 let, nesnasel vecery, spatne usinal a budil se se revem, ze po nem lezou housenky. Mama s nim dorazila az k doktorovi. No a nakonec se ukazalo, ze mu vadil podivny vzor na perine. Dostal jiny povleceni a "porucha" byla pryc. Neni to vzdycky tak jednoduchy, ale nekdy se staci poradne vyptat ditete..
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:38:50)
Valkýro, jo, to je asi ono, taková myšlenka asi napadne občas každého, kdo má "jiné" dítě a je fakt, že se mi dost ulevilo, když jsem si to před pár lety v hlavě trochu srovnala a začala k tomu přistupovat tak, že to, že můj syn je takový, má prostě nějaký důvod, že mě to má něčemu naučit...a že se tím nemám užírat, ale naopak hledat všemožně způsoby, jak mu pomoci...jo, není to jednoduché, někdy je to nápor na psychiku, ale nemá smysl proti tomu chtít bojovat, člověk to musí přijmout, že to tak je a snažit se dělat všechno proto, aby to bylo lepší...
Odpovědět
 withep 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:38:08)
Ono to chce najít nějakou správnou míru nátlaku, resp. neměl by to už být nátlak, pokud je to možné. Taky máme prvorozeného poseroutku. Nejdřív nechtěl vystupovat se školkou na pódiu (od 3), přemlouvali, ale nenutili jsme. Pak nechtěl jen na školku v přírodě (v 5), přitom na jednodenní výlety jezdil rád. Snažila jsem se ho navnadit, že sice má strach, ale když ho překoná, velmi si to užije, no nechtěl, tak nejel. Nedlouho na to se s určitými opatřeními zúčastnil divadelního představení v rámci loučení s předškoláky a dokonce si sám řekl, že by chtěl s nimi i zůstat přes noc ve školce. To jsme zírali. Prý chvíli pofňukával, ale nakonec se mu to líbilo. V 6 jsem ho mírně dotlačila do prvního kroužku, byl tam 3x, neměl tam vrstevníky, plakal, že tam fakt nechce, tak jsme to vzdali. No a pak měl problém se slavnostním zahájením školního roku, sedět v první řadě, jít si pro kufřík a kytku, nechat se vyfotit. Na školu si zvykal těžko, ale to zase je věc, kdy jsme kategoricky prohlásili, že do školy musí, že všechno, co jde (obědy, družina, kroužky) odbouráme, ale škola je povinnost. Jakž takž si zvykl a momentálně nacvičuje se spolužáky divadelní představení, kde doknce bude mluvit.

Postupně jsme pochopili, že fakt, ale jako FAKT nemá smysl ho do ničeho (když to není nutné, jako ta škola) tlačit. On se potřebuje odhodlat sám, musí překonat strach, což musí udělat sám, když ho někdo tlačí, není na to prostor. Je to jako odhodlat se skočit do sena; když tě někdo strčí, není to ono. A tak se pomalu posouvá v takových jako skocích, dlouho nic, nic, nic, a nejednou to jde. Marně jsme ho učili jezdit na kole bez koleček a lyžovat, dokud sám nechtěl, nešlo to. Zatím se nechce naučit plavat, tak se ani nesnažíme. Nemůžeš někoho přinutit, aby překonal strach. Je to určitý úkon, aktivita, nelze to prodělat tak nějak pasivně.
Odpovědět
 Berengarie 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:26:40)
Já myslím, že správná míra nátlaku je taková, kdy dopředu intuitivně tušíš nebo víš, že v dané situaci dítě uspěje a díky tomu se posune dál a jeho sebedůvěru to posílí. To je podle mě maximální forma "otužování", které jsem schopna a která dlouhodobě dítěti prospěje.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:46:06)
"Já myslím, že správná míra nátlaku je taková, kdy dopředu intuitivně tušíš nebo víš, že v dané situaci dítě uspěje a díky tomu se posune dál a jeho sebedůvěru to posílí. To je podle mě maximální forma "otužování", které jsem schopna a která dlouhodobě dítěti prospěje."

S tím souhlasím. Ale zakladatelka psala třeba toto:
"Už x krát se to takhle stalo. Když jeli se školkou do Beckilandu bylo z toho stejné haló. Tchán mě tehdy přesvědčoval ať ji nechám doma, neustoupila jsem. Přijela naprosto nadšená a vstup do Beckilandu nakonec chtěla jako dárek k narozeninám."

Je to nezdravý nátlak, nebo ten, který přinese prospěch?
Odpovědět
 Berengarie 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:05:37)
Řekla bych, že tohle je příklad zdravého nátlaku, aspoň já to takhle u staršího syna beru. Ale těžko se to posuzuje na dálku bez znalosti okolností.
Ono hodně záleží, jak je postavena situace na začátku - určitě bych nikdy do něčeho nelámala plačící dítě, taky bych se snažila úplně odstínit vliv a názory tchánovců a spoléhala hodně na vlastní intuici. No a taky je potřeba být sama v sobě přesvědčená, pak i dítě úplně jinak spolupracuje.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:10:23)
"taky bych se snažila úplně odstínit vliv a názory tchánovců a spoléhala hodně na vlastní intuici."

Jo, to je ono. Když si dítě postaví hlavu a tchán ho začne před rodiči podporovat ve smyslu "tak ho nech, ať nechodí, když nechce", je rodič skoro ztracený.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:46:46)
Withep, jako kdybys popisovala mého syna...s tím, že se musí k většině věcí rozhodnout ON sám, kdy se na to cítí...školu tedy vzal docela dobře, i na obědy a do družiny chodí, ale u nás ještě ani teď nehrozí, že by vystupoval v představení, ve kterém by mluvil, nerad čte nahlas i normálně ve třídě, nesnáší, když je na něj soustředěná pozornost a to i u věcí, které umí, je schopný se rozbrečet, když mu děti zatleskají, že se mu něco povedlo...nesnáší, když nad ním někdo přehnaně jásá, že se mu něco povedlo...
Odpovědět
 withep 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 21:54:52)
Tino, četla jsem si, cos psala ty o svém synkovi, asi máme klony :-). To s tou maskou na masopust do školky, a taky jsme ho zatím nedostali do kina ~:-D. Málokterý dětský film zvládne v bezpečí domova, jak je tam sebemenší emocionální náboj, začíná natahovat, ne tak ještě po tmě v hlasitém kině.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 23:19:48)
Withep, tak on u těch filmů nenatahuje, ale v kině jsme zatím nebyli jednak kvůli té hlasitosti a taky proto, že filmy, které běží pro děti v kinech, ho z valné většiny nebaví...nevydržel u Doby ledové, Hledá se Nemo ani u Cars, vždycky jen chvíli a pak řekl, že se mu to nelíbí a šel od televize...jedině snad Letadla jsme zkoukli celá, ale bylo vidět, že je to na něj strašně uřvané, rychlé, ze začátku bylo vidět, že praktiky nestíhal sledovat a poslouchat, co se tam děje...on má rád takové poklidnější laskavé příběhy a ne filmy, kde se v rychlém sledu střídají obrazy a mluví se tam rychle, že to ani pomalu nestačí poslouchat...a už vůbec ho nezajímají hity typu Transformers, Spiderman apod., to vyloženě nesnáší...
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 12:47:36)
Ale u psychické neodolnosti to takhle nefunguje, jako: budu jí vystavovat těm situacím a ona se naučí!
S tím nemůžu souhlasit.

To je jako kdyby tys měla třeba nějakou běžnou fobii, třeba z pavouků. Tím, že si vezmeš do ruky sklípkana, tak tím si nijak nepomůžeš, spíš naopak, bojíš se pak ještě víc.
Já s tímhle "otužováním" moc nesouhlasím ... Podle mě to nemá ten přínos.
Jak to dopadlo s divadýlkem? Líbilo se jí to nakonec?

Navíc, chápu, jak to myslíš s tchánem, asi je to chlap necita, ale v tomhle by mohl mít kus pravdy. Protože dcerka by tak byla postavena před zajímavou situaci: buď bude doma a neužije si divadlo, nebo překoná strach a divadlo uvidí - mohla by to pro ní být zajímavá motivace.

Suma sumárum, já myslím, že "bojuješ" opravdu statečně, ale otázka je, jestli s jinakostí, nebo s dcerou, promiň za upřímnost. ~x~
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 12:50:22)
Zrovna u těch pavouků se to postupné "otužování" doporučuje. To si pamatuju ještě ze školy, tam vyloženě o pavoucích mluvili. Neříkali tedy, že se má dát sklípkan do ruky ~:-D

"Co se týká léčby fobií, využívají se metody kognitivně-behaviorální terapie, jako je tzv. expoziční terapie nebo systematická desenzitizace. Pacient je při terapii postupně vystavován obávaným situacím, přičemž se vychází z předpokladu, že úzkost nemůže růst „donekonečna“ a po překročení určité mezní hranice musí naopak začít jednou povolovat a ustupovat. K tomu pomáhá přivyknutí si na dané podněty, které jsou odstupňované na žebříčku od těch, které způsobují jedinci nejmenší úzkost a strach až po ty nejextrémněji obávané. Kognitivně-behaviorální terapie má při léčbě úzkostných poruch a fobií vynikající výsledky a proto se doporučuje právě pro lidi, kterým jejich strach a úzkost znesnadňuje jejich život a každodenní fungování. Rozhodující je především jejich motivace a odhodlání se své fobie jednou provždy zbavit."



Více informací na: http://www.celostnimedicina.cz/fobie.htm#ixzz3YPYdwZvA
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 12:55:00)
Jo, postupné, to bude to klíčové slovo. :-)
Takže třeba jít s dítkem do divadýlka sám, s kamarády, domluvit se s pančelkou, že dítko může sedět stranou od kolektivu, v jiné místnosti, atd ...
Podle mě to jde udělat tak, aby dítě nebylo vystaveno přímo té stresové situaci bez přípravy.

Nemluvím spatra, mám taky jedno dítko celkem bojácné (ale zdaleka ne tak jak zakladatelčino). Nelámu to přes koleno ... časem to přijde, můžeme to zkoušet po krůčkách. Vím, že se mi to mluví, protože nemám tu vyhořelost z neustálého uklidňování, přemlouvání - ale ono stojí za úvahu, jestli má vůbec cenu ztrácet maminčinu drahocennou (a to myslím smrtelně vážně) energii na přemlouvání, když stejně nikam moc nevede. ~;((
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 12:55:45)
No jasně. Ne dítě poslat do divadla se sklípkanem v ruce ~t~
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 12:58:08)
Nebo no. To se zabijou dvě mouchy jednou ranou, dítě se odnaučí bát divadla a pančelka sklípkanů. ~:-D
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 12:57:56)
Tady to ale celkem postupné bylo, v divadle už s rodiči byla.

