Irmi |
|
(28.9.2024 16:55:56) Zdravím a jdu si utřídit myšlenky a třeba vzít nějakou radu... Jsem 5 let ve vztahu s rozvedeným mužem. Nebydlíme spolu, vídáme se o víkendech, dovolených... Zpočátku jsem myslela, že přijde čas nějakého sbydlení a přála si to, teď jsem spíš ráda, že k tomu nedošlo... Partner se velmi změnil, jeho názory, stanoviska jsou zcela jiné než na začátku. Zatímco dříve byl jen zlomek toho, v čem jsme se lišili, teď obtížně najdu oblast, v níž se potkáme... Vztah k dětem, nakládání s volným časem, s penězi, politika, náboženství, budoucí život ... Najednou vše cítí a hodnotí jinak než zpočátku a má zcela jiné priority. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale je to marné. Má pocit, že se vůbec nezměnil on, ale naopak mně vadí věci, které dříve nevadily. Já vysvětluji, že vadit nemohly, protože neexistovaly. Přemýšlím, jestli to má dál smysl. Myslím, že jsem spíš párový člověk a sama moc být neumím... Ale i teď vlastně jsem, fakticky i mentálně, spostu věcí už mu neříkám ani s ním nesdílím... Jasně, růžové brýle vždycky po čase spadnou, ale tady nezbylo vlastně nic, co by nás pojilo, kam bychom směřovali... Společné děti ani bydlení, budoucnost. Má smysl zůstávat v neuspokojivém svazku a nebo sama s tím, že se třeba objeví někdo jiný? A nebo třeba neobjeví... Kamarádka1: v našem věku 50+ si už nejde moc vybírat, buď ráda, že nemá dluhy, pracuje, nepije... Všude je něco... a samota je zlá. Kamarádka2: vykašli se na něj a žij si podle sebe, cestuj, bav se, prožila sis svoje, tak už jen užívej života... Mně se stýská po hezky prožitém společném čase, bylo to moc fajn, ale současná podoba vztahu mi spíš nevyhovuje a možná jen z obavy z budoucna v něm setrvávám...
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.9.2024 17:55:14) Za sebe - mnohem raději sama... Ve vztahu musím vidět, že mi něco dává, a musí dávat víc než brát... Pokud bych se necítila s partnerem dobře, zkusila bych to změnit, pokud by zo nešlo změnit, odešla bych... neumím si představit být s někým jen ze strachu ze samoty... ale já jsem asi v tomto sobec, kompromis umím jen pokud mě neštve...
|
Irmi |
|
(28.9.2024 18:32:48) Rose, zkusila jsem. Dokonce i párovou terapeutku, která se mu snažila něco objasnit... Efekt nula.
|
|
TaJ |
|
(28.9.2024 18:33:34) Rose, jo, kompromis má smysl jen tehdy, pokud je v tom vztahu něco, co za něj stojí.
|
|
|
magrata1 |
|
(28.9.2024 18:11:09) Já radši sama.
|
|
K_at |
|
(28.9.2024 18:13:29) Irmi, věř si. Věř, že rozhodně stojíš přece za víc, než za vztah jen pro "abych nebyla sama". Myslím, že přesně víš, co chceš.
|
Irmi |
|
(28.9.2024 18:36:34) K_at, nevím, jestli přesně vím... Vím, co bych si přála: aby to bylo takové, jako dřív. Ale to je pryč. A on tvrdí, že to vlastně ani nikdy nebylo... Je mi fajn samotné, dřív jsem se nemohla dočkat začátku víkendu až přijede, teď jeho konce... Ach jo...
|
Rodinová |
|
(28.9.2024 18:47:00) "Je mi fajn samotné, dřív jsem se nemohla dočkat začátku víkendu až přijede, teď jeho konce... Ach jo.."
