Rose, přesně tak.
Mohla bych to od tebe klidně opsat.
Prarodiče na druhém konci republiky byli pro děti vždycky důležití milující lidé, prostě rodina.
Vídali se pravidelně, stihli spoustu společných zážitků, v případě vážných karambolů jsme tu všichni vzájemně pro sebe.
Děti si s babičkou stále volají, jezdí za ní, i když jsou dávno dospělí, mají blízký vztah.
Nebylo třeba odpracovat si to "fungováním" na denní bázi.