"Pro ni nová věc (resp. v divadýlku byla s námi několikrát a ve školce ho taky měli, ale zatím nebyli na divadýlku někde mimo) tudíž její oblíbená věte "já se bojím", stres, pláč - den předem. Vše jsem jí vysvětlila, popovídala o tom, na to jsem zvyklá, že to musím 150x všechno nastínit a říct."
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 12:59:52)
Lassie, tak ty to asi znáš líp než já, ale zase ty jsi v taky trochu jiné situaci, protože ty vysvětlíš, přemluvíš - a dítě to vezme a je upokojeno.
Ale u zakladatelky to, zdá se (jinak by sem nejspíš nepsala), tak není, tak proč pořád opakovat to, co nám nefunguje?
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 13:06:53)
Ne, dítě není vždy upokojeno. Ale když budu dělat jen to, co chce dítě, tak se při třech dětech z toho zblázním To se právě dělalo u té prvorozené a moc se to neosvědčilo.
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 13:08:46)
Lassie, mezi "poslat dítě jako na popravu" a "dělat jen to, co chce dítě" vidím ještě pořád celkem dost možností. ~;)
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 13:18:33)
Zorko, ono je to stejně slovíčkaření. Moje dcera se dokáže tvářit že jde na popravu kdykoliv, protože to prostě na někoho platí. Třeba na tchyni s tchánem. My nevíme, jak to u zakladatelky je. Ani nevím, co se zde myslí tím "přemlouváním a vysvětlováním". Já mám z té představy husinu, protože právě to přemlouvání a vysvětlování praktikuje tchyně a děti s ní dokonale cvičí. Hlavně synovec, kterému to ale funguje i u rodičů. A když je tady a přemlouvají ho pod mym oknem, tak se to nedá poslouchat. Přemlouvání, přesvědčování, lezení před dítětem po kolenou.... to fakt ne.
Trochu už odhadnu, do čeho se u svých dětí pouštět. Zkusím se zeptat, stručně vysvětlit, ale buď vidím, že to má cenu, nebo ne. Na nějaké žebrání nemám náturu.
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s 

(26.4.2015 13:26:22)
"Trochu už odhadnu, do čeho se u svých dětí pouštět. Zkusím se zeptat, stručně vysvětlit, ale buď vidím, že to má cenu, nebo ne. Na nějaké žebrání nemám náturu."

V tom se shodneme. Podle mě je přemlouvání taky zbytečné.
Odpovědět
 Marcela a 3 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(28.4.2015 10:04:43)
Naprosto správně, nedá se vyhýbat běžným věcem. Na babičky nedej.
Odpovědět
 withep 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:18:11)
Byla jsi s ní někdy na nějakém vyšetení (psycholog, psychiatr, PPP,...)? Ona nemusí být "jen" jiná, přecitlivělá, bojácná. Může mít regulérní úzkostnou nebo jinou poruchu, a v tom případě by možná (fakt nejsem odborník) mohlo být tvé dobře zamýšlené, podporující, ale pomalu otužující vedení ne úplně vhodné. Fakt nevím, třeba naopak by ti právě něco takového odborník poradil, ale sama bych na tvém místě ráda věděla, jak hluboké její problémy jsou, co prožívá, co jí pomůže a co by naopak mohlo uškodit. To, jak se projevuje, může být jen špička ledovce jejích potíží, a nebo to mohou být naopak důsledky toho, že na její signály, že je něco v nepořádku, nikdo nereaguje. Když zjistíte, jestli a co je v nepořádku, a co se s tím dá dělat, uleví se vám oběma. Téma jsi nazvala "neumím bojovat s jinakostí svého dítěte", v tom bych viděla jádro pudla. S jinakostí dětí není dobré bojovat, naopak, je dobré ji přijmout a zohlednit.
Odpovědět
 ibara 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:38:25)
Já si nemyslím, že by muselo jít zrovna o nějakou poruchu, jak tady už někdo říkal. Můj syn to taky tak měl, i jako předškolák (narozený v červnu) se bál všeho nového, každých 14 dní když měli jet do plávání ve školce, tak ho už večer bolelo břicho, ze všeho nového se bál, plakal - zoo, kino, divadlo, vše co vybočovalo z normálního běhu, také 100x opakovat že to bude v pohodě a že už tam byl a tak... nemělo cenu, nepomáhalo žádné vysvětlení. Dali jsme mu rok odklad a s kamarády, které si tam získal, tak se mu zvedla asi jistota a už se tak nebojí, a dokonce, když má kolem sebe dobré kamarády tak se i těší.
Já bych spíš zjišťovala jestli tam má nějakou kamarádku, které by se mohla držet.
Odpovědět
 Epepe 


ironie 

(26.4.2015 12:48:04)
A dovolím si ještě jednu poznámku, snad se neurazíš: o používání ironie a sarkasmu na školkové dítě ani nemluvím. Tím jí rozhodně neprospěješ. Děti potřebují bezvýhradnou podporu a v sarkasmu je pasivní agrese, což děti v tomto věku - pokud už vůbec chápou, co se jim snažíš říct - vnímají.
Odpovědět
 Silvie03 


Re: ironie 

(26.4.2015 12:51:09)
~R^
Odpovědět
 Kukurice29+3. 


Re: ironie 

(26.4.2015 13:01:21)
Jako kdybys psala o mě.~R^
Odpovědět
 Jita111 


Re: ironie 

(26.4.2015 18:07:52)
Máš naprostou pravdu. Občas, když mám vztek, taky mám chuť něco ironického dítěti říct. Ale udržím se, a jsem ráda. Je to vůči dětem nefér.
Odpovědět
 Lída+4 


Re: ironie 

(26.4.2015 18:19:00)
Jo, údajně naprostá většina dětí je schopna pořádně chápat ironii až kolem věku deseti let.
Odpovědět
 margotka78 alias shit-roller 


Re: ironie 

(26.4.2015 18:54:07)
naše dcera chápe ironii od 6 let a sama ji ráda používá ~;)
Odpovědět
 Lída+4 


Re: ironie 

(26.4.2015 18:54:50)
To moje děti taky, ale není to pravidlem.
Odpovědět
 Kalali 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 12:56:13)
Moje starší dcera měla vždycky sklon očekávat v neznámém prostředí to nejhorší a nikdy nebyla ten typ, co se těší na výlet, akci nebo jinou atrakci. Divadlo nevyjímaje. Nesnáší kolektivní akce a davy. Taky jsem vysvětlovala, přemlouvala apod. Vyrostla z toho. Jak získala zkušenosti, tak to umí zpracovat už sama. Když si má vybrat, vždy je to komornější akce bez nějaké nutnosti, aby něco předváděla. Takže nevrhá se nadšeně od akcí, ale už se ani nezasekává, že tam nejde, pokud je to školní akce nebo něco podobného.
Odpovědět
 Adda6a 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:07:14)
Tezko sformulovat nejakou obecnou radu, ale v tom konkretnim pripade bych ji neposlala do divadla (prece nejde o nic dulezityho) a ty debilni kecy o rakosce bych si fakt odpustila. I kdyz male dite muze chapat legraci jako takovou, tak ironie a sarkazmus jsou podle mne naprosto nevhodne a kontraproduktivni. Rozhodne v tomhle veku!
Odpovědět
 Adda6a 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:09:57)
Pokud by se jednalo o neco moc dulezityho, tak bych navrhla nejakou pozitivni motivaci. Pozitivni, ne negativni. Treba: za 3 dny pujdeme k zubari na prohlidku, zubar se podiva na tvoje krasne zoubky, a urcite dostanes od nej neco za odmenu; pokud pujde vaechno v pohode a ty budes klidna tak si muzes vybrat darek ... Rozhodne ne ve stylu: pokud budes vyvadet tak nebude to a to.
Odpovědět
 Adda6a 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:09:57)
Pokud by se jednalo o neco moc dulezityho, tak bych navrhla nejakou pozitivni motivaci. Pozitivni, ne negativni. Treba: za 3 dny pujdeme k zubari na prohlidku, zubar se podiva na tvoje krasne zoubky, a urcite dostanes od nej neco za odmenu; pokud pujde vaechno v pohode a ty budes klidna tak si muzes vybrat darek ... Rozhodne ne ve stylu: pokud budes vyvadet tak nebude to a to.
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:12:31)
Se divím, že Janinčina dcerka vůbec ví, co to je rákoska.
Naše děti to tedy (díkybohu) v tomto věku netuší.
Odpovědět
 Adda6a 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:13:21)
To je fakt. Moje jsou starsi a taky netusi. Ale zakladatelka to pouziva jako zaruceny prostredek na jeste vetsi vydeseni ditete ~a~
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:42:29)
Já bych zakladatelku nepranýřovala, viditelně se snaží najít k dítěti cestu a způsob, jak věci ulehčit oběma. Ono to asi není žádný med mít takové dítě doma.
Odpovědět
 Adda6a 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:22:30)
Pranyrovanim bych to zrovna nenazvala, ale kdyz to tak citis co nadelam. Ja proste vidim jako problem ze zakladatelka s tim chce bojovat. Mozna proto ta rakoska. Spis by se mela snazit to chapat a tolerovat a naucit se to dite vest a motivovat a ucit jej zvladat tezke situace, radeji nez bojovat.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:26:05)
Protože je to slovíčkaření. Michal se mě ptal předevčírem, jak doma se synem válčíme. Copak my nějak válčíme? My se snažíme udržet krok se současnou situací, ale vím, že on nemyslel ani válku, ani boj. Prostě se to tak říká. A taky vím, že to nemyslela takto ani zakladatelka...
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:30:34)
To přece není pranýřování, jen ukázka, že cesta vede i jinudy.
Proto sem snad zakladatelka psala.
Odpovědět
 Eva + Klárka2/07 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:32:04)
Trošku se přiživím na tvém tématu: dcera (8 let) se zase bojí jízdy na kole. Takže ještě jezdit neumí. Jezdila na kole s kolečkami, bez vůbec. Nikdy na to ale nebyla, odrážedlo jsme koupili, aby se na něj prášilo.

