| Silvie+dva kluci | 
 |
(10.11.2024 12:38:14)
Syn s přítelkyní žije u nás v domě. Mají to jako nějaké prvotní společně bydlení s tím, že plánují koupit něco vlastního. V rámci let, až něco nešetří. Oba dva pracují a syn má příjmy nad průměrnou mzdou. K dispozici mají pokoj a vlastní kuchyň. Koupelny máme dvě, ale využíváme primárně jednu všichni. Teď k tomu, co řeším. Chci po nich nájem, spíš symbolický (7.000,-). Finančně bychom to zvládli i bez této částky, ale přispívat mi přijde prostě automatické. Teď jsme měli sraz s partou známých a připadla jsem si jako krkavčí matka. Nikdo z nich po dětech peníze nechce a naopak jim pomáhá sporit na vlastní bydlení. Syn dostal nějakou částku po střední, ale nic dalšího mu neukládám. Nevidím důvod. Vydělává výrazně víc než já a jak s penězi naklada nebo zda setri na bydlení, jde už mimo mě.
Vnímáte to podobne nebo úplně odlišně?
|
| Čumča. | 
|
(10.11.2024 12:48:10)
neviděla bych to jako nájem, ale prostě jako příspěvek na energie, vodu, odpady, údržbu nemovitosti - což ano, u dvou osob to může dělat 7tisíc i víc...
Neexistuje důvod, proč by to neměli za sebe platit.
Fakt nejsi krkavčí matka, tvůj potomek nemůže žít na tvůj úkor, to bys mu jen křivila charakter.
Děláš to dobře.
Jestli si mladí spoří na budoucí bydlení, je fakt jen a jen jejich věc.
Pokud s oběma mladými dobře vycházíte, a do budoucna byste zvládli bydlet společně ve vaší rozdělené nemovitosti, je to vůbec značka ideál, dříve naprosto obyklé...
|
| Federika | 
|
(10.11.2024 13:11:40)
Čumčo,
značka ideál?
Já se snad začnu na stará kolena křižovat
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 13:39:07)
Fed, já bych si to takhle ideálně přála Ráda bych nebyla kráva a naučila se soužít. Se zachováním soukromí všech zúčastněných.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 13:45:53)
Ne. Nikdy. Moje noční můra
Já je klidně doma občas přivítám, třeba i tu bábovku se kvůli nim naučím péct, můžeme tady pořádat oslavy a tak,ale prosím, těším se na svůj klidnej život, bez dětí, ve svým, s jedním košem na špinavý prádlo, bez hor nádobí po celým baráků, bez ručníků po celým baráku, nikde žádná šílená hudba...
A oni ať si hezky za řídí svůj život.Svý bydlení.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 13:58:46)
Fed, že nádobí patří do myčky, tu je potřeba vyložit, špinavé prádlo má svoje místo, jak se používá pračky/sušička, a že hudba nesmí obtěžovat všechny ostatní, je učím už roky - ne že bych měla kdovíjaký úspěch, ale snad jim to časem "doteče do mozku".
Ale my žijeme ve dvou vedle sebe umístěných bytech, svou koupelnu/kuchyni si už teď uklízejí sami, bordýlek teda stejně dělají převážně v té naší kuchyni, anžto se tam nachází plná lednice. Musím potom nedůstojně za kůži na zátylku mládě dostrkat k tomu jeho bordýlku na lince. Dost drhne mytí domovní chodby, tam musím vyhrožovat dost velkým masakrem a do detailu ho popisovat.
Na druhou stranu, syna posílám na nákupy, dcera zase občas uvaří/upeče i pro ostatní...
|
| Federika |
|
(10.11.2024 14:01:41)
Nenateče. To už vím
Ale já hlavně nechci nic ze společnýho soužití, nechci jejich starosti, hádky, nechci nijak sdílet jejich život, nechci případná vnoučata kdykoli si vzpomenou, chci svůj život
Ale moje děti by myslím ani nenapadlo chtít tady s náma žít.Ačkoli už teď nerady přiznávají, že největší pohodlí mají tady.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 14:19:00)
Nateče, chci po nich jen to, co jsem zvládla i já, ne víc. Mm si taky vedl dobře.
Těšit se, až vypadnou, není řešení. Pro mě ne.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 15:20:10)
Čumčo, proč ne?
Je normální, že vypadnou ne? Každej si chce zařídit svůj vlastní život...
Ty jsi chtěla zůstat s rodiči?
|
| Ropucha + 2 | 
|
(10.11.2024 17:54:39)
Federiko, naprosto sdílím tvůj postoj.
Nerozumím příliš přístupům, kdy se rodiče snaží mít co nejvíce "svůj život", když jsou děti malinké, a naopak nechtějí mít svůj život, když jsou děti dávno velké.
Já jsem do malých dětí dala maximum, na dlouho jsem vypustila práci i jiné vlastní aktivity, přišlo mi to důležité a smysluplné. A bavilo mě to.
Ale děti dospěly a sdílet domácnost s o generaci mladšími
dospělými lidmi, kteří mají úplně jiný životní rytmus, mě nebaví.
Ani na tom nevidím nic zdravého pro žádnou stranu.
Přesně jak píšeš, svůj úkol jsem splnila, vychovala jsem lidi schopné samostatného života, takže ať žijí samostatný život a já si budu užívat zasloužený odpočinek a na dálku jim fandit
A k dotazu - přiměřený příspěvek na provoz společné domácnosti od výdělečně činných potomků je podle mě v pořádku.
|
| Beat | 
|
(10.11.2024 18:05:23)
Ropucho. Pojem zdravé, nezdravé bych bez znalosti konkrétního případu nepoužila. Dovedu si představit mnohem zdravější vztahy v rodině, která žije pospolu- s potřebným soukromím pro každého, než tam, kde si žijí každý zvlášť a po svém. O tom to přece není.
Dcera by to klidně brala bydlet s námi, mít nemovitost, kde má každý své, ale lze tam být často pospolu. Ja bych to brala kvůli případným vnoučatům, zatím to tedy neplánujeme.
Ale dovedu si představit, ze s dobrým materiálem a dobrou komunikací to může být prospěšné pro všechny zúčastněné .
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 18:15:11)
Beat, ale jo. Souhlasím, že jsme lidé různí a každý v tomto máme jiné potřeby a představy. Já to popisuji ze svého pohledu (ztotožňuji se s tím, jak to popisuje Federika), ale uznávám, že někomu může vícegenerační soužití vyhovovat a pokud vyhovuje všem zúčastněným, nic špatného na tom není.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 21:31:52)
Ropucho, tohle je pro tebe Téma, že? Nevšimla jsem si, že bys v jakémkoli jiném tématu psávala "ode zdi ke zdi", navíc s dávkou odsouzení - u tohoto tématu tradičně ano
Já myslím, že téměř každá rodina, která obývá větší nemovitost, dříve nebo později řeší, jak s ní na stáří naložit, jestli její část nabídnout potomkům
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:35:12)
Čumčo,
tak "jestli její část nabídnout potomkům" by mě snad ani ve snu nenapadlo
Že na to časem nebudeme stačit, si uvědomuju. Proto chci koupit byt, pohodlnej, bezbariérovej,nejlépe blízko nějaké nemocnice, hospicuatd, dům prodat a z té částky žít v důchodu. Aspoň nebudu dětem viset nikterak na krku
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:40:48)
Čumčo, pochopila jsem, že jsem se tě nějak dotkla, ale já u všech témat píši prostě to, co si k nim já za sebe myslím
(A totožný postoj popsala Federika, která obývá nejspíš jednu z největších nemovitostí z nás všech, tak nevím, jestli je v tom úplně souvislost...)
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:44:32)
Ropucho, to pochybuju Už nevím přesně, v jaké debatě to teď bylo, ale někdo tam popisoval různé statky, se zajímavými místnostmi, náš dům má do statku daleko
Ale já k bydlení nemám vztah jako že "vztah", mám vždycky větší vztah k sobě, potřebuju, aby mi bydlení dokonale sloužilo, takže na stáří nechci bydlet s dětmi,starat se o vnoučata, ale chci klidný, útulný a pohodlný bydlení bez schodů, v civilizaci.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:54:59)
Federiko, já ti rozumím
Já jsem jen přeskočila ten dům a od počátku se držím klidného bydlení v civilizaci
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:00:13)
Proč ne...Já nerozumím spíš těm velkým domácnostem, domům, odkud děti odejdou, rodiče ve stáří nezvládají bez problémů ani hradit energie ani se o dům starat, nepotřebujou ho,ale místo aby bydlení nahradili něčím pro ně pohodlnějším a menším žroutem energie , nechávají to všelijak "pro děti" nebo se ze sentimentality domu radši nikdy nezbaví ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 22:10:09)
Federiko, já i rozumím tomu sentimentu a neochotě opouštět na stáří domov, což byl i jeden z důvodů, proč jsem se pro dům nerozhodla. Celoživotně nad tím uvažuji a vždycky mi z toho vyjde přesně to, co píšeš - na stáří starost, komplikace s údržbou, dopravou... A vázat k tomu děti není fér (z mého pohledu pro mě, aby se to zase někoho nedotklo). Jedině pořídit si vyloženě seniorský domek, bezbariérový, úsporný, který vydrží bez nutnosti rekonstrukce do konce života. To mám ještě čas promyslet
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:17:39)
Tak já jsem věděla od začátku, že tady napořád nezůstaneme
Ale teda hádejte, co jsem celý víkend dělala Přistihla jsem se při myšlenkách, u kterých bych si nejspíš ještě před rokem ťukala na čelo.Totálně jsem překopala svou pracovnu, která sousedí s obývákem. Vyhodila jsem jinam část nábytku, běžecký pás, všechno jsem vyklidila, koupila nový koberec, která měl ladit s tím v obýváku, chystám se objednat takovou tu americkou postel, boxspring, ladím to s polštářkama a představovala jsem si, že jak to sousedí s tím kuchyňoobývákem, tak až jednou přijedou moje děti s rodinou, dáme hezky na tu postel spát děti neb si tam s nim budu číst a povídat , zároveň ti ostatní budou vedle v kuchyni, na terase nebo v obýváku...
Ale jen na návštěvě
|
|
| Bára + 4 | 
|
(10.11.2024 22:23:42)
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(10.11.2024 22:18:06)
Fed, taky nechápu lpění na domě... Ale já jsem z kočovné rodiny, na obě strany  už prababičky a pradědečkové to měli tak, že se mladí odstěhovali přes půl republiky od rodičů u těch obvykle zůstali jen prvorození (nebo nejstarší), ostatní se rozprchli... A držíme to poctivě nadále a od generace mých prarodičů žijeme v bytech
Sestry teda ne, jedna si postavila domeček, druhá se do domečku přivdala... Já podobné touhy nemám, i kdybych nebyla limitovaná penězi, vybrala bych si bydlení v bytě, ideálně třeba s terasou  ale dům určitě ne
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:20:52)
Rose, ani já ne.
Ale sehnat tak velkej byt s terasou, kterej by se mi líbil, bylo prakticky nemožný
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 22:26:21)
"jsem z kočovné rodiny, na obě strany"
I já. Moji prarodiče z obou stran se stěhovali mnohokrát, rodiče se pak potkali a žili v místě, kde se žádný z nich nenarodil, já jsem odešla zase jinam... Nemám v krvi žádnou vazbu ke gruntu nebo k rodnému domu.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(10.11.2024 22:36:32)
S našima jsme se stěhovali do mých 12 let 3x, já v dospělosti k MM a s ním ještě 2x, na nemovitostech nelpím.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 22:48:52)
stěhovala jsem se 11x, nemívám vztah k domům, ale mám vztah k zahradám - k té, kde jsem vyrůstala u babičky v dětství a k té své na venkově - takže to by bylo loučení s těžkým srdcem
|
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 22:44:25)
Já jsem nikdy nechtěla dům, vždycky byt. Ale když jsme si v roce 2000 koupili krásný, nový čtyřpokojový byt v úžasném místě (20 minut do centra, za domem les, knihovna, supermarket v místě, krytý bazén 5 minut od domu, škola v místě, poliklinika též. Krásně jsme si ho zařídili, děti měly každé svůj pokoj, k tomu velká šatna, dvě WC, velká koupelna, terasa . Byla jsem nadšená a hned jsem se zamilovala. Věděla jsem, že tam budu bydlet až do smrti. No, svět bohu své plány. Vydrželo jsme tam 5 let, pak se můj BM odstěhoval, rozvedl, znovu oženil a pořídil si nového syna. Já tam s dětmi ještě 5 let bydlela, než dostudovaly. Pak jsem musela být opustit a prodat a hodně jsem to obrečela. A to jsem tam bydlela jen 10 let a bylo mi 50. Neumím si představit zoufalství třeba nějaké devadesátileté babičky, která žije ve svém domečku celý život a teď by se měla odstěhovat.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:54:47)
Huso,
právě proto by se ta devadesátiletá babička měla stěhovat do pohodlnějšího bydlení ještě dřív, než se do tohohle stavu dostane.
Znám spoustu starých lidí, kteří bydlí domech, kde už jen dřou, starají se o topení,využívají tam pro sebe vlastně jen kousek, sedí tam často v zimě, řeší, kterém z dětí ten dům předat, děti se kvůli pohádají...
Já bych to prodala a šla pěkně do nějakýho moderního luxusního důchoďáku, našla bych s tam kámošky a užívala bych si
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 23:04:20)
Federiko, já třeba vím, že už si nikdy žádné kámošky nenajdu. Jsem introvert a asociál, neumím se seznámit a většina lidí je mi protivná. Doufám, že zemřu dřív, než moje kamarádky. Mám dvě od dětství, jednu z práce a jednu z internetu (jezdíme spolu už 16 let na dovolenou). K té mám nejméně vřelý vztah. A protože jsem ji poznala až coby starou ženu, a já už byla taky stará, mám k ní daleko méně blízko než k té, co se známe od kočárku. Nové přátele už si nezískám, to je vyloučeno.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 23:12:00)
Huso, já nemohu vyloučit, že si budu nacházet nové kamarády až do konce života, ale mohu vyloučit, že bych chtěla někdy žít v "důchoďáku".
To je pro mě odstrašující varianta, které se vroucně toužím nedožít.
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 23:21:36)
Ropucho, kdybych měla vlastní pokoj sama pro sebe s kuchyňkou, balkónem a koupelnou s WC v hezkém prostředí s příjemným personálem a už bych prostě nemohla žít sama doma, tak si to dovedu představit. Kdybych měla žít na pokoji s cizí babkou, tak se zabiju. Mám našetřené nějaké peníze z prodeje toho milovaného bytu, tak doufám, že by se to dalo z toho zaplatit. Neumím si představit, že bych zůstala viset na krku dětem.
|
| Lída+2 | 
|
(11.11.2024 8:42:30)
Stará husa , jenže to co by jsi chtěla, není důchoďák, ale dům s pečovatelskou službou a v tom se uvolnilo místo, když mámě mého švagra bylo 58let, tak tam od té doby žije spokojeně.
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 23:21:37)
Ropucho, kdybych měla vlastní pokoj sama pro sebe s kuchyňkou, balkónem a koupelnou s WC v hezkém prostředí s příjemným personálem a už bych prostě nemohla žít sama doma, tak si to dovedu představit. Kdybych měla žít na pokoji s cizí babkou, tak se zabiju. Mám našetřené nějaké peníze z prodeje toho milovaného bytu, tak doufám, že by se to dalo z toho zaplatit. Neumím si představit, že bych zůstala viset na krku dětem.
|
| Vážný2 |
|
(12.11.2024 14:40:56)
Mamka nám zůstala na krku cca 4 roky od prvního gerontopsychiatrického kolapsu a ataky deliria a demence (která ještě odezněla). Ale už nebyla normální ve smyslu, že některé fobie ji už převálcovaly. Odmítala chodit ven sama a museli jsme všechno řešit přes PečSl. A to měla mizernej malinkej důchod.
Teď pečujeme o dědu (tchána), kterému slouží mobilní hospic Cesta Domů... Je u něj primárně babička, ale mám toho za poslední 2t fakt dost... V pá to vybl... na terapeuta a ten si půjde hledat supervizi
|
|
|
| Termix | 
|
(10.11.2024 23:36:02)
Ropucho, mám to úplně stejně. Neumím si představit skončit v nějakém domově důchodců.
|
|
|
| Federika |
|
(10.11.2024 23:17:00)
Huso,
to zní docela děsivě. Spousta žen zůstane ve stáří sama (chlapi prostě statisticky odcházejí dřív) a často si žijou spokojeně, mají čas, scházejí se právě s kamarádkami, cestujou...
