Míša+1 |
|
(5.4.2011 12:12:50) Pawlli,nedovedu si představit,že bych malou dala do běžné školky,školy a diagnózu si nechala pro sebe.Nevím,jak u Vás,ale u nás by to absolutně nešlo. Dcera má prostě problémy s chováním a částečně si i myslím,že má i něco zděděného - tvrdohlavost. Takže co z toho,že je chytrá a zvládá učivo běžné ZŠ,když si někdy postaví hlavu a když ji něco nebaví,prostě to dělat nebude a basta (např.psaní).Do kabinetu pracovat s asistentkou nepůjde (bere to jako trest),to raději bude vyrušovat ostatní.A s kapacitou 28 žáků ve třídě si to neumím už vůbec představit. Pokud se někdo rozhodne ,dát dítě autistu do normální školy (ve školce to je ještě možná reálné),ale škola už je plno povinností a neříct diagnózu - tak to je podle mě obrovská odvaha.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(5.4.2011 15:29:08) Asi jsem divná, ale mně je milejší, když k mému dítěti bude někdo přistupovat jako k "nevychovanci" než aby ho litovali a umetali mu cestičku kvůli nějaké diagnóze. Nedovedu si představit, jak se někde ve dvaceti, třiceti letech ohání nějakým papírem třeba v zaměstnání. Teď nemluvím o poruchách, které víceméně předpokládají, že dítě nikdy úplně samostatný nebude. V generaci našich rodičů "nebyli" žádní autisti ani děti s LMD nebo ADHD. Dítě, za který cokoli vyřizovali rodiče a mělo nějaký "úlevy" bylo obvykle neoblíbený v kolektivu (aspoň za mého dětství to tak bylo: agilní rodič - "mazánek" - srandy pytel). A někdy si říkám: Ty jo, jak asi budou žít "integrovaný" děti, který jsou agresivní, neschopný respektovat pravidla, které mají asistenta proto, že "tohle dělat nebudou", až jim bude těch dvacet nebo třicet? Přemýšlí nad tím jejich rodiče vůbec? OK, agresivní dítě s nevyzpytatelnou povahou má intelekt dostačující na to, aby vychodilo ZŠ, třeba i SŠ... a co sakra bude potom? Představuju si, jak takhle přijdu na návštěvu k mladejm, až mi bude třeba šedesát, a snacha přijde domů s roztrhanou halenkou a rozseknutým rtem se slovy: "To víte, babi, my máme v práci kolegyni, která je trochu agresivní, ale ona za to nemůže, má takovou diagnózu. Dneska jsem jí nechtěně přemístila papíry z levý hromádky do pravý a ona dostala záchvat, tak po mně hodila děrovačku a trochu jsme se popraly. Ale to nic, to je v pořádku, protože ona tu práci jinak zvládá a přece nebude někde pod dohledem dělat kartáče, když má maturitu." Načež volá syn a omlouvá se: "Promiň, mami, dneska přijdu z práce dýl, my máme kolegu, kterej je jinak úplně OK, hrozně chytrej kluk, ví to hrozně moc o rozmnožování pakobylek, ale má nějakou diagnózu a dneska ve dvě řekl, že to, co po něm šéf chce dělat nebude a půjde radši na golf, tak to musíme dodělat za něj. To přece chápeš, ne?"
|
Jahala. |
|
(5.4.2011 18:04:09) Monty, řekla bych, že ta diaknosa a asisten by měl pomoct najít cestu jak zvládat své pocity a tu agresivitu, takže ve dvaceti, už by měl mít vytvořený postupy jak běžné a částečně i ne úplně běžné stresové situace zvládat, jenže když to bude normální nevychovanec tak ve třiceti může doma třískat manželku a děti za cokoliv, protože v práci si to nedovolí
|
Jahala. |
|
(5.4.2011 18:04:52) diagnóza
|
|
|
Pawlla |
|
(5.4.2011 19:56:32) Ježiši Monty,to je pořád dokola,agresivita se samozřejmě řeší.Integrace neznamená,že se agresivita toleruje,netoleruje se ani ve škole ani nikde jinde,pokud ano je někde chyba.To je ten problém,že obecná představa integrace je,že postižený jedinec příjde do kolektivu a může všechno.
|
Míša+1 |
|
(5.4.2011 21:09:04) Souhlasím...neznamená přece,že když je dítě např. v auti třídě a později integrované,že má úlevy nebo si může vše dovolit..to je blbost.Právě naopak jsou na něho kladeny ještě větší nároky,aby se později zařadil do společnosti.
|
sally |
|
(6.4.2011 0:32:31) Monty, na jednu stranu jsi tedy proti integraci a na druhou stranu jsi svého syna dala do normální školy a školky... a nepídila ses po diagnoze, která by možná učitelkám lecos usnadnila.