A teď mi řekněte - mám ji nutit, že se to musí naučit nebo ne? Má z toho panickou hrůzu. Já ji občas nutím, když se jí podaří ujet 2 metry, chválím ji do nebes, ale stejně po 10 minutách trpí, brečí a chce toho nechat.
Odpovědět
 Lída+4 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:54:05)
IMHO proč nutit? Kde je psaný, že by každej měl umět jezdit na kole???
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:09:21)
Já bych ji nenutila, proč taky? Tak na kole jezdit nechce, pravděpodobně jí to ani nevadí...a až se k tomu rozhodne a bude sama chtít, tak se to naučí...a nebo taky ne...je spousta lidí, kteří na kole nejezdí....ale samozřejmě se na to jinak bude dívat cyklistická rodina, kde prostě předpokládají, že děti s nimi nadšeně budou jezdit někde po horách a jinak k tomu bude přistupovat rodina, jako jsme třeba my, kde my dospělí prakticky nejezdíme, takže syn jezdí po parku, dopravním hřišti, po okolí apod....takže kdyby kolo odmítal, bylo by mi to jedno, on má ale odmalička rád všechna vozítka, takže s kolem problém nebyl...on zase třeba ani náhodou nepůjde na nějakou dětskou zábavnou akci typu mikulášská, karneval apod.,kde bude spousta křičících dětí, hlučná hudba, případně nějaký animátor, který se ho bude snažit vytáhnout na pódium, aby si došel pro dárek, nebo něco řekl...to nevkročí ani do dveří...akce tohohle typu přežije akorát ve škole nebo předtím ve školce, ale nijak nadšený z toho není...
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:16:53)
Tino ja bych az takovy nazor nemela. Ty mas jedno dite, ale vem si, ze mas ty deti dve, tri a jedno z nich si postavi hlavu, ze proste na kole jezdit nebude. Ano nejaky cas to muzes resit tim, ze holt s ditetem zustanes doma a tatinek pujde s tema starsima ci mladsima na kolo, ale tohle se da vydrzet jenom nejakou dobu. Nemam rada ustupovani detem. Jsem pro pochopit jejich strach, strachu je zbavit, ale neustupovat. Nase prostredni se taky boji jezdit na kole, tak proste zkousime, trenujeme. Kdyz budu hnusna, tak je defakto brzda, protoze kvuli ni nemuze jet cela rodina na kole...

Co se divadylka tyce, zakladatelko a byla jsi s ni nekdy v divadylku? Ja se ji ani teda nedivim, kdyz vidim skoly nebo skolky jak jdou do divadla do toho neuroticke ucitelky, taky by se mi tam nechtelo. ~a~ Treba se boji te tmy, nebo jak tam mluvi nahlas. Pro deti je tragedie to co pro nas legrace. Mam doma taky dve jine deti a uz to radsi ani neresim. Odizolovala jsem se od okoli a proste neresim. ~a~ Jenom se uklidnuju tim, ze z toho vyrostou. Vzdyt i my kdyz jsme byly male jsme urcite nebyly dokonale holcicky, ktere delaly svym rodicum jenom samou radost. ~a~
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:20:44)
Boj s jinakosti je takovy predstupen k sikane.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:27:04)
JuldaFulda - tak já jsem ale psala, že jinak se na to bude koukat cyklistická rodina, kde prostě jezdí "povinně" všichni a jinak rodina, kde všichni na kole nejezdí a třeba kolo ani nemají...sice máme jedno dítě, tak je to možná jednodušší, ale ani tak bych ho mermomocí do kola nenutila, každého to prostě ani nebaví...a kdyby ostatní chtěli na kolo, tak si to dítko může vzít koloběžku, nebo odrážedlo, pokud to mu nevadí... ale nějak nevidím smysl v tom, nutit někomu kolo, když se toho bojí, nebo ho to prostě nebaví...to si stejně pak ostatní ten výlet moc neužijí, když s nimi pojede dítě, které je z toho otrávené a jede z donucení...to prostě není žádná povinná aktivita, ale zábava ve volném čase...tak si prostě vyjedou cyklisti a někdo s dítkem podnikne něco jiného a příště se vystřídají...
Odpovědět
 Lída+4 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:39:39)
Přesně. Nevidím důvod, proč by vždycky měla dělat celá rodina to samý. Nejspíš se povede najít nějakou činnost, která bude všechny těšit, a u zbytku se složení prostřídá. U nás třeba v poslední době jezdíme lyžovat já s dcerou - MM nelyžuje, syn sice umí, ale přestalo ho to bavit.
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:47:58)
Lído a myslím, že tu nikdo nepsal, že musí rodina dělat pořád všechno spolu. Ale vem si, že ti dítě brečí, že chce jet taky s tátou a bráchou na projížďku na kole, ale sednout samo na kolo a zkoušet jezdit už odmítá. Co potom s tím? Buď se na kole naučí jezdit anebo se holt v době, kdy na tom kole bude brácha s tátou ona se bude muset plácat s mladším sourozencem někde. Pokud se rozhodne to druhé, dobře beru to, ale už nechci slyšet nic o tom, že ty dva někam odjeli na kole.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:51:08)
To je pravda. Ono to "dítě má dělat jen to, co samo chce" nejde praktikovat donekonečna. A pak jde jen o způsob, jak to realizovat bez větších ztrát. Pravda je, že nadávat pořád na to, jak je moje dítě k ničemu, není nejlepší způsob.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:27:22)
No, to asi ne, jsou věci, které prostě udělat musí...ale já jsem si třeba všimla, že syn se daleko líp srovnává se situacemi, kdy je to prostě nějaká nutnost a jinak to nejde...třeba ta škola, doktor, zubař...to zvládá v pohodě...v ostatních případech jsem z něj vždycky cítila takovou nevyřčenou otázku proč ho k tomu nutím, když to nemá rád a není to nic nezbytného....všimla jsem si toho už ve školce, když jsem pro něj šla až odpoledne a v tom, jak odlišně snášel družinu ve dnech, kdy jsem prostě musela do práce...a ve dnech, kdy jsem měla volno, ale chtěla jsem si něco oběhnout, nebo se sejít s kámoškou....prostě on tam jasně cítil ten rozdíl, kdy musím a kdy bych nemusela, když to byla nutnost, tak byl celkem v pohodě a pomalu mi vynadal, že jsem přišla brzy...když jsem měla volno, tak mu to tam přišlo dlouhé...
Odpovědět
 Berengarie 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:40:19)
Janinko, zkusila sis někdy představit, jak se tvá dcera doopravdy cítí? Že se nových situací opravdu bojí?
Já bych k ní přistupovala co nejvíc citlivě, nenutila do věcí, které nejsou nutné, a už vůbec ne se zdůvodněním, že v budoucnu ji čekají i horší věci. Celkově bych ji přestala srovnávat s nějakým pomyslným normálním dítětem a snažila se ji co nejví akceptovat takovou, jaká je.
Odpovědět
 Líza 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:49:55)
On problém je pojmenovaný už v nadpisu. S jinakosti se snazis bojovat, ublizujes dítěti i sobě.
Jinakost je třeba přijmout.
Ano, máš bazlive nejisté dítě, je to prostě tak. Dodavej jí jistotu, podporuj ji, dodavej odvahu.
A ber ji, jaká je.
Odpovědět
 margotka78 alias shit-roller 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 18:52:24)
s tím nelze než souhlasit..Děti jsou naše a takové jaké jsou ~;)
Nebojovat, přijmout, pomoci ~;)
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:59:18)
Janinko, mám stejného syna, akorát že on má vývojovou dysfázii, tak nejspíš ta přecitlivělost a úzkostnost pramení z toho...jakákoli nová věc, i v podstatě příjemná, je pro něj stres, všechno probíráme dlouho dopředu, podrobně vysvětlujeme....on tedy nedělá to, že by přímo brečel apod., ale den před akcí, nebo ráno, mi říká, že tam nechce jít...nicméně tam nakonec jde a relativně si to užije, ale ne vždycky....jakoukoli novou činnost ho musíme přesvědčovat aby vyzkoušel, i když to třeba není nic zvláštního...ale už jsem si zvykla...je takový snad odjakživa - tam kde se do zábavy děti nadšeně vrhají, tam on stojí stranou, se zájmem je pozoruje, ale prostě tam nejde...občas se odváží...a s věkem je to čím dál častější, že to překoná, ale teď je mu 7, chodí do školy a zdaleka to nepřešlo...ještě ve školce si při karnevalu odmítal vzít na sebe jakýkoli náznak kostýmu, užil si ho až teď ve škole, ale stejně bylo odpoledne vidět, že toho má tak akorát dost...do různých soutěží a her se zapojuje jen velmi obezřetně, nebo vůbec...teď začali chodit se školou na plavání - taky to byl trošku boj a vysvětlování, ale nakonec se s tím snad srovnal...on se nakonec srovná s většinou nových situací, ale je na něm vidět, že ten stres z toho, je fakt velký....taky je mi to někdy líto, když vidím, jak se ostatní děti vrhají nadšeně do zábavy a on na ně buď kouká a nebo mě táhne pryč....ale už jsem se s tím trochu smířila, že je prostě jiný...on je totiž zase úžasný v jiných věcech...a třeba s tím divadýlkem to má tak, že to přetrpí, ale nijak zvlášť nadšený z toho není... hodně těch představení mi přijdou takové praštěné a uječené a on vždycky prostě nechápavě kouká, k čemu to jako je...zábava to pro něj není...když jsme byli o Vánocích na Hurvínkovi, tak se mě celé představení snad každých 5 minut šeptem ptal, když už bude konec...a v kině jsme ještě ani nebyli, on je hodně citlivý na hluk a zatím jsem neobjevila film, který by se při té šílené přeřvanosti dnešních kin, pro něj hodil a zaujal ho... Jako ze školních akcí ho kvůli tomu neomlouvám, jeho paní učitelka to o něm ví, takže to nakonec vždycky nějak dá, ale doma, když chce radši jezdit na kole, skládat korálky, nebo si kreslit, tak ho do kina nebo do divadla určitě nutit nebudu... Prostě je takový, v podstatě nezbývá nic jiného, než se s tím buď smířit a nebo se tím pořád užírat a cítit se kvůli tomu blbě...prostě každý jsme nějaký a s tímhle se toho asi moc dělat nedá, doufám, že časem z toho trošku vyroste...a když ne, tak prostě některé věci podnikat nebude, najde si práci, co mu k tomu bude sedět...však i my dospělí všichni nejsme extroverti vrhající se s nadšením do všeho nového...
Odpovědět
 Berengarie 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:07:45)
Tino, tvůj přístup se mi hodně líbí, podle mě je to přesně to, co tvůj syn potřebuje.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:19:12)
Berengarie, no doufám, snažím se dělat co můžu, jednoduché to někdy není, pořád člověk musí kalkulovat s tím, že někde může nastat problém a kolikrát nastane někde, kde bychom to naopak nečekali...ale syn mě za těch 7 let naučil obrovské toleranci a trpělivosti a taky srovnat si, co opravdu je a není důležité...a s tím třeba právě teď souvisí i moje rozhodování, jestli ho mám nechat na současné škole (logopedická třída, 8 dětí, vstřícný a chápavý přístup) a nebo ho přesunout do běžné základky, na kterou by co do učení asi měl, ale tuším, že v psychické pohodě by tam asi moc nebyl...už jsem byla téměř rozhodnutá pro novou školu, ale po rozhovoru s jeho současnou paní učitelkou a vzhledem k tomu, jak se poslední dobou projevuje, se kloním k tomu, nechat ho ještě aspoň jeden rok tam, kde je...jedou tu sice malinko pomaleji, ale on se zase sám učí i věci dopředu a hlavně je tu celkem psychicky v pohodě...sice udělal poslední dobou zase velký pokrok, ale teď zase přišel nějaký zásek...on se prostě vyvíjí stylem dva kroky dopředu, jeden zpátky...už to pozoruju delší dobu...prostě to chce čas a trpělivost....
Odpovědět
 Oliverka 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 22:02:45)
Tino, tenhle pristup je mozny jenom s jedinackem. U dvou a vice deti to fungovat nemuze, musi se hledat vice kompromisy. Rodice musi brat ohled na vice deti a tim padem se I deti nauci brat vetsi ohled na sve okoli. Nevim jestli je dobre, aby se vse na 100% tocilo kolem potreb ditete.