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 23:26:15)
Federiko, pokud budu živá a zdravá, taky v tom budu stále pokračovat. Horší by bylo, kdyby mi kamarádky umřely nebo já jsem onemocněla natolik, že už bych s nimi nemohla nic podnikat. Těžko sí najdu nové kamarádky v DS nebo v LDN.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 23:04:33)
Federiko, jojo, já jsem někde četla, že kolem padesátky by měli lidé promýšlet bydlení na stáří.
|
| Termix |
|
(10.11.2024 23:43:02)
Ropucho, taky jsem četla něco podobného. Těsně před padesátkou jsme koupili dům a celý ho zrekonstruovali a vytvořili z něj v podstatě dvougenerační dům, i když tedy se společným vstupem. Děti vědí, že zde mohou vždy bydlet s námi, ale nikdy se nebudeme zlobit, když nebudou chtít. Máme obrovské štěstí, že máme ještě byt, a když bude nejhůř, můžeme se tam vrátit. Dům můžeme vždy prodat. Nebazíruju na něm, ale upřímně, strašně nerada bych šla odtud. Je tu prostor a to je něco, co potřebuju.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 23:46:59)
Termix,
vy ale máte městský dům v civilizaci. Ty nebudeš na stará kolena štípat dříví a nahánět slepice,obstarávat zahradu a dvůr. Je to v podstatě velký patrový byt se zahradou, která se dá relativně snadno udržovat.Předpokládám,že i energie řešíte. No a doktoři blízko
|
| Blanče | 
|
(11.11.2024 8:53:26)
Federiko my máme velký dům skoro na samotě a zcela v lese a to, že tu chceme žít není o lpění na majetku ale o tom, že jsme objevili prostor, kde se ještě po 25 letech po nastěhování cítíme jako na dovolené. Já si nedovedu představit, že bych tu zůstala úplně sama ale není to o nezvládnutí fyzickém nebo finančním. V roce 2019 jsme dokončili rozsáhlou rekonstrukci, přízemí je bezbariérové s výjimkou 8 schodů vstupu, na ty se dá pořídit schodolez, zahrada se dá v kterémkoli okamžiku zatravnit, topení přepnout na automat, který obnáší jednou za 4 dny dosypat pelety a vynést kyblík popela. Ze zvířat máme jen mazlíčky i když mne na starý kolena začínají lákat slepice, ale netuším, kdo by je v případě potřeby zabíjel, takže asi nic. My jsme trošku Hujerovi, partneři dětí k nám zapadli, nejenže jezdíme na společné dovolené ale třeba včera nás bylo k obědu 12, pak jsme vykecávali do sedmi a rozpustili to jen proto, že prcci už museli jít spát. Měsíční provozní náklady jsou za 400 m2 obytné plochy srovnatelné s třípokojovým panelákem. Já jsem řešič, dost mne trápí potenciální období, kdy nebudu samostatná ale kolem sebe vidím, že osudy lidí se vyvíjejí zcela neodhadnutelně a dohodli jsme se, že nevidíme důvod opouštět prostředí, které máme rádi a kde se nám dobře žije v době, kdy ještě oba máme samostatné rodiče jen proto, že bychom měli být rozumní a přemýšlet 10 nebo 40 let dopředu abychom nebyli někomu na obtíž.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 9:46:09)
Blanče,
tak když seš řešič, předpokládám,že v momentě, kdy už vám tam nebude dobře, budeš schopná změnu vyřešit Pak tam není problém zůstávat do té doby, dokud vám tam bude dobře.
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 9:56:33)
Federiko, když jsem četla jak renovuješ. Tak pozvu si ji k nám.
Já nemám čas, mám teď svoje nejšílenější období do ledna .
A rozpadla se nám ta postel, takže se musíme složit na zem Ale na druhou stranu postel držák. Syn teda tvrdí t, že ji 4 roky nevyužíváme v létě ji prodloužilo čas, jinak už by nás dávno opustila.
Tak si říkám, že e-shop je plný, že snad dva dny obětuju. A aspoň to nejnutnější musíme udělat.
Jenže v sobotu jedeme do Kolína na Fler jarmark. Musím šít hvězdy.
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 10:02:51)
Blanče, to je hezký. A přesně, jestli je vám takhle dobře, jestli jste se tahle našli, nenechte strach, aby vám do toho kecal.
Já si nemyslím, že stáří je o tom, že rezignuju na všechno, co mám rád...
|
| Federika |
|
(11.11.2024 10:15:55)
Čumčo,
to není o rezignaci, právě naopak.
Rezignace je, když už pak nechceš nic měnit, s tím,že to takhle doklepeš, i když je to pro tebe celkově naprosto nepohodlné , nezvládáš to, fyzicky, finančně.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:18:56)
"kolem sebe vidím, že osudy lidí se vyvíjejí zcela neodhadnutelně"
Do nějaké míry ano. A souhlasím s tím, že příliš konkrétní scénáře s příliš velkým předstihem nemá cenu promýšlet. Ale nějakou rámcovou představu o vlastní budoucnosti, založenou na pravděpodobnosti, by asi člověk mít měl.
|
| Beat |
|
(11.11.2024 11:26:50)
“Ale nějakou rámcovou představu o vlastní budoucnosti, založenou na pravděpodobnosti, by asi člověk mít měl.”
.. Ropu to jo, možná představu alá Hrabal, Tříska, Heřmánek .
Je jasné, ze ideál je do 80 běhat po lese jako Pirk, pak pár let uz “ jen” spokojeně chodit a užívat “zasloužený” odpočinek a v průběhu toho náhodně usnout a už se nevzbudit. Kdo by nechtěl
Kromě tohoto ideálu vidím jako fajn instituce typu Senior Park. Pronajmeš si byt s kdyz chceš, využiješ služby.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:37:31)
Beat, uf... ty jsi to tedy vzala radikálně
Vážné téma. Těžké. A hodně o penězích, bohužel. Jak píšeš, kdo si to bude moci dovolit, bude mít přístup ke službám se zachováním soukromí.
|
|
|
|
|
|
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 8:46:43)
Ropucha + 2 , mám kolem sebe tolik případů co to neudělali, že my s manželem se na to vrháme hned: lehká rekonstrukce koupelny a byt jen pro nás dva co nejlíp.
Vidím to kolem sebe, za 10let na to nebude chuť ani síla.
A v té práci budeme muset vydržet dlouho, takže odpoledne to bude kanape.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:27:43)
"my s manželem se na to vrháme hned: lehká rekonstrukce koupelny a byt jen pro nás dva co nejlíp"
My se zatím nevrháme. Pár let zbývá, než děti dostudují VŠ, do té doby jim zůstanou k příležitostnému přenocování jejich pokoje. Nemám zatím vizi, jak byt uspořádat poté. Mám vizi rekonstrukce koupelny a ložnice, ale pořád je ve hře i otázka, jestli v bytě definitivně zůstat, nebo se přesunout. Chtíc nechtíc budeme muset mít chuť a sílu s šedesátkou na krku
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(11.11.2024 11:39:49)
My jsme tak dlouho váhali, jak naložit se synovým pokojem, až jsme z něho udělali pokoj pro vnuka.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 12:11:48)
"...až jsme z něho udělali pokoj pro vnuka."
Mně se také honí hlavou vize vnoučecího pokojíčku, ale snažím se krotit fantazii, je to předčasné.
|
| Mi+3 | 
|
(11.11.2024 12:26:31)
Nevím tady asi nejsou vztahy v pořádku, přece normální máma se nenastěhuje k dětem a platí jim jen tak malý příspěvek (pokud by měla důchod 15000 tak chápu). Pokud vydělává tak deset tisíc je minimum, nebo je možnost najít si vlastní bydlení, vztahy už stejně nejsou v pořádku, ale stěhovat se z tak dobrého bydlení se nebude chtít a ještě může vydírat, že živila celé dětství.
Já beru pomoc pouze pokud je nutná, ráda pomůžu, ale nerada bych se nechala zneužívat a to už zneužívání je. Ještě maminka není senilní aby si nedokázala spočítat kolik by měla přispívat. Jen někteří starší lidé berou hodnotu peněz z dřívějška kdy 5000 byly výplaty a neuvědomují si, že nyní je vše hodně dražší.
|
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 12:33:33)
Ropucha + 2,moje mamka chodila po TESku a říkala, tady je takových šatiček, chtělo by to zase holčičku, to by se šili šatičky. Tak jí říkám, no vždyď si dodělává to ČVUT. to asi nehrozí. JJ já vím, říkala mamka.
No nedalo mi to říkám mladšímu, babička by ráda pravnučku. Syn: ˇať si řekne bráchovi (ten snad ani s nikým nechodí)
A dorazil to hláškou, že táta má momentálně místo vnoučat kocoury na zahradě a tulícího Moura jako vnouče č.1. A tak by si to babička měla zařídit taky.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ | 
|
(10.11.2024 23:05:58)
Rose, tak já jsem už v dospívání měla představy, že jednou budu bydlet v domečku se zahrádkou...vyrostla jsem do 5 let v činžáku v centru Prahy a pak jsme se přestěhovali do paneláku na okraji Prahy. Pak jsem se stěhovala ve 24 k manželovi do malého činžáku taky téměř v centru, u velmi rušné ulice. No a pak jsme zrekonstruovali ten domeček a doufám, že nikam jinam už se stěhovat nebudeme. Máme to tu rádi, je to tak akorát pro nás tři a nebude to nijak velké ani jen pro 2. A když manžel nebude moci po schodech, tak pořád můžeme bydlet jen v přízemí, je tam pokoj, kuchyň i koupelna. Máme k tomu domku citový vztah, stavěl ho manželův dědeček, všechno si dělal sám, bez nějaké velké techniky, nechal na něm spoustu hodin práce a dřiny, to všechno při práci a to nebyl na tom ani se zdravím úplně nejlíp. Ten dům má pro nás ohromnou energii a je nám tu dobře. Zahradu jsme zjednodušili jak to šlo, nejvíc jedlých věcí teď pěstuju stejně na balkóně, tam s tím není téměř žádná práce...a je hrozně fajn moci vyjít kdykoli ven, projít se po zahradě a odpočívat tam, ale zároveň být pořád na svém území, kam nikdo jiný nemůže a my nemusíme nikam ven chodit, nebo jezdit, když chceme být v přírodě...
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 22:05:34)
"chci klidný, útulný a pohodlný bydlení bez schodů, v civilizaci"
To už mám teď, vedle Penzionu pro důchodce, blízko polikliniky a nemocnice
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:06:01)
Evelyn,
dobře!!!
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:50:58)
Ohledně nemovitostí se mi ještě vybavuje jeden známý mých rodičů, který dobře uměl jisté řemeslo, takže si za minulého režimu vydělal nadstandardní peníze a velmi pyšně postavil vedle sebe dva veliké domy pro své dvě děti.
Opravdu výstavní na tehdejší dobu.
Byl to jeho životní projekt a pointa je asi předvídatelná, obě děti život zavál úplně jinam, do domů se nikdy nenastěhovaly.
To jen tak, asociace ohledně rodičovských plánů a nemovitostí.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:54:25)
Ropucho,
tohle se stávalo poměrně často. Vlastně i moji příbuzní to tak mají, děti se rozprchly po světě, baráky zejí prázdnotou. Tedy hlavně na vesnicích. nehorší je, když je to vlastně jeden velký "statek", třeba tam jsou i různé vchody, ale prostě pod jedním zázemím. To se pak i těžce prodává.
|
|
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 22:05:08)
"ale já u všech témat píši prostě to, co si k nim já za sebe myslím "
no, tady právě ne, nejdřív jsi spolubydlení označila za patologické pro obě generace, potom zase za dobré
jinak měla jsem od začátku na mysli sdílení domu v oddělených bytových jednotkách, máme domek, který jde velmi snadno rozdělit
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 22:18:22)
Čumčo, ach...
Napsala jsem tuším cca to, že mi přijde zdravé, když rodiče a dospělé děti mají vlastní oddělené životy a domácnosti, a následně jsem se zamyslela nad námitkou Beat a uznala, že pokud jsou lidé upřímně spokojení pod jednou střechou, je to asi v pořádku, i když pro mě by to nebylo.
A tím je asi vyčerpána má ochota obhajovat se...
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 18:43:21)
"Já jsem do malých dětí dala maximum, na dlouho jsem vypustila práci i jiné vlastní aktivity, přišlo mi to důležité a smysluplné. A bavilo mě to."
Přesně tak, mně se to jen protáhlo po skoro sedmi letech, k prvňáčkovi mimino, ale byli jsme prostě v tu dobu hlavně rodiče. Dělat něco při dětech, krást si chvilky, třeba když usnou mě nebavilo, musím dělat věci naplno. A to se týkalo i dětí, chtěla jsem být s nimi, dokud měly zájem.
S dospělými se ráda sejdu kdykoliv, jezdíme spolu na dovolenou, podnikáme spousty věcí, ale jsem zase za sebe a dělám si už zase to, co chci já. Když se mi nechce nic, nejsou na mě děti závislé, mají své životy a já taky.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 20:48:34)
"byli jsme prostě v tu dobu hlavně rodiče. Dělat něco při dětech, krást si chvilky, třeba když usnou mě nebavilo"
Evelyn, jojo, takhle nějak jsme nastavení i my.
Já také neumím příliš tříštit pozornost. Zkoušela jsem na rodičovské dovolené chvíli chodit po večerech do jazykové školy, ale byla to ztráta času a peněz. V poklusu, unavená, k ničemu to nevedlo. Všechno má svůj čas.
Akceptuji, že někdo potřebuje udržovat "dospělý život" mimo rodinu, aby se udržel v mentální kondici, ale já to tak vůbec nepociťuji. Vychovatelství mi sedí, však se to dělá i za peníze, když jsou děti cizí
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 21:54:20)
Jo, jo, vychovatelství mi sedí, i to za peníze, bonus toho za penize, ve 3 vrátím děti rodičům a jdu si po svém
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 18:47:23)
K dotazu:
Kdysi jsem brala asi 1500 Kčs a domů jsem dávala 500 Kčs. Pak už jsem byla převážně u MM, ale domů jsem platila, aby si mamka moc nevšimla, měla jsem nepřetržitý provoz, noční, svátky, Vánoce, tak se to dalo , časem si zvykla, že nejsem doma.
|
|
| sally | 
|
(10.11.2024 19:18:20)
myslím, že je rozdíl mezi "sdílením domácnosti" a "sdílením bydlení" - v jedné domácnosti je to problém - právě s tou společnou kuchyní a koupelnou atd... ale pokud je to bydlení pod jednou střechou, ale s oddělenou kuchyní, koupelnou a případně i vchodem, tak je něco zase úplně jiného.
V obou případech je třeba tolerance a dobré vztahy (a pevná pravidla) - ale u nezávislých jednotek přeci jen člověk může ignorovat hygienické či kuchyňské návyky druhé strany, nemá to pořád na očích.
Dětem jsem přizpůsobila lecos, ale neberu to jako že jsem neměla "svůj život" - já jsem si VYBRALA, že budu mít děti a byl to můj způsob života pro tu etapu. Teď mám život napůl bez dětí (obě v jiném městě na VŠ), tak zase žiju jiný život - ale pořád je to "můj život". Jestli budou bydlet u nás, poblíž, nebo někde úplně jinde - to je na nich (a teda na situaci). Můj problém je, že v USA to "někde jinde" může být taky přes celý kontinent... :-/
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 19:44:29)
Jasně, že si člověk vybere mít děti a starat se, bylo mi jasný že budu několik let jen sedět doma a hlídat děti, ale že si několik let nepřečtu v klidu ani knížku nebo ranní noviny u kávy .
I když, co je manžel v důchodu, tak mě od čtení taky pořád (každou hodinu ) vyrušuje, chybí mi jeho odpolední a v klidu si sama doma 8 hodin číst
|
| Lída+2 |
|
(10.11.2024 19:48:50)
Evelyn, to tu říkám pořád i s malými kluky jsem si toho přečetla víc než s manželem.
Mamka se tuhle smála, když jsem říkala , že je horší jak malý dítě.
Ráda čtu, že to je všude stejný.
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.11.2024 20:42:59)
Ropucho, já jsem svým dětem přizpůsobila úplně všechno. A moc doufám, že jednou bude aspoň jeden z nich bydlet s námi. Jsem strašně moc na nich závislá a vůbec si zatím neumím představit, že jednou odejdou. Syn je prvním rokem na vysoké, dcera už v septimě.... au au. Vztahy máme zatím pořád skvělé, zatím s námi pořád chtějí cestovat a být, ale je mi jasné, že to skončí. Je to samozřejmě v pořádku a moje smutnění bude jen můj problém.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 20:48:57)
Termix,
i já jsem svým dětem přizpůsobila všechno.A naštěstí nečekám vděčnost, protože to bych byla hodně zklamaná Berou všechno jako samozřejmost a tak už pomalu házím zpátečku a snažím se, aby pochopili, že otěže (taky pomalu) přebírají za svůj život už oni sami.
A já se teda na svůj život bez dětí těším moc, mám ještě hodně plánů a chci čas a klid. Zároveň samozřejmě-jak všichni- doufám,že si svůj život zařídí dobře.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.11.2024 21:36:03)
Tak já nemůžu říct, že bych dětem podřídila všechno
Jako hodně jsem toho dělala fakt jen pro ně (pravidelný režim třeba... teda co byli v mých silách ), ale já si ten rodičák vždycky strašně užila... S nejstarší teda do toho padlo moje temné období, ale jinak jsem měla to dětské období ráda, moje dětské já milovalo dětské hraní, rozvíjení fantazie, byly strašně vtipné, bavilo mě pozorovat jak rostou, berou rozum... A moc si přeju, abych to aspoň trochu stihla užít s vnoučaty
|
|
|
| Beat |
|
(10.11.2024 20:57:25)
Termix, rozumím ti. Taky jsem si to říkala, když byly děti ve věku tvých. Ale jak to tak šlo, tak se ty pocity měnily. Porad jsem teda extramatička, miluju je moc ale jsem spokojena, ze se mají dobře, bydli blízko a vidíme se často. Kdyz se sejdeme a jsou tu všichni delší dobu, tak musim říct, ze už se taky těším, až odjedou. Ale druhy den klidne zas voláme .. a jsme opravdu v úzkém kontaktu. A přestože máme dum, stejne bych se tu s nimi nechtěla motat. Leda přistavět úplně oddělené prostory.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:12:15)
Termix, ty jsi v úplně jiné, mimořádné situaci.
Připomíná mi to slova jedné Židovky přeživší holokaust, která říkala: své jediné příbuzné jsem si musela porodit.
Zkus na to nahlížet tak, že s největší pravděpodobností se ti rodina ještě rozroste, děti přivedou partnery, narodí se vnoučata... Láska se znásobí, i když třeba nebudete žít všichni společně
|
|
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 18:51:13)
Federiko, my jsme třeba s bráchou oba bydleli u našich, dokud jsme si nenašli partnery, s kterými jsme chtěli bydlet a ke kterým jsme se vlastně oba postupně odstěhovali. Bylo nám 25 a 24 let. Do té doby jsme byli doma spokojení, žili jsme si vlastní život i tak. Přispívali jsme našim na domácnost, pomohli, když bylo s něčím potřeeba, ale naši nám nikdy nemluvili do toho, kdy a kam jdeme, co děláme apod. Neměli jsme nějaký pocit, že si nemůžeme nic dělat po svém.