Samozřejmě jsou situace, kdy ta integrace nemá smysl - a buďto to nezvládne to dítě nebo ta instituce... ale ono zavřít autíky a aspíky někam do izolace je cesta do pekel. V mnoha případech jsou to inteligentní lidé, kteří jsou schopní se NAUČIT (racionálně) jak svět funguje a jsou schopní v něm žít a přežít (bez toho, že by ve třiceti zmlátili kolegu za to, že jim přesunul papíry na stole zleva doprava, nebo že by rozkopali dveře sámošky, když nemají rohlíky). Ale k tomu, aby se to naučili zvládat potřebují tu pomoc (asistenta) a taky být ve styku s tím okolním světem, kde jim lidé přendavají papíry a kde ve školní jídelně opakovaně vaří buchtičky se šodo, i když je dotyčnej nenávidí....
A ještě jedna poznámka - tihle exoti se dostávají do situací, kdy běžnou školu nezvládají a pak zase do situací, že jí zvládají (s věkem, vývojem, pubertou atd.) - a podle mě by bylo potřeba aby systém byl v tomhle flexibilní a mohlo se tohle řešit dle aktuální potřeby....
|
Zasjaj. |
|
(6.4.2011 0:59:16) Sally tak buchticky se sodo pro mne taky byly skolou zivota, hrachova kase ovsem jeste vetsi, to kdyz na mne jednou reditel Kralicek zacal rvat pres celou jidelnu "A dojist!"
|
sally |
|
(6.4.2011 7:11:35) já nesnáším pudinky a veškeré třasláky... z buchtiček se šodo se mi fest navalovalo, ale pak jsem zjistila, že mi je kuchařky dají bez šoda a bylo po problému... hrachovku miluju, ta mi nevadila.... vadilo mi tlustý maso (viz. třaslavá konzistence).
No ale pro ilustraci - chodím do školy na polední dozory a tuhle se mi tam rozplakala úplně běžná holčička, kvůli tomu, že byla změna jídelního lístku a ona nedostala to, co měla naplánováno... můj exot to zvládnul oproti ní velmi dobře... takže holt člověk nikdy neví.... (pak zase měl hysák z toho, že nevyhrál když s klukama závodili v běhu... )
|
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.4.2011 8:07:21) Sally, vždyť ale já celou dobu píšu o tom, že je třeba rozlišit, kdy je integrace prospěšná a kdy ne. Jsou děti, které se zvládnou zařadit "bez diagnózy", děti které to zvládnou s nějakou dopomocí a pak děti, které to holt nezvládnou vůbec. To, že je někdo "jiný" mi nepřijde důvod pro nějaké extrabuřty, pokud není neovladatelný a agresivní. Někdo psal v diskusi o dítěti, které během výuky tuším ve druhé třídě opakovaně masturbuje... no, to já osobně považuju za hodně velký problém a nejsem si jistá, jestli dítě, které není schopné v nějakých osmi, devíti letech pochopit to, že je to nevhodné "má" na integraci - totéž platí o dětech agresivních, a tím nemyslím dítě, které jednou za uherský rok někoho praští (to dělají i děti bez diagnóz), ale takové, které to dělá denně a je to běžný vzorec jeho chování. Je prostě třeba přistupovat k těmto věcem individuálně. Integrace za každou cenu smysl nemá, ani pro postižené dítě, ani pro jeho spolužáky.
|
Jahala | •
|
(6.4.2011 9:40:56) Monty, ale o tom to je, že individuálně ne proto je třeba namístě ten asisten, který není hlídač, ale nejpřesnější mi přijde překladatel. Deně překládám, co znamelo to, že někdo to řekl takhle a tak se u toho tváří, a proč je jeho chování nevhodné a co je to drzé nebo co může ublížit. A i ta masturbace může být něco co třeba malé dítě dává najevo tím, že se začne počůrávat. Tak se s tím musí pracovat a postupem času se naučí nepříjemnostem předcházet jak asistent tak žák. Pokud se to nepovede tak teprve po určité době se to má řešit, tím, že vzdáme intergaci.