Zakladatelka ma trpelivost, vysvetluje dceri proc a jak, coz je dobry pristup. Se strasenim se neztotoznuju. Jestli se neplete mela tu o tchanovi a detech uz jedno tema. Zrejme se moc nezmenilo.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 23:26:57)
Oliverko, to jo, chápu, že s více dětmi je všechno trochu jinak...ale ani u nás se netočí na 100 procent všechno kolem něj, taky neustupujeme ve všem a pokaždé...ale prostě tam, kde vidíme, že je to fakt problém...na druhou stranu u nás funguje, že jelikož syn ví, že kde je to možné, tak se můžeme nějak dohodnout, tak o to líp pak bere situace, kdy na něčem trváme...protože ví, že to asi fakt jinak nešlo...
Odpovědět
 Liliana 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 11:16:06)
Oliverko fakt si nemyslím že je podobný přístup možný jedině s jedináčkem.
Dát dítěti čas a trpělivost, a respektovat jeho povahu, jeho strachy, to není žádná výsada mono-rodičů, na počtu dětí nezáleží, pouze na ochotě rodiče přijmout dítě takové jaké je.

Já mám dvě, jedno skoro jak přes kopírák podobné tomu co má doma Tina (jak tady sleduju při různých diskuzích), a dělám to taky tak. A mé druhé dítě má taky své "specifika", ovšem zas trochu jiné. A jsem na ně sama. Postě to holt musím skloubit a vymyslet tak abychom mohli fungovat všichni společně.

A o životě vícečetných rodin něco vím, sama jsem ze 4 dětí a rodiče k nám přistupovali taky tak - tedy ke každému podle toho jak potřeboval, v době kdy to potřeboval.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 11:30:41)
Oliverko, spíš je to těžší pro rodiče, vybalancovat to tak, aby nikdo neutrpěl újmu :-)
Odpovědět
 Lei 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:51:42)
Ad film, zkuste Píseň moře. Vydržela na něm v kině moje ještě ne čtyřleťačka (jednou šla tedy čůrat :)) a teď to chce vyprávět před spaním. Já jsem to chtěla hrozně vidět, tak jsem ji vzala s sebou s tím, že když to nepůjde, odejdeme (předtím byla jen dvakrát se školkou na pásmu pohádek). A dobrý.
Odpovědět
 Mája+kluci 07, 11 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 13:59:41)
Jani, já tě hodně chápu ~6~ mám doma něco podobného, jen v klučičím vydání a tím trochu odlišné. Jakékoliv neznámé věci, nebo známé věci v jiném podání, vyvolávají hysterickou reakci předem. U nás tedy nakonec diagnóza AS. Také vše musíme 150x probrat, kdyby nemusek, tak neabsolvuje nic. Pokud ho velmi důkladně přesvědčím a vysvětlím krok za krokem a všechny možné varianty, které mohou nastat, on akci absolvuje a pak je (až na výjimky) nadšený a chce ji opakovat.
Jde o nejistotu a úzkost, kterou pokud dítě zvládne překonat, tak je na sebe velmi hrdé a pomáhá mu to postupně objevovat svět kolem sebe. Takže za mne je přesvědčování a trvání na účasti účinné. jen pravda ta ironie není vhodná, ale taky se někdy neudržím, když musím potisící opakovat a ujišťovat o tomtéž ~d~
Někdy mě to psychicky totálně ničí. Třeba jedeme na týden dovolené typu "tábor rodiče s dětmi", stejní lidé i místo jako loni. 3 dny mi kňourá, že "proč jsme sem jeli" a "už sem nikdy nechci". Čtvrtý den jako mávnutím proutku začne nadšení a kŇourá prozměnu "proč jsme tu jen na týden" a "já nechci v sobotu odjíždět". V pohodě není skoro nikdy. Buď hysterčí negativně nebo třeští nadšením. A já už jsem z toho tak unavená... ~f~~7~
Odpovědět
 Dobra1 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:30:23)
Moje druhorozená je stejná, vlastně ještě horší. Ve školce vydržela cca 3 týdny. V podstatě kvůli ní jsem už se starší dcerou začala domácí školu, věděla jsem, že by normální škola pro ni byla zbytečný stres. Chovala se takhle v každém trošku větším kolektivu i známých dětí.

Teď je na konci druhé třídy, kolektiv jí už nevadí.

Zkus se uklidnit a přijmout to, že taková prostě je. Nemá smysl jí vysvětlovat, že se nemá bát. Je to stejné, jako bys agorafobikovi vysvětlovala, že se nemusí bát jezdit ve výtahu. Pokus se jí jen vytvořit prostředí s co nejméně sociálními stresy, ty ve školce jí bohatě stačí.
Odpovědět
 Mája+kluci 07, 11 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:13:22)
Dobri, offtopic - agorafobie je strach z otevřených prostor. Ve výtahu má problém jezdit klaustrofobik ~;)
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:20:34)
Nehlede kazdy predava detem to co je podle nej pro nej nejlepsi a nejdulezitejsi. Pro nekoho je dulezitejsi kolo a pro druhe lezeni po skalach :-)). Ja jsem pro kolo, protoze mam zavrate :-)). Pokud se dite boji vody, tak ho nevezmu na hloubku, ale nejdriv ho necham si s vodou jen hrat a divat se, jak si hraji ostatni a postupne k tomu dojde a strach prekona.

To same s tim divadlem. Pokud ma dite s necim problem, tak je na rodici ten problem odstranit vlastni iniciativou. Takze pokud vim, ze me dite bude chodit se skolkou do divadla, tak holt objednam listky do divadla a pujdu tam s nim a vse mu vysvetlim. Protoze rodic je pro dite jistota a s rodicem dite prekonava prekazky lepe nez s cizi ucitelkou, ktera ma na starost dalsich 20 deti z nichz kazde druhe ma nejaky problem, jedno potrebuje hlidat curani, dalsi se boji tmy,dalsi ma problemy se svliknout.

Nez zacne dite jezdit treba na plavecky vycvik, tak s nim nejdriv zajdu nekolikrat na plavecak do bazenu a zjistim, jak na tom jde, seznamim ho se vsim, aby nebyl chudak vydeseny z toho, ze se musi sprchovat s dalsima 10 lidma :-))).
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:52:33)
"Takze pokud vim, ze me dite bude chodit se skolkou do divadla, tak holt objednam listky do divadla a pujdu tam s nim a vse mu vysvetlim. Protoze rodic je pro dite jistota a s rodicem dite prekonava prekazky lepe nez s cizi ucitelkou, ktera ma na starost dalsich 20 deti z nichz kazde druhe ma nejaky problem, jedno potrebuje hlidat curani, dalsi se boji tmy,dalsi ma problemy se svliknout. "