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 19:20:45)
Když jsem byla mladá, tak bylo zvykem, že svobodné dospělé děti bydlely i rodičů než se vdaly a oženili a získali byt. Tehdy svobodní lidé byt nedostali a každý mohl mít jen jeden byt, takže se ani nedalo nic pronajmout. A mockrát už děti měly i svoje děti, ale byt ne, takže bydleli u rodičů v dětském pokojíčku. I se svými dětmi. To si dnes nedokáže nikdo představit. A muselo se to zvládnout.
Já osobně jsem bydlela s dětmi, dokud studovaly. Měla jsem povinnost je živit a bylo mi příjemnější mít je doma. Oba studovali VŠ v našem městě, nemuseli nikam dojíždět. Jakmile začali vydělávat, tak se osamostatnili. Musím říct, že mi bylo že začátku hodně smutno, zvlášť, když jsem musela i opustit svůj byt, který jsem milovala a myslela jsem si, že v něm budu žít až do smrti. Ale časem jsem ti zvyklá a teď už si neumím vůbec představit bydlet s někým. Jsem spokojená, že mám klid, nemusím na nikoho brát v čemkoliv ohled, nikdo mi nedělá žádný nepořádek, bydlet sama je super.
|
| Blanče |
|
(10.11.2024 19:51:49)
Co se týče spolubydlení s dospělými dětmi, je to podle mne značka ideál, pokud to funguje. S námi dcera s tehdy ještě přítelem bydleli už jednou asi rok, teď po pěti letech už jako manželé do toho šli dobrovolně znovu. Ale u nás je to značka ideál, je to spolubydlení v jednom domě, nikoli v bytě, s výjimkou topení - to je centrální kotel ve sklepě s přístupem zvenčí - jsou to zcela samostatné prostory i s oddělenými vstupy. Když nechci, nemusím je týden potkat jinde než na parkovišti a to platí i naopak. Já si užívám pidivnučky mnohem víc, než když jsem ostatní vnuky v tomhle věku viděla jednou za měsíc. Nemáme problém třeba o víkendu vařit na střídačku, 4 dospělí (nebo 6, pokud je doma i syn s přítelkyní) jsou podstatně příjemnější při péči o zahradu nebo třeba dělání dřeva. v patře jsme měli 6 let dětskou skupinu, pokud bychom na barák zůstali opravdu sami, bude strašně velký. Můj muž z něj nechce, já si to tady ve dvou nebo dokonce v jednom člověku nedovedu představit.
|
| Rodinová | 
|
(10.11.2024 19:57:31)
Spolubydleni bych nezavrhovala, ale v dome, ne v byte
|
| Blanče |
|
(10.11.2024 20:04:18)
Je pravda, že jsme "spolubydleli" 10 let vždy cca 2-4 měsíce v roce s mou babičkou, to ještě dům neměl přístavbu, takže to bylo se společnou kuchyní a koupelnami. Je fakt, že to byly ještě většinově doma i děti a přesto, že prostor máme opravdu velkorysý, nehrozilo nějaké spaní v obýváku, atd. bylo to, zvlášť pro mého muže, už ke konci dost náročné.
|
|
| sovice | 
|
(10.11.2024 20:12:39)
Jedno z mých dětí si nehledá a nehodlá hledat partnera a nechce bydlet samo. Zůstane tady, dokud bude chtít, až bude vydělávat, bude se podílet. To jsou tedy současné plány.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vaitea | 
|
(10.11.2024 14:30:37)
"dost drhne mytí domovní chodby, tam musím vyhrožovat dost velkým masakrem a do detailu ho popisovat."
Kolik,že těm potomkům, co sdílejí samostatný byt je?
|
| Beat |
|
(10.11.2024 14:49:41)
Nechval dne před večerem, by ti Čumco rekla babi. Dětí máš ještě nedospělé a bez partnerů. Zatím netušíš, čeho by ses mohla dožít
|
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 15:24:51)
Vaiteo, těm nebohým stvořením je dost na to, aby vytřela dvě patra domovní chodby a případně i zformulovala udání na sociálce... Mmch, co navykládají OSPODu je u nás dost běžné téma. Taky popis důchoďáku pro mě, otce si nejspíš nechají, ten po nich nikdy nic nechce, vždyť jsou ta mláďata jsou tak roztomilá
Např. když syn rozmlouvá s otce stylem: "hochu, tys musel někde při výchově udělat zásadní chybu (myslí tím výchovu manželky, tedy mne), a my teď na to doma všichni doplácíme..."
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 19:00:39)
V nemovitosti, kde má každý svoje si to umím představit, se synem klidně i společnou kuchyň
|
|
| Lída+2 |
|
(10.11.2024 19:24:59)
Federiko, my už tu pousteničíme.
Je to těžká změna.
Jako já nemám čas, chystám výrobky na jarmark. Třeba to na mě dolehla v lednu.
Jo a důležitý poznatek. Manžel je nějaký přešly, kluci mu chybí víc než mě.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(10.11.2024 19:33:44)
"a důležitý poznatek. Manžel je nějaký přešly, kluci mu chybí víc než mě"
Ano už teď vidím, že muž to ponese mnohem hůř než já
Je celý nesvůj, že dcera tráví tolik času u svého kluka
Já se teda trochu těším, až se doposunou k samostatnosti a soběstačnosti a vzhledem k bytu 3+1, moc šancí na sdílené bydlení nevidím
Jinak příspěvek vidím jako normální, pokud si dítě vydělává na full time... A taky jsem přispívala, dokud jsem bydlela doma, bylo by mi divné nepřispívat...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 19:38:18)
Já nějak nestíhám, aby mi bylo smutno, doma teď už zase moc nejsem a celkem často se navštěvujeme.
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:03:28)
Mně někdy smutno je, když děti delší čas nevidím, to zase ne že ne.
Ale myslím, že lehce smutnit a těšit se na sebe je lepší varianta než jít si na nervy pod jednou střechou.
|
|
|
| Lída+2 |
|
(10.11.2024 19:41:16)
Rose, fakt jsem si říkala, že jsem krkavec. A paradoxně on s nimi byl v určitém období mnohem méně.
Mladší tu není 4 roky, ale jezdí často. Dovolenou měl v zahradní kolonii. To jsme si je užili, že jsem je měla na zahradě.
A starší zmizel nedávno.
No a my budeme mít po 22letech zase ložnici a já pracovní kout.
Hned v lednu se na to vrhnu.
Já když vidím, že jsou spokojení. A to mi stačí.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Termix |
|
(10.11.2024 12:49:35)
Nejsem v této situaci, ale rozhodně si nemyslím, že bys byla krkavčí matka. Za 7000 Kč by určitě pronajatý byt mít nemohli.
|
|
| vlad. | 
|
(10.11.2024 13:08:28)
V situaci, kterou popisuješ, by mi spíš přišlo divné, že se syn sám nedomluví, kolik by měli přispívat.
|
|
| Federika |
|
(10.11.2024 13:10:45)
Vnímám to tak, že jste děti vychovali, to byl váš úkol. Nejste povinni utrhovat si od huby celý život,pracují, vydělávají, jsou zdraví, naopak, brzy nastane doba, kdy by oni měli začít pomáhat vám.
7 tisíc je dneska pakatel,absolutně bych se za krkavčí matku nepovažovala.
(Nakonec, takhle by s jim to ještě mohlo až moc zalíbit a z domu by se nehrnuli )
|
|
| Drypetis | 
|
(10.11.2024 13:14:11)
Podle mě by na bydlení měli všichni přispívat podle svých možností a příjmů, takže dospělý pracující potomek určitě. Akorát bych to nehrotila a umožnila mu naspořit. 7000 mi přijde přiměřené, když tam bydlí i ta slečna.
Já jsem před pár lety k bydlení mladých přistoupila velkoryse, dcera ještě studovala, ale nic neplatil ani její výdělečně činný partner, to byla obrovská blbost. Pak se odstěhovali a v novém bydlení platili najednou 12000 + energie úplně v pohodě. A my na ně dopláceli a brali to jako nic, teplá voda tekla proudem, víc se kvůli nim topilo, jedli tu...
|
|
| Půlka psa | 
|
(10.11.2024 13:15:22)
Asi záleží na poměru platů. Kdybys měla velký dům, obří plat a děti pracující za minimální mzdu, tak by mi to divný přišlo, ale když on má větší plat než ty, tak mi přijde samozřejmé, že by měl platit aspoň energie, jídlo atd.
|
| Čumča. |
|
(10.11.2024 13:28:15)
Půlko, asi bych chtěla příspěvek na energie i od dítěte s minimální mzdou Divné mi to nepřijde. Příjem rodičů, i kdyby byl obří, s tím nesouvisí. Dospělé, zdravé, výdělečně činné dítě nemůže žít za peníze svých rodičů. Jen by mu to křivilo charakter.
Kdysi jsme se hádaly o tom, kdy je dítě dospělé. Podle mne je skutečně dospělé až tehdy, kdy si na sebe vydělá kompletně samo, a navíc když chápe, že má také něco poskytovat zpět pra/rodičům (občasná výpomoc s něčím těžkým), nebo společnosti (společenská odpovědnost).
|
|
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 13:42:48)
Já jsem bydlela rok po svatbě s našima, BM byl na vojně a já už chodila prvním rokem do práce. Naši po mně nic nechtěli, ani na jídlo, řekli mi, ať si šetřím do začátků. A to jsme měli můj BM od rodičů prémiové spoření mladých a já věno. Když pak u mě bydlel rok syn s přítelkyní, kdy oba vydělávali, tak jsem po nich chtěla jen 2/3 výdajů za energie, vodu a topení, nájem ne. Kdyby u mě bydleli dlouhodobě a nesnažili se najít si něco svého, tak bych časem asi nějaký příspěvek chtěla. Ale v obou případech to bylo bydlení krátkodobé, provizorní a trvalo jen rok.
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(10.11.2024 14:18:53)
připadá mi to naprosto v pořádku
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(10.11.2024 14:29:32)
Mě přesně tuto částku přispívá pracující starší syn žijící s námi ve společné domácnosti, na "mamahotelu".Nic divného na tom nevidím.
|
|
| Lei | 
|
(10.11.2024 15:09:30)
|
|
| Ekaterina |
|
(10.11.2024 15:14:41)
Mně to přijde v pořádku. Byla-li bych v podobné situaci, určitě bych po dítěti nechtěla částku odpovídající komerčnímu pronájmu, ale nějaký příspěvek na energie, atd. je naprosto v pořádku. I částka mi přijde přiměřená.
|
| jak |
|
(10.11.2024 18:00:28)
Nejsi krkavčí. Syn studuje a bydlí u toho v našem bytě, náklady si hradí sám. Má to 15 minut do školy,takže ty náklady jsou příjemné zjednodušení života, dle mého.
|
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 18:47:14)
Já když jsem v 16 začala chodit do práce a vydělávat, tak jsem rodičům přispívala něco na domácnost (tj. nájem, jídlo apod.). Přijde mi to naprosto samozřejmé, pokud si sami vydělávají a bydlí doma, že budou nějakým způsobem přispívat. Částku bych tak nějak dohodla a přizpůsobila jejich možnostem, ale něco by prostě přispívat měli. To samé budeme řešit i se synem, až jednou bude pracovat, pokud bude bydlet u nás. Nejde o to, že by to rodiče nezvládli bez toho příspěvku, ale pokud pracují a vydělávají, tak mi přijde fér a samozřejmé, aby něčím přispěli.
|
| Pruhovaná | 
|
(10.11.2024 19:56:36)
TaJ v 16? Tys přispívala rodičům i z brigád? Toi připadá už docela drsné.
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 20:53:23)
Pruhovaná, ale já jsem v 16 nechodila na brigády, já jsem už regulérně chodila na plný úvazek do práce. Končila jsem ZŠ v osmičce, ve 14, pak jsem měla dvouletý učební administrativní obor a v 16 jsem pracovala v kanceláři, normální pracovní doba, výplata, všechno. A o dva roky později jsem si večerně začala dodělávat maturitu na obchodce.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 20:54:35)
TaJ,
mý dceři je 16
A zatím si to vůůůbec neumím představit.
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 21:02:44)
Federiko, no jo, já mám celkově pocit, že naše generace byla daleko dřív a víc samostatnější, než jsou děti dneska. Samozřejmě je to kus od kusu, ale celkově to tak vnímám. U syna si to zatím taky moc nedovedu představit. I když teď překvapivě v pohodě dává třeba praxi ve škole, mají jeden den v týdnu celý jen praxi, kdy jsou na dílně, začínají v 7, končí tuším ve 14h. Ze začátku se divil, že mají první pauzu až po 3 hodinách, kdy na něčem nepřetržitě pracovali, ale jinak ok. Dokonce ho ta praxe většinou i baví, ačkoli tam musí překonávat vyšší nároky třeba na jemnou motoriku, kterou měl vždycky malinko slabší, ale pere se s tím zatím statečně a je tam spokojený.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:08:14)
TaJ,
moje dcera sama vstává v 5.20, dělá si snídani, svačinu a odjíždí autobusem a metrem do školy. Po škole má tréninky a přijíždíme pro ni po 20. hodině. Jeden den s ní jedu ještě k Termix, kde má od 21-22 angličtinu V pátek domů často nepřijede, spí u nějaké kamarádky. Se školou se na mě už neobrací prakticky vůbec.
Přesto s nedovedu představit,že by už pracovala a dokonce nám doma přispívala
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 21:19:07)
Federiko, za mně bylo hodně učebních oborů dvouletých, byla i dvouletá ekonomka. Hodně mých spolužaček v 16 už mělo vážnou známost, tj. že si toho kluka plánovaly vzít a spousta to tak opravdu udělala. A ještě vydržela 2 roky, co byl ten kluk na vojně. Holt jiná doba.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:23:44)
O bože, Huso, ještě "známost"
Naštěstí nemá čas, takže to doufám zatím nehrozí
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 21:30:26)
Federiko, náš má sice volného času asi celkem dost, ale zatím to nevypadá, že by byla nějaká slečna na obzoru, zatím tohle jde nějak mimo něj...
|
|
|
| Federika |
|
(10.11.2024 21:25:32)
Ale jinak, já nejsem od tebe plně jiná generace I já jsem měla kluky, v 16, ale je fakt, že ne sex a už vůbec jsem neplánovala, že si někoho z těch kluků vezmu
|
| Stará husa |
|
(10.11.2024 22:03:47)
Federiko, asi to tak neměla každá holka, já jsem začala s mým BM chodit v 19 a sex jsme měli až ve 20. V 16 jsem platonicky milovala F.L.Věka. Ale moje kamarádka už od 15 let vážně a se vším všudy chodila se svým budoucím manželem. Brali se ještě před její maturitou, jí bylo 18 a jemu 20.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:05:40)
Huso,
tak my jsme měli ze základky i z gymplu i pár těhotných před maturitou.
A F.L.Věk teda super
|
|
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 21:27:42)
Stará huso, no, já jsem sice v těch 16 už pracovala, ale v té době jsem teprve měla první vážnější známost a na svatbu jsem rozhodně nepomýšlela. S manželem jsme se seznámili, když mi bylo 24 a brali jsme se až za další 4 roky. Syn se narodil ještě o dalších 6 let později .
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:29:32)
Huso, jojo.
Já si vzpomínám, že na ZŠ jsem si připadala až nepatřičně, že mám "staré" rodiče, drtivá většina dětí měla rodiče výrazně mladší.
A rodiče i vyprávěli, jak na ně okolí hledělo podezřívavě, protože zakládali rodinu záměrně až po VŠ, po vojně, několik let po svatbě... Byli exoti v té době. Z dnešního pohledu by patřili na opačný konec spektra, k těm rychlejším.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(10.11.2024 21:17:22)
TaJ, v naší generaci (natož v těch předchozích) neodcházelo tolik lidí studovat VŠ, ani maturita nebyla samozřejmostí, takže se dospělost a samostatnost neposouvala pomalu ke třicítce jako dneska.
Většina lidí se vyučila nebo ukončila SŠ a tím se zařadila mezi dospělé pracující.
|
|
| Termix |
|
(10.11.2024 22:53:59)
Taj, vzhledem k tomu, že Federiky dceru znám mnoho let osobně, můžu posoudit, že je to naprosto rozumná, šikovná holka, vyzrálá a samostatná.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 22:57:54)
Termix, vyzrálá, jo?
Ona byla taková sladká, hodná,poslušná holčička, ke mně vzhlížející...
Ta puberta je děsná
Ale musím říct, že i přes šíleně se měnící nálady, udělala teď v té škole velkej skok, snad to nenabere blbej směr...Člověk nikdy neví.
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 23:12:27)
Termixi, taky si to myslím, z toho, co tu Federika o dceři celou dobu píše... Je rozhodně vyzrálejší a samostatnější, než můj syn. No a že už to není ta sladká, poslušná a k mamince vzhlížející holčička, to je holt život, to nemůže trvat věčně a má to tak být. Já třeba u syna pozoruju, jak je za ty dva měsíce v nové škole takový rozumnější, dospělejší, samostatnější, až mě překvapuje, jak rychle se v tom novém prostředí rozkoukal a sžil se s ním. Měla jsem obavy, že to bude mnohem složitější.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 23:19:53)
N já bych ráda, aby ke mně nadále vzhlížela
Hele, já po hodně dlouhé době objevila ( a koupila) večerní šaty, který se m hodně líbí. Barvou,střihem,mám pocit,že mi sluší. Což teda u večerních šatů fakt málokdy.
A já jí je dneska ukázala a dala vyzkoušet.
...Oznámila mi, že "jsou pěkně hnusný!!"
Má smůlu,půjdu tak na její imatrikulaci i taneční.
