Ježiši, Ropucho, kdybys věděla, jak strašně si to uvědomuju!! Den co den!!
Zrovna jsem včera jsem stála v kuchyni a říkala si, jestli i teda moje děti budou taky tak celoživotně postižené, mou výchovou, mými názory, mým postojem, fungováním rodiny...
Strašně tuhle zodpovědnost nesnáším. A určitě to tak bude, protože já si občas říkám, že přece není možný, že ta část života (u manžela,pravda, do nějakých 28 let), když ho formovala jeho rodina, máma, se projevuje celý jeho život a čím dá víc. A mně pak ujíždějí věci jako:" Jestli to jste byli zvyklí dma dělat to a to, tak zapomeň, je to příšerný, takhle to my doma mít nebudeme!!"