Juldofuldo, co kdyš budeš v práci? A při více dětech...to si budeš brát volno pokaždé, když budeš chtít být dítěti oporou?
Odpovědět
 Vítr z hor 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:07:54)
Nektere dite ma fyzicky problem (treba nechodi nebo ma horecku), jine psychicky. Rodice prece museji pomahat detem s problemy. Treba volno z prace pomuze, treba ne. Ale jsou deti, kvuli jejichz stavu rodice pracuji na zkraceny uvazek nebo vubec. Tak to proste je.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:12:39)
Veveru, já jsem teď doma kvůli synovi. Nastoupit do práce nemůžu, má náročnou domácí péči, potřebuje mít někoho ve škole, navíc je často v nemocnici...takže by to bylo těžké skloubit s prací.
Každopádně zakladatelka psala, že některé věci si dcera užila, i když se jí původně jít nechtělo...tak proč hned zůstávat z práce doma, když jde jen o návštěvu divadla se školou?
Odpovědět
 Vítr z hor 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:36:56)
Myslis, ze jen fyzicky stav muze detem znemoznit ucast na ruznych aktivitach? Vim, ze jsi doma kvuli synovi a obdivuji te, jak to vsechno zvladas. Ovsem i psychika muze byt nemocna. Dite zakladatelky se proste chova neobvykle a ma to nejaky duvod. Proc ma uzkosti? To neni bezne, i zakladatelka to vidi, kdyz srovnava s ostatnimi detmi. Problem nevyresi jednorazove, nejdriv musi zmenit svuj postoj a pak hledat, co bude pro dite nejlepsi. A pro zacatek je dobre aspon dite prestat nicit donucovanim k necemu, co ho naplnuje uzkosti.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:40:53)
Ale já nepíšu, že psychika je u dítěte zanedbatelná. Nakonec já s tim synem taky do školy chodím hlavně kvůli psychice, vyjímečně něco potřebuje, prostě je rád, že tam jsem, kdyby něco....
Taky si myslím, že by zakladatelka mohla vzít dítě k dětskému psychologovi, o tom žádná. Ale jasně psala, že se v minulosti stalo, že nejdříve dcera nechtěla, pak byla ráda a dokonce si řekla o permici - tak proč hned kvůli další události automaticky zůstávat doma a nejít do práce?
Já bych to pořešila s tou psycholožkou, co ona myslí. I s prarodiči, aby mi neházeli klacky pod nohy a snažili se dítě taky nějak pozitivně motivovat.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:12:19)
Lassie, ale Juldafulda myslím nepsala, že si bude brát volno, ale že před společnou školní akcí půjdou do divadla sami...nebo někam jinam, kde to dítě nezná...aspoň jestli jsem to dobře pochopila...což i my to taky takhle často děláme...nebo mu aspoň ukážu fotky, jak to na tom místě vypadá, povídáme si o tom, jak co probíhá...no, někdy to pomůže, někdy ani tak ne...
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:13:44)
Tino, ale zakladatelka psala, že dcera s rodinou v divadle předtím byla, i že měla divadlo ve školce. Tohle byla změna v tom, že školka do divadla jela....
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:13:44)
Tino, ale zakladatelka psala, že dcera s rodinou v divadle předtím byla, i že měla divadlo ve školce. Tohle byla změna v tom, že školka do divadla jela....
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:17:10)
Lassie, jo, to já vím, já jsem reagovala na tvojí odpověď adresovanou Julděfuldě...
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:20:47)
Tino, my třeba bydlíme na malém městě. Kdyby mi dcera přinesla v notýsku, že jdou za týden-14 dní do divadla, bylo by pro mě dost náročné předtím sehnat nějaké představení v divadle v jiném městě, sehnat hlídání pro batole.... aby byla na divadlo připravená. Nehledě na to, že některé věci si dopředu nepřipravíš.
Většina rodičů se snaží dát svým dětem, co potřebují. Jak se říká, každý dělá, jak umí. A myslím, že zakladatelka se tím současným stavem trápí a snaží se o změnu.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:35:18)
Lassie, já vím, že to někdy nejde, to je jasné, někdy to člověk nestihne....my to teď takhle měli s plaváním, řekli nám to na poslední chvíli a už jsme do toho bazénu nestačili zajít...tak jsme si aspoň popovídali jak to tam chodí, koukli jsme přímo na ten jejich bazén na netu...a nakonec to celkem dal, sice se mu nelíbilo, že si úplně potopil hlavu, bylo to pro něj poprvé...však taky večer pak říkal, že příště už tam nepůjde, i když podle paní učitelky si to všichni docela užívali....no ale druhý den už mě upozorňoval, že mu příště musím dát ještě hřeben, protože tam žádný nemají:-), takže to zase asi tak strašné nebylo:-)
Odpovědět
 Vítr z hor 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:43:47)
Lassie, ale nebydlite na jine planete. To neni zalezitost rychlokurzu za jeden vikend na zaklade infa ze skoly. Clovek jde obcas s detmi do lesa, do divadla, do zoo, do kina, zaplavat si, na kolo... Postupne si deti zvykaji na zivot ve spolecnosti a porad se uci.
Navic, jak chapu, to neni poprve, takze na pripadne seznameni s divadlem bylo dost casu.
No a pak jsou treba deti, ktere maji treba autisticke rysy a proste potrebuji teoretickou pripravu. I kdyz pak ruzne situace s patricnou pripravou zvladaji, jsou vycerpane, unavene a vetsinou si v nich nijak nelibuji.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:48:08)
Veveru, zakladatelka psala, že se s divadlem dcera seznámila, byli společně. Co když máš třeba 3 děti? Jak řešíš individuální přístup ke všem a za každých okolností? Navíc - jak víš, že se dítě o něco neochudí - viz. zakladatelka psala o té události, kam se dceři nechtělo a pak chtěla permici a byla nadšená. Nepíšu o plínkách, o dudlíkách...píšu o zážitcích a nových věcech, které ale dítě nemusí poznat, pokud ho nikdy nenechám jít(když to předem nevyzkoušelo a má obavy).
Odpovědět
 Vítr z hor 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 17:16:37)
Lassie, pises to porad dokola. Ano, i pres dobrou zkusenost, tj. nechtela->libilo, ma dite porad uzkosti. Je treba to resit. I ten, kdo ma 3 deti, musi resit jejich potize. Reseni neni donutim ci nenecham jit. Ale za jednu donucenou navstevu/ponechani doma se to stejne nevyresi, takze je treba hledat, v cem je problem, lecit, ale neublizit.

Na druhou stranu to neresim. Naucila jsem se neprozivat ruzne silenosti, ktere rodice delaji detem. Takze vim, ze jsou taci, kteri dite donuti a pak spokojene reknou, ze si musi zvykat (= jsem dobry rodic, nenecham deti, aby si delaly, co chteji = vychovavam), nebo s omluvou, ze pracuji/maji 3 deti a jinak to nejde. Kazdy je ditetem svych rodicu, s tim nic neudelam.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 17:22:45)
Píšu to dokola, protože to "donucení" může mít mnoho forem. Zde není jasné, jestli dítě skutečně je úzkostné, nebo manipuluje s rodiči a prarodiči. Prarodiče na to viditelně slyší, dítě v jeho strachu podpoří - to je to, co psala Sally.
Proto jsem psala, že by ten psycholog mohl pomoci. Pak by se teprve vidělo. Já mám ve svém okolí příklad, kdy se dítě takto v úzkostech podporovalo, nechávalo se doma, nic nemuselo - je mu 24 a pravděpodobně se už neosamostatní. Z koleje se vrátilo domů za měsíc a školu ani pořádně nezačalo. Rodiče mu hned před nástupem řekli, kdyby to, Jeníčku, bylo na tebe moc, můžeš toho kdykoliv nechat. To je jiný druh újmy, který rodiče mohou dítěti způsobit.
Odpovědět
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 17:23:36)
A jaká je další možnost než donutit jít nebo nechat nejít?
Odpovědět
 Vítr z hor 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 19:05:04)
Pisu, ze nechat nejit nebo donutit situaci nevyresi. Uz proste existuje nejaky problem, ktery by ale matka resit mela. Takze svym rozhodnutim (jdi vs nechod) nevyresi, ale je dulezite aspon neublizit. Kdyz dite bude nutit, muze (nemusi) ublizit. Kdyz ho necha, mozna bude podporovat nezadouci chovani.
V kazdem pripade by vsak mela skutecne resit, sama bych asi zasla za detskym psychologem. Pokud jde jen o nezadouci chovani, dite uvidi, ze se rodic neda utahnout na varene nudli.
Sama bych volila verzi nenutit + psycholog.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 17:24:25)
A myslím, že o psychologovi jsem psala několikrát, tak mi nepodsunuj, že bych věc neřešila a vymlouvala se na počet dětí(práci nebo cokoliv jiného).
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 16:46:44)
Lassie pokud vim, tak divadla pro deti hraji o vikendech dopoledne nebo odpoledne :-). V cem je problem?
Odpovědět
 Jája s čápátkem 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:33:16)
Jediny zpusob, jak ji pomoci, je bezvyhradne uznani jejich pocitu!!! Precti si knizku Jak mluvit s detmi, myslim, ze by Ti to mohlo v mnohem pomoci a mnoho ukazat.

Je mi lito holcicky, rozumim, ze to pro Tebe muze byt narocne, ale zapracovala bych hlavne na sobe a svem pristupu. Nemusi mit kazdy rad divadlo, bez nej vyroste uplne stejne. Pokud nema rada nove situace, to prece nevadi. Proc ji nutit? je to jeji zivot, pokud chces jeji smula, kdyz toho mnoho nevyzkousi, ale nech to na ni!
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:39:38)
Jájo, mluvíš mi z duše:-)
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:43:33)
Tino ano jizda na kole neni povinna zabava, ale dite si jezdenim na kole trenuje motoriku, musi delat vic veci najednou. Mozna tady je zakopany pes :-). Nase dite ma problem slapat, ridit a jeste koukat pred sebe. Pred rokem jsme ji dali na lyze, neplakala nic, ale proste psychicky ani fyzicky to nedala, letos jezdila do konce sama z kopce oblouckama :-)). Kdo by to byl rekl :-). Predtim zase odmitala sednout na sane, boby. Ted zase odmita delat logopedii, neceho se boji a uz nemam silu s ni bojovat. Predloni nemela problem jezdit na skluzavce nebo toboganu do vody a loni jsem ji tam nedostala a placala se jenom ve vode. Deti maji obcas nepochopitelne dusevni pochody :-).
Odpovědět
 Lída+4 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:47:54)
Juldofuldo, zase: PROČ by měla jezdit na toboganu?? Koneckonců je to věc pro zábavu, a každýho baví něco jinýho. Třeba mě bys na to nedostala, to zakončení ve vodě mi silně vadí. ~;)
Ona jaxi ta koordinace se dá trénovat i na jinejch věcech, než zrovna na kole.
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:49:25)
Lído mne by na tobogan nedostali ani heverem :-))). Ale ona na nem jezdila predloni sama od sebe a byla z toho nadsena. Tim jsem chtela poukazat na to, ze co diteti jeden rok nevadi, muze byt dalsi problem.
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:49:36)
oprava "me"
Odpovědět
 Lída+4 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:51:57)
Juldofuldo, no jasně, však náš mladej ze začátku několik let lyžoval vcelku s nadšením, bavilo ho to. A pak přišel zlom a už prej lyžovat nechce. No co, aspoň ušetříme.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:55:04)
"ono nakonec nejde o kolo, tobogán nebo tyhle dílčí aktivity, ale věřím, že mít dítě, které se bojí téměř všeho, bezpečně se cítí jen u mámy zástěry a nemá třeba žádné kamarády, je znepokojující vzhledem k tomu, jaké jsou dneska na lidi požadavky a jak se musí prezentovat, aby získali vůbec nějakou práci..."