Tohle ti neprijde dostatecne k rozhodnuti?
|
Irmi |
|
(28.9.2024 18:55:45) Rodinová, to by mělo, že? Je to moje celoživotní nastavení... Nejsem s něčím spokojená, ale protože se bojím, že to, co bude pak, bude ještě horší, zbaběle nekonám... A ono se mi opakovaně to nekonání vlastně vyplatilo, situace se nějak vyřešila sama nebo nastala změna, která kýženou spokojenost přinesla...
|
Rodinová |
|
(28.9.2024 18:57:35) Ano, to je osobni nastaveni, ja nedokazu byt dlouho nespokojena, tak konam, mozna kdybych pockala, taky by se to taky vyresilo samo. Nerada cekam
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.9.2024 19:04:31) Moje zkušenost zase je, že když setrvám příliš dlouho v nepohodě, ztratím příliš mnoho síly, než abych se dokázala bránit nepříjemnostem... začnu pak sebe sama přemlouvat, že to není tak zlé, že je lépe to nějak překonat (stalo se mi v práci, naštěstí pak konec přišel sám odjinud, ale myslím, že jsem za to váhání platila zdravím)
|
Irmi |
|
(28.9.2024 19:12:20) Rose, pokud by tohle platilo, mám "vysvětlení" svého nekonečného a stále se vracejícího neurologického problému...
|
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 20:49:28) "když setrvám příliš dlouho v nepohodě, ztratím příliš mnoho síly, než abych se dokázala bránit nepříjemnostem..."
jo, každé zásadní rozhodnutí chce sílu, a té ve špatném vztahu pomalu ubývá a ubývá, takže ta rozhodnost je slabší, začarovaný kruh...
|
Irmi |
|
(28.9.2024 20:57:34) Čumčo, to zní jako logický argument, tomu nelze nerozumět. A je to tak.
|
|
|
|
Irmi |
|
(28.9.2024 19:08:19) Napadlo mě, co zkusit oficiální pauzu? Nevím, měsíc, dva, půl roku ... Třeba bychom oba zjistili, že si vlastně chybíme a co pro sebe znamenáme... Nevím, má to smysl?? Nechce se mi zahodit to pěkné, tak si pořád naivně myslím, že si to nějak vyčaruju zpět... Asi je to nesmysl.
|
K_at |
|
(28.9.2024 19:32:07) Irmi, dej si pauzu - sama pro sebe. Ale kvůli pár hezkým měsícům se držet dobrovolně ve vztahu, který nechceš, je masochismus a hazardování se zdravím.
|
|
|
|
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.9.2024 18:49:37) "dřív jsem se nemohla dočkat začátku víkendu až přijede, teď jeho konce"
no pak není o čem z takového vztahu rychle pryč, to není nic k udržování, neplýtvej energií... dej šanci novým příležitostem
|
Rodinová |
|
(28.9.2024 18:50:22) Ja driv, Rose
Ale vazne, tohle je dulezity pocit.
|
Rodinová |
|
(28.9.2024 18:53:07) Jaks vycarovala to pivo ?
|
|
|
|
|
|
|
TaJ |
|
(28.9.2024 18:13:48) Irmi, za mě rozhodně sama...samota není zlá, samota je lepší, než nespokojený vztah.Tohle není o spadnutí růžových brýlí, ten vztah ti už vůbec nic nedává, sama píšeš, že už prakticky není nic, co by vás spojovalo a že jsi stejně na všechno v podstatě sama. Takový vztah nemá cenu a je to jen plýtvání vlastní energií a šancí potkat někoho jiného. Nikdy nevíš, kdo ti přijde do cesty... třeba ne hned.... jasně a nebo třeba taky nikdy, ale pro mě stokrát lepší být sama, než vztah, který popisuješ.
|
Irmi |
|
(28.9.2024 18:40:55) TaJ, já vím. Plýtvání časem, což je v tomto věku jiné než ve 20. Něco se někde pokazilo...
|
TaJ |
|
(28.9.2024 19:18:58) Irmi a nejen časem, ale jak jsem psala, i svojí energií. Je to tak, jak píše Rose, pokud žijeme dlouho v něčem, co nám nevyhovuje, vyčerpává nás to a nic nám to nedává, tak se to dřív nebo později promítne i do našeho zdraví. Nedávala bych tomu žádnou pauzu, ale prostě bych takový vztah ukončila. Pauza je jen oddalování toho, co se stejně stane a zbytečně se ještě víc vyčerpáváš.
