O peníze nejde, poplatky platím dál.

Děti si za poslední půlrok zvykly vyvalit se ráno o víkendu nebo ve všední dny po večerníčku u televize a vyžadovat všechny ty Animáčky, Disneykluby apod. Do toho mraky reklam, bolavé hlavy, unavené oči, protivné ukoukané děti, protože t jsou pořady i na dvě hodiny v kuse. A argument, že se televize dá vypnout nebo nepovolit u nás nevyšel, to bych na ně musela jenom donekonečna ječet (tři zákaz respektují, čtvrtý to zapne, a vzápětí u toho sedí všichni). Děti zákaz zapnout to nerespektovaly a protestovaly proti němu, a televizi si samozřejmě umějí pustit samy, včetně zapojení přívodu signálu, který jsem v jednu dobu začala odpojovat. Když jsem televizi násilím vypnula, byl řev. Byli jak zhypnotizovaní pohledem kobry, i když po skončení daného pořadu uznali, že to byla blbost, stejně příště znovu neodtrhli zraky. A přes den pak pořád nosili DVD s pohádkama, že je chtějí pustit. Už si ani nechtěli normálně hrát.
Byli agresivní, protivní, ukňouraní, vzteklí...a já taky - naštvaná na sebe, že jsem je ze své pohodlnosti zase nechala čumět na telku, naštvaná na ně, jak se chovají.. Tohle je nad moji rodičovskou vůli a autoritu. Když jsou u jedné babičky, na televizi si ani nevzpomenou, když jsou u druhé, koukají tam pořád na něco.

Po zrušení televize máme najednou čas si večer zahrát karty, povídat si v posteli, společně uklidit...a na místo televize se do pokoje nastěhovalo piano, takže si i víc hrajeme a zpíváme. Ale tak to vidím teď, neříkám, že za měsíc, dva, rok to budu vidět jinak.