No právě... ~d~
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:50:50)
Juldo, tak jasně, že je to dobrá věc na motoriku, ale to může být i jiné cvičení nebo aktivita...pochybuji, že by lidstvo mělo horší motoriku v době, kdy kola ještě neexistovala...a třeba já jsem na kole jako dítě nejezdila, jen na koloběžce, nikdy jsem nelyžovala, ani bruslit moc neumím...a přitom s motorikou žádný problém nemám a doteď mi to nijak v životě nechybělo...jen prostě místo těchhle sportů ráda chodím pěšky, nebo na té koloběžce, klidně i dneska:-)
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:53:10)
Tino zakladatelka tu psala o kole :-)). Problem je, ze jak mam ty tri deti a delaji radi veci spolecne, tak to i tak vidim. Prostredni se snazi dohonit starsiho brachu, nejmladsi by je predehnal nejradsi oba dva naraz :-)). Nas nejstarsi taky nechtel jezdit na kole a bal se. Tak jsme to vzdycky nechali ulezet a zkusili jsme to zase :-).
Odpovědět
 Lída+4 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:55:51)
Juldo, já zas mám děti, který jsou zaměřením velmi odlišný, málokterou činnost můžou provozovat společně.
Odpovědět
 Juldafulda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:15:06)
Lído tak ty už máš ty děti asi větší, já zatím teda moc nepoznám, jakým směrem, které dítě půjde :-)).
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:01:32)
No však já taky píšu o kole...já na tom prostě nevidím nic k řešení...nechce na kolo, tak nechce...tak to prostě občas zkusím a buď se chytí nebo ne, žádný problém v tom nevidím...syn přišel kolu na chuť až po 5.roce, měl ho doma od 3 let a prostě na něm jezdit odmítal, ať s kolečky, nebo bez nich...a přitom od 15 měsíců jezdil na odrážedle, pak na koloběžce, na kole bez šlapek, pak na velké koloběžce...občas jsme se ho zeptali, nechtěl, tak jsme ho nenutili...a jednoho dne souhlasil, že to zkusí, tak jsme kolo vytáhli a za půl hodiny jezdil bez koleček...ale kdyby nechtěl, tak bych to neřešila a jezdil by dál na koloběžce:-)
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:13:06)
Kolo je zanedbatelná záležitost. Ale třeba to divadlo - jak psala Inka - co kdyby zakladatelka chodila do práce a aby dítě nemuselo do divadla, musela by si brát volno v práci? Ponechme stranou, že je tu děda, babička, teta.... prostě jak jednat v situaci, kdy jinak nelze?
Odpovědět
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:26:34)
No právě, kdyby člověk takový rozmary řešil dovolenou, na prázdniny by mu žádná nezbyla. Naštěstí jsem to řešit nemusela, syn chtěl všude a nejradši 2x .
Odpovědět
 Lída+4 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:54:32)
Jistě, já jsem se na kole naučila jezdit v devíti letech (dřív jsem ani kolo neměla). Lyžuju ráda, základy mě učili jako malou, ale pořádně mi to secvaklo až někdy ve dvaceti (moc často jsme se na hory nedostali). Na bruslích jsem nikdy nestála a nijak mi to nechybí, nevím, proč bych na něco takovýho měla vůbec lézt.
Odpovědět
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 14:53:20)
Nemusí mít každý rád divadlo, ale nevím jak bych to dělala, kdyby školka šla do divadla a dítě nechtělo. Vzít si dovolenou a sedět s ním doma? Se školkou by šel tam, kam by šli, soukromě bychom do divadla nešli, kdyby nechtěl.
Odpovědět
 Martina, 2 kluci 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:20:16)
V první větě píšeš, že se chceš poradit sobě...
Jediná rada jen přijmout dítě takové, jaké je,nepromitat do něj to,jaká jsem,popř. bych chtěla být, přinejhorším jak by “se to normálně“ mělo dělat.
Nechce do divadla? Nejde. Divadlo není povinná školní docházka, ne?
Můj první syn si nikdy na sebe nevzal kostým, nikdy nešel sám do obchodu, nikdy neměl nic se zipem nebo knoflíky, nikdy nebyl na táboře, neměl kamarády.
Teď je v kvartě, má 2 kamarády, už chodí do obchodu,protože potřebuje chemikálie na pokusy, nadále nenosí zipy a knoflíky (pouze při nutných školních akcích),nadále nikam nejezdí (pouze na školní výlet se třídou, žádné pobyty v zahraničí, které škola nabízí)... a je náš :-) Občas mi dost leze na nervy svou umanutostí.
Druhorozený je klasický veselý třídní oblíbenec, chodí nakupovat,nosí na sobě cokoliv,jezdí kamkoliv,dere se do popředí... taky je náš :-)
Odpovědět
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:23:52)
"Nechce do divadla? Nejde. Divadlo není povinná školní docházka, ne?"
Kam teda jde, když jde celá třída do divadla?
Odpovědět
 Martina, 2 kluci 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:35:37)
Nejde,jde do paralelky, pokud s tím má takový problém.
Já bych to tak řešila, dítě se vyvíjí, mění názory, mě se velmi osvědčilo nikoho nenutIt. Umět si ustát jinakost je taky oceněníhodné,ne?
Odpovědět
 Kafe 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:24:55)
Zakladatelko, dělala bych to stejně, jako ty. Vysvětlila, že není se čeho bát a do těch aktivit popostrčila.
Odpovědět
 Koliha 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 15:54:49)
Popravdě, chudák dítě. "Napravovat" dětské úzkosti či nedostatečnosti (v našich očích) poukazem na to, že jiné děti se taky nebojí a na tu akci se má těšit, když se ona bojí, to je mistrovský kousek, bravo. Na vás funguje změna emocí pokynem zvenku? Fakt někomu začaly chutnat rozvařené brambory nebo tlusté maso ve školní jídelně po poukázání za hladové děti v Africe? Navíc se ještě víc zafixuje její nesebevědomí, když se bude takhle poukazovat na to, jak je od ostatních dětí odlišná, když se ona bojí a ostatní ne...
A ta ironie, no opravdu si nemyslím, že by takhle malé dítě chápalo, že je to legrace, zvlášť takhle úzkostné. Naši to taky takhle dělali, dodnes jsem jim podobné zacházení s mými strachy a úzkostmi nezapoměla. Chápu, že je to únavné, vysvětlovat pořád dokola a dokola, ale na tu ironii bych rychle zapomněla, vyplatí se to.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:00:28)
""Napravovat" dětské úzkosti či nedostatečnosti (v našich očích) poukazem na to, že jiné děti se taky nebojí ....".
Tak já myslím, že to někdy udělal každý, jak motivaci. Dcera chce jet takhle na tábor, je ve 2. třídě. Jí prostě pomohlo, že jede i kamarádka, která se tam těší. ~d~
Já taky nebyla extra sebevědomá, když jsem jela do Anglie bez znalosti jazyka. Ale viděla jsem holky, které to zvládly, tak jsem si řekla, co na tom může být....(?)
Jedna věc je nutit, vyhrožovat, případně opakovaně s něčím dítě prudit, ale jiná je snažit se ho motivovat. Já nevim, ale psala tu už Valkýra, že doba je na každého náročná a přežijí jen ti odolnější...
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:33:35)
Lassie, jo, udělá to hodně lidí.
Ale ne na každé dítě to pasuje. ~;)
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:37:36)
Já to myslela tak, že není zločin holce říct, že se její stejně stará kámoška taky těší. Myslím jako motivačně, ne vyčítavě.
Odpovědět
 Koliha 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:46:09)
Nějaké příměry, že jiní něco zvládají, tak já to dám taky, musí vycházet zvnitřku člověka a z jeho přesvědčení, že to dokáže, já jsem k tomu dospěla až někdy po pubertě a musela jsem si k tomu dospět sama. Pokusy sama sebe přesvědčit, že se musím překonat a nebudu se bát, protože ostatní se taky nebojí, skončily vždy fiaskem. Jsou lidi, co na něco prostě nemají a mít nebudou, nebo se k tomu dostanou, ale klidně o desetiletí později. Takové to přesvědčení okolí, co já bych měla a neměla ve svém věku cítit a dělat a s čím se setkávám dodnes, vede jen k nedorozumění a napětí (mírně řečeno). Třeba to divadlo nemám ráda dodnes.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:50:47)
Koliho, zakladatelka píše:
"Když jeli se školkou do Beckilandu bylo z toho stejné haló. Tchán mě tehdy přesvědčoval ať ji nechám doma, neustoupila jsem. Přijela naprosto nadšená a vstup do Beckilandu nakonec chtěla jako dárek k narozeninám."
Proč, když psala, že to byla opakovaná zkušenost, nechávat dítě automaticky doma, když si to následně viditelně užije?
Odpovědět
 Tante Bante 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:53:09)
KDyž si to nakonec užije a je spokojená, i když se na začátku bála, tak s tím se dá pracovat. Ale je potřeba, myslím si, tu práci udělat.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:56:20)
No jás tím souhlasím, že se s tím má pracovat. Jiná věc by byla třeba plavání, kdy by dítě nechtělo a vrátilo se s nějakým nepříjemným zážitkem...pak ano, prostě ho tam nedávat. Ale když nejdřív někam nechce a pak je v pohodě, proč ho nevyslat? Zakladatelka své děti zná, nemyslím, že by jim úmyslně působila nějaké trauma - když prostě odhadne, že je to pořád stejné, že nakonec to dcera dobře zvládne, proč to nějak hrotit?
Ale trochu tam vidím potíž i s těmi prarodiči, že dítě v těch úzkostech podporují.
Odpovědět
 Tante Bante 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 18:43:28)
Myslím si, že žádný normální rodič nechce dítěti způsobovat trápení a naopak ho chce potíží uchránit.
Potíž je v chybném odhadu, interpretaci toho, co mi dítě sděluje, a X dalších věcech. Ne vždycky má rodič nejlepší náhled na konkrétní situaci, a je to hlavně proto, že je uvnitř ní a ne vně, ale i jiné důvody.
Podporovat v úzkosti jde jen tak, že ji zvyšuješ. Úzkost je strašně nepříjemná, nikdo si v ní nelibuje, i lidé třeba s poruchami osobnosti atd., když jsou úzkostní, tak tou úzkostí trpí, vlastně je to i zdroj jejich patologického chování.
Pokud se dítě chová úzkostně, tak na 99% je úzkostné a je to i v případě, že např. nechce do školky a pak se mu tam líbí. To je časté a je to tak, že ty děti nezvládají moment, kdy se musí odpoutat od rodičů a jít do třídy, není v tom žádná manipulace ani obmyslnost. Samozřejmě, že v takovém případě není řešení nedávat dítě do školky, ale je potřeba ho podpořit, rozloučení mu usnadnit, trénovat atd..
Odpovědět
 Koliha 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 17:00:45)
Lassie, neznám dítě zakladatelky, dá se soudit jen z toho krátkého příspěvku. Nevím, čeho přesně se holčička bojí a co ji na nových věcech stresuje a co jí pak pomůže, aby si to užila. Motivace je samozřejmě něco jiného, než jí strach vyčítat a upozorňovat, že se bojí, když se vůbec bát nemá apod., to prostě není cesta. Mně vadí ta ironie uplatňovaná na vyděšeném dítěti, sama ze své zkušenosti můžu prostě říct, že i když to je únavné, vysvětlovat dokola a dokola, podobné shazování dětského strachu ničemu nepomůže, já jsem se naopak příště bála ještě víc, protože jsem se od rodičů nedočkala žádného zastání a byla ponechaná jen sama sobě a tomu strachu. Někdy stačí maličkost a brát to vážně.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 17:06:16)
Koliho, v tom s tebou souhlasím. Já chápu ten příspěvek tak, že se zakladatelka snaží a někdy to nezvládne tak, jak by sama ráda. Ne, že úmyslně dítěti ubližuje, vysmívá se mu nebo mu podkopávala nohy. Ono mít takové dítě a denně řešit podobné situace, to musí být na nervy záhul. Já nemůžu říct, že nemůžu věci dělat lépe, někdy se zachovám hrozně a mrzí mě to, ale když mi tečou nervy, tak to prostě nedám úplně tak, jako by to dal třeba někdo jiný. A jak jsi psala - víme toho málo o dítěti zakladatelky.
Odpovědět
 Lassiesevrací 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 17:06:16)
Koliho, v tom s tebou souhlasím. Já chápu ten příspěvek tak, že se zakladatelka snaží a někdy to nezvládne tak, jak by sama ráda. Ne, že úmyslně dítěti ubližuje, vysmívá se mu nebo mu podkopávala nohy. Ono mít takové dítě a denně řešit podobné situace, to musí být na nervy záhul. Já nemůžu říct, že nemůžu věci dělat lépe, někdy se zachovám hrozně a mrzí mě to, ale když mi tečou nervy, tak to prostě nedám úplně tak, jako by to dal třeba někdo jiný. A jak jsi psala - víme toho málo o dítěti zakladatelky.
Odpovědět
 Gertruda 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:23:14)
Mam docela podobneho syna a muj postreh je, ze clovek vubec nic nevybojuje. Syn nakonec ke vsemu dospiva sam, akorat pomaleji, nez to bezne vesele dite. Boj vsechno jenom zpomaluje a odsouva to prirozene reseni. Dam ti priklad: kdyz byl syn maly, chodili jsme na plavani. Syn to nemel rad. Vsichni mi ale porad rikali, vcetne instruktorky, ze se to musi prerazit, ze KAZDE dite miluje vodu. Tak jsem odchodila asi pul roku, nasilim jsem ho nutila i potapet. Vysledek byl, ze vodu nenavidel. Stravili jsme nekolik dovolenych u more, kde uz jsem byla smirenejsi, ze holt moje dite je jine, tim, ze si hral tyden u fantasticke vody na suchu s kaminky. Nakonec k vode v sedmi letech dozral sam. Tusim, ze kdybych nebojovala, mohlo to byt o nejaky ten rok drive.
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:42:53)
Gertrudo, mám se synem podobné zkušenosti, když ho nutím, tak je to horší, když to nechám být a řeknu si, že vlastně nejde o nic důležitého, tak k tomu za čas dospěje sám...ať to byly plínky, dudlík, helma na kolo, kolo...ke všemu nakonec dozrál sám a bylo to definitivně vyřešené během jednoho dne...kdybych se ho snažila lámat, tak by možná časem podlehl, ale trvalo by to déle a byly by to zbytečné nervy pro obě strany...
Odpovědět
 Tante Bante 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:51:51)
Je to tak.
Byla jsem stejné dítě jako tvůj syn a dítě zakladatelky, sama jsem dvě takové děti porodila.
Úzkostnému dítěti nepomůže zvyšování úzkosti a vystavování většímu stresu, než je pro něj únosné. Má cenu ho otužovat, ale jen po úplně malých kouskách a vždycky s jeho souhlasem. Vždycky až když samo dozraje k tomu, že by něco konkrétního rádo dokázalo, ale bojí se, tak pak mu jde pomoct. Zkoušet "strašnou" věc s ním, jít "tam" s ním, stát hned vedle, když něco "strašného" zkouší poprvé udělat apod. Do doby, kdy nic dokazovat nechce, je, podle mě, potřeba ho chránit.
Z té bázlivosti dítě lvím dílem samo vyroste, i bez intervencí, ale když bude mít okolo sebe podporující prostředí, půjde to líp.
KDyž se dítě něčeho bojí a rodiče ho tomu vystaví, tak to, co to dítě zažívá, je těžko popsatelný horror, mně je přes čtyřicet, a pořád si pamatuju, jak mě rodiče "otužovali", když mi byly čtyři, na tu hrůzu a bezmoc. Syna, který je taky takový, jsem "rozmazlovala" a ejhle, když přišel do adolescence, strach zmizel a dozrál ve veselého, společenského tvora. Už mi bude dvacet, tak to jde vyhodnotit
JAko "jinakost" bych tuhle úzkostnou povahu neoznačovala, takových je celkem dost lidí, je to, podle mě, obvyklé ladění, které lidé mívají.
Odpovědět
 daba+holčička 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:39:44)
Za sebe bych vyzkoušela zkrátit tu dobu přípravy, podle mě, když se několik dní dopředu připravuje že půjde do divadla, má akorát víc času si z toho udělat bubáka. Jak by to bylo, kdybys jí ráno místo tepláků připravila šaty a řekla jí, že dnes půjdou se školkou do divadla, po cestě jí vyprávěla, jak to tam bude probíhat a než by si to přebrala, už by byla v divadle a zjistila, že to není nic hrozného?
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:49:03)
Dabo, třeba u nás to takhle právě ale vůbec nefunguje...on na všechno potřebuje čas, aby to vstřebal a přijal za své...jak si o tom každý den povídáme, on si ujasní všechny body, ze kterých má obavy, tak on to prostě postupně vezme jako fakt...když mu něco řeknu ráno před odchodem, tak je to katastrofa, je ve stresu, že je něco jinak, začne být podrážděný a plačtivý, prostě je totálně z toho rozhozený, v horším případě chytne ještě doma hysteráček...jemu třeba i drobnost typu, že ho bude vyzvedávat dneska někdo až odpoledne, nebo že přijde babička, připomínáme večer, opakujeme ještě ráno a pak ještě než odejdu ze školy...nebo když máme někam jít rovnou ze školy, tak taky upozorňujeme dopředu...
Odpovědět
 daba+holčička 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 16:53:25)
Věřím, každé dítě je jiné, však píšu, že bych to zkusila. Moje zas funguje v kraších úsecích. Když nechtěla chodit do školky, osvědčilo se mi jí propašovat rovnou do herny a pak rychle zamávat a zdrhnout, než se s ní dlouze loučit, to se vracela jak bumerang.
Odpovědět
 sally 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 17:07:49)
Nečetla jsem ostatní příspěvky... jen mě zaujal hned nadpis, že neumíš BOJOVAT s jinakostí dítěte... je potřeba s tím bojovat? Není spíš potřeba to nějak akceptovat?
Když ti dělá scénu kvůli divadýlku, tak a) buďto se fakt bojí nebo b) se tě snaží nějak citově vydírat, upoutat na sebe pozornost.
V obou případech bych prostě řekla, ať tam nechodí. Pokud se bojí jít do divadýlka, tak nemá cenu jí nutit (a naopak by bylo dobré ať si vyzkouší, že když zůstane doma (nebo v jiné třídě), že to nebude lepší - že ostatní děti budou mít zážitek z divadýlka, budou se těšit atd. Pokud tě jen vydírá, tak tímhle scénu ukončíš a už to nemusíte řešit.

