zerat |
|
(12.1.2013 9:13:00) Kytko, já nevím, jak jsem si tak četla Tvůj příspěvek o tom, proč jste TV zrušili, že děti jen koukaly na TV a děti vyžadovaly Animáčky a všechny hrůzy a byly agresivní... Neselhali jste tak trošku v tomhle i vy jako rodiče? Vůbec to nemyslím ve zlém, ale myslím, že závislost v dětském věku vzniká hooodně za přispění rodičů, kteří to či ono nekorigovali, a pak najednou neví, co s tím a opravdu pak už asi nezbývá než to řešit radikálně. Nicméně si myslím, že to jde řešit i jinak, než úplným zrušením TV. Máme děti 9,5 a téměř 5 let a ani jedna nesedí u TV celodenně. V tomhle máme určitý režim a děti nemáme zvyklé se zeptat, jestli TV mohou zapnout a příp. máme prostor pořešit, jestli to či ono za to stojí apod. Další důvod třeba u mě, proč TV mít a ideálně i rozumnou je to, že já jsem jako dítě utíkala ke kamarádce, kde měli TV velkou a barevnou a naši úplně ztratili přehled na co tam koukám, to stejné ségra. V okolí co máme známé bez TV resp. co bývali úplně bez TV v mém dětství, tak vliv to mělo jen do té míry, že kdekoliv se dostali k TV a ovladači, tak ty děti byly úplně v transu a hltaly kdejakou kravinu, nad kterou jsme my ohrnuli nos.
Asi je pravda, že TV není nic tak světaborného, ale já jsem teda ráda, že ji máme. Mám ten pocit, že je zdravější si pohodlně sednout k TV (mně vyhovuje větší) a pohodlně koukat. Koukání na notebook mi přijde, že je často z nezdravých pozic, více to namáhá oči Nehledě na to, že pro mě je pohodlnější vzít ovladač a kouknout zrovna na to, co mě zajímá - miluju třeba Eurosport se zimními sporty a děti taky příp. nějaké ty dokumenty... Taky mám ten pocit, že v dnešní době je docela důležité naučit se s TV zacházet a umět ji vypnout když tam nehraje zrovna nic zajímavého, nekoukat na vše, co v ní hraje...
|
zerat |
|
(12.1.2013 9:18:42) a jinak sociální vyloučenost - to já nedokážu posoudit to asi až sama uvidíš. Myslím si, že tohle spíš bude i o tom, jak se k tomu postaví děti. Jinak si ale myslím, že pokud děti mají závislost na TV a tu jim člověk vezme, tak si ji vcelku rychle mohou vytvořit na internet, počítač apod. Spíš mám ten dojem, že víc slyším v dnešní době o závislosti na PC než na TV, co se týká dětí
|
Žžena |
|
(12.1.2013 10:50:11) "Jinak si ale myslím, že pokud děti mají závislost na TV a tu jim člověk vezme, tak si ji vcelku rychle mohou vytvořit na internet, počítač apod."
Zerat, ono to tak ale asi taky nebude. Vezmi si jiný závislosti. Není možný odnaučit člověka závislosti na alkoholu, heroinu atd. jinak, než že projde obdobím abstinence. Žádnej alkoholik si neodvykne chlastat v hospodě s nalitým panákem před sebou, žádnej narkoman se závislosti nezbaví, pokud má volnej přístup k fetu. Musí abstinovat, "vyčistit se", a pak se třeba rozhodnout, že do toho už spadnout nechtějí, že chtějí žít jinak. U tý televize to může být podobný, resp. u hodně lidí to tak funguje. Že fakt pomůže úplná absence televize. Absťák, vyčištění, nasměrování života jiným směrem. A pak, i když se s tou televizí setká, už tam není nutkání. Už je člověk jinde, ví, co chce a co ne.
|
zerat |
|
(12.1.2013 11:33:00) Ženo, já jsem žádné rezolutní závěry nedělala. Faktem je, že moc nevěřím na úplnou očistu od TV, kor pokud si děti budou moci zase pustit pohádky... sami na PC. Když už prvňáček zvládne přinést si ze školy od kamaráda DVD půjčené, tak myslíš, že starší na to brzy taky nepřijde? Podle mě je internet horší než TV a přitom dnes k mému úžasu už děti ve 3. třídě ZŠ dostávají tablety s mobilním internetem apod. Mně to opravdu připadá, že děti vždycky nějakou tu závislost mít budou, kterou mají rodiče korigovat. Ať už je to závislost na mňamkách, na TV, na PC, na hrách, závislost na rodičích... Nic nevyřeší z mého úhlu pohledu to, že mu něco vezmu úplně, pokud jsou to děti, tak bych je já coby dospělák měla učit s tím či oním zacházet Jenže druhá věc je to, že dnes fakt rodiče nefungují - celodenně jsou v práci, děti jsou často hodiny samy doma... prostě taková doba je no
|
Žžena |
|
(12.1.2013 11:40:31) Zerat, ale právě to "vezmu úplně" je jeden z funkčních způsobů, jak s něčím do budoucna naučit zacházet. To "vezmu úplně" neznamená "vezmu navždy", jako že by rodič zajistil, aby jeho dítě už nikdy nepřišlo do styku s televizí. Pokud tam ta závislost je, tak prostě se může řešit astinencí na nějaký čas. A pak po tom čase znovu povolit, ale v momentě, kdy už není akutní závislost, a pak je člověk schopen naučit se s objektem své dřívější závislosti nakládat schůdným způsobem. Jako že by závislý byl schopen svoji probíhající závislost účinně korigovat, to je naivní představa, toho prostě většina schopna není.