|
Irmi |
|
(28.9.2024 19:56:16) TaJ, já vím, je to zbabělé oddalování nevyhnutelného...
|
Slonisko |
|
(28.9.2024 20:08:43) Irmi, já taky oddaluju a vyčkávám. Ale pak jednou pohár přeteče, naberu sílu a konám. Před rokem jsem se odstěhovala od manžela a musím říct, že od té doby co bydlím sama je mi mnohem líp. Né že by bylo všechno pořád zalitý sluncem, ale ten pocit že se těším z práce domů, nebo na klidný víkend, kdy si budu dělat co chci je k nezaplacení.
|
Irmi |
|
(28.9.2024 20:29:07) Sloni, tak to gratuluju, jsi borec! Já jsem zjistila, že společný každodenní kontakt vlastně nedávám... Dlouhodobě jsem zvyklá na to, že přijdu z práce kdy chci a dělám si co chci... Dříve byly fajn ty dovolené, na společné dny jsem se těšila, ale teď už ani to ne, všechno mě štvalo, on mě štval, těšila jsem se domů... Je to v háji.
|
K_at |
|
(28.9.2024 20:33:12) Irmi, přece je super ta věc, že se MŮŽEŠ rozhodovat úplně podle sebe a než závazků. Takový luxus tohoto typu vztahu a věku. Můžeš se prostě rozhodovat sama za sebe. Žádný společný majetek, děti, závazky. A taky už jsi dost zkušenější v tom, co chceš, co ti nevyhovuje. A co by tě těšilo.
|
Irmi |
|
(28.9.2024 20:56:14) Ka_t, vidíš, takhle mě nenapadlo na to pohlížet... Vždycky jsem brala ohled na všechny kolem, na dceru... Ale možná to byl jenom zástupný důvod, proč nekonat... Teď se nemám nač vymlouvat. Musím se rozhodnout jen sama za sebe.
|
|
|
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 21:06:39) "ten pocit že se těším z práce domů, nebo na klidný víkend, kdy si budu dělat co chci je k nezaplacení."
Slonisko, ano, tomu se říká radost ze života, těšit se na malé drobnosti...jestli tomuhle chlap zaclání, není nač čekat
|
|
|
|
|
|
|
Cimbur |
|
(28.9.2024 18:22:41) Nezůstávat.
|
|
Pruhovaná |
|
(28.9.2024 19:35:23) Co s dědkem, když se jen těšíš, až skončí víkend. Nech ho a uvidíš, jak se ti uleví!
|
Irmi |
|
(28.9.2024 19:49:10) Pruhovaná, teď jsem se po dlouhé době zasmála nahlas😅
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 19:37:14) Za mě kamarádka č.2. Chápu touhu mít životního parťáka, spřízněnou duši, je to přirozené. Ale za každou cenu zase ne. Kdyby to byl otec tvých dětí, dalo by se váhat více, přece jen rodina. Ale udržovat vztah, který ti nic nedává? Zbytečně si blokuješ možnost žít si v klidu po svém a potkat třeba ještě partnera pro uspokojivější vztah.
|
Irmi |
|
(28.9.2024 20:04:46) Ropucho, je to racionální úvaha...
|
|
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 20:58:34) přijde mi, že se možná na začátku přetvařoval, neprojevoval a přizpůsoboval, souhlasil s tebou, dokud tě neměl jistou...no, a teď se konečně vybarvil takový, jaký je... Takže pravda je spíš to, co je teď, ne to, jaký byl na začátku vztahu.
těšit se akorát na konec víkendu s ním, jé, to je moc špatné vždyť on ti parazituje na volném čase, kdy bys měla relaxovat a sbírat síly...