Tím, že ty to řešíš, tak podle mě jí akorát nahráváš - v obou případech. Pokud se bojí a ty to s ní složitě rozebíráš a vysvětluješ a utěšuješ, tak jí to může utvrzovat v přesvědčení, že tam přeci jen je čeho se bát. Pokud to byla jen snaha o upoutání pozornosti, tak jsi taky svou roli "splnila" - věnuješ se jí, utěšuješ, vysvětluješ.... Podle mě by to chtělo zkusit trošku "neosobní" přístup "tak nechoď, já alespoň ušetřím peníze za divadlo, ale budeš v sousední třídě / doma a to nebude zdaleka taková zábava jako jít do divadla".
Odpovědět
 Epepe 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 18:30:03)
A hlavně, je potřeba si uvědomit, že každé dítě je trochu JINAČÍ, než rodič. ~k~
Nikomu z nás se nenarodí klony.

Někdo má dítě odvážlivce, ale zas třeba nerado jezdí na kole ... nebo nemá rádo matiku ... nebo je gay ... nebo pojmenuje dítě Pětiletka, a tak.~;)
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 18:44:11)
Sally, tak my jsme třeba u něčeho vyzkoušeli i ten přístup, co popisuješ...ale...synek mi klidně odpověděl, že to je fajn, že aspoň budeme mít penízky na něco jiného...a upozornění, že když zůstane doma, něco nezkusí, někam nepůjde, tak že nebude taková zábava... mi řekne, že mu to nevadí, že si bude radši doma stavět...případně kdyby měl být v jiné třídě, tak je mi schopen říct, že se aspoň naučí něco dopředu~d~....on většinou fakt o nějakou velkou "zábavu" nestojí~;), je prostě tak trochu "exot"~:-D, ale je náš, už jsme si zvykli...
Odpovědět
 joana 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 19:04:35)
Tak si tak říkám, jestli se někdo ptá těch dětí v různých zemí, co od malička pomáhají živit rodinu, jestli se jim chce a jestli mají na to zrovna náladu. Neschvaluju to, ale přemíra ohledů k dětem je kontraproduktivní a v životě jim to nepomůže.
Odpovědět
 Ananta 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 19:47:46)
To může být cokoliv, od nejistoty v raném věku až po prostě povahu, se kterou moc nenaděláš. Některé děti jsou konzervativní a nové věci je děsí. Moje dcera je nadprůměrně samostatná, ale ve svém teritoriu, kdybych ji řekla že půjdeme do divadla, tak by začala řvát že ne a ne, protože prostě neví co to je a vysvětlovat můůžu co chci (ale je mladší než tvoje). Doma se pohybuje sama i po dvorku, sama si doma najde někde nějaké jídlo když má hlad mezi hlavními jídly a my jsme třeba zrovna venku, prostě o ní často ani nevím nebo jen orientačně.
Odpovědět
 libik 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(26.4.2015 23:33:56)
A kdybys to předem neřešila, tak ona přece neví, že je to jiné divadlo než zná.
Jinak bacha, děti nechápou ironii (viz. tvá složitá věta zakončená rákoskou)

Moje dítě bylo zřejmě daleko horší než tvoje, školku jako takovou nebylo schopné absolvovat. Jenže my jsme s ničím nebojovali ani nic nedramatizovali a dneska je z ní téměř vůdčí typ.Nemyslím si, že lze povahu předělat, ale určitě je možné dát dítěti sebedůvěru, aby si nepřipadalo jiné nebo divné. Takže akceptovat, nekomentovat, neřešit..
Odpovědět
 Liliana 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 11:24:29)
"Nemyslím si, že lze povahu předělat, ale určitě je možné dát dítěti sebedůvěru, aby si nepřipadalo jiné nebo divné. Takže akceptovat, nekomentovat, neřešit.." ~R^~R^

ano přesně od toto bych se podepsala. Myslím že klíčové je v tomto případě slovo "PŘIJETÍ".

jo a tedy zrovna to co popisuje zakladatelka mi jako nějaká echt jinakost fakt nepřijde, to nevím co by měli říkat rodiče co mají dítě s nějakou skutečnou "jinakostí".