|
zerat |
|
(12.1.2013 11:48:07) Žženo, potom mluvíme o tom stejném resp. myslíme to stejně. U nás to funguje tak, že když nám přeroste TV přes hlavu, tak mají děti TV absťák. Prostě na TV nekoukají tak dlouho dokud znovu neobjeví, co vše se dá dělat bez TV. To stejné máme doma s mňamkama - ve chvíli, kdy začne jedna či druhá pořád kňourat a otravovat o ňaminku a že je ovoce fuj... tak prostě holt doma mňamky nebudou a ono to funguje i přesto, že třeba naše starší se k nim dostane ve škole - nicméně doma nedostane, doma ví, že si sama jen tak vzít nesmí. Já nesoudím Tebe, jak máš či nemáš ňamky zvládnuté- u nás to nejde, protože to, že já ňamky nechci je čistě můj problém a nemůžu je brát manželovi a třeba i návštěvám, které občas přijdou neohlášené, jen proto, že já se sama neumím ukočírovat Znovu píšu nesoudím Tebe ani nikoho jiného.
|
Žžena |
|
(12.1.2013 11:50:04) zerat, no ale vždyť o to jde. Je obrovský rozdíl mezi situací, kdy závislost už je, a mezi situací, kdy závislost není. Tyto situace nabízejí úplně jiný manipulační prostor a vyžadují jiný přístup.
|
|
Žžena |
|
(12.1.2013 11:51:51) zerat, nevím, jak jsi přišla na to, že když já sladkosti nechci, tak je taky zakazuju manželovi a škudlím na návštěvách. To je blbost.
|
zerat |
|
(12.1.2013 12:09:24) Já jsem to tak pochopila z Tvého příspěvku, že je nekupuješ - ale odbíhám, nesoustředím se úplně, tak se příp. omlouvám.
|
|
|
|
|
*Aida* |
|
(12.1.2013 11:48:31) Zerat, ja jsem tedy diskuzi pochopila tak, ze nikdo nezakazuje detem divat se na vhodne porady. Moje deti se treba v domluvenou dobu na sve oblibene porady divaji. Ale divaji se na ne pres net a vybiraji si, na co se chteji divat. V tom je ta regulace jednodussi. To same s DVDckama. A nejsou v tom reklamy. Moje dcera jeste taky zjistila, ze BBC Iplayer ma lepsi titulky u poradu, nez kdyz se to vysila nazivo. Ma vadu sluchu a konecne je ve veku, kdy stiha program i titulky, takze treba u ni zive vysilani neresime vubec.
|
zerat |
|
(12.1.2013 12:08:45) Aido, ale já si myslím, že pokud dítěti místo TV nabídnu PC jakože na pohádky a pořady, které já uznám za vhodné, tak si myslím, že se nenaučí umět vyfiltrovat reklamy. Holky třeba moc stály o různé blbosti a když jsem ji je v reálu ukázala v obchodě, tak od přání ustoupily - myslím, že je to super škola, že pochopí, že ne vše je v reklamě dobré, kvalitní... vysvětlili jsme, že za reklamy se platí a co reklama je apod. Já mám prostě počítače spojené ještě s větší hrozbou než je TV - díky netu a vyhledávači se dost brzy děti dostanou na stránky, které pro ně nejsou vhodné. Často hrají z netu hry, které nesmí, které nejsou vhodné... V TV jsme taky ostražití, ale TV hraje dostatečně hlasitě a je velká v místnosti, kde trávím i já 99% svého času. TV v pokojíčku už jsem chtěla svolit, nakonec jsem i ráda, že jsme vybrali jiné dárky...
|
|
|
|
|
|
zerat |
|
(12.1.2013 9:20:25) OPRAVA: Máme děti 9,5 a téměř 5 let a ani jedna nesedí u TV celodenně. V tomhle máme určitý režim a děti MÁME zvyklé se zeptat, jestli TV mohou zapnout a příp. máme prostor pořešit, jestli to či ono za to stojí apod....