Navíc, jak píše Ropucha, někde možná chodí skvělej chlap, se kterým bys šťastná
terapeutku už jste zkoušeli, víc vlastně nejde udělat...
ještě to vydržet? vždyť není důvod, podle toho, co píšeš, žádný vlastně neexistuje
|
Irmi |
|
(28.9.2024 21:19:18) Čumčo, nevím, jak dlouho se lze přetvařovat... Prožili jsme spoustu pěkného i složité situace. Ale jen z minulosti nejde čerpat. Mám delší a složitější období zdravotně, je fakt, že tady podporu moc neumí, ani praktickou, ani tu verbální - třeba řekne, že mě nemůže chlácholit větami typu "neboj, to bude dobrý", protože to neví. A když to neví a není o tom přesvědčen, tak to přece nemůže říct. Já vím, že jsou to těšínská jablíčka, ale když je člověku bídně, potřebuje někdy slyšet i takové fráze... Tak ne.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 21:24:36) Irmi, moc Ti přeju, aby to dobrý bylo, myslím ten zdravotní problém
potřebuješ teď mít pohodu a ne se přizpůsobovat a mít obavy, jak někdo něco pochopí, jak zareaguje, mít pocit, že tu není pro Tebe - to tu nemusí být vůbec.
Rozumím že je těžký takové situaci udělat jakýkoliv rozhodnutí. Tady rozumím i té dočasné pauze. Dejme si teď měsíc od sebe, potřebuju být sama se svým trápením. Ne, nepotřebuješ, ale určitě to bude lepší, než být s někým, kdo ti není oporou.
|
Irmi |
|
(28.9.2024 21:37:01) Yuki, díky, je to moc hezké od Tebe A velmi přesně popsané. Ano, jsem ráda, že jsem ráda, zvládnu týden v práci a základní fungování doma, vyprat atd., ale nemám už kapacitu na další aktivity a hlavně mě vyčerpává se pořád omlouvat a vysvětlovat:ano, opravdu mi není dobře. Objektivně, rozumím, že ani jemu se v tom nemusí líbit.
|
|
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 21:27:45) Irmi, mému manželovi tohle taky nejde, oni v tom občas fakt nejsou dobří, respektive někteří chlapi jsou fakt špatní. Jsme s mm domluvení, že nebude raději nic vymýšlet a spíš mě obejme. Už jsem zažila, že byl fakt bezbranej, raději by složil vagón uhlí, než mě utěšoval, protože mu to prostě nejde...
Na rovinu, hodně často mm při svých pokusech neřekl nic z toho, co bych potřebovala slyšet Oni rádi něco dělají, když dostanou instrukce, jak tedy být užitečný, nápomocný, akční a radikální. Ale efektivní utěšování chlapům moc nejde.
|
Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 21:41:35) "Oni rádi něco dělají, když dostanou instrukce, jak tedy být užitečný, nápomocný"
Ano, myslím, že toto je častější mužské nastavení než schopnost poskytovat psychickou podporu verbálně.
|
|
Irmi |
|
(28.9.2024 21:44:33) Čumčo, rozumím. V tomhle jsou ženský lepší Ale já nejsem náročná, stačilo by mi obejmutí a pár slov, jimiž by se kapku snažil... Dřív v těchto situacích projevoval přesně tu akceschopnost a rozhodnost, o nichž píšeš. Ano, to je více chlapské. Ale to kamsi zmizelo. Místo toho nastoupila vesmírná tolerance vůči všem a všemu. Spokojenost se vším, aby se nic nemuselo řešit, rozhodnout, změnit ...
|
Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 21:54:56) "aby se nic nemuselo řešit, rozhodnout, změnit ..."
Irmi, kolik je mu let? Nemůže za tím být únava? Možná už prostě nemá kapacitu být akční a rozhodný a chce mít už jen klid...
|
Irmi |
|
(28.9.2024 22:03:04) Ropucho, 59. I to mě napadlo. Že už se vyčerpal a chce jenom v klidu dožít. Ale v tomhle věku někdy chlapi ještě startují další životní etapu. Neříkám, že je to dobře, ale je to tak. Jeden jeho kamarád si k 60 pořídil 30letou ženu a mimino.
|
Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 22:20:40) Irmi, to je přece velmi indivuduální. Průměrný věk dožití mužů je 75 let, pokud se nepletu. 59 je tedy věk, kdy se člověk klidně může cítit vyčerpaný a opotřebovaný.
