"U svého dítěte samotného bych peníze nechtěla, pokud bych opravdu věděla, že spoří na bydlení."

Janinko, připravila bys ho o pocit "stojím na svých nohou, umím se o sebe postarat výhradně sám", a ten je velmi cenný.

Další level po něm je "umím se o sebe postarat výhradně sám, a navíc pro někoho něco nezištně udělám (pro rodiče, souseda, neziskovku)". Ten pocit je k nezaplacení a je to důležitá součást zrání osobnosti.

Není dobré do toho procesu vstupovat se svými "dobrými úmysly".

1) Garsonka, kterou si splácím já sám.
2) garsonka, kterou mi pomáhají zaplatit moji rodiče. To jsou dva odlišné pojmy. Pomoc potřebují handicapovaní, lidé zkoušení osudem, ale nech zdravé, silné, mladé lidi, ať si za svoje aktiva bojují sami.