Federiko, aha, tak to mě nikdy nenapadlo, že by ke mně mělo moje dítě nějak vzhlížet, určitě ne v tomhle věku.... Pro mě je důležité jen to, aby nám věřil a důvěřoval, aby věděl, že cokoli se stane, tak se mu vždycky budeme snažit pomoct to nějak vyřešit, že ho nepošleme pryč s tím, že to je jeho starost, že už je dospělý a že si to má nějak vyřešit. Jinak je asi úplně normální, že se jim líbí jiné věci, než nám, že se chtějí nějak odlišovat, dělat si věci po svém.