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 22:32:23) v souvislosti tímhle, Ropucho, jsem si vzpomněla, že mm třeba tajil svoje problémy (i zdravotní), aby mi nepřidělával starosti - měla jsem dojem, že mi neposkytuje tolik pozornosti a podpory, kolik bych ve výjimečné situaci potřebovala, ale on náročně skrýval, že se potýká s problémy, které by mě rozhodily a přidaly starosti...
|
|
|
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 21:37:32) Irmi, vidíš, tak "bude to dobrý" já nemám ráda. Spíš mě to rozčílí, protože mám obavy, že to dobré nebude a partner jako by mě nebral vážně. Ale moc ráda uslyším "budu tady pro tebe, i když to dobré nebude, a ve všem ti pomohu, jak budu moci". To by partner měl umět říct a měl by být platný i tou praktickou pomocí. Nebo alespoň tou praktickou, pokud si neví rady s psychickou podporou.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 21:40:58) Ropucho, ono někdy je fakt příjemný slyšet, že ten druhý věří tomu, že to bude dobrý, a pak t může pokračovat třeba i tím, že to zvládneme spolu, že tu je pro mě - ono to tak nějak patří k sobě všechno dohromady
|
Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 21:42:30) Yuki, může být, každému je příjemné něco jiného.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 21:47:19) Možná to závisí i na míře toho problému, když je fakt velký, potřebuješ slyšet od kohokoliv, že věří v dobrý výsledek, už proto, že tím říká, že mu na tobě záleží a moc si ten dobrý výsledek přeje, že mu nejsi lhostejná
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 21:48:19) jo a ještě jde taky o tón hlasu, musíš z něho cítit, že tomu chce věřit, ne že to chce odbýt a mít klid
|
Irmi |
|
(28.9.2024 21:59:37) Jasně, tón hlasu vyjádří mnohé. Mě vždycky mrzelo, že vzdor tomu, jak je jinak verbální, je jeho partnerská mluva velmi chudičká. To mi bylo líto vlastně vždycky, že neumí valně vyjádřit vlastně žádné emoce...
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 22:04:48) Irmi, strávila jsem spoustu let v open space s téměř dvaceti chlapy - jejich jediná emoce, kterou dávají najevo, je "já jsem tak nas.aný"
I u manžela jsem se teprve po spoustě let naučila rozeznat, že je dojatý/napjatý/rozjitřený/frustrovaný/vyřízený/v obavách
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 22:11:59) Čumčo, ale když má ženská problém, potřebuje, aby jí byl chlap oporou, a ne aby ona při svým problému ještě oprašovala jeho.
Taky jsem si prošla problémem, moc dobře vím, o čem píšu.
A samozřejmě to platí i naopak.
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 22:22:18) Yuki, kde vidíš výzvu k oprašování?
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 22:30:40) všechno to zdůvodňování, proč je takový, houby, teď potřebuje jeden z partnerů podporu a druhý mu ji má dát, ne vymýšlet, proč to neumí
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 22:39:35) Yuki, respekt k tomu jak to vidíš
mně ale tohle zjednodušené, černobílé vidění situace nikdy nepřineslo nic dobrého
i v případě rozchodu můžeš umět dát některé aspekty do souvislosti, už třeba proto, abys to téma mohla opustit, pustit ho z hlavy, protože k tomu rozchodu už není co nového dodat
|
|
|
|
Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 22:36:28) Yuki, problémem si prošel každý v našem věku, spíš více problémy, řekla bych. Mít oporu v partnerovi je samozřejmě vítané, ale každý má jinou povahu, jinou toleranci stresu, jiný způsob komunikace, jiné hranice možností... na to musí partner z druhé strany brát ohled i v problémech.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 22:37:57) jsou problémy, který ten vztah prověří o něco víc
a pokud se ve vztahu necítím dobře, k čemu mi je? udržovat vztah jen aby byl, přitom se na partnera netěšit, to fakt není k ničemu
|
Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 22:57:09) Yuki, asi si tady nebudeme porovnávat, kdo prošel tvrdší prověrkou partnerství, že. O zbytečném udržování nefunkčního vztahu se tu píše od počátku. Tady teď byla řeč o jednotlivosti, na níž žádný vztah nestojí jako na jediném pilíři.