Něčeho se bojí spousta dětí, i koneckonců dospělých. Obvykle z toho věkem vyrůstají, anebo se ty pro ně nepříjemné situace postupně naučí lépe zvládat, byť vyhledávat je třeba nikdy nezačnou.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 11:27:49)
Libiku, to se mýlíš od cca 5, nebo 6let chápou velice dobře. Zvlášť pokud jsou na takovou komunikaci zvyklí.
Odpovědět
 adelaide k. 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 11:42:10)
Děti už jsou na náš trapnohumor zvyklé. Je dost možný že tím někoho občas zaskočím, ale znáš to, každý jsme něčí divnej kámoš :-)
Odpovědět
 TaJ 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 10:05:04)
LoraX - jo, to je přesné, nečekat, že se bude těšit a jásat jako ostatní děti....dřív mě docela mrzelo, že synovi snažíme vymýšlet zajímavé výlety, akce a prostě podnikáme všechno možné, aby měl rozhled, abychom mu ukázali, co všechno se nabízí...občas jsme byli i otrávení, že se žádné velké nadšení nekonalo, i když si to v podstatě užil, ale projevuje to zkrátka jinak než ostatní děti...nejdřív se prostě musí srovnat s tím stresem z nového zážitku...a pak teprve si to může užít, takže kolikrát na stejná místa jezdíme několikrát a opravdu si to užije třeba až napotřetí, až se tam rozkouká a zjistí co a jak....a někdy je nadšený i napoprvé, i když zdaleka ne tak často:-)
Odpovědět
 Ajnod 
  • 

Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 10:33:40)
Janinko, moje dcera je taky hodně úzkostlivá, od malička. Ona se vlastně bála už i narodit, pro nepostupující porod musela na svět císařem - někdy jí z legrace říkám, že kdyby jí nevyndali, tak jí mám v břiše dodneška a ona si říká""Já nevím, asi bych měla jít ven, ale smí se to? Nikdo nic neřekl, já nevím, no radši zůstanu uvnitř..." :-) Je jí už 12let, je úžasná osobnost, ale čím vším jsme už prošli, to by bylo na román. Ale rozhodně nelituju - všechna ta trpělivost a energie, co jsem do ní "investovala", se mi v dobrém vrací.
Jinak u psycholožky jsem s ní byla ve 2 letech a ta mi řekla, že dcera je OK a problém mám já, když mi vadí jak se chová nebo nechová. Tenkrát jsem odešla a myslela si něco o pr..., ale záhy jsem jí dala za pravdu a zamakala jsem na sobě. To samé bych doporučila Tobě. To dítě za to nemůže a nedělá to naschvál.
Odpovědět
 Sedmikráska+4 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 13:30:15)
Janinko, prolétla jsem diskuzi a koukám, že nás maminek se zvláštními dětmi je hodně :-). u nás jde taky o prvorozeného. Strach ze všeho co je jinak než obvykle byl denním chlebem. Jednou dokonce když ho po týdnu ve školce chtěli odvést do druhého oddělení na pohádku pokousal učitelku(shodou okolností to byla ředitelka). Skončila jsem na radu učitelky u psycholožky, která mi vysvětlila, že je prostě jen bojácný a to je normální, každý se bojí, jen ten strach každý zvládá jinak. I já jsme si myslela, že psychloložka bere prachy za nic, čekala jsem nějaké řešení, radu... řekla to chce klid a čas. A je to tak.
ano každou novou situaci jsme museli vysvětlovat xkrát dopředu, ale čím byl starší, tím to zvládal líp. Ještě před třemi lety to mu bylo 13, nechtěl jet s námi na víkendovou akci(co tam budu se nudit, nikoho ta neznám...), v té době jsme si myslela něco o tom, do háje kdy že z toho vyroste. Dojeli jsme na místo, on rozrazil dveře, vyletěl ven a přišel až na večeři. to probíhalo celý víkend, potom pokaždé když řekl, mě se nechce, řekmu mu, vzpomínáš jak to bylo na Litohoři? Zasmějem se a je dobře.
Letos měli obhajobu ročníkové práce. je to deváťák, už několik měsíců dopředu střečkoval, že to nedá, že bude mít radši dvojku z chování, ale že před celou třídou a učitelským sborem prezentaci dělat nebude. Měsíc před avizoval, že se u toho pobleje, nebo omdlí, nebo oboje :-). Nakonec to dal a byl mezi desítkou nejlepších.
Janinko, někdy bude hůř, někdy líp, ustoupit člověk pokaždé nemůže, i když by chtěl. Já byla docela dlouho sama se dvěma dětmi a nejít do práce a nechat si bojínka doma bylo nemyslitelné. Tyhle děti jsou ale zase většinou i jiné v jiných věcech. Můj kluk, byl a je například o moc víc hloubavý a přemýšlivý než jeho kamarádi. Teď je to samozřejmě pubertální klacek, ale máme k sobě díky té jeho bojácnocsti v dětství o moc blíž, přijde za mnou, povídá si....sem na něj pyšná jak se vyloupnul :-)
Neboj bude líp, malá poporoste a strach bude menší a menší, jen to bude trvat dýl než u jiných dětí~6~
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 16:42:37)
já jako dítě jsem nesnášela dětská divadla, bylo to pro mě utrpení
jedno mé dítě divadýlka celkem baví, druhé je nemá rádo (občas je celkem spokojené, občas a věřím, že upřímně říká, že se mu to nelíbilo)
a mám děti, které nemají rády nové situace
s věkem se to u nich lepší a lepší
byli doby, kdy bych je např. jít se školkou do divadla nenutila a nechala bych si je doma (nejezdili takhle ve 4 a ještě i 5 letech se školkou na výlet atd.), myslím, že to, že jsem jim ustoupila jim prospělo. časem se osmělilovali, ty aktivity pro ně také byli vhodnější a vhodnější a teď (předškoláci) už i něco musí a jsme často dohodnuti, že to musí zkusit (např. nové tréninky fotbalu) a když to zkusí a nebude se jim to líbit (má to být zábava pro děti) tak pak to nemusí dělat
samozřejmě něco jiného je lékař a věci které se musí, nebo kdybych se je nemohla nechat doma, ale když vím, že nechtěli a měla to být zábava, tak jsem je většinou nenutila a myslím, že jim to bylo jen ku prospěchu
ale kdybych jen čekala, až budou opravdu sami chtít, asi bych se nedočkala. postupně jsme najížděli na to, nemůžu si je nechat doma a proto musí jít, a chceme, aby to zkusili a fungovalo to celkem dobře
dcerce bych zvyšovala sebevědomí, pochválila, že to zvládla, povídala si s ní víc o tom, proč to nechce - vždyť ty ani nevíš (Nebo víš ?) proč tam nechce, z čeho má obavy.. ? zda z nového prostředí, nemá ráda divadlo, zda by jí pomohlo, kdyby třeba seděla vedle paní učitelky apod.
a asi bych jí nikdy neschazovala, že je bojánek apod. - to jí určitě nepomůže a je i otázka, zda fakt chápe, že je to legrace. může jí to dost trápit
vím, že jsem v tomhle poměrně benevolentní matka, ale docela jsme to takto u nás doma zvládli, se školou a tím co se opravdu musí jsme v pohodě a dali jsme to, pro děti myslím bez traumat

Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 16:47:59)
asi mám takový přístup, že sama jsem jako dítě byla trochu jako tvoje dcerka, nesnášela jsem nové situace, nové lidi atd.

u našich dětí hodně pomáhalo, že o situace dopředu věděli, věděli co se bude ve školce dělat, jak to asi bude probíhat (čím víc dopředu tím lépe) a oni se na to sami připravili a mnohem lépe to zvládli (vždycky byl problém zítra bude něco, to odmítali skoro vždy)
Odpovědět
 Hanka 75 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(27.4.2015 16:53:31)
jo já bych to dělala trochu jako tchán, aby holčička věděla, že to zčásti může mít i ona sama pod kontrolou
např. se dohodla, že do příštího divadýlka se může rozhodnout a když nebude chtít tak nemusí a to další potom, že zkusí a kdyby se jí opravdu nelíbilo, tak na to další nemusí
dopředu bych jí řekla, např. příští týden půjde školka do divadýlka, budou tam tedy známé děti, pojede se tak a tak, mohu poprosit paní učitelku, abys seděla vedle ní (domluvila bych se s paní učitelkou), můžeme to pak oslavit, že jsi to zvládla, těším se, že mi pak budeš doma vyprávět o čem to bylo (zjistila si o čem to asi bude a dopředu si s ní o tom povídala)
řekla bych, že holčička možná také nesnáší ten nátlak, a že můžete najít i něco co jí na tom bude bavit (např. o tom doma vyprávět mamince a vidět její zájem a radost z toho, že to zvládla, malá odměna za to, že to zvládla), protože divadýlko samo se jí třeba ani líbit nemusí (já je jako dítě nesnášela)
Odpovědět
 Myška, syn10 a syn 7 let 


Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte 

(28.4.2015 12:10:24)
Já mám doma něco podobného, jen nemusím tolik vysvětlovat, máme k tomu elektivní mutismus a on občas neřekne co ho trápí. Pokud se něčeho nového bojí, nebo má z toho špatný pocit zasekne se a nikdo ho nikam nedostane. Tento problém už řeším od 3 let co syn nastoupil do MŠ, do školy šel po odkladu a nyní v 1. třídě katastrofa.Takže buďte ráda, že např. na divadlo jde a učitelky nemusí řešit to, když někde zůstane stát ztuhlý. Přeji pevné nervy, snad z toho vyroste:)
Odpovědět

Komerční sdělení

Máme rádi miminka

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.