Já bych za fungující babičku považovala takovou, u které by i malé děti pochopily, že to je jejich babička a která by jim aspoň náznakem projevila nějakou náklonnost. Když přijede na návštěvu cizí paní, co celou dobu sedí u stolu a dětem řekne při příjezdu a odjezdu ahoj, tak to pak dopadne tak, že se mnou děti hádaly, že přece "tamta paní" není žádná jejich babička, to je babička "těch holčiček od tety". Bylo mi to nejdřív líto, pak jsem to vzdala, že to je zbytečný žebrání o pozornost a jinak to nebude, když není vůle. O hlídání bych nestála, o zájem jo.