|
|
Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.9.2024 23:07:14) Yuki, vidím to dost podobně... Vztah mi musí mnohonásobně víc dávat než brát... já jsem ráda sama, ale na partnera se musím těšit, musím mít pocit, že s ním se cítím lépe než sama... trávím s mužem cca 20 hodin denně, ale když třeba vystoupím u práce z auta a vidím ho přicházet, cítím radost, vidím ho ráda, i když jsme se neviděli jen nějaké necelé 2 hodiny třeba... neříkám, že mi někdy neleze na nervy, že se nepohádáme, že na něj nejsem naštvaná, že nedělá věci za které bych ho občas zaškrtila, ale to dobré musí výrazně převažovat... Ani půl na půl bych nebrala...
|
Irmi |
|
(28.9.2024 23:17:28) Rose, je to hezké, jak to popisuješ... Cítila jsem to dlouho velmi podobně, týden se táhl a víkend byla pohádka. Nevím, kam se to podělo... Možná jsme si jenom, tím, že spolu nejsme přes týden, neúměrně natáhli to hezké počáteční období, které prostě skončí vždycky. Jen tady vydrželo déle, jako kabát, který se nosí jen v neděli.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Irmi |
|
(28.9.2024 21:53:52) Yuki, jednoznačně!! To je přesně ono!
|
|
|
|
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 21:45:52) souhlasím, mám to stejně, "to bude dobrý" mi vždycky evokovalo "nechci se o tom bavit, ukončuju debatu, pojďme se bavit o něčem jiném", ale možná jsem na tohle přecitlivělá
|
Irmi |
|
(28.9.2024 21:53:07) A to máš pravdu Jenže když nezazní "nic lepšího", i tohle by stačilo...
|
|
|
Irmi |
|
(28.9.2024 21:50:23) Ropucho, "budu tady pro tebe, i když to dobré nebude, a ve všem ti pomohu, jak budu moci" je jednoznačně lepší, uznávám. Oni to možná někdy neříkají, protože mají pocit, že je to přece samozřejmé. Ale někdy je potřeba říkat nahlas i věci, které jsou samozřejmost. Nějak je to víc zvědomí, či co.
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 21:57:12) "protože mají pocit, že je to přece samozřejmé. Ale někdy je potřeba říkat nahlas i věci, které jsou samozřejmost. Nějak je to víc zvědomí, či co"
Irmi, to máš pravdu. Přesně tohle si myslívá mm "je přeci absolutně jasný, že tady pro tebe budu, že udělám, co budu moct, je jasný, že to naprosto prožívám s tebou a taky mě to moc trápí". Máš pravdu, někdy to je potřeba i vyslovit
Ale na rovinu, tohle umí tak jeden chlap z pěti
Irmi, jaké byly předchozí vztahy tvého partnera, z jaké je rodiny?
|
Irmi |
|
(28.9.2024 22:11:43) Z jeho vyprávění velmi technické. Vlastně mi s překvapením říkal, že až se mnou si uvědomil, jak laskavý, a láskyplný může být partnerský vztah. Ale potkali jsme se pozdě. Jeho žena i matka jsou velmi tvrdé až necitlivé. Vlastně docela podobné. Vztahy v rodině byly ekonomické, ale nikdy ne o projevované vřelosti. Takže je to vlastně logické, na začátku ho to sebralo, líbilo se mu to, ale není mu to vlastní...
|
Čumča. |
|
(28.9.2024 22:28:10) Irmi, a na té terapii jste o tomhle mluvili? O projevování emocí, vřelosti, účasti...