|
Míša+1 |
|
(6.4.2011 10:52:42) Myslím,že to ze začátku Monty vyjádřila dobře,ale ten poslední příspěvek mě zarazil (a trochu si protiřečil s ostatními příspěvky).Ať už rodiče,nebo asistenti musí dětem vysvětlovat různé situace,soc.návyky a právě tím je posunou kupředu a lépe se začlení.A tím,že dítě hodím do bazénu a plav,moc mu nepomůžu,ale možná to může fungovat u 1 dítěte ze 100,ale těch 99 by se topilo.A už to tady bylo řečeno,že když budeme brát dítě pouze jako "nevychované" a necháme to tak,právě takové dítě bude mít podle mě v budoucnu problémy,třeba i s tou agresivitou. Takhle můžeme mnohým situacím předcházet a to je ta výhoda,že víme,jak s dítětem pracovat a tím mu pomoci.Je pravda,že v minulosti se o tom problému moc nevědělo a dítě bylo dáno do normální ZŠ a taky to nějak přežilo.Ale pořád jen "nějak" a mnohé děti byly šikanované.Je fajn,že tomu můžeme v dnešní době předcházet,pracovat s tím a poskytnout individuální péči.
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.4.2011 11:16:09) Asi proto, že jsme pořád nespecifikovali, o jakých dětech vlastně mluvíme. Proto ten rozpor.
|
sally |
|
(6.4.2011 16:27:41) Monty, ty to možná bereš z pohledu tvého synka, který je exot, ale diagnozu zřejmě nemá. V takovém případě hodit do vody a nechat plavat (velmi inteligentní dítě, které je sice exot, ale orientuje se v běžných sociálních situacích) je nejspíš v pohodě. Můj synek je o trošku větší exot než ten tvůj - a k mému údivu diagnozu nedostal. Přesto by občas nějakého "tlumočníka" potřeboval. Zvládá školu naprosto s přehledem, ale má průsery o přestávkách, které jsou pro něj moc chaotické a kde se setkává se situacemi které nezvládá. A on nezvládá věci typu že prohrál v nějaké hře, snadno se nechá vyprovokovat k nějakému hysáku a tak. A když zvládneme vysvětlit jednu situaci (např. že někdy se stane, že k obědu dostane něco jiného než chtěl), tak se objeví jiná (prohrál závod v běhu)... většina ostatní děti má nějaké sociální cítění a prostě intuitivně vědí, jak se chovat, u Toma je to chování vždycky trošku přes míru. A musí se jednotlivé situace UČIT. A ty by se nenaučil, kdyby byl zavřenej někde v ústavu. A přestože dg. nakonec nedostal, tak máme od psycholožky dlouhé povídání o tom, co a jak - ne, že bychom většinu toho nevěděli, ale máme "papír pro školu", takže škola je ochotnější spolupracovat s papírem, než s tím, že si rodiče "výmýšlí extrašpeky". Bohužel je to tak, škola ten "papír" potřebuje (škola jako instituce - s učitelkou není problém se domluvit, ale třeba ředitelka Toma v podstatě nezná, takže je pro ní úleva, když má pro něj škatulku a papír).
My jsme na ZŠ měli kluka, který určitě nějakou dg. měl. Pod lavicí masturboval někdy v sedmý třídě, my z toho měli halo... kluci ho pobízeli, aby to dělal při hodinách, až si toho všimli učitelé... kdyby měl ve třídě asistenta, vůbec by to takhle daleko nedošlo.