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 23:27:57)
Federiko, aha, tak to mě nikdy nenapadlo, že by ke mně mělo moje dítě nějak vzhlížet, určitě ne v tomhle věku.... Pro mě je důležité jen to, aby nám věřil a důvěřoval, aby věděl, že cokoli se stane, tak se mu vždycky budeme snažit pomoct to nějak vyřešit, že ho nepošleme pryč s tím, že to je jeho starost, že už je dospělý a že si to má nějak vyřešit. Jinak je asi úplně normální, že se jim líbí jiné věci, než nám, že se chtějí nějak odlišovat, dělat si věci po svém.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 23:36:02)
TaJ,
já si dělám srandu, my jsme k sobě fakt měly hodně úzký vztah a pak prostě přišla puberta. Počítala jsem s tím,ne že ne.
Někdy mi to je líto, ale snad snad se vymezí, vyblbne a zas budu třeba časem parťák.
|
| TaJ |
|
(11.11.2024 0:14:19)
Federiko, tak u nás je pro mě syn parťák pořád, puberta byla nejhorší kolem 11-12 let, od té doby už pohoda. Strašně moc si vážím toho, že pořád se mnou jezdí třeba na naše vícedenní výlety, jen my dva a vypadá, že si to užívá. I když samozřejmě taky hodně už jezdí sám s kamarádem a už plánují, že jak budou mít řidičák a nějaké auto, tak kam všude budou jezdit fotit a co si pořídí za výbavu. Ale hrozně moc mě těší, že i skoro v 17 letech se mnou někam jede a vždycky je to hrozně fajn. A že to zatím plánuje i na další rok apod... Ale je mi jasné, že to nebude trvat věčně a jednou se mi po tom bude stýskat. Ale ty zážitky a vzpomínky mi nikdo nevezme
|
| Federika |
|
(11.11.2024 0:24:45)
Ale tak to ona se mnou taky jezdí a chodíme nakupovat, díváme se na filmy, to zas jo...Dřív to ale bylo jiný,no A v 11-12 to bylo malý dítě, puberta u ní nastoupila náhle, ze dne na den a relativně pozdě.
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 8:00:23)
"Oznámila mi, že "jsou pěkně hnusný!!""
krutá upřímnost mládí
občas to moje nejmladší zlatíčko dělá taky, jen snad ještě krutěji, v jejím podání to je "hmmm no jsou dost hnusný..." a vzápětí útěšné "ale k tobě se hodí"
|
| Federika |
|
(11.11.2024 8:02:49)
Ježiši, ale přesně-pro tebe dobrý, k tobě se hodí...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pruhovaná |
|
(11.11.2024 19:17:49)
TaJ to je teda drsné i tak. Ani jsem nevěděla, že něco takového šlo, jít do práce tak brzy, a to musíš být o dost mladší než já.
|
| TaJ |
|
(11.11.2024 22:15:26)
Pruhovaná, já končila ZŠ v roce 1988. A na ten učňák i na to svoje první zaměstnání vzpomínám moc ráda, byly to hezké časy. V kanceláři jsem byla takový benjamínek, všichni se ke mně chovali hezky, byla jsem tam spokojená, kolegyně v kanceláři měla podobně starou dceru, takže ke mně měla takový trochu mateřský vztah, vycházely jsme spolu skvěle. Bydlela jsem doma u rodičů, přispívala jim na domácnost, ve volném čase jsem si dělala co jsem chtěla, s našima jsem vycházela vždycky taky skvěle, nemluvili mi do ničeho, jen mi třeba řekli svůj názor, ale věděli, že já si to nakonec udělám po svém.
|
|
|
|
|
|
| sally |
|
(10.11.2024 19:02:40)
Silvie,
určitě bych chtěla alespoň symbolickou částku - zvlášť když syn vydělává - a nadprůměrně. Pokud ty peníze "nepotřebujete", tak ti nikdo nebrání tu částku ukládat na nějaký oddělený účet a pak jim to přispět na jejich bydlení.
|
|
| K_at |
|
(10.11.2024 19:16:22)
Vidím to stejně jako ty. Ať budou bydlet kdekoli, zadarmo to nebude. Takže bych rozhodně chtěla příspěvek.
A bydlení zdarma bych asi uvažovala tehdy, pokud by šlo o krátký pobyt "šetříme na kauce na nájem, příjem nemáme vysoký".
Myslím, že když jsou dospělí a výdělečně činní, tak holt je to se vším všudy.
|
|
| Lída+2 |
|
(10.11.2024 19:36:29)
Přijde mi to tak akorát.
Kolegyně se synem na mamahotelu. Chce jen 1500 a teď ani to, syn zdrhnul z práce, někdy v červnu. A od té doby se válí doma. Nic nepomůže. A ještě vyžaduje stejky k večeři.
Na Moje, že buď si najde práci. Nebo ho mají vyhodit nechce slyšet.
Před tím 3x začal VŠ aniž by šel na jedinou zkoušku. Já jen valím oči cco je možné.
Záleží co s tím, pořád to můžeš dávat stranou a pak jim to nakonec dát.
Nám mladší syn splácí staré auto ( taky jsme v očích všech známých úplný krkavci). Ale manžel od začátku říkal, že jim to zase dáme. Až třeba budou potřebovat něco...třeba bydlení.
Jinak staršímu peru, jenže mi toho vozi maličko. Tak to neřeším.
Mladsmu jsem prala po třech letech samostatnosti, 3 měsíce, než koupili pračku pod umyvadlo. Výčitky měli oba.
Moje mamka jim říkala, že nám jeden čas taky prala, že to v určitém čase je normální.
|
| Federika |
|
(10.11.2024 20:38:04)
..."Kolegyně se synem na mamahotelu. Chce jen 1500 a teď ani to, syn zdrhnul z práce, někdy v červnu. A od té doby se válí doma. Nic nepomůže. A ještě vyžaduje stejky k večeři..."
Promiň, to je dobrá A stejky teda dělá?
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(10.11.2024 21:58:14)
Večeři bych mamankovi nevařila, natož stejky, jedině vařit na střídačku s mamánkem.
|
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 8:15:42)
Federiko, dělá stejky.
A nově živí jeho přítelkyni co se k nim nastěhovala taky i s kocourem.
Ján bych je vyhodila všechny.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 8:24:39)
Lído,
kdo chce kam...
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 8:43:36)
Federika,
zase máme věčný téma, jaká je chudinka.....
a jak je ta dnešní generace strašná.
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(10.11.2024 21:06:07)
Lído, tak to je síla. Pokud by syn nepracoval, jen se válel doma, tak bych mu nechystala žádnou večeři, natož stejky, to by si tak mohl zkusit vyžadovat...
|
|
| Markéta |
|
(10.11.2024 21:30:54)
Prosím tě, jakkoli rozumím tomu, že tě to dráždí, proč jí dáváš rady? Vyhazování dětí, i když dospělých, určitě není jednoduché. Dovedeš si to představit?
Normální jsou různé scénáře, já bych hlavně nechtěla bydlet s vydělávajícími dětmi a jejich partner, protože přispívání na provoz nemovitosti (protože 7 tisíc za dvě osoby rozhodně není nájemné) bývá jen jeden z problémů.
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 9:06:36)
Markéta , ona tady do nás už čtvrtý rok hustí co s ním má dělat....do všech. Čas od času se tu vrhneme na to, že by jsme ho vystěhovali, nebo mu dali termín do kdy musí odejít.
(hele jsou tam i nějaké ty drogy, pije docela dost)
Nejsem sama kdo to říká, shodli jsme se na tom všichni. Ono to sem nejde všechno popsat,ale ty se jednoho dne vzbudí a v baráku bude exekutor.
jednu VŠ, DRUHÁ VŠ, třetí VŠ, nikdy nešel ani k žádné zkoušce. A už to jede, kdyby byli na VŠ rodičáky, určitě by to dodělal...(na gymplu to bylo jako ta scéna z jednoho černobílého filmu: ...jak tam matička vyběhává ty známky" ...když on to má špatný jen, xx a on tu madurýtu jinak udělal"
A pak každá práce chvilku. Neměl na nic čas, tak s tím seknul.
A víš proč by to bylo pro všechny lepší, protože se to úplně hrozivě odrazilo na jejím zdravotním stavu. To by mě nikdy nenapadlo, jak taková psych. nepohoda může odrovnat zdravotně napříč organizmem člověka. A to během 5 let.
|
| Blanče |
|
(11.11.2024 9:21:04)
Lído tohle je situace zcela na pytel, ale v tomto případě jsem přesvědčená, že ve výsledku dělají synovi medvědí službu, alespoň to je má zkušenost. Pokud se dokáží zatnout, vyrazit ho z baráku a on si sáhne na dno, je mnohem větší šance (ale nemusí to nastat, bohužel, s tím, musí počítat dopředu), že se vzpamatuje. Mám v širší rodině člověka ke kterému cítím morální závazek ale mám už dnes přehledně jasno v tom, že nikdy nesmí jít za hranici ohrožení mě a mé rodiny. A že jsem si tím musela projít 25 let zpět a než se mi povedlo pochopit, že můžu mít i lepší koníčky, než dotovat někoho, kdo to bere jako samozřejmost a utopí další a další peníze. U vlastního dítěte to musí být děsivé, ale opravdu jsem přesvědčená, že pokud má mít šanci se postavit na vlastní nohy, musí najít tu sílu v sobě, nepomohou rodičovské berličky napořád.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:04:23)
Blanče, ano, je to medvědí služba.
A navíc za cenu vlastního zdraví a pohody.
Ale ono se na dálku snadno radí, z nezávislého odstupu je situace jasná, ovšem zainteresovaný člověk to nevidí, pro něj se ta situace vyvinula postupně a dávno propásl okamžik, kdy měl jednat.
|
|
|
| Markéta |
|
(11.11.2024 10:17:04)
No věřím, že vás otravuje, ale asi si dokáže představit, jak těžké je potomka z bytu vyhodit. Vůbec bych třeba nevěděla, jak to udělat.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 10:25:57)
Řešení je spousta.
Kdybych viděla, že syn se sám k jakémukoli řešení nemá, je mu to jedno, nechce s námi o tom mluvit a ještě si poroučí stejky ,rozhodně bych to dlouho nesnášela.
|
| Ropucha + 2 |
|
(11.11.2024 11:00:34)
Federiko, pravděpodobně bys nesnášela už mnohem dřívější pokusy udělat z maminky hadr.
Ale když rodiče včas nerozpoznají hranice, kde končí jejich povinnost vůči potomkovi a naopak začíná jeho vlastní zodpovědnost, je asi těžké z toho vystoupit, když jsou zabředlí takhle hluboko.
Možná je probere k radikální akci až opravdu nějaký průšvih.
|
|
| Markéta |
|
(11.11.2024 11:25:33)
Ani já bych to nechtěla snášet, ale nevím, jak se prakticky vyhazuje potomek s trvalým bydlištěm.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 12:02:26)
Markéto,
trvalé bydliště nehraje žádnou roli.
nepracuje, nestuduje, nemá zájem, je plnoletý. Ty se s ním můžeš zkusit dohodnout na pravidlech, pokud nadále bude všechno bojkotovat a nevyvine žádnou snahu, vyměnila bych klíče, zakázala bych mu vstup. Pokud bych se vstupu domáhal násilím, zavolala bych policii. Ty můžeš dospělému dítěti, schopnému se živit samo zakázat užívací právo.
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 12:37:09)
Federikao, jj takto jsme jí to radili.
Ono se to dá najít na netu jak a co.
A spíš poslední dobou z toho, že zdravotně je fakt odrovnaná.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 12:47:36)
lído, musí být pro ni strašně těžké už jen vyrovnat se s tím "jakého syna si to vychovala"... asi každá máma v tom pak vidí vlastní selhání, říká si, kde udělala chybu a situaci nakonec vnímá jako něco, co si zasloužila  a je fuk, že rozum říká něco jiného... a taky je v tom ten syndrom pomalu vařené žáby, strašně těžko se z toho vystupuje... nejspíš ho nevyhodí na ulici, ale může mu zrušit trvalý pobyt (malá ochrana před případnými exekutory) a především je třeba zaříznout servis... poskytovat služby jen do výše reciprocity... popravdě už to je sakra těžké...
|
| Muumi |
|
(11.11.2024 12:52:34)
Trvalý pobyt exekutora až tak moc nezajímá (jak píšeš - malá ochrana), toho zajímá, kde se ten člověk fakticky zdržuje a kde má svoje věci... Takže pokud tam fakticky bydlí, exekutor se bude zajímat:(. Pokud ale je zletilý, může se sám živit, tak tipuju, že jaksi nemá právní nárok tam pobývat, takže zbývá jenom ta "maličkost", čili ho vyhodit... Což je obtížné z důvodů, co píšeš.
Už jsem to tu asi psala, známá měla syna narkomana, co kradl, střídavě seděl, pak zas bydlel u ní doma, okrádal ji, nakonec ty zámky opravdu vyměnila a synáčka definitivně vyhodila. Ale až po spoustě let, ukradených peněz a téměř nervovém zhroucení. Vychovala ho řekla bych jako všichni ostatní. Jen se někde něco pokazilo. Musí to být dost hrozný...
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 13:14:13)
"nakonec ty zámky opravdu vyměnila a synáčka definitivně vyhodila. Ale až po spoustě let, ukradených peněz a téměř nervovém zhroucení."
chudák ženská ,
a blbý je, že okolí jí fakt dá najevo hlavně to, že chybu ve výchově udělala ona, takže za ten stav nějak může
|
|
|
| Federika |
|
(11.11.2024 13:01:18)
Rose, zrušení trvalého pobytu není žádná ochrana před exekutory.Ty zajímá, kde ten člověk pobývá.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 13:09:05)
fed, je to rada z adiktologie... je to minimálně o fous zlepšená vyjednávací pozice pro případné dohady s exekutorem... a taky jistá psychologická forma výhružky vůči potomkovi...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Blanče |
|
(10.11.2024 19:38:36)
7000 není nájem ale příspěvek na energie a provoz, je zcela pořádku. My teď teda táhneme dům sami, jedno dítě studuje v jiném městě, pracuje u toho. Dostává stejný příspěvek na studium na studium jako před deseti lety jeho bratr, ale bydlí tady "zadarmo". Od prázdnin tady bydlí ještě dcera s manželem a miminem, rekonstruují v naší vesnici a nabídka na zdarma bydlení na dva roky vzešla z naší strany.
|
|
| Rodinová |
|
(10.11.2024 19:56:40)
Podobne.
Dcera bydli v mem byte, hradi si naklady, ja jen prispek SVJ.
Studuje pri praci, az dostuduje, pokud tam zustane, a ja budu mirit do duchodu, zvazim najem.
Ale sama rika, ze nez najem, radeji hypoteku, uvidime situaci.
Syn jede jen po svem a jen za svy od konce studia.
|
|
| mabela | 
|
(10.11.2024 20:07:51)
3,5 tis na jednoho,když oba vydělávají je opravdu hodne směšná částka…
Mame oba dva potomky z bytu, stěhovaly se když jim bylo 19. Studují, pracuji a bydlí s kamarády v pronajatých bytech. Prispivame jim na bydlení, protože ještě chodi na VS. Připadá mi to naprosto normalni. bydlet s dospělým “dítětem” ve 3 pokojovem byte, už není moc únosné pro nikoho. Vůbec se nám nestýská, je to najednou naprostá pohoda…
|
|
| Silvie+dva kluci |
|
(10.11.2024 20:42:09)
Všem dekuju za příspěvky, reakce
Jinak je to určitě bydlení na dobu určitou. Pro spokojenost obou stran je to víc než nutné.
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(10.11.2024 22:21:24)
Nevidím důvod, proč by se vydělávající potomek neměl podílet na nákladech spojených s bydlením. Samozřejmě není nutné, aby to bylo tržní nájemné.
Alespoň si potomek zvykne, že se platí složenky.
A to platí, i když peníze rodiče nepotřebují. Znám případ, kdy ty peníze rodiče dítěti spořili a pak je dítěti dali.
|
|
| Fern |
|
(11.11.2024 1:26:01)
Vidim to uplne stejne jako ty, tvuj syn uz je dospely, svou ulohu jsi jako tofic splnila.
A proc bys mela sponzorovat bydleni cizi zenske? Dnes je pritelkyni syna,zitra byt nemusi.
Jen tedy nechapu tu spolecnou koupelnu, to bych nechtela ani jako rodic ani jako pritelkyne, pokud se da 2.koupelka pouzivat,jasne by jsem vymezila,ze tuhle budou pouzivat mladi.
7000 Kc,toje 3500 na jednoho, to je traparna vzhl.k dnesnim cenam a jejich platum, dala bych minim.8tis a kazdy tok zohlednila inflaci.
Apropo vy jste zajisteni jak na dobu,az budete potrebovat pecovatelku,az si sami neutrete zadek? Nekoho si zaplatit bude stat hodne penez,takze pri uvazovani o sponzoringu mladych bych vzala do uvahy i toto.
A co rikaji kamosi by mi bylo zcela u (_._),nemluve o tom,ze lidi toho nakecaj a skutecnost pak byva dost jina.
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 9:54:40)
"Apropo vy jste zajisteni jak na dobu,az budete potrebovat pecovatelku,az si sami neutrete zadek?"
Fern, tenhle dotaz nemá chybu, obzvlášť s tím vzletným francouzským úvodním slovem
|
| Fern |
|
(11.11.2024 11:54:43)
No ale nemuzes si vzit z toho jen to,co se ti libi preci; protoze s timto sdelenim velmi uzce souvisi sdeleni/veta,ktera ihned nasleduje za touto.
|
|
|
|
| apo-lena |
|
(11.11.2024 3:37:31)
Syn bydlí a jí doma. Přispívá 5000.
|
| Mi+3 |
|
(11.11.2024 7:48:56)
Moji synové taky bydlí doma, a přispívají 10000 každý, jako mamahotel to mají levné a doufám, že si toho váží, podnájem se stravou a nákupem základního vybavení bytu by je měsíčně stál mnohem víc. Pokud některé vydělávající děti bydlí za směšné ceny u rodičů musí mít kruté procitnutí po zařízení vlastní domácnosti.