Jeho vztah k ženám definovaly matka a první žena (obě stejné), u tebe se mu líbilo pozornost a lásku přijímat - vysvětlila mu terapeutka, že se taky musí naučit dávat totéž zpátky?
|
Irmi |
|
(28.9.2024 22:52:18) Čumčo, řešili jsme jiná témata, to mi tehdy přišlo podružné... Zásadní bylo, že začal preferovat původní rodinu, ženu a dcery, přede mnou. Dcery chápu a nesporuju, ale myslela bych, že vídat by se s nimi měl sám nebo i se mnou. Ale ony začaly pořádat rodinné akce, kam ho zvou, samozřejmě beze mě. Nepřišlo mi to standardní, dle terapeutky to není standardní, děje se to dál a mě už to nebaví. Důvodem změny přístupu je jeho majetek a jejich přístup k němu a snaha ho získat. To ale já těžko můžu tvrdit, vypadám jako závistivá macecha... Je to složité a unavující.
|
Dari79 |
|
(29.9.2024 3:18:06) No, tady bych osobně trochu brzdila.
Chápu, že se ti to třeba nelíbí, ale jeho děti a vnoučata jsou nedílnou součástí jeho života, byly tady před tebou a je to jeho krev... Po mužích taky chceme, aby naše děti přijali jako naši součást, když máme nový vztah.
Jsem taky nevlastní máma a mockrát jsem v duchu musela něco spolknout. Můj muž má navíc několik dalších příbuzných, kteří jsou na tom sociálně podstatně hůř a mnohokrát mi připadalo, že s ním ty vztahy udržují spíš "kvůli majetku", v tom jsem se ale snažila mužovi říct, že možná není dobré kupovat neteřím iphony, když oni našemu dítěti přivezou tričko, ale nezabralo to, tak jsem to prostě přijala jako fakt a součást povahy mého muže a už to dávno neřeším. Konec konců, spoustu věcí (byť ne takto "hodně") dělám i já vůči své rodině. (Vadilo by mi samozřejmě, kdyby vůči našemu synovi byl škrt a vůči širší rodině naopak velkorysý dárce, ale tak to není) Pro mě je v tomto podstatné, že jsem pochopila, že to není o nich, ale že to je součástí povahy mého muže, která se projevuje i ve vztahu ke mně, našemu synovi, ale i třeba mé rodině (ne teda, že by mým neteřím kupoval iphony, ale zase jsme je třeba párkrát vzali k moři a vůbec neměl kecy, že jsou to moje příbuzné, tak ať si to zaplatím já).
Tady jsou to navíc přímo jeho děti a vnoučata a ať chceš nebo ne, ony jsou "první dědická skupina", takže na jeho majetek mají (i kdyby jen morálně) nárok.
A je to jejich táta (děda) a to že se nějaká rodinná akce koná o víkendu (oslava narozenin...) je celkem přirozené a to, že pozvou vlastního tátu/dědu a on tam chce jet, to je taky přirozené. A popravdě, to že tam nechtějí "macechu", sice není úplně nejlepší, ale sama jistě uznáš, že to není nevídané... Tady bych se spíš dívala, jestli s nimi (jeho původní rodinou) máš nějaký kontakt/vazby mimo takové akce nebo jestli vůbec... Pokud on nějaký majetek má, tak naopak oni tebe můžou vnímat jako "zlatokopku", která je nedejbože může chtít připravit o něco, na co "mají nárok" oni...
Myslím, že by sis mohla zkusit zpracovat své emoce (třeba u té terapeutky), zjistit, proč ti vadí to, co ti vadí. Jsem osobně alergická na výroky o tom, jestli je něco "standardní" - každá rodina (každý vztah) má právo na to mít věci i jinak. Protože 5 kamarádek to má s novými partnery jinak, neznamená to, že vy to nemůžete mít tak, jak to je.
Třeba moje rodina na takové víkendové akce není taky - obvykle jsou to 3 akce do roka + něco o prázdninách, zatímco mužova rodina měla tendence setkávat se snad co měsíc (a na střídačku - jednou u nich, jednou u nás, jednou u těch druhých, jednou zase druzí u nás) - taky mi to přišlo "nenormální", hrozně únavné, taky jsem se snažila zpočátku vysvětlit mužovi, že já jsem unavená po týdnu a že to je strašně moc na mě, to máš furt - uklidit před, nakoupit, nachystat, navařit, společensky plkat, uklidit... Do toho ty hmotné dary . No, našli jsme si systém - jednak to časem se trochu utlumilo, jednak jsme si vysvětlili, že já nemusím furt s nimi, takže "u nich" znamenalo často beze mě - já byla v práci nebo jsem doma "dospávala týden", muž "u nás" občas objedná catering, takže je to míň náročné (i když zase dražší) + já to opět přijala jako součást mužovy osobnosti a jako tradice a zvyklosti jeho rodiny...