|
sally |
|
(6.4.2011 16:51:17) Jinak Monty, ty to asi vidíš z pohledu člověka, který se s moc problémy ve škole nesetkal. Já jsem v tom vyrůstala. Moje ségra měla LMD, různé dys... reakce její učitelky na prvním stupni byla "tak jí dejte do pomocný školy, když je blbá". To byly osmdesátý léta. V devadesátých letech jsem sama učila - na druhém stupni. Moje překvapení, když za mnou přišla přírodopisářka a oznámila mi, že si přeje, abych Pepíčkovi Novákovi z její třídy (kde byla třídní) "psala hodně poznámek, protože mu chce dát dvojku z chování" - to bylo ještě PŘED začátkem školního roku, přebírala čtvrťáky do páté třídy a už předem byla rozhodnutá, že "ten grázl" bude mít miminálně dvojku z chování. Grázl byl jasně hyperaktivní. Chytrej milej kluk, kterej ovšem nevydržel sedět na místě a obkreslovat do sešitu krávu z učebnice (výuková metoda přírodopisářky - cílem hodin bylo co nejvěrněji překreslit učebnici - ideální pro šprtavé holčičky). S Pepíčkem to nebylo jednoduchý, holt musela učitelka na něj furt myslet - a co pět minut ho něčím zaměstnat, pokud možno něčím, u čeho mohl opustit lavici - takže u mě rozdával papíry, chodil s ukázkama kolem třídy, chodil pro třídnici, máchal houbu, zavíral a otvíral okna, myl tabuli, zalejval kytky... naštěstí byl fakt chytrej a rychlej, takže stíhal látku i tyhle "pochůzky" - a narozdíl od přírodopisářky mi nikdy neskákal po lavicích a v podstatě ani moc nevykřikoval. A v mých předmětech exceloval - narozdíl od přírodopisu, z kterého byl na propadnutí (což byl další malér s přírodopisářkou, která mi přišla oznámit, že ho musím nechat propadnout z mých předmětů, aby nebyla sama, kdo ho nechává propadnout). Po tomhle ročníku zoufalí rodiče Pepíčka vzali z naší školy a já doufám, že mu na novém místě bylo líp....
|
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.4.2011 17:09:30) Sally, nebrala jsem to až tak z pohledu rodiče dítěte, který je "exot". Mně šlo o jisté "jemné nuance" mezi dítětem s handicapem, který je řekněme únosný a korigovatelný a dítětem, které má daný limit, přes který nemůže jít. A tím myslím především mentální limit. Jestli bude dospělý člověk "podivín", ale zároveň schopný samostatného života v tom smyslu, že je plně samoobslužný, dokáže se soustavně věnovat nějaké činnosti a získá alespoň nutné minimum socializace v tom smyslu, že nebude nikoho na potkání mydlit ani mu strkat pod nos přirození. On i autismus má různé stupně a při nejtěžší formě si tu integraci fakt umím představit jen stěží...
|
Jahala. |
|
(6.4.2011 17:55:31) Monty, a jak to poznáš když to nezkusíš? A třeba ze začátku s tím asistentem? ono i s lehkou MR se dá naučit žít samostatně nebo s mírným dohledem a kdyby se to nezkusilo tak to nepůjde laťka se má nastavovat o trošičku víš než člověk může pak je šance překvapit. Pokud to opravdu nejde je kam ustoupit
|
|
sally |
|
(6.4.2011 18:12:36) Monty, tohle je těžké určit - jako tohle dítě je OK pro integraci a tohle už ne. A navíc děti s PAS se vyvíjejí a prochází různými fázemi - někdy je to s nimi docela OK, někdy je to děs. Vysvětlit dítěti, že nemá masturbovat na veřejnosti je obvykle možné - otázka je KDY... běžné děti tohle dělají v předškolním věku a řeší se s to s nima v předškolním věku... jiného to holt postihne až s pubertou - a zatímco běžné dítě už v těch deseti letech tuší, že tyhle věci se řeší v soukromí, děti s PAS nemají tu sociální intuici a pokud je to pro ně něco nového, tak s tím experimentují... a to, že někdo experimentuje se svým tělem v osmi letech neznamená, že bude masturbovat ve třiceti v kanceláři... tak jako to nebude dělat to dítě, které si to "odbylo" ve školce...
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.4.2011 18:26:26) Právě proto, že je to těžké určit bych prostě byla s integrací opatrná. Ono to může být na obě strany jak užitečné, tak minimálně kontraproduktivní. Ony totiž i ty děti bez diagnózy nejsou všechny stejné a to, co jedno snese bez problémů může jiné traumatizovat... a čím víc má třída žáků, tím je to horší. Takže sporné případy při těžším stupni postižení bych třeba nedoporučovala dávat do tříd, kde je 30 dětí.
|
Jahala. |
|
(6.4.2011 18:31:20) Monty, tak zrovna od tebe bych reakci co kdyby, tak raději ne nečekala.