Pokud si najdou normální partnerky tak předpokládám , že si najdou své bydlení. Já bych mačkání ve 3+1 velmi malých rozměrů nějak přežila, ale je to jen krajní řešení.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 8:03:40)
Já doma žádný jejich partnery nechci
Stačí mi přebohatě moje děti.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 8:12:21)
ano, mám ráda dceřina přítele, je moc fajn, příjemný, šikovný kluk... ale bydlet bych s ním prostě nechtěla
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 8:20:40)
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12,
syna přítelkyně mi taky sedla, příjemná šikovná holčina.
Někdy mám skoro pocit, že si ji ten náš snad ani nezaslouží.
A jeho starší bratr celé tři roky trne, že nám ho vrátí a my že ho nechceme.
(no je to sní těžký, pokud si někdo pamatuje scénu z básníku se stolem, sektor A4 a B2 a tam musí být to a to, tak si to představte v celém bytě, to trpí všichni)
Nám se do bytu nikdo nevejde a přes léto si můžou bydlet zase na zahradě.
|
|
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(11.11.2024 15:07:57)
Ty jo, to je slušná suma. Moje výdaje na domácnost jsou 11000 včetně hypo. Chtít po dítěti 10000, mám pocit že ho vykořisťuju
Bydlet u rodičů není to samé jako nájemní bydlení. Tomu snad rozumí každý, ne? Podle mě se to takhle srovnávat nedá.
|
| Fern |
|
(11.11.2024 23:28:06)
Ale tady to ma se vsim servisem a s jidlem az pod nos, ja bych se k takovemu vecnemu otroceni (nakupy,vyvarovani)neupsala ani za 50ku.
|
|
|
|
| Fern |
|
(11.11.2024 12:16:34)
To je smesny!
Ja uz bych vubec nechtela se zpetne dostat do kolecka,kdy denne resim co cele rodine furt denodenne kupovat k jidlu a uz vubec si to ani nechci predstavovat u dospeleho vydelavajiciho ditete-ze bych mu furt delala nakupci,kucharku, tohle bych ja nedelala ani za prispevek 50tis Kc.Takovy opruz by to pro me byl. Zas az tak by mi nevadilo prani,ale kdyby si chtel neco vyzehlit,musel by sam. A samozrejme by se dospele dite muselo sakra podilet na udrzbe domacnosti popr.domu.
Takze jsem moc a moc rada za to,jak jsme vychovali nase deti k samostatnosti a schopnosti se vic nez dobre sami o sebe a sve rodiny postarat a ted uz jen sklizime ovoce-a tohle by mel stat zohlednovat vydatnymi prispevky nam a podobnym rodicum,kteri statu vychovali a dali takove zdatne dan.poplatniky! A ne naopak vychovne zrusit a furt rozdavat jenom tem linym vsim!
|
|
|
| Dooly. | 
|
(11.11.2024 10:04:21)
Vidím to úplně stejně jako ty.
Mým motem je, že dobrá výchova je ta, kt vychova dospělého schopného se o sebe postarat
Jakékoliv budování závislosti ( ať již finanční či jiné) vidím jako nezadouci
Pozor - nezamenovat s občasnou pomoci, kt je v rodině samozrejma
|
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(11.11.2024 14:44:04)
Tady se mi do mého náhledu na věc nejvíce vkrádá ta přítelkyně. Hodně by záleželo na tom, jak si vztah stojí, jestli je to vážné a dítě i rodina už počítá s tím, že to je ta životní partnerka, jen se ještě nevzali...plánují bydlení, ale i rodinu atd.
Pokud by to byla "jen" přítelkyně, pak bych neviděla nejmenší důvod proč dotovat její bydlení, jen proto, že chodí s mým dítětem.
Velký vliv má také informace, že ty peníze "nepotřebujete", tj. bydlení dítěte u vás není na váš ekonomický úkor a můžete si dovolit ho v této době podporovat "jen" na úkor své životní úrovně.
U svého dítěte samotného bych peníze nechtěla, pokud bych opravdu věděla, že spoří na bydlení. U nás se tyhle věci hodně řeší a mluvíme o nich, takže bych třeba každoročně znala částku, která se podařila dát stranou a viděla, že se dítě fakt snaží jít za svým cílem atd. Pokud by dítě bylo méně spořivé a potřebovalo s tím trochu pomoci, pak bych peníze chtěla a dávala je stranou a pak je dítěti dala v době pořizování toho bydlení, aby se nerozkutálely třeba na dovolené, herní počítače a další "nutné" výdaje mládí
|
| Fern |
|
(11.11.2024 15:16:18)
Dost ponizujici pro dospele dite,aby ti muselo skladat ucty,nemyslis?
najem a uspory jsou 2 veci, kazdy dospelak by mel byt schopen si na sve zivobyti vydelat a samozrejme vytvaret rezervu; az si bude porizovat dite bydleni,tak bude jen na mne,kolik a jestli mu na to pridam bez toho,aby mi kazdy rok hlasil stav sveho uctu,doba starani se a napravovani uz preci davno pominula cos zanedbavala x desitek let ted honem fakt nenapravis!
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(11.11.2024 15:31:13)
Fern, ale tohle má přece každý jinak. I řada manželů jede každý "na svoje". My to máme doma tak, že tahle témata nejsou tabu, třeba kolik kdo vydělává, na co jsou které peníze určené, kolik je rezerva atd.
A za sebe beru jako normální debatu s dospělým, ale v životě začínajícím dítětem na tohle téma. Mami budeme tu s partnerem bydlet a chceme něco svýho, máme tyhle příjmy a tyhle cíle, potřebujeme tolik naspořit, tolik si budeme brát hypo. Ok my s tátou chceme/nechceme přispět, budete/nebudete přispívat zatím na společné bydlení atd. Prostě každý podle svého gusta. Naopak by mi přišlo divný hrát si na verzi kolik mám asi chtít příspěvek, mladí něco zmínili, že chtějí svoje bydlení, ale nic mi do toho není, ale má u nás bydlet dítěte partner a za kolik vlastně... takhle to nemám, otevřená debata není snad ponižující pro nikoho a pořízení vlastního bydlení zejména v Praze a okolí holt vyžaduje zapojení více generací.
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 15:33:21)
"U svého dítěte samotného bych peníze nechtěla, pokud bych opravdu věděla, že spoří na bydlení."
Janinko, připravila bys ho o pocit "stojím na svých nohou, umím se o sebe postarat výhradně sám", a ten je velmi cenný.
Další level po něm je "umím se o sebe postarat výhradně sám, a navíc pro někoho něco nezištně udělám (pro rodiče, souseda, neziskovku)". Ten pocit je k nezaplacení a je to důležitá součást zrání osobnosti.
Není dobré do toho procesu vstupovat se svými "dobrými úmysly".
1) Garsonka, kterou si splácím já sám.
2) garsonka, kterou mi pomáhají zaplatit moji rodiče. To jsou dva odlišné pojmy. Pomoc potřebují handicapovaní, lidé zkoušení osudem, ale nech zdravé, silné, mladé lidi, ať si za svoje aktiva bojují sami.
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(11.11.2024 15:38:54)
Čumčo já se do debaty "dali jsme dětem vzdělání" a ostatní je na nich pouštět nechci ... tohle má každý jinak a nevnímám jako špatné nebo škodlivé, že rodiče dětem finančně pomohou s pořízením bydlení, pokud mohou. Mimochodem co jiného, než pomoc rodičů je, že nechají pár u sebe bydlet, aby nemuseli platit nájem a mohli spořit na bydlení. Postarám se sama, by znamenalo spoříme, ale bydlíme v nájmu.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.11.2024 15:45:54)
Na nějaký pocity o vlastních nohou většina lidí kašle. Proč dávat peníze za nájem cizím lidem pro pocity.
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.11.2024 15:41:30)
Nevím, kde jsi na tyhle fráze přišla. Zní to jako z knihy, ale každej to tak nemá.
|
|
| Buřt |
|
(11.11.2024 15:43:22)
Teoreticky s tebou, Čumčo, souhlasím, ale v současné době se pro mladé to bydlení stává více a více nedostupné, asi bych se k nějaké podpoře - pokud možno -taky klaněla.
Ale nechtěla bych, aby mi někdo skládal účty, spíš asi pocitově, kdyby si mladej žil na vyšší noze, neostýchala bych se mu příspěvěk na domácnost zvýšit, naopak, pokud bych viděla, že fakt myslí na budoucnost, šrtří, investuje, asi bych toho po něm moc nechtěla.
|
| Buřt |
|
(11.11.2024 15:45:19)
Ještě bych podotkla k tématu, že to bydlení je dneska tak nedostupný, že hodně mladých vyznává názor, že nemá cenu se o vlastní byt či dům ani pokoušet a počítají s tím, že budou prostě v nájmu, a pěníze si radši užijou, procestujou a tak.
Což je asi validní přístup, ale s nastavením generace jejich rodičů se často docela míjí.
|
| byvala radka |
|
(12.11.2024 11:38:27)
Akorat ze dneska uz je problem i ten najem, take zacina byt financne nedostupny
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 15:53:35)
Buřte, vždyť můžeš přispět mladé rodině, až si ji založí, a budou chtít třeba z garsonky/z nájmu do vlastního, většího
Lidi si obecně toho, co od někoho dostali, moc neváží
|
| Janinka a dvě princezny |
|
(11.11.2024 16:00:28)
Čumčo prosimtě nenapadlo mě, že dva miliony na základ hypotéky znamená, že si toho dítě nebude vážit, když dalších šest musí splatit samo
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 16:17:09)
Janinko, to ukáže čas...
Já si dovolím dopustit se názoru, jelikož jsem od 21 let byla plátcem 100% hypotéky, a cca od 23 let jsem pomáhala starat se o imobilní babičku. Takže ten pocit "stojím jen a jen na svých nohou" znám, a ten pocit "neváhám pomáhat v rodině nebo neziskovce" znám taky.
Studovala jsem taky za svoje - dálkově a při práci.
To je potom jiné vidění světa.
A chápu, že ty, co jim bylo a je pomáháno neustále, to dráždí.
|
| Buřt |
|
(11.11.2024 16:20:06)
Čumčo, jo, ale dneska ti nikdo v 21 stoprocentní hypotéku nedá.
Prostě ne.
Budeš mít co dělat, aby ti jí dali v 35 a musíš mít solidní základ v cashi.
Ta doba se fakt změnila.
Já jsem taky stála na vlastních nohou, ale budu-li k sobě upřímná - kdybychom s manželem začínali dnes, tak na vlastní RD mít nebudeme.
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 16:29:34)
já vím, že ne, Buřte, dostaneš 100% hypotéku, ale musíš ručit jinou nemovitostí, já reálie znám...
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 16:26:15)
"A chápu, že ty, co jim bylo a je pomáháno neustále, to dráždí."
no a někdy to holt dráždí ty druhé, že jim nebylo naděleno...
|
|
| jak |
|
(11.11.2024 16:50:50)
Cumco, proč by je to dráždilo.
|
| jak |
|
(11.11.2024 16:55:14)
Obecně nechápu ty názory, že dětem se nemá pomoci. Když to jde, děti jsou rozumné, proč ne. Komu jinému.
|
| Tinúviel | 
|
(11.11.2024 18:28:08)
Ja by som si teda želala vychovať deti tak, aby im po dvadsiatke (!) "nepokazila charakter" finančná výpomoc od rodičov.
A vôbec si neviem predstaviť, že by si to moji rodičia v tom veku mysleli o mne.
Najviac súzniem so Starou Husou - na časovo ohraničenú dobu by som chcela len podiel na nákladoch, ak by to malo byť dlhodobejšie, tak symbolické nájomné.
A to som od rodičov žiadny významný finančný základ nedostala (v čase, keď som sa osamostatnila, mali ešte ďalšie študujúce deti vrátane školopovinných), len práve to teplo domova a vedomie, že keď sa budem potrebovať u nich utáboriť na preklenutie nejakého sťahovania, tak sa nebudú cítiť vykorisťovaní.
Ja som na oplátku dbala na to, aby som ich naozaj nezneužívala a prispievala som im dobrovoľne.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(11.11.2024 19:04:26)
Já bych si klidně pomoct nechala, ale naši neměli z čeho a navíc máma všechno podmiňovala neskutečnou buzerací (dokud u mě bydlíš, budeš mě na slovo poslouchat) i když jsem dávala na domácnost třetinu výplaty a zastávala jsem povinnosti druhého dospělého v domácnosti, včetně třeba chození k lékaři s mladší sestrou, vikendoveho nákupu apod.
Ve spolubydleni s MM jsem měla samozřejmě taky povinnosti, ale mnohem míň a hlavně jsme byli rovnoprávní. Stejně jsem se ségrou pomáhala i potom.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(11.11.2024 19:06:51)
Dětem pomáháme tak nějak průběžně, jak je potřeba.
|
|
|
|
| K_at |
|
(11.11.2024 18:30:37)
Jak, myslím, že pokud ty možnosti jsou, a děti jsou rozumné - jak píšeš - a je možné pomocí VŠEM potomkům +- podobně, tak jistě ano.
Ale důležité asi je, aby to děti vnímaly jako něco navíc. Něco co vůbec není samozřejmé.
Protože dost lidí jde životem s tím, jak všechno bombasticky zvládli a potom člověk zjistí, že babičky fungují, rodiče platí, mladí se vezou. To je potom na přes hubu.
|
| jak |
|
(11.11.2024 18:59:46)
Jo Kat. Ale ty názory, jak si děti neváží, jsou zcestne...
|
| K_at |
|
(11.11.2024 19:32:07)
Jak, někteří si ale opravdu leckdy neváží. Prostě typy osobností, plus třeba něco výchova.
To je vždycky otázka do pranice.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(11.11.2024 19:43:24)
No myslím, že případný byt od rodičů už nijak neovlivní, zda váží nebo ne
To už rodič ví v té době dávno
A je jen na něm, jak se pak rozhodne...
Jinak my to máme snadné, děti odjakživa ví, že jim k bydlení ani jiným hmotným statkům nepomůžeme - nemáme na to
A taky ví, že ani dědictví nebude stát za pozornost
|
|
|
|
| Lída+2 |
|
(11.11.2024 19:09:46)
Kat, asi u nás můžu být zatim v klidu. Synové naštěstí nic neberou jako samozřejmost.
Mladšímu jsme půjčování na tři kauce na nájem před lety a splatit to velmi rychle. Do 1/4 roku.
Starší zase poprosil pro změnu o půjčku na lednici.3x se umisťovat zda to nevadí.
Hned se oba ptají jen co se tu objeví co se dělá.
Ja jsem je teď víc opečovávala oba poslední dobou, oba si mě různě dobírali. Ale v dobrém.
Manžel během, měsíce stěhoval oba na dvě různá místa. Měli toho oba plný brejle. Paradoxně mladší má víc zkušeností se zařizování elektřiny a podobně. Protože už bydlí na druhém místě po 4 letech.
|
| jak |
|
(11.11.2024 19:16:54)
Ja v létě koupila být v Praze a syn tam bydlí, chodí do školy, pracuje . Je vděčný, bydlí za náklady a vážně si uvědomuje, že má lehčí život.
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 9:30:11)
"dost lidí jde životem s tím, jak všechno bombasticky zvládli a potom člověk zjistí, že babičky fungují, rodiče platí, mladí se vezou. To je potom na přes hubu"
Kat, ano ano 
|
| Buřt |
|
(12.11.2024 9:36:37)
Na přes hubu je teda dost vulgární výraz.
Kat, upřímně, takřka každej člověk má tendenci u svých úspěchyů své zásluhy zveličovat a u svých neúspěchů své přičinění snižovat.
Fakt jste všechny k sobě tak tvrdě upřímné? Uvědomujete si, že jste třeba také měly velkou podporu v hlídání, že jste třeba zdědily dům či byt, že váš manžel vydělá hodně peněz, takže jste v pohodě?
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 9:46:45)
Buřte, ano, možná jsem to měla zkopírovat bez té poslední lidové věty, aby zbytečně neodváděla od podstaty.
A k tvému dotazu - ano, já konkrétně se mám dobře proto, že ačkoliv jsem nic hmotného nezdědila a nedostala, ačkoliv mi nikdo nedělal zdarma chůvu k dětem, dokázali jsme si s mužem společnými silami poradit.
A ano, on umí vydělat peníze (plus umí spoustu dalších věcí) a já umím také různé věci. A především máme stejný pohled na to, v čem a jak jsme spokojení.
|
| jak |
|
(12.11.2024 10:09:52)
Ropuchou, to, že ti nikdo nedělal zdarma chůvu k dětem, to je co? Promiň, ale to je ošklivé kopnutí vůči všem fungujícím prarodičům.
|
| jak |
|
(12.11.2024 10:17:19)
A ano, sounáležitost je nejvíc...fungující a vstřícná rodina.
|
| Buřt |
|
(12.11.2024 10:26:17)
Ano, s tím souhlasím, sounáležitost v rodině je moc důležitá a z ní vychází ten pocit podpory. Kdyby bylo nejhůř, jsou tu.
Kat ale narážela na běžný život, hlídání, finanční podpora, atd. Chtěla jsem jen podotknout, že lidi obvykle své zásluhy zveličují, toť vše, a vidí tu podporu, co mají ostatní, ale tu co mají oni, tu už nevidí.
Pokud jsou prarodiče hodně aktivní a nápomocní, je to často přijímáno automaticky, a ti lidi to nevidí jako nějakou výhodu, neuvědomují si, že to ostatní tak třeba nemají.
Nebo naopak, máš pocit, že umíš skvěle hospodařit i s běžnými příjmy, ale už tak nějak pomineš, že bydlíš v domku po babičce, za který by někdo jiný vysolil v Praze třeba klidně 15 milionů. Atd.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 10:36:13)
Buřte, ano, Kat to napsala razantně, ale je to tak, že ta rodinná pomoc je často braná za samozřejmost.
A někomu zní nehezky, když píši o pečovatelství zdarma, že snad to znevažuje vřelé rodinné vztahy. Ale ona to JE velmi zásadní služba, kterou si člověk jinak musí zaplatit (nebo odpracovat sám).
