Re: Neumím bojovat s jinakostí svého dítěte

Trochu v tom vidím naší prvorozenou. Ta sice nebala tak úzkostná, ale taková "ztracená" a nesamostatná. První dítě, první vnouče. Babička vedle nás. Boty by jí obouvala ještě ve druhé třídě. Mladší děti neměly už šanci...nebylo tolik času. Nejmladší vůbec roste jak dříví v lese, ale připadá mi, že je mnohem, mnohem spokojenější dítě, než nejstarší.
Můžete to mít úplně jinak. U nás je ale nejnáročnější nejstarší dcera. Špatně nese nedostatek pozornosti - má velkou konkurenci - nemocnýho bráchu a malou roztomilou ségru, ze které si každý sedne na zadek.
Zavedli jsme teď "jízdy prvorozených", kdy manžel a jeden náš kamarád, co má 4 děti, budou brát nejstarší holky někam na výlet. Tak začali Techmanií. V plánu máme i opačnou verzi, že bude jen "dámská" jízda, kam se mrňata neberou.
VChce to nenálepkovat, neříkat "ty jsi taková a maková", taky zbytečně neřešit a umět i ignorovat.