(oni to mají jako důvod i třeba, že mužův strýc je Martin a je Martina, tak se jede k nim - mě to přišlo tak absurdní, že se jede slavit svátek dospělého strýce dospělého muže - zvlášť v kombinaci, že i na takovouto návštěvu je třeba přivézt "drobný" dárek pro přítomné i neslavící členy rodiny, což z jejich strany znamenalo pro naše dítě čokoládu, zatímco muž to obligátně "přeháněl", fakt jsem měla jednu dobu pocit, že snad schválně vyhledávají jakoukoli záminku k návštěvě, aby "něco dostali", ale ono to tak prostě není, oni jsou tak fakt zvyklí a to, že to můj muž přehání, je "problém" mého muže, ne jejich...) Aspoň jsem si teda vydupala, že já tam jezdit nebudu, na takovéto akce. (U nás v rodině se slaví u příbuzných typu "strýc" jen půl a celo kulatiny)
A která rodina je "normálnější"? Na to je fajn založit téma tady na rodině a zjistit, že některý rodiny to maj tak, jiný jinak, jiný extrémně jinak, jiný průměrně...
Tím nijak nechci říct, že máš zůstat v nefunkčním vztahu, pokud se v něm necítíš - jen, že spousta nedorozumění a zlé krve může pocházet i z toho, že ty rodiny jsou prostě rozdílné. A pro každého nového partnera je těžké nalézt nějaký fungující vztah k původní rodině partnera a ne vždy se to podaří a ne vždy je to chyba jednoho, druhého, nebo té původní rodiny. U někoho se to nepodaří nikdy.
Pokud máte v podstatě jen víkendový vztah, co třeba to jen proložit, myslím, že jsi psala, že to střídáte - co takhle třeba jen jednou u mě, jednou u tebe, jednou každej sám, jednou třeba někde na wellnesu? Místo oficiální pauzy to prostě nějak upravit jinak. I to je "normální" podoba vztahu v tomto věku. Spousta holek i tady to průběžně psala v různých diskusích, že v tomto věku už by si domů stěhovat nikoho natrvalo nechtěli... Nebo naopak se teda sestěhovat, pak se užijete v týdnu a nebude ti líto, že víkend, který má být "váš", tráví (částečně) se svojí rodinou bez tebe.
A že neumí verbálně vyjadřovat emoce? No, chlapi, co to umí, jsou spíš výjimka, a taky to často jsou jen "naučené fráze" nebo chlapi typu "sňatkový podvodník" - proto ty potvory jsou tak úspěšné v balení ženskejch a oškubávání jejich majetku, protože vědí, co ženy chtějí slyšet, že ty ženy "touží po tom, to slyšet", umí to ze sebe věrohodně dostat a ženy jsou pak celé nadšené, že konečně našli tu "spřízněnou duši" a "dokonalého chlapa". Osobně bych to po chlapovi nežádala (nežádám). Mě stačí, když mám horečku, že mě bez keců nechá ležet v posteli, uvaří mi k posteli čaj, zeptá se, jestli mi nemá skočit pro něco do lékárny, a zabaví dítě, aby po mě neskákalo Ráno se mě zeptá - tak jak?
Podružnosti jsou podružnosti. Pro mě je nejdůležitější pro setrvání ve vztahu to, že pořád jsem přesvědčená, že můj muž je nejlepší chlap, kterého jsem potkala (i z bývalých partnerů i z chlapů, kteří se kolem mě ochomýtali od té doby, co jsme spolu) a to mi stojí za to překonávat i tu spoustu odlišností, které máme. A že já sama sakra nejsem dokonalá a objektivně, vlastně bych se ani nedivila, kdyby chtěl poslat do háje on mě.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.9.2024 21:34:27) Nemůžu najít žádný důvod proč bys s ním měla být.
|
|
|