Přidat odpověď
Já jsem nikdy nechtěla dům, vždycky byt. Ale když jsme si v roce 2000 koupili krásný, nový čtyřpokojový byt v úžasném místě (20 minut do centra, za domem les, knihovna, supermarket v místě, krytý bazén 5 minut od domu, škola v místě, poliklinika též. Krásně jsme si ho zařídili, děti měly každé svůj pokoj, k tomu velká šatna, dvě WC, velká koupelna, terasa . Byla jsem nadšená a hned jsem se zamilovala. Věděla jsem, že tam budu bydlet až do smrti. No, svět bohu své plány. Vydrželo jsme tam 5 let, pak se můj BM odstěhoval, rozvedl, znovu oženil a pořídil si nového syna. Já tam s dětmi ještě 5 let bydlela, než dostudovaly. Pak jsem musela být opustit a prodat a hodně jsem to obrečela. A to jsem tam bydlela jen 10 let a bylo mi 50. Neumím si představit zoufalství třeba nějaké devadesátileté babičky, která žije ve svém domečku celý život a teď by se měla odstěhovat.
Předchozí