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 10:45:20)
Ropucho, ja se tedy priznam, ze moc nechapu o cem tu ted, my dospele zrale zeny, diskutujeme. Monty babicka rikala `On ti nikdo nesliboval, ze zivot bude spravedlivy`. To tedy rikam dceri, kdyz ma `Het is niet eerlijk.` Ted uz si odpovi, sama sobe.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 10:53:42)
Jerry, no my zralé ženy teď možná přemýšlíme o tom, jaké chceme být matky dospělých dětí, babičky, tchyně...
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.11.2024 10:55:54)
já dětem vždycky říkám "jo, holčičko (chlapečku), život nejni péříčko" a k tomu "jo, svět je krutej a nespravedlivej, se stim smiř"
|
| Federika |
|
(12.11.2024 10:57:23)
To já říkám:
"Život je krásnej, jen si ho takovej musíš udělat. A je to docela dřina"
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 10:58:50)
Federiko, to je pozitivnejsi.
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2024 12:21:09)
Federiko, to já synovi zase říkám, že život mu nabízí spoustu možností a je na něm, jak je využije, jaký si to udělá a co pro to bude ochotný udělat. Že když něco opravdu chce a jde si za tím, tak je možné skoro všechno.
|
| Federika |
|
(12.11.2024 12:59:19)
TaJ,
to je vlastně to samý
Jen já to říkám stručnějš.
|
|
|
|
| jak |
|
(12.11.2024 11:10:48)
Rose, já říkám, že život je boj.
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 10:18:07)
Jak, a co je to "fungující prarodič"?
Kde to vzniklo, že prarodič by měl být "fungující"?
A "nefungující" prarodič je špatný? Nějak závadný?
Tuším, že v české tradici se tím myslí vykrývat automaticky péči o děti ve chvílích, kdy rodiče nemohou nebo nechtějí. A já se s tím neztotožňuji. Prarodič není automatická pomocná síla, nevidím to tak.
Pokud to někdo dělá dobrovolně, protože chce a může, ok, je to jeho rozhodnutí. Ale je to úplně stejná služba dětem jako třeba to darování bytu. Veliká věc zdarma.
|
| Federika |
|
(12.11.2024 10:23:26)
No teda doufám,že nikdo nebude jednou ode mě očekávat, že budu "fungující" prarodič
Já jsem měla oba prarodiče hodně daleko, s tchyní jsme se viděla dvakrát ročně, děti nikdy nehlídala, an nebylo jak.
A moji rodiči byli a jsou "fungující" prarodiče, ale v tom smyslu, že mají zájem, ptají se, mluví s dětmi, o prázdninách tam někdy pár dní byly.Ale nikdy jsem je jinak svými dětmi neúkolovala. Když jsme přijeli, dětem i nám se věnovali.
|
| Stará husa |
|
(12.11.2024 10:32:19)
Já jsem tedy měla opravdu fungující prarodiče. Mě osobně vychovávala babička od mých 3 měsíců, kdy šla maminka do práce. Dělala to dobrovolně a ráda. Moje děti zase často hlídali moji rodiče a rodiče BM, nebýt jich, tak bych vůbec nemohla chodit do práce nejméně do 12 let dcery, protože děti byly co 14 dní nemocné. Střídali jsme se v péči o ně, nejdřív já pár dní OČR, potom na doléčení prarodiče. O prázdninách děti byly vždy o pracovních dnech u tchánů, měli domek se zahradou. O děti se vždy zajímali, i když byly náhodou zdravé, milovali je, vnoučata byla jejich smyslem života. Zároveň byli z péče o ně i hodně vyčerpaní, Nikdy jim nepřestanu být vděčná za to, co pro nás a pro děti udělali.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 10:51:04)
Huso, mě dali rodiče do jeslí, přestože v domácnosti byli prarodiče, kteří by se o mě hypoteticky mohli starat.
Já jako dítě bych jednoznačně chtěla být doma s prarodiči, jesle jsem nenáviděla, stejně jako potom školku.
Ale rozumím tomu rozhodnutí. Rodiče nechtěli naložit na bedra prarodičů péči o batole, brali jako vlastní starost zajistit péči o děti, které si dobrovolně pořídili. Měla se mnou zůstat doma máma, což z nějakého důvodu neudělala, ale že to nehodila na babičku, to považuji za správné.
|
| Stará husa |
|
(12.11.2024 10:58:13)
Ropucho, moje babička s námi bydlela. Byl to vlastně její byt, táta se tam po svatbě přistěhoval. Maminka mu řekla, že si ho vezme pouze za předpokladu, že s nimi bude babička navždy žít, což táta akceptoval a babičku měl moc rád. Maminka s tátou chodili do práce a vydělávali peníze, babička se jim starala o domácnost. Svůj důchod žádný neměla (nebo tak malý, že o tom ani nevím). Když jsem se narodila, byla mateřská pouze 3 měsíce, takže by maminka musela zůstat v domácnosti, ale táta by nás všechny neuživil. Musela jít do práce a babička se automaticky a úplně dobrovolně a ráda starala o mě.
|
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 11:02:01)
Ropucho,
My jsem taky, jako deti bydleli daleko od prarodicu, sice do vzdalenosti 50 km, uz to bylo dal. Kdyz o tom premyslim zpetne, tak to byla od mamky, cilena volba, podle mne nechtela, aby ji nekdo kecal do zivota. Idkyz jsme s prarodici meli hezke vztahy a podporovali jsme se.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 11:05:59)
Jerry, já myslím, že mě děti také prokouknou, že jsem se usadila daleko od původní rodiny (i od manželovy) záměrně
Ale oni jsou vděční za místo, které jsme si k životu vybrali, jinde by vyrůstat nechtěli.
|
| Stará husa |
|
(12.11.2024 11:18:24)
Ropucho, já jsem zase nikdy nechtěla bydlet jinde, než v našem městě blízko rodičů. Jsem jedináček, rodiče na mě byli hodně fixovaní a já na ně. Na druhou stranu mi rodiče nikdy do ničeho nemluvili, dělala jsem si, co jsem chtěla a jak jsem to chtěla. Zároveň jsem ale asi nikdy neudělala nic závažného, co by bylo proti přesvědčení rodičů.
|
|
|
|
| Tinúviel |
|
(12.11.2024 14:16:47)
Ropucho, úprimne, mne tie jasle ako dobré riešenie nepripadajú. Ja ako babička by som určite dosť nástojčivo navrhovala, že sa postarám (teda dúfam, že na to v tom čase ešte budem mať fyzické a psychické sily).
A ak by si to vyžadovalo prehltnúť svoj názor na dcéruškin karierizmus, tak by som ho prehltla (a kopala do členku manžela, aby ho prehltol aj on ).
A som si dosť istá, že moja mamka a babička by to vnímali podobne.
Aj v pozícii tej dcéry by som radšej zniesla nejaký rozhovor na tému, či je naozaj nutné, aby som pracovala (jednorazový, zase chápem, že mať to na tanieri každý deň by bolo neúnosné).
Chápem, že vtedy bol pohľad na kolektívnu výchovu iný, ale v našej (aj širšej) rodine bol aj v minulosti skôr podozrievavý.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 19:55:36)
Tinúviel, jesle rozhodně nebyly dobré řešení. Bylo to zvěrstvo, dvouleté dítě nepatří do kolektivního zařízení, obzvlášť nemá-li na to povahu.
Ale doba byla taková a maminka, ač jinak vysoce inteligentní osoba, se v tomto nechala "zblbnout".
Že není fér svěřit dítě do celodenní péče prarodičů, v tom s jejím úsudkem souhlasím.
Proč se mnou nechtěla trávit dny ona sama, to je jiná otázka.
|
| Blanče |
|
(13.11.2024 1:07:54)
Ropucho ale i tohle asi záleží na nastavení člověka a na vzájemných vztazích, ne? Já vím, že jsem cvok, kterého baví milion věcí a všechny je za život prostě stihnout nemůžu. S vnoučaty jsem děsně ráda a nabíjí mně, nikoli unavují. Takže kdyby mi dnes mladí řekli, jestli budu babička na plný úvazek (děti jsou 5,4 a 2x2, dvouměsíční mimino nepočítám), budu asi hodně přemýšlet nad neziskovkou, ale práci, která mne živí, bych opustila okamžitě. Ale zase - zahlásila jsem, že děti chci, co to jde a nebojím se říct, že tenhle víkend to nejde, protože máme jiný program nebo jsem totálně mrtvá, že do Prahy beru 2 starší děti, že tentokrát tu budou spát jen dva starší, protože mám večer práci a nemám čas na uspávání. Protože pracuji, tak do odmítnutí nepatří situace porodu sourozence, to je nouzovka, ale program "rodiče chtějí pařit nebo pracovat". Mám štěstí, že mladí asi nemají problém s mými výchovnými postupy, u nás platí naše pravidla (jsem přísnější, než rodiče v chování dětí, benevolentnější v jídle, dělání kravin a "dospěláckých věcí"), na druhou stranu by mne nenapadlo dělat něco rodičům za zády nebo jít jakkoli proti nim. No a dědovi jdeme optimálně říct dobrou noc a pak o nich pokud ho nevzbudí chůvička, kterou mám u postele, neví ani když spí. Protože to má jinak a když hodinu hlídá jeden nebo dva kousky je z toho ztahaný jako z celodenního dělání dřeva.
|
| Ropucha + 2 |
|
(13.11.2024 10:20:07)
Blanče, ale jistě, při oboustranné shodě může fungovat cokoliv.
Já píši jen to, že zcela rozumím přístupu, kdy rodiče nechtějí dát dítě do každodenní péče prarodičů, z jakéhokoliv důvodu, protože prarodiče nejsou žádná automatická pomocná síla, není to ani nárok, ani povinnost.
|
|
|
|
|
|
|
|
| jak |
|
(12.11.2024 10:23:56)
Nevzniklo, ale podáváš to povýšeně, stylem hlídání zdarma. Proč....copak se hlídání, případná nemovitost, vylučují s fungující rodinou, kde se mají rádi?
|
|
| Muumi |
|
(12.11.2024 11:06:45)
Já bych za fungující babičku považovala takovou, u které by i malé děti pochopily, že to je jejich babička a která by jim aspoň náznakem projevila nějakou náklonnost. Když přijede na návštěvu cizí paní, co celou dobu sedí u stolu a dětem řekne při příjezdu a odjezdu ahoj, tak to pak dopadne tak, že se mnou děti hádaly, že přece "tamta paní" není žádná jejich babička, to je babička "těch holčiček od tety". Bylo mi to nejdřív líto, pak jsem to vzdala, že to je zbytečný žebrání o pozornost a jinak to nebude, když není vůle. O hlídání bych nestála, o zájem jo.
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 11:10:56)
Muumie, to je hrozne smutny.
|
| Muumi |
|
(12.11.2024 11:19:32)
Jerry, ono se to "vyřešilo" tak, že moji rodiče jsou rozvedení a táta se znovu oženil. A malé holky začaly jeho ženu spontánně oslovovat "babičko", protože se prostě jako babička chová. Takže si to přebraly v hlavě takhle a babičky mají opět dvě. Ten nezájem vlastní babičky nechápu, ale ona to zřejmě brala jako zájem, přijela přece na tu návštěvu a měla splněno... Každopádně já to beru jako lekci pro sebe, aby mě v životě nenapadlo dělat takovéhle rozdíly mezi jednotlivými dětmi a případnými budoucími vnoučaty.
|
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.11.2024 10:14:29)
buřte, tak jasně, na druhou stranu chápu jak to kat myslí
já třeba taky můžu napsat, že jsme od nikoho nic nedostali, všechny příbuzné jsme měli minimálně po 100 km daleko, takže nějaké hlídání nepřicházelo v úvahu, nikdy jsme nic nedědili (a dědit nic nebudeme - když tak spíš starosti)...
na druhou stranu vždycky jsem si uvědomovala, jak velkou podporu mám ve své rodině... celoživotně jsem silně vnímala tu záchrannou síť, co mám pod sebou, tu jistotu v zádech... vždycky jsem věděla, že kdyby něco, mám lidi, co pomohou... to pro mne znamenalo vždycky mnohem víc, než třeba darovaný byt... udržování blízkých vztahů s rodinou nám sice hodně vzalo (spousta víkendů, kdy by člověk byl raději doma, ale jede těch 120 km, aby spal na mizerném gauči ), ale mnohem víc dalo - děti vnímají dědu, babičku, tetu, prastrýce jako blízkou rodinu, dokud byly malé, brali si je mí rodiče o prázdninách na nějaký ten týden, případně mezi svátky o vánocích...
od doby, co už není maminka, cítím, že ta síť je pryč a musím říct, že jak jsem stará, tak mi ten pocit často chybí... táta je skvělý (kdyby mi někdo řekl před 30 lety, jak moc skvělý bude, nevěřila bych), ale je spíš už v té pozici, kdy se ty role obrátí a já mám po cit zodpovědnosti vůči němu... vím, že kdyby něco, snažil by se mi pomoci, hodně mě podpořil i když jsem byla v háji kvůli synovi, ale je to prostě jiné...
no základ, který jsem tím chtěla říct - podpora rodiny se fakt nepočítá v darovaných nemovitostech nebo počtu odhlídaných hodin
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 10:26:31)
Rose, přesně tak.
Mohla bych to od tebe klidně opsat.
Prarodiče na druhém konci republiky byli pro děti vždycky důležití milující lidé, prostě rodina.
Vídali se pravidelně, stihli spoustu společných zážitků, v případě vážných karambolů jsme tu všichni vzájemně pro sebe.
Děti si s babičkou stále volají, jezdí za ní, i když jsou dávno dospělí, mají blízký vztah.
Nebylo třeba odpracovat si to "fungováním" na denní bázi.
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 10:30:56)
Syn meli jedny prarodice po smrti a druhe 1000 km daleko. Kdyby bydleli bliz tak s nimi mel uricte blizsi kontakt. Mozna by ho pravidelne hlidali atd. To, ze jsme to zvladli bez hlidani nebyla zadna prednost, ale proste to jinak neslo.
|
| Federika |
|
(12.11.2024 10:32:21)
Tak-to se přiznám, že bych faaaakt strašně nerada, aby rodiče mého manžela hlídali naše děti
Takže se vlastně docela hodilo, že bydleli 700 km od nás.
|
| jak |
|
(12.11.2024 10:34:29)
A třeba by si cestu našli,Federico, rodiče tvého muze a děti.
|
| Federika |
|
(12.11.2024 10:45:28)
Jak, oni jo, já ne
Měli na výchovu a vůbec na všechno jiné názory, absolutně.
Stačí mi, že musím mít doma plod jejich výchovy, celoživotně
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 11:01:11)
"Stačí mi, že musím mít doma plod jejich výchovy, celoživotně"
Federiko, a pozor na to, s přibývajícím věkem vliv původní rodiny vyplouvá na povrch
Já mám k tchyni vztah rezervovaný, ale děti jsem nechávala, ať si vztahy vytvoří po svém a podle všeho se to vyvynulo dobře, nedělají mezi babičkami rozdíly, udržují vřelé kontakty s oběma.
Jsem s tím spokojená.
|
| Federika |
|
(12.11.2024 11:11:58)
Ježiši, Ropucho, kdybys věděla, jak strašně si to uvědomuju!! Den co den!!
Zrovna jsem včera jsem stála v kuchyni a říkala si, jestli i teda moje děti budou taky tak celoživotně postižené, mou výchovou, mými názory, mým postojem, fungováním rodiny...
Strašně tuhle zodpovědnost nesnáším. A určitě to tak bude, protože já si občas říkám, že přece není možný, že ta část života (u manžela,pravda, do nějakých 28 let), když ho formovala jeho rodina, máma, se projevuje celý jeho život a čím dá víc. A mně pak ujíždějí věci jako:" Jestli to jste byli zvyklí dma dělat to a to, tak zapomeň, je to příšerný, takhle to my doma mít nebudeme!!"
|
| Buřt |
|
(12.11.2024 11:12:58)
Fed, a co má za tak strašné návyky?
|
| Federika |
|
(12.11.2024 11:14:33)
Buřte, to bych tady vypisovala do noci
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 11:16:04)
Federiko, k tomu tě mohu jen ujistit, že nejsi sama Mají to doma mnohé vrstevnice
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 11:22:20)
Rozhodne v tom nejste sami. MM je o 11 starsi a vyrostl v male Frieske vesnici v tradicni rodine se ctyrmi sourozenci v nedeli 2x do kostela atd. Ja v Praze v panelaku. Mame se radi, ale mam to doma na furt.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 11:31:47)
Jerry, my jsme kupodivu vyrostli v hodně podobných českých domácnostech, mužova rodina jsou ze všech stran velmi inteligentní, schopní, kultivovaní lidé. Ale také všichni velmi svérázní a na mé straně totéž, samé individuality, které potřebují mít věci po svém
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2024 15:07:56)
My jsme vyrostli ve stejném městě, ale v tak odlišném prostředí, jako z jiné planety. Společné máme jen to, že naši otcové byli velmi sečtělí a inteligentní dělníci v místní obří Kolbence a matky byly pracující inteligence. Jinak zvyky, zájmy, názory, výchova, hospodaření, vaření, jídelníček, všechno každý z domova úplně obráceně. Ale při prvních setkáních jsme my dva osobně měli stejné nazory.
Sladili jsme se i v soužití, manžela jsem naučila jíst i tláču s cibulí, syrečky a polívky
|
| Beat |
|
(12.11.2024 15:09:26)
Inko, tvoje porodní historka je
|
|
|
|
| Federika |
|
(12.11.2024 11:39:17)
Můj manžel je jen o tři roky starší, ale vyrůstal jinde, v jiné zemi, jiný přístup, taky , pořád kostel, děti poslouchaly ve všem mámu, chodily spát snad už v šest večer , vstávaly za kuropění...Táta doma nic neřešil,když se něco rozbilo, kapalo, postavil pod to kýbl...
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2024 11:55:59)
Manžela jsem uchvátila v 17, tak žádný odlišný návyky nemá. Všechno se mu u nás líbilo.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 10:41:58)
Federiko, mně to také vyhovovalo tak, jak to bylo.
