Tak mi Tv máme, děti mají v pokojíčku a mají k ní neomezený přístup, syn ráno vstane a Tv si sám pustí, ani se dožaduji nějakého ptaní. Ale zase není problém, když řeknu pojď na snídani, takže by remcal, že teď nemůže, že zrovna něco dávají, nomálně přijde. To samé když řeknu, že půjdeme ven tak Tv bez problému vypne. Reklamy zná pomalu nazpaměť, ale nestává se mi v obchodě, že když něco zahlédne z reklamy, že by se toho dožadoval, nějak výrazně, řev pláč atd. On mě na tu danou věc upozorní, my si ji spolu prohlídneme, já mu řeknu svůj názor na tu danou hračku, co se mi na ní nelíbí,líbí,vrátíme jí pak zpátky do regálu a jdeme dál. Že zná všechny ty animáčky, pokémony apod. mi nějak nevadí, do dětského světa ty pohádky patří, postupně věkem z toho vyroste, bude mít jiné zájmy než sledovat tv a nemyslím si že by v 18 koukal na pokémony.