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.4.2011 18:34:38) Jahalo, neříkám "co kdyby, tak raději ne". Jen vycházím z reality např. školy, kam chodí syn a tam si neumím představit, jak by učitelka se čtyřmi cizinci ve třídě zvládala ještě mentálně handicapované dítě, byť s asistentem. Proto jsem psala ty počty dětí ve třídě. Kdybych měla handicapované dítě a chtěla ho integrovat do normální ZŠ, vybírala bych si takovou, kde je dětí třeba jen 15 max. a s tím, že by ve třídě neměly být víc než dvě "znevýhodněné" děti. Prostě si myslím, že to ve velké škole s mnoha žáky musí nutně fungovat HŮŘ.
|
Jahala. |
|
(6.4.2011 18:59:06) Jo jenže když se jedná o nízko početnou třídu, je velký předpoklad, že tam budou umístěny děti už s nějakým "hendikepem" typu AHDH, SPU, logopedické vady, atd... u nás se integruje do dys tříd jsou tam děti s různými poruchami koncentrace, se středně těžkou sluchovou vadou každé dítě IVP, i když je tam asistent a dětí jen 13 myslíš, že je jednoduché mezi tyto děti zařadit autistu (ne aspergera)s LMR? no já bych řekla, že ne
|
16.5Salám&Lajka14 |
|
(6.4.2011 19:00:48) Jahalo, jednoduché to asi není nikdy a nikde, nicméně pořád mi ty menší třídy dávají jako učiteli větší prostor. Aspoň já to tak vidím, ale můžu se mýlit, nejsem učitel.
|
Jahala. |
|
(6.4.2011 19:14:23) A já bych řekla, že to tak není na AJ chodíme do běžné třídy, učitelku tam strašně ruší a několikrát mi vysvětlovala, že je děsný problém, vysvětlit dětem, že si ho nemají všímat a chudáčci se nemůžou soustředit na práci. Naše dys děti jsou takové, že sebemenší vyrušení je dobré, opravdu mají problémy s koncentrací, s Pepčou jsou ve třídě od 1 třídy každý den a jeho projevy s nimi nehnou a že se tento rok výrazně zklidnil, loni býval spoustu hodin mimo třídu. Teď je mimo skoro vždy na AJ a někdy na čtení kde jede jiným tempem. Když to zvládnou děti s které mají problémy, měli i to zvládnout i ty bez problémů i když je jich víc.
|
sally |
|
(6.4.2011 21:14:57) No, počty dětí ve třídě, to je zase úplně jiná kapitola. Když jsem učila na druhém stupni, tak jsem zjistila, že do 25 dětí jsem schopná mít přehled - tj. vědět kdo se nudí, kdo nestíhá, kdo tomu nerozumí - a hodinu přizpůsobit té konkrétní třídě, momentální náladě ve třídě, schopnostem jednotlivých dětí atd. Od 25ti dětí nahoru jsem zjistila, že toho schopná nejsem - najednou z hodin byly de facto "přednášky" pro jakousi masu.... Takže z mého pohledu jsou třicetihlavé třídy průser samy o sobě, bez ohledu na to, jeslti je tam někdo integrovaný nebo ne.
Na druhou stranu - pod cca deset dvanáct dětí už je ta třída zase "divná" - ten počet je moc malej na to, aby se tam mohla rozvinout celá škála vztahů. Když bude ve třídě pět holek, tak budou vždycky dvě proti třem, případně dvě a dvě a jedna "navíc"... když je ve třídě osm deset holek, tak už je minimální pravděpodobnost, že jedna bude vyřazená (píšu o holkách, páč ty víc prožívají tyhle kamarádství a paktování se a jsou na sebe obecně hnusnější). U kluků to asi není tak kritické, ale i tak - zarytý fotbalista spíš najde spřízněnou duši, pokud má na vybranou z víc lidí.
|
Jahala. |
|
(6.4.2011 21:55:24) Počty dětí ve třídách, jsou jedna z mála věcí u které se rozčiluji a použiju i větu tak kvůli tomu jsem cinkala klíčema. To jako fakt myslím vážně, štve mě že jsou u nás tendence kvůli šetření zase dělat velké třídy.
