Syn sám sobě nadává

Divnej název tématu, ale je to tak. Přijde mi, že můj prvňáček má na sebe příliš vysoké nároky. Když se mu něco nepovede (nakreslit, v domácím úkolu...) hodně se vzteká a často se rozbrečí a říká "jsem blbej" nebo "jsem debil", někdy se má tendenci bouchat do hlavy. Nic nepomáhá vysvětlovat, že každému se někdy něco nepovede, že on se to teprve učí, že je to normální. Myslím, že ho chválím dost často, nikdy ode mě nic takového neslyšel (nikdy dětem nenadávám). Tak nevím, co s tím.
Včera při příchodu ze školy byl zamlklý a měl na krajíčku, ale nechtěl mi říct, co se stalo. Aź večer mi řekl, že to bylo proto, že jsem mu cestou ze školy "vyčetla" že si ve školní kantýně koupil a snědl moc sladkostí. Přitom jsem měla pocit, že jsem jen v klidu řekla, že každý den si jich tolik kupovat nemůže, neměla jsem pocit, že bych mu to vyčítala. On mi řekl, že vždycky když něco zkazí, tak brečí. Snažila jsem se vysvětlit, že nic nezkazil, prostě jednou si zamlsal víc, jen je potřeba to nedělat každý den.
Nějaké nápady, jak s tím pracovat? Díky.