"Já myslím, že správná míra nátlaku je taková, kdy dopředu intuitivně tušíš nebo víš, že v dané situaci dítě uspěje a díky tomu se posune dál a jeho sebedůvěru to posílí. To je podle mě maximální forma "otužování", které jsem schopna a která dlouhodobě dítěti prospěje."

S tím souhlasím. Ale zakladatelka psala třeba toto:
"Už x krát se to takhle stalo. Když jeli se školkou do Beckilandu bylo z toho stejné haló. Tchán mě tehdy přesvědčoval ať ji nechám doma, neustoupila jsem. Přijela naprosto nadšená a vstup do Beckilandu nakonec chtěla jako dárek k narozeninám."

Je to nezdravý nátlak, nebo ten, který přinese prospěch?