|
|
gf fgfhf |
|
(12.1.2013 9:28:18) Tak mi Tv máme, děti mají v pokojíčku a mají k ní neomezený přístup, syn ráno vstane a Tv si sám pustí, ani se dožaduji nějakého ptaní. Ale zase není problém, když řeknu pojď na snídani, takže by remcal, že teď nemůže, že zrovna něco dávají, nomálně přijde. To samé když řeknu, že půjdeme ven tak Tv bez problému vypne. Reklamy zná pomalu nazpaměť, ale nestává se mi v obchodě, že když něco zahlédne z reklamy, že by se toho dožadoval, nějak výrazně, řev pláč atd. On mě na tu danou věc upozorní, my si ji spolu prohlídneme, já mu řeknu svůj názor na tu danou hračku, co se mi na ní nelíbí,líbí,vrátíme jí pak zpátky do regálu a jdeme dál. Že zná všechny ty animáčky, pokémony apod. mi nějak nevadí, do dětského světa ty pohádky patří, postupně věkem z toho vyroste, bude mít jiné zájmy než sledovat tv a nemyslím si že by v 18 koukal na pokémony.
|
|
*Aida* |
|
(12.1.2013 11:13:40) Zerat, kdyby to bylo tak jednoduche, tak to zakladatelka ma taky zmaknute. Prvni opravdu velky rozdil je v poctu deti. Se dvema to mas osefovane uplne jednoduse, se ctyrma je to uplne o necem jinem. A pak souhlas se Zzenou. Taky kazde dite je jine. To mas jako se sladkostma. Jedna moje kamaradka razila podobnou teorii, detem nezakazovala sladkosti vubec, naopak je jimi ruzne odmenovala a me porad rikala, jakou delam chybu, kdyz detem sladkosti odpiram. Dneska ona ma vsechny sve deti tluste (oficialne obezni), se zaplombovanymi zuby. Jeji deti sladkosti jedi porad a kdyz nekde nejake vidi, tak je chteji. Taky neustale resi, co kdo ji a aby nahodou nekdo (vcetne matky) nemel neco lepsiho. U nas jedno dite neustale chodi na sladkosti a susenky, v jeho veku uz si to i sam koupi cestou do a ze skoly a musime to proste korigovat. Stejne tak s Tv, pocitacem, Xboxem, Playstation atd. Jsou lide, ktere to zajimat nebude, kteri se budou sami regulovat nebo se jako deti nechaji usmernit od rodicu. A pak jsou lide a deti, kteri s tim maji problem.
Jinak jeste prakticky, pokud jsou v rodine 4 deti, tak uz se zase neshodnou na jednom programu a budou se u toho ke vsemu jeste neustale dohadovat. A matka ma nervy jenom jedny, ze ano.
|
Žžena |
|
(12.1.2013 11:24:29) Souhlas. Lidi jsou různí. Já o sobě vím, že to mám se sladkostma tak, že když jsou v dosahu, sežeru všechno a hned. A vím, že pro mne není řešení mít je ve skříni a 24 hodin denně zápasit sama se sebou, abych na ně nechodila. Prostě mně není dáno toto zvládat. A ani nevidím velký životní přínos v tom, že bych se měla nějak cepovat tím, že si budu schválně připravovat pokušení a pak se ukájet tím, jak jsem na výši, když zvládám odolávat (nebo taky ne...). Takže je prostě nekupuju. A mám svatý pokoj.
|
zerat |
|
(12.1.2013 11:37:10) Ženo, ale to je přece nesmysl Ty je nekupuješ, ale dítě se k nim může dostat, tak jako tak. My holce přestali dávat peníze na mňamky a dost často má v aktovce nějaké obaly - kupují jí je kamarádi, spolužáci Když se nenaučím zvládat své závislosti sama, tak mi fakt není pomoci - chtěla jsem zhubnout a nikdo jiný za mě hubnout nemohl, takže byť jsem taky byla závislá na sladkém všeho druhu, tak dnes už fakt nejsem - zvládla jsem to a myslím, že fakt tohle se má trénovat už od dětství, ne? Prostě já chci, aby se mé děti měly šanci naučit tohle zvládat(myslím, že je to moje úloha), jinak mi přijde, že s takovým přístupem se nedivím, že jsou ordinace psychologů plné - když už ani rodiče děti neučí, že je potřeba všeho s mírou
|
Žžena |
|
(12.1.2013 11:44:09) Zerat, Ty ale furt vidíš jen sama sebe. Nebereš vůbec v úvahu, že lidi jsou různí a na stejné problémy klidně mohou uplatňovat jiná funkční řešení. Případ Tvé dcery, kterou zásobujou sladkostma ve škole, je něco úplně jiného než případ můj. A já to sama pro sebe zvládnuté mám.
|
zerat |
|
(12.1.2013 14:18:49)
|
|
|
|
|
|
|