Mám to tak na všechny strany, k dětem, rodičům, prarodičům... Každá generace má svůj životní styl, své soukromí, nemusí si vzájemně hledět do talíře, což neznamená, že se nemohou mít rádi a setkávat se a užívat si to, co je spojuje.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.11.2024 10:42:34)
tak tchýně taky naše děti nikdy nehlídala... ona si to vybrala na dětech manželových sourozenců, když jsme měli děti my, už se na hlídání necítila, teď spíš občas děti hlídají babičku, když jsme u ní a jedeme ještě něco nakoupit nebo zařídit (aby nezačala vařit, nešla nakoupit nebo tak podobně)
|
| jak |
|
(12.11.2024 10:47:30)
Moje ex tchyne taky nikdy nehlidala. Moji rodiče často, chtěli být s dětmi. Teď je velký dospělý a často za nimi chodí, v létě jeli s dědou, bráchou a strejdou na jachtu a tak. Ty vztahy jsou pěkné a nenucené. Asi i tím, že bydlíme všichni v okruhu 10 km.
|
|
|
| Stará husa |
|
(12.11.2024 10:47:28)
Federiko, já jsem měla k rodičům mého BM blízký vztah, milovala jsem je jako své druhé rodiče, a oni měli rádi mě. Babička se dětem hodně věnovala, vymyslela pro ně hry, malování, vystřihování, modelování, origami. Starala se o jejich morčata, když je BM nechtěl mít doma. Vařila jim zdravá jídla, pekla buchty. Tchan sice do pozdního věku pracoval, ale ve volném čase s nimi chodil na procházky, vozil je na výlety a jakožto lékař se o ně staral, když byli nemocní. Neexistovala žádná oblast, kde bychom měli odlišné názory, souhlasila jsem se vším, co s dětmi dělali.
Po mém rozvodu se ode mě neodstřihli, naopak tchyně řekla, že je na mojí straně a stále mě zvala na obědy, návštěvy o svátcích, dávali jsme si dárky k narozeninám a a Vánocům. Děti dědečka a babičku milovaly, jezdily k nim i v dospělosti nejméně jednou týdně, volali si.
Když zemřeli, želela jsem jich jako svých vlastních rodičů a ráda na ně vzpomínám i dnes a stýská se mi po nich.
|
| Federika |
|
(12.11.2024 10:49:58)
Huso,
tak to je hezký
Já se s nimi viděla tak dvakrát ročně, občas telefonovala.
A když tchyně přijela, po druhém dni jsem zuřivě odpočítávala chvíle, kdy už konečně odjede
|
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(12.11.2024 10:27:46)
Buřte, já jsem nic z toho neměla. A než jsem já i manžel začala vydělávat víc peněz, i to trvalo.
Ale uvědomuju si že jsem měla štěstí... Už to, že jsme zdraví. Že má zdravé děti (relativně, ano)
A hlavně-strašně strašně moc si uvědomuju, že všechno tohle je křehký. Mávnutím ruky se vždycky může všechno změnit. Čím víc máš, o víc můžeš přijít. A zdaleka se to netýká jen nějakého majetku.
|
|
| Termix |
|
(12.11.2024 10:59:01)
U nás je to jednoduché. Nikdy jsme nic nedostali, hlídání od manželovy matky jsme měli dohromady čtyři hodiny, v tu dobu jsem stihla dojet do porodnice, porodit a ještě se manžel vrátil zpátky, protože musela odjet s kamarádkami na dovolenou, měla jsem neskutečně štěstí, že jsem se opravdu do té doby, co zrovna u nás byla, s tím porodem trefila. Ona bydlí na druhém konci republiky. Nikdy jindy nám děti opravdu nikdo nepohlídal. Mojí rodiče mé děti ani neznají. Dědit nebudeme ani jeden z nás.
Mám štěstí, že můj manžel má dobrou práci, ale zároveň já sama vydělávám docela hodně.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 11:13:39)
Do porodnice s druhým dítětem jsem jela sama sanitkou.
Měli jsme s někým domluvené hlídání, ale přišlo to uprostřed noci, takže se to organizačně zdrželo a muž zůstal doma se spícím batoletem.
Do porodnice ho pak beztak nechtěli pustit kvůli chřipkové epidemii a on není v tomto bojovný typ, tak holt viděl dítě až za týden.
Tehdy mi to bylo trochu líto, ale už je to daleko. Tatínek to dítěti i mně vynahradil už milionkrát.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.11.2024 11:38:29)
já měla zodpovědné děti... zřejmě věděly, že dostat se do porodnice bude problém, tak to nekomplikovaly s první jsem jela tramvají, neb jsme ještě žili v praze, já přenášela skoro dva týdny, takže na vyvolávání... u druhého jsem se strašně bála, jak to bude, protože muž neřídil a sanita by mě vezla jinam, než jsem chtěla, hledala jsem i možnosti jiné (placené) sanity, ale nic, jediná rada z pojišťovny - dopravte se aspoň na kraj města, pak vás odvezou kde jste registrovaná k porodu no a nakonec jsem skoro dva týdny přenášela, takže jsme stihli odvézt starší k babičce a pak plánovaně do porodnice... a napotřetí totéž, týden přenášení, naplánovaný nástup, děti jsem odvezla k babičce a druhý den ráno mě vezla sestra
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2024 12:00:10)
Já do porodnice došla pěšky. Nečekala jsem, že si mě tam nechaj. Jenom jsem se chtěla zeptat, co to ze mne teče.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2024 12:13:19)
Zcela překvapivě to byla plodová voda, už mě nepustili ze spárů. Manžel se to nějak komplikovaně dozvěděl večer. V tý době jsme spolu ještě nebydleli a doma ani v práci neměl telefon.
|
| Koníček mořský | 
|
(12.11.2024 12:18:06)
Já byla poprvé taky překvapená, že něco teče. Čekala jsem, že mě začne bolet břicho a ne , že něco poteče. Zavolala jsem sanitku s tím, že něco teče a jsem těhotná. Do porodnice bych nedošla - přes dvacet kilometrů.
Prostě jsme moc poučený nebyly. Věděly jsme jen to, že jsme těhotný a kdy přibližně budeme rodit. Prohlídka byla asi jedna za celý těhotenství.
A ještě k tématu - v té době jsme na střídačku bydleli u manželových a mých rodičů a nikde jsme neplatili nic.
|
| Stará husa |
|
(12.11.2024 12:40:04)
To mně zase při porodu, když jsem měla už asi 8 hodin bolesti, řekla sestra:" Pan doktor vám píchne vodu". A já neměla ani ponětí jakou vodu a bylo mi to jedno, hlavně jsem chtěla, ať už je to všechno za mnou a přestane to tak ukrutně bolet.
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 13:18:09)
Ja jsem jela do nemocnice na kole na kontrolu a pak jsem se z te nemocnicie dostala az za 6 tydnu a syn za za dalsich 8. Kolo mezitim teda manzel odvezl domu. Koupil kocarek atd. Jeste, ze segra mela o rok starsiho chlapecka, jinak bychom nemeli nic.
|
|
| Čumča. |
|
(12.11.2024 13:51:35)
Huso, probůh, přečetlas tisíce knih, ale nepřečetla sis tehdy nic o porodu?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2024 14:02:41)
Nevím jak husa, ale já ve dvaceti o porodech nic nečetla. Radši.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(12.11.2024 15:17:46)
Na zdrávce jsme měli něco jako Gynekologie - porodnictví, takže z porodů se i zkoušelo
A pak jsem sečetla spousty literatury typu Naše dítě, než jsem se do toho pustila prakticky
Byla jsem stará prvomatka 26 let
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2024 15:30:40)
Inko, tak mě třeba tyhle věci zajímaly už v dospívání, četla jsem hodně a všechno a tak jsem s nějakými těmi knížkami o dospívání vzala najednou i ty o mateřství a péči o děti😁. To mi nebylo ani 15. Takže povědomí jsem měla dost, aspoň v rámci toho, co tehdy šlo o tom sehnat. Ale já jsem to takhle měla vždycky, že mě zajímalo i to, co ještě zdaleka nebylo aktuální.
|
|
|
| Stará husa |
|
(12.11.2024 15:58:40)
Čumčo, četla jsem Naše dítě, ale plodovou vodu jsem nějak přehlédla.
Evelyn, taky jsem rodila v 26 a byla stará primipara, měla jsem to i ve zdravotní dokumentaci.
|
|
|
|
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 13:25:05)
Inko, a v kterem roce si rodila, jestli to neni tajne ?
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2024 13:29:05)
1991
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 12:02:03)
"...Jenom jsem se chtěla zeptat, co to ze mne teče."
Inko
|
|
| TaJ |
|
(12.11.2024 12:09:37)
Inko 😁😁😁
|
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(12.11.2024 11:44:42)
Anebo ne, nebo sis to taky zaridila sama. Ale s tim, ze nikomu nic nevycitas, proste to tak je.
|
|
|
|
|
|
|
| Pavla ... | 
|
(12.11.2024 13:58:51)
Mně to nedráždí, proč?
Rodiče mi na vš pomáhali, tedy táta, co mohl, chodila jsem i na brigádu, my dcery na vš živíme - proč by se měly živit samy a studovat dálkově - nevidím důvod, rodiče pomáhali v tomto nám, my našim dětem a tak dále ... vidím to jako přirozené.
Jedna bydlí doma, jedna na koleji, dle výběru školy. Taky mi to přijde přirozené.
|
| Pavla ... |
|
(12.11.2024 13:59:45)
blbej smajlík - kde se mi tam vzal
|
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.11.2024 16:02:07)
A to je další blbost, proč by si toho nevážili. Co to vůbec znamená, vážit si toho co dostanu.
Jsem zásadně proti tomu chtít příspěvek z "výchovných důvodů". Pokud peníze potřebuju, bude dítě přispívat. Pokud jich mám víc než dost nebude muset. Pokud se bude chovat příšerně, pošupe z domu.
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 16:06:57)
Inko, ty jsi dneska obzvlášť roztomilá
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(11.11.2024 16:23:52)
Nějak jsem se nechala unést. Chtěla bych vidět někoho, kdo odmítne darovaný byt, aby měl pocity. Spíš je to z nouze cnost. Nikdo mi nic nedal, tak mám pocity.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 9:38:43)
"Chtěla bych vidět někoho, kdo odmítne darovaný byt, aby měl pocity. Spíš je to z nouze cnost. Nikdo mi nic nedal, tak mám pocity."
Inko, kyselé hrozny v tom mohou být, ale já si umím představit i důvody k tomu odmítnutí.
Aby člověku úderem osmnáctin spadl do klína byt, bez jakýchkoliv závazků, to by asi ocenil úplně každý. Začínat z nuly je těžké a hendikepující.
Ale vztahy v rodinách bývají všelijaké a než celoživotně bojovat s odlišnými představami rodičů a jejich snahami zasahovat do života, někdo si to raději odpracuje od té nuly za cenu klidu a nezávislosti.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(11.11.2024 18:00:21)
Moji vrstevníci co bydleli u rodičů vždy platili, nevím o nikom, kdo by pracoval a bydlel u rodičů zadara. V rámci samostatného bytu u vlastnictví bytového domu, ale v rámci malého pokoje panelákového bytu.
Ze zkušenosti v širší rodině bych ale doporučovala tuto částku navázat na nějaké reálné výdaje (energie, průběžné nutné opravy), protože se po letech stávají situace, že ti co platili směšné nájemné u rodiny si myslí, že dotovali něčí výlety do Karibiku a současně se samostatnější sourozenec cítí znevýhodněn, že musel jinde platit komerční nájem, prostě i po letech to dovede dělat zlou krev. V přímém přenosu to mohu pozorovat, že je to vytahováno u sporů o dědictví.
V diskusi opakovaně zaznělo, že podle toho, jestli by si šetřili na vlastní a snažili se osamostatnit. Jako dítě bych asi raději platila vyšší částku a aby mi nikdo nečuměl do financí, než platit málo a být pod drobnohledem. Což se trochu vylučuje se společným bydlením, pro mě by to fakt nebylo.
Z vlastní zkušenosti jsem dostala spoustu debilních rad od příbuzných, jak se osamostatnit (za socialismu např. dostali byt od zaměstnavatele, příp. si mohli po revoluci byt odkoupit za hubičku). My jsme museli s manželem dost zariskovat, abychom bydlení získali a naštěstí to klaplo, ale vůbec na to zoufalství nechci vzpomínat, že nám nechtějí dát (OSVČ byl pro banku problém).
|
| Jerry G. |
|
(11.11.2024 19:46:37)
Jako dítě bych asi raději platila vyšší částku a aby mi nikdo nečuměl do financí, než platit málo a být pod drobnohledem. Což se trochu vylučuje se společným bydlením, pro mě by to fakt nebylo.
Kosatko, jo. Ja jsem do nejakych 30 let. Vsechny penize, utratila za svoje konicky, cestovani atd. MM to delal do 40. My mame oba k majetku dost laxni pristup. Ja tedy jsem proto, aby si to v rodine vzajeme nastavili tak, aby jim to dlohodobe vyhovovalo a nic v budoucnu nevycitali a neocekavali od sebe, ze si budou vzajme vdecni. Ve vyse popsanych pripadech bych chtela, najem jak po potomcich tak po tchyni.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 19:53:47)
Co, do financí , já bych nechtěla,aby rodiče měli vůbec nějaký přehled o mých financích a hlavně bych nechtěla, aby měli přehled o mém životě. V mládí tedy rozhodně
Proto bych možná radši spala někde ve svým koutku pod mostem než v pohodlí u rodičů, nutně jsem potřebovala svobodu Můj způsob života by se mým rodičům tenkrát rozhodně rozhodně nezamlouvala a proč jim zbytečně působit starosti
|
| Jerry G. |
|
(11.11.2024 19:59:46)
Federiko, mela jsem to podobne. Na druhou stranu jsem nedelala nic, co by je vyslovone trapilo. Spis by z nekterych mych kousku meli strach. Ale moje mama byla taky do 30 docela cislo. Ve dvaceti byla svoboda jediny po cem jsou touzila.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 20:03:45)
Já jsem nedělala nic, čím bych chtěla kohokoli a už vůbec ne sebe a mou rodinu vést do katastrofy Chtěla jsem si jen užívat, což jsem dělala na 500 procent,ale moji rodiče by tomu nerozuměli
Bylo určitě pro obě strany lepší, že jsem si pěkně odešla před 18. narozeninami žít svůj dobrodružný život, živila jsem se sama, tudíž jsem si sama ani nemusela dělat nějaký výčitky, rodiče jsem občas navštěvovala a. spokojení jsme byli všichni
|
| Termix |
|
(11.11.2024 22:51:35)
Federiko, měla jsem to podobně. Odešla jsem v den svých osmnáctin, přežila jsem chvilku do maturity tak nějak složité a potom už bylo všechno mnohem lepší.
A s manželem ještě víc. Nikdo nám nikdy nijak nepomohl a nikdy jsme tak nemuseli nikomu být vděční. Svým dětem ale plánuju pomáhat, když budou chtít a já budu moct. Jsem moc ráda, že můžu.
|
| Blanče |
|
(11.11.2024 23:12:07)
Jsem ráda, že můžu. Jo.
|
|
| Blanče |
|
(11.11.2024 23:28:26)
Ano, jsem ráda, že můžu.
|
| Čumča. |
|
(12.11.2024 13:30:34)
"Ano, jsem ráda, že můžu"
Blanče, to je naprosto pochopitelný, hluboce lidský a přirozený pocit zadostiučinění... Ale obdobný pocit zadostiučinění "jsem rád, že vlastními silami umím, můžu, dokážu" může být někdy důležitý i pro dítě.
Ale neříkejte mi tady na Rodině, že opravdu neznáte: "Já to chci zvládnout sám. Já pomoc nepotřebuju, umím to sám. Já to chci nejdřív zkusit na vlastní pěst."
Přeci nežiju v tak divné, hrdé bublině. Protože já ve svém okolí znám i situace, kdy je odmítnutá celá nemovitosti nebo nabídnuté nové auto.
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 13:37:03)
Cumco, ja se priznam, ze moc netusim, co kdo prijima nebo neprijima. Samozrejme, pokud se jedna o nejake patologicke vztahy, kdy prevzeti klicku od auta znamena zavazek k necemu hodne neprijemnemu.
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(12.11.2024 13:42:19)
Ne, neznám nikoho, kdo by odmítnul byt, s tím, že si chce zkusit na něj vydělat sám, leda blázen.
|
| Chloé |
|
(12.11.2024 14:33:44)
Inko,
"Ne, neznám nikoho, kdo by odmítnul byt, s tím, že si chce zkusit na něj vydělat sám, leda blázen." Asi tak. Aneb hloupy, kdo dava, hloupejsi, kdo nebere.
Ja pocitam s tim, ze dceri ke koupi bytu urcite financne pomuzeme, pokud budeme moc. Nam nasi taky pomohli, protoze chteli a mohli.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(12.11.2024 13:46:35)
čumčo, já znám případy, kdy byly odmítnuty větší dary (jednou byt, jednou auto, jednou práce v rodinné firmě), nikdy to ale nebylo pro "já to chci dokázat sám", ale vždycky "já vím, že bych za to zaplatil jinak" - obvykle ztrátou jisté svobody a teda pokaždé jsem s tím v duchu souhlasila
tam, kde funguje rodina normálně a dary nejsou podmíněny, obvykle i velké dary jsou přijaty s vědomím, že rodič chce pomoci... a pak třeba nějak oplaceno zase jiným způsobem... nebo přijaty nejsou, protože je potomek prostě nechce... v normální rodině, kde funguje komunikace, se obvykle v rámci té komunikace lidé doberou k vzájemnému porozumění, co si kdo přeje nebo očekává... říct rodičům, že si jejich pomoci vážím, ale nepotřebuju ji, protože peníze mám a oni ty své mají investovat do sebe, je hezké
říct jim, že nechci jejich peníze na bydlení, přestože žádné nemám, ale chci si ho zaplatit sama, je tak trochu furiantské
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(12.11.2024 14:34:21)
"Já to chci zvládnout sám. Já pomoc nepotřebuju, umím to sám. Já to chci nejdřív zkusit na vlastní pěst."