|
turbinka + 3 |
|
(7.4.2011 0:08:41) Pro mě je tohle věc k úvaze a celkem zapeklitá. Určitě souhlasím, že jde o míru handycapu, pokud je dítě výrazně dezorientované, neklidné atd. a je velký předpoklad, že samo průběh vyučování nezvládne... potřebuje asistenta, spec. postavení ve třídě, motivovaného učitele. Riziko je hlavně počet dětí ve třídě, může být lepší volit menší kolektiv formou speciálních tříd v rámci běžné zš nebo specka. Podle toho, co a jak v okolí funguje. Pokud můžu uvažovat, že dítě zvládne školu s individuálním plánem bez asistenta nebo bez individuálního plánu, je podle mě lepší (bez ohledu na odborná doporučení) to zkusit.Můj názor: lépe být v dobrém přijímaný trochumimoň, plně rovnoprávný člen třídy- v očích ostatních dětí, tj. být v pořádku než někdo s DG.(navíc s dg., jejíž šířka je velká a budu se muset vyrovnat s tím, že si kdokoli zjistí vše o nejhorší podobě a bude mě k ní přirovnávat, i já se k ní budu muset vztahovat a hodnotit se jako postižený). Hranice je podle mě tam, kde si dítě začne připadat jako trvale selhávající, frustrované a tedy špatné. Pak převažují asi klady diagnozy nad zápory - vím, že handycap, který mám se nějak jmenuje, vím, že to v těchto konkrétních věcech mám těžší než ti zdraví, ale vím, jak se na tom dá pracovat, můžu se ocenit za to, co jsem zvládl a dát si "milost" v tom, co mi možná nikdy tak úplně nepůjde.
Za nebezpečné populistické kecy považuju to, že dg. je vždy dobrá a není to nálepka. Být oficiálně postižený je nálepka se kterou se musím vyrovnávat. Přitom plno dětí, co dřív byli trochu mimo normu a žijí funkční dospělý život by dnes byli AS. Chápu snahu jim pomoct a upravit podmínky, ale kolik pak zůstane normálních? Dneska se norma ve všech oblastech hrozně zůžila, myslím, že ve skutečnosti je to fobie z jinakosti - nejdřív je označíme za postižené a pak je budem vést co nejblíž k normě, aby se cítili dobře (oni nebo my??)A budeme se honosit integrací. Podle mě je ideál integrace v těchto případech právě to, že když vím,že dítě vydrží kratší chvíli se soustředit, potřebuje klidnější místo, připravit se na změny, dovysvětlit zadání, pochopit přenesené významy, tak podle toho jako pedagog postupuji, mám možnost využít ve třídě pedagogickou sílu navíc, individuálně dítě poslat v rámci školy ke spec. ped.,a klidně stát v tom- ano, všichni jsme normální, jen je každý trochu jiný, něco potřebuje jinak on a něco zase on, Kačenka furt mluví, Martin by rád jen vyhrával, Honza se pere, Tonda nemá rád fyzický kontakt, tak se děti respektujte. J8 vidím skutečný problém v tomhle. Tohle totiž systém nechce připustit, přitom je to max. jednoduché.
|
turbinka + 3 |
|
(7.4.2011 0:20:17) Osobně to máme tak, že učitel a spec. pedagog ví o dg. AS, taky ví o mých výhradách. Vneslo to určitě v první chvíli strach ze strany učitele, ohleduplné chování, ochotu vyjít mi vstříct a zamyslet se. V průběhu vždy při výkyvu zhoršení jsem měla strach já, že poletíme, protože ostatní zlobili, jen se synem to už nešlo (pohled skrz nálepku), ale asi i fakt rušil, to ne, že ne.Ztím co ostatní blbli, když lezli po čtyřech, syn měl ty auti projevy, když lezl po čtyřech (v družině ne v hodině). Máme individuální plán, ale na mou žádost ne na AS (šlo vykomunikovat), v šuplíku mám novou zprávu z AS spec. ped. vyšetření, je v pohotovosti, kdyby něco, ale protože syn zatím zvládá, tak v šuplíku zůstane. Je tam pár návrhů, které by mu byli nejspíš ku prospěchu, ale nevím, jestli by je učka mohla realizovat. Má ve třídě víc složitých dětí a potřebovala by asistenta na třídu, jenže toho jí nikdo nepřidělí!!!! Proč???
|
Jahala. |
|
(7.4.2011 1:52:33) Protože, na asistenta potřebuje tu Dg. přesným doporučením SPC: asistent nutný bez toho jí kraj asistenta nedá, nebo teda peníze na něj. Leda pak se dohodnout se školou a platit si asistenta osobního.
|
|
|
Věra. |
|
(7.4.2011 22:05:42) Dobrý den, jen nakouknu, jinak to zde běžně nečtu, četla jsem posledních asi 15 přísp. Velmi ve mě rezonuje pěkný příspěvek Turbínky, ano, také myslím že jde o velice zapeklitou otázku.
