Přidat odpověď
Nám se tv asi před třemi měsíci porouchala a nějak nebyla vůle ji opravit. Manžel dodělával výstavu, já měla taky hromadu jiných věcí, tak jsme to prostě nechali být a docela se nám tím ulevilo. Syn (12) byl totiž zvyklý dívat se od půl sedmé do půl osmé na Simpsonovy, což byl trochu problém, protože přešel na víceletý gympl a v téhle exponované době nám ta hodina času celkem chyběla - večeře, případně ještě nějaký učení a tak. Furt jsem si říkala, že mu to nějak zatrhnu a budu mu to třeba nahrávat a pouštět ve vhodnější dobu, jenže takhle večer jsem už obvykle tak utahaná, že jsem nechtěla riskovat megascénu. Tak mi ta porucha přišla celkem vhod. Dva dny pyskoval, pak si zvyknul, a najednou máme večer děsně volnýho času. Vynahradila jsem mu to tím, že se s ním po večerech v AJ koukám na svůj oblíbený seriál - mě to baví, jeho to baví, v jazyce se zlepšuje, samý pozitiva.
Takže uvažujeme o nový TV, ale jen jako o lepší obrazovce, mačkat se ve dvou před notebookem není ono.
Sociální vyloučení podle mě nehrozí - teď už je mnohem víc možností než kdysi a není to tak, že všichni večer zírají na jeden a ten samý TV program a druhý den o tom mluví. Když narazí v hovoru se spolužáky nebo někde jinde na něco, co nezná, pustí si to z netu.
Předchozí