Čumčo, za tímhle já vidím rozmazlené malé dítě a jeho truc. Nebo přehnanou hrdost. Tohle jsou lidé, co si o pomoc neřeknou ani ji nepřijmou, ani kdyby se topili. Za mě velmi hloupé a sebestředné. Nic obdivuhodného, nic co bych někomu dávala jako vzor.
Úplně jiná situace je, když se někdo sám postaví na vlastní nohy, vybuduje firmu z ničeho, a pod. protože to jinak nešlo. Ten si obdiv zaslouží. Ale odmítnout pomoc jenom proto, abych ukázal jaký jsem kabrňák? Proč?
|
| kosatka2 |
|
(12.11.2024 15:03:14)
Lenko, my takhle na krátko pomoc přijali a byla to past- večer před stěhováním nám příbuzní zdvojnásobili nájem, neodvezli si věci, furt nám tam bez ohlášení lezli, do toho nějaké fámy po rodině, výčitky od tchyně, rychle pryč. Ne každá pomoc se vždy vybarví jako pomoc. Takže už bych si taky vybírala.
|
| Lenka Pražanda |
|
(12.11.2024 15:13:00)
To není to samé. Já bych taky nepřijala když vím, že budoucí cena bude vysoká. Ve smyslu bude mi to předhazováno nebo se ode mě bude očekávat nehynoucí vděčnost. Zkrátka kdybych věděla, že to není nezištná pomoc. Ale odmítnout jenom proto, že jsem hrdá je nezralé a hloupé.
|
| Blanče |
|
(13.11.2024 0:45:16)
Lenko mohla jsem si ušetřit příspěvek a jen napsat "souhlasím"
|
|
|
|
|
| Blanče |
|
(12.11.2024 15:16:19)
Čumčo odmítnutí si dovedu představit v případě patologických rodinných vztahů kdy je zřejmé že je to "za něco" ať už je to něco řečeno dopředu "Budeš se o nás starat" nebo víš, že ti to bude otřískáno dříve nebo později o hlavu, jak jsi nevděčný a někdo ti bude kecat do života. Pokud tyto hmotné statky dávám s tím, že mi to dělá radost a nezůstanou nikde "zapsány" na straně dal jako záloha na protislužbu, poslušnost či vděk, znova opakuju, že život je strašně krátkej a je lepší si ho užít než ho hrdě přežívat.
|
|
|
|
|
|
| Federika |
|
(11.11.2024 20:11:31)
A ještě-co jsem kdy vydělala,to jsem hned utratila. Za cestování, za blbůstky hadříčky, voňavky, dárečky, kavárny, za radosti.
Mám to tak pořád. A rodiče by mi třeba pomáhali a očekávali, že budu šetřit Na bydlení, třeba. Nebo na praktické věci, mixér a tak. Nikdy jsem to nedělala a dopadlo by to špatně, kdybych u nich třeba bydlela a oni by to očekávali.
|
| Kaipa |
|
(11.11.2024 20:17:10)
Federiko, takže na barák vydělal manžel? Pokud ano, tak se ti to utrácelo, pokud ne, tak jsi přece jen všechno neutratila.
|
| Federika |
|
(11.11.2024 20:21:47)
Manžel byl ještě chudší než já.
Po Praze jsem asi 15 krát stěhovala, po nájmech. Pak jsme se tedy domluvili, někdy v mých 29, že si koupíme napůl byteček. Byl to pidibyteček ve špatným stavu, ale banka nám na to půjčila, my si opravili. Pak po čase hypotéka na větší. A po dalším čase hypotéka na dům, tu máme doteď. Pak hypotéky na další věci.
Utratím vždycky všechno, jen zkrátka-ta hypotéka odchází sama, musí se zaplatit
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 20:32:30)
"Byl to pidibyteček ve špatným stavu, ale banka nám na to půjčila, my si opravili. Pak po čase hypotéka na větší."
Faaakt? Bez příspěvků krkavčích rodičů?
A že ten pocit je hezkej? Zvlášť když máš svoje vlastní zkušenosti z podnájmů (někteří pronajímatelé jsou fakt boží). To pak člověk tu hypotéku splácí vlastně rád
|
| Federika |
|
(11.11.2024 20:36:52)
Mě příspěvek.ani nenapadl, rodiče měli další dvě mladší děti a byli rádi, že jsou rádi.
A já byla ráda za tu svobodu
Taky ale měli svázanou představu o životě, učit se, šetři, pracovat... S mou představou se to zásadně rozcházelo
|
| Beat |
|
(11.11.2024 20:45:08)
Čumčo, mluv za sebe. Ty to tak mas, ok. Jinej clovek to může mit jinak. Ja bych se vubec nezlobila, kdybychom meli do začátku nejakou pomoc. Mame se moc dobre, je to naše zásluha, ale mohlo to byt jednoduší a morálku by mi to nezkazilo.
Nekdy mi ty argumenty připomínají řeči dědů typu… “proč chces koupit kolo dítěti, ja ho měl až v dospělosti….”
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 20:49:51)
Beat, vůbec jsi to nepochopila, nebo špatně čteš...
|
|
|
|
| Blanče |
|
(11.11.2024 21:05:25)
Čumčo ale já v té samostatnosti fakt nevidím výhru v každém okamžiku. Nám rodiče nepomáhali, resp. co jsme si od nich půjčili jsme co nejrychleji vrátili. Se svými dětmi máme hodně otevřený vztah, já jsem vždycky tvrdila, že moje morální povinnost živit je skončila jejich maturitou (vím, že zákon mluví jinak) a pak už to záleží na nich a na situaci. Situace byla dobrá, děti v pohodě, takže jsme je podporovali na výšce, dál živili jejich koníčky. Teď u nás dcera s manželem a miminem bydlí zadarmo, my si chceme odpočinout po 7 letech, kdy jsme měli nad hlavou staveniště a pak školku, stejně bychom horní byt nepronajímali. Eventuální zvýšené náklady jsou vyvážené tím, že je s nimi fajn. Domluvili jsme se na tom, že pokud bychom to nechtěli dělat, tak jim bydlení po dobu rekonstrukce jejich domu nenabídneme (měli náhradní řešení), jsou tu od konce prázdnin a za mne v pohodě. A oni věděli do čeho jdou, už s námi kdysi za studia dcery pár měsíců bydleli. Já to vnímám tak, že je propastný rozdíl, pokud bychom museli počítat každou korunu, oni bydleli zadarmo a rozhazovali peníze nebo jestli nás to neohrozí a dokonce ani neomezí, naopak zeť je strašně pracovitý a spíš ho musíme vyhazovat, že má své práce dost, že my si náš chaos na zahradě potlačíme před sebou dál. Víc mne štve další mládě, které je děsný bordelář a strašně ho nebaví jakékoli práce spojené s údržbou domu nebo zahrady. Ale ten mi vcelku na rovinu řekl, že než by dělal na zahradě, nebude domů jezdit a odstěhuje se na privát úplně, že dům se zahradou byla naše volba, ne jeho. Ale už jsme si to taky usadili na tom, že dostal přidělený pokoj s koupelnou a tam ať si třeba staví suchý vrby, pere si sám a když je tady tu a tam se zeptám, jestli s námi bude jíst, ale klidně oznámím, že my jíme venku a on s přítelkyní ať se zařídí podle svýho. A když manžel potřebuje pomoct se dřevem, dva dny maká. Prostě za sebe mám pocit, že se peníze a majetky, zvlášť pokud člověku nechybí, hrozně přeceňují, koho bude za 50 let zajímat, jestli jsem své děti nechávala bydlet zdarma nebo za peníze. Co v té době může zůstat, je pocit sounáležitosti a pohody - a nebo taky ne, ale já prožiju život v sounáležitosti a pohodě.
|
| Jerry G. |
|
(11.11.2024 21:25:39)
A když manžel potřebuje pomoct se dřevem, dva dny maká. Prostě za sebe mám pocit, že se peníze a majetky, zvlášť pokud člověku nechybí, hrozně přeceňují, koho bude za 50 let zajímat, jestli jsem své děti nechávala bydlet zdarma nebo za peníze. Co v té době může zůstat, je pocit sounáležitosti a pohody - a nebo taky ne, ale já prožiju život v sounáležitosti a pohodě.
Blance, souhlasim. Ikdyz myslim, ze clovek muze mit pocit sounalezitosti a pohody, ikdyz si vzajeme platite najem. Ale v podstate je to na kazde rodine, jak s to usporada.
|
| Blanče |
|
(12.11.2024 7:51:09)
Jerry ano, pocit sounáležitosti může být i s nájmem ale já prostě nerozumím potřebě "vychovávat" dospělé lidi (je úplně jedno jestli děti nebo rodiče) vzájemným účtováním, pokud ty peníze nepotřebuju. Navíc si myslím, že dnes už většinově neplatí takové ty vzorce "když budeš 5 let pracovat a šetřit, získáš základ na bydlení". Nevím jak komu jinému ale já mám pocit, že se nám poměry v životě párkrát změnily kotrmelcem a prostě pokud k tomu opravdu nejsou "výchovné důvody" - nepracující člověk, který na někom parazituje, přijde mi úplně jedno jestli peníze ukládám na účet, abych je potom dětem dala nebo odkázala vnoučatům nebo jestli se líp dýchá i lidem kolem mne. Jo, moje volnočasovka je náročný koníček a dokázala bych v ní utopit mnohem víc peněz, než v ní topím, dětem po nás nezbudou zřejmě žádné velké majetky, protože je možné, že nemovitosti padnou na péči ve stáří, nebo s náma spadne letadlo nebo vyhrajem, když jednou za rok vsadíme sportku, prostě tyhle věci nejsou předvídatelné. Kdybychom mohli víc cestovat, než jsme měli havárku, koukli bychom třeba na svět z nějakého vyššího kopce, to už se nám nepovede, ale zase nás syn, kterému jsme třeba trochu pomohli my vezme do vzduchu a na ten kopec koukneme shora. Já dětem říkám, pokud něco dostanu, nebo nemusí platit, že to dělám, protože chci a můžu, ne aby mi byli vděční. A pokud dovezou nákup, nebo si půjčím na týden auto a nestihnu ho dotankovat, snažím se to zaplatit. U studenta i zaplatím, starší to většinově odmávnou.
|
| Tinúviel |
|
(12.11.2024 8:54:02)
Blanče, ano.
Moji rodičia žijú v úplne iných podmienkach a úplne iným životným štýlom ako Ty, ale fungovali sme a fungujeme presne na takých princípoch, ako popisuješ.
|
|
| Jerry G. |
|
(12.11.2024 8:57:30)
Blance,
to mate urcite moc hezky. Ono potrebuje, nepotrebuje. Jam mam dceru v P.P. ted je ji 18 v podle zakona, je to `cizi´ clovek. Je mi spatne, kdyz to pisu, protoze je to moje holcicka. Ona je zcela finacne na nas nezavisla, diky schode nahod se ji na uctu, sejde celkem dost penez. Cast penez mi posila na provoz. Castecne to delam z vychovnych duvodu, ona by byla schopna vsechno utratit a asi to i dela. Prave kvuli pocitu, ze si vzajeme nemusime byt vdecni a abychom si v budoucnu neco nevycitali. Kdyby se dostala do problemu, tak ji nenechame padnout.
S dvacetiletym synem jsme se dohodli co si bude platit na co mu budeme prispivat a kolik. Vic si vzajmene finance neresime. Myslim, ze pocit sounalezitosti to neposkozuje spis naopak.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(11.11.2024 21:32:49)
to je přeci ta značka Ideál, co popisuješ, Blanče, mladí rekonstruují vlastní dům a provizorně potřebují s miminem bydlet u vás, to je úplně jiná situace
oni samostatní dávno byli, ještě než jste jim pomohli
|
| Beat |
|
(11.11.2024 21:46:16)
… Blance. “Prostě za sebe mám pocit, že se peníze a majetky, zvlášť pokud člověku nechybí, hrozně přeceňují, koho bude za 50 let zajímat, jestli jsem své děti nechávala bydlet zdarma nebo za peníze. Co v té době může zůstat, je pocit sounáležitosti a pohody - a nebo taky ne, ale já prožiju život v sounáležitosti a pohodě.
|
| Beat |
|
(11.11.2024 21:49:19)
Čumčo, mozne je obojí , jen tak jsem to přelítla.. Ale i Blance píše jinými slovy to samé, takže možná těch, co tě nepochopilo, je vic.
Ale možná jsme se už někde sešly, takže za mě se už dál přesvědčovat nemusíme. 
|
|
|
|
|
|
| Kaipa |
|
(11.11.2024 20:42:40)
Federiko, super, naprosto zodpovědné chování - utratím jen to, co můžu.
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 10:01:29)
"já bych nechtěla,aby rodiče měli vůbec nějaký přehled o mých financích a hlavně bych nechtěla, aby měli přehled o mém životě. V mládí tedy rozhodně"
Federiko, přesně tak.
A to ani ne snad proto, že bych potřebovala žít nějakým extrémně zhýralým životem, ale prostě z principu, z potřeby žít si po svém, nezávisle, bez dozoru a kontroly.
Někdo se tu pohoršil, když jsem označila za nezdravé, žijí-li dospělé děti s rodiči stále propojeni, ale já pro sebe to přesně tak cítím, že by to nesvědčilo mně ani vzájemným vztahům.
A jako rodič bych to také nechtěla.
Chci, aby si mé děti zažily a užily svobodu a nezávislost mládí, mezi vrstevníky, bez usedlých starostí o nějaké domácnosti a nemovitosti, na to mají čas.
|
|
|
| Silvie+dva kluci |
|
(11.11.2024 20:32:16)
Nedovedu si představit, že by se mi syn zpovídal, kam dává svoje peníze, které vydělá. Výši jeho prijmu vím jen proto, že mi to řekl. Kolik vydělává jeho přítelkyně netuším vůbec a nezajímá mě to. Doteď studovala VŠ a příjem neměla žádný.
Myslím, že jejich život nějak zásadně neomezuju, ale společné soužití, byť částečně oddělené, nějaká pravidla potřebuje. Na druhou stranu jsou oba finančně nezávislí a můžou jít bydlet někam do najmu. Pokud by to pro ně bylo nepřijatelné.
Ale my jsme poměrně soudržná rodina, i v rámci ségry a rodičů, takže to zatím nějak výrazně neskripe a hlavně není to napořád
|
| Silvie+dva kluci |
|
(11.11.2024 20:33:42)
Zpovídal, hrozná hrubajzna
|
|
|
|
|
| LenkaMad | 
|
(12.11.2024 7:26:36)
Bydlím sama s dospělým synem v rodinném domku. On v 1.patře, já v přízemí. Každý 3+1, svoji kuchyň, koupelnu. Platí mi polovinu částky SIPO, přece jen energie hodně stouply a jsem ráda, že na úhradu jsme dva 👍. Na výdaje kolem domu přispívá po domluvě, opravy ve své části domu si hradí sám. O jídlo se staráme během týdne každý sám, pro oba vařím jen o víkendu, kdy většinou přijíždí i druhý syn, který bydlí v bytě.
|
|
| Vážný2 |
|
(12.11.2024 14:29:30)
My jsme vyrostli hodně v tom, že děti se v rámci partnerství/manželství mají odstěhovat od rodičů. "I opustí muž otce svého i matku svou a přilne ke své ženě" je první manželské kázání v Bibli. I tak jsem sladko-jedovatě rejpal v posledních letech před svatbou při jejich problémech se zajištěním pronájmu, že jsem strčil hlavu do dětského pokoje, kde už žila pouze dcera a trochu si jej upravovala na pár let-měsíců, a ptal se, kde bude kolíbka... Byl jsem vždy poslán "do předem připravených pozic". Já to myslel i s trochou humoru, že kdyby se všecko vy.. Pardon my French, nepovedlo, tak mohou u nás samozřejmě dočasně přežít.
Kamarád z USA má dokonce pravidlo, že na už VŠ mají jít děti tak daleko, aby nemohly na víkend jezdit si prát domů. (Tj. do nesousedního státu.)
Takže to nikdy nebylo takto vyhrocené. Dokud tu bydlely děti během VŠ, tak to málo co, různě vydělaly na brigádách, tak je stejně stály náklady studia víc. Navíc dcera byla na VOŠ (která se platí) a ještě studuje na soukromé VŠ, na což ji i teď rádi přispíváme kolem 50%. Navíc jsem věděl, že kluk hodně intenzivně v těch letech pracoval ve skautu, schůzky, víkendovky, akce ,..., takže moje podpora byla i podpora toho skauta. A taky dost odmakal pro fakultu, jak v senátu, tak v politologickém klubu. Neměli nikdy velké kapesné, to si hradili včetně nákladů na všechno možné sami, ale prostě bydlení a lednice byly součástí naší vyživovací povinnosti, jak jsme ji chápali, když poctivě studovali (dokonce rychleji než byl požadavek, což se vyplatilo pak po svatbě, kdy dotáhnout diplomku bylo už hóoooodně těžké a otravné.
Takže v principu ano, určitě je to správně, ale je na místě započítat i tu část vyživovací povinnosti během studií. A tak nějak bych ty vybrané peníze stejně připravoval na investici zpět do nich. Protože energie má téct primárně dopředu od rodičů k dětem. Jen v samém konci chvilku i nazpět.
|
| Ropucha + 2 |
|
(12.11.2024 20:02:06)
Vážný, nevím, jestli to platí v USA všude, ale také mi vyprávěla jedna Američanka (nepamatuji si odkud konkrétně), jak je zvykem, že studenti automaticky odcházejí z domu. A jak je rodiči nevítané, když se dětem v životě něco semele a potřebují se někdy ve věku po dvacítce nastěhovat zpátky.
|
|
|
|
V její náručí
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Kozí kraviny a Jáma lvováPraha 6 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Kozí kraviny a Jáma lvová
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)