Byla jsi s ní někdy na nějakém vyšetení (psycholog, psychiatr, PPP,...)? Ona nemusí být "jen" jiná, přecitlivělá, bojácná. Může mít regulérní úzkostnou nebo jinou poruchu, a v tom případě by možná (fakt nejsem odborník) mohlo být tvé dobře zamýšlené, podporující, ale pomalu otužující vedení ne úplně vhodné. Fakt nevím, třeba naopak by ti právě něco takového odborník poradil, ale sama bych na tvém místě ráda věděla, jak hluboké její problémy jsou, co prožívá, co jí pomůže a co by naopak mohlo uškodit. To, jak se projevuje, může být jen špička ledovce jejích potíží, a nebo to mohou být naopak důsledky toho, že na její signály, že je něco v nepořádku, nikdo nereaguje. Když zjistíte, jestli a co je v nepořádku, a co se s tím dá dělat, uleví se vám oběma. Téma jsi nazvala "neumím bojovat s jinakostí svého dítěte", v tom bych viděla jádro pudla. S jinakostí dětí není dobré bojovat, naopak, je dobré ji přijmout a zohlednit.