A vlastní zkušenost s integrací.
Děti mám v malé vesnické škole, jedno z dětí má ve třídě autistu, klučinu.
Dítě mi vždy počítá : je nás ve třídě 14 a jeden autista.
Příliš se nezačlenil, on ani nemůže, v podstatě nekomunikuje, občas si něco brumlá pro sebe, občas pracuje -- má asistentku.
Jsou dny kdy je z těch dětí nějaký nesvůj, vaděj mu, a to i ruší celou třídu. Jsou dny kdy je v klidu a nikoho neruší.
Naše dítko jej bere jako autistu, nebere jej jako běžné dítě a nemá příliš snahu s ním nějak navazovat kontakt, ono to ani příliš nejde.
Učitelku mají zkušenou, pečlivou
tak nevím....pro ty děti to mám pocit zásadnější přínos nemá, vnímají jej jako vyloučeného, jako nějaký jiný druh dítěte, se kterým se nejde moc družit na druhou stranu alespon vidí, že i autisti jsou nasvětě
pro něj jestli má ta integrace význam ?? Netuším, to se možná ukáže časem, ale konkretně tento klučina je natolik ve svém světě, že by asi vnímal stejně vzdělávání někde v spešl škole s více asistenty a spec. pedagogy než zde
hm....kdo ví......uvidíme.......
já dříve byla zástancem integrace za každou cenu, ale nyní již nejsem, nějak u tohoto kluka nevidím žádné extra výhody, které by mu to přinášelo, spíše je tenzní a bojí se v některých situacích, třebas když je ve třídě rušno
hm--
|
Pawlla |
|
(8.4.2011 6:42:27) "já dříve byla zástancem integrace za každou cenu, ale nyní již nejsem, nějak u tohoto kluka nevidím žádné extra výhody, které by mu to přinášelo, spíše je tenzní a bojí se v některých situacích, třebas když je ve třídě rušno"
Nevidíš Ty,ale rodiče třeba ano,on je nevidí teď,ale to,že si zvykne na rušnou třídu a denně je součástí normálního kolektivu,je důležité pro jeho další život,protože rodiče nežijí věčně a na každý chce nechat dítě za zdmi ústavu,zvlášťe když NENÍ těžce postižené.Já vím,že by to bylo pohodlnější pro všechny,i pro rodiče,protože ve speciálních školách mají děti jak v bavlnce a nic nemusí řešit,ale oni chtějí dítě začlenit,zkuste se nad tím zamyslet.
|
Věra. |
|
(8.4.2011 6:50:30) Pawlio, chlapec si zatím na rušnou třídu příliš nezvykl, spíše je tenzní. Někdy je v klidu, někdy ve velkém napětí a je vykolejen.
Kdybys pozorně četla mé příspěvky, četla bys, že v tomto konkretním případě nesoudím zda to smysl má či ne, a že se to ukáže až pozděj.
Jenže pokud někdo / konkrétně Ty/ čte v příspěvku jen to co che číst a k tomu ostatnímu je slepý, a udělá si svůj vlastní závěr, úplně mimo to co pisatel psal, pak je jakékoliv psaní zbytečné.... nemá smysl psát nic, pokud Ty akceptuješ jen jeden určitý názor a k jinému jsi doslovně slepá.....
nevím o vašem případu nic, ale jestli má vaše dítě nějakou poruchu komunikace, tak ji má zřejmě zděděnou po Tobě, sorry......
|
Pawlla |
|
(8.4.2011 9:28:34) Reagovala jsem na to co jsi psala,dokonce jsem to i zkopírovala,takže to tvoje slova byla,na přiblblé osobní útoky reagovat nebudu.
|
Pawlla |
|
(8.4.2011 10:03:58) No ano,počet do 20 dětí na třídu je ideál,pak když je i asistent,tak je to super,ale prostě se musí chtít.U nás mám pocit,že největší problém je to,že se ve většině případů nechce.
|
|
Pawlla |
|
(8.4.2011 10:05:55) Gigo,mám se starší dcerou úplně stejné zkušenosti,ony se pak ty zdravé děti úplně jinak dívají na postižené,pokud jsou od mala zvyklé,že jsou s nimi,berou jako samozřejmost,že jsme každý jiný,že někdo potřebuje pomoc,je to určitě přínosné pro obě strany.
|
Petra+2 |
|
(8.4.2011 11:23:48) Tak na integraci si já stěžovat nemůžu, měli jsme štěstí, Martí chodí do málopočetné třídy - 10 dětí (5 holek a 5 kluků), je velmi oblíbený, všichni ho berou jako jednoho z nich, asi ani neví, že je nějaký "jiný", pokud je nějaký problém - třeba do někoho bouchne, když je nervozní (výlet, divadlo), učitelka to umí dětem skvěle vysvětlit, proč a jak, ale Martí v téhle třídě téměř nevyšiluje, má tu svůj klid, nikam se nestěhujou, je málo dětí v celé škole. Ve třídě s 26 dětma jsme měli obrovský problém, byl tak nespokojený, že se choval jako šílenec (doma i ve škole).
|
turbinka + 3 |
|
(8.4.2011 13:34:44) Jahalo, já vím, ale stejně přinejmenším papírově by byl asistent psaný na syna, kdokoli z rodičů i dětí by se mohl oprávněně ptát, proč tam asistent je, a označit si tak syna jako jiného, což zatím v kolektivu není. Někdy mě to láká -sama jsem to učce nabídla, protože mi přišlo hloupé, jak je vyřízená - ona upřímně řekla, že vyřízená je i z jiných, stejně jsme domluvení, že kdykoli bude mít ona pocit, že už to dál nejde, tak bude asistent. Ideálně mi to připadá jako tobě, ale už jsem se párkrát přesvědčila, že lidé jsou různí a věřit, že asistent bude zrovna ten ideální, co bude dělat, že k synovi nepatří, ale je tam pro všechny stejně. Je možné, že na to dojde, ale určitě bych předtím probrala se synem, jak to je.
Nevím, jestli jste pochopili, jak jsem to myslela s tím systémem a žádostí na asistenta. To já samozřejmně vím, že nárok na asistenta je na základě DG. - asistent nutný, ale myslím, že by to mělo být jinak. Stejně jako píše Sally, někdy se sejde náročnější třída a než trápit učitelku nebo trhat kolektiv, mělo by jít prostě přidělit asistenta na třídu. Snažím se říct, že DG. je hrozně přeceňováno. Je totiž dost jedno do jaké škatulky dg. kdo zapadne, ale jaké jsou jeho skutečné projevy a potřeby a na ty by se mělo "zákonně" reagovat a ne chtít DG.
Petro můžu se zeptat na základě čeho má třída 10 dětí? Je to spec. třída nebo nějaká vesnická, soukromá? Pro dceru by to byl ideální počet dětí, ale do specky se mi moc nechce, v tomto souhlas s Pawlou, a soukromou zřejmě neuplatím.
|
Petra+2 |
|
(8.4.2011 18:49:47) Turbinko, je to třída respirační, pro děti s astmatem, jsou tam na celé škole zařazovány i děti s lehčím autismem. Uvažovali jsme předtím i o škole pro slabozraké, také tam měly děti s autismem i DMO. Tam bylo asi jen 6 dětí. Nevím, jestli ale takové třídy jsou i jinde v republice nebo jen u nás. Pak jedině vesnickou?
|
|
|
|
|
|
|
|
Věra. |
|
(8.4.2011 6:53:36) nepsala jsem nic o zdech ústavu, nepsala jsem nic o tom co je pro koho pohodlnější.....
pokud mi začne někdo podsouvat názory které nemám a nevyslovila jsem, tak marná sláva......a ztráta času, Pawlio
nevím proč to děláš, ale je to čistě Tvůj problém a myslím že Ti dělá problémy i v reálném životě, nezávidím toto předem nasrané nastavení.......a potřebu vidět v tom druhém zrcadlo svých negativních myšlenek......
|
|
|
|
|
|
Věra. |
|
(7.4.2011 22:09:10) Sally čáááu.
Hele a co říkáš na situaci že ve třídě jsou dvě holky a deset kluků, dobrý ne ??
U nás je malá škola a obecně vnímám ty malé počty / prvnák mi chodí to třídy se 14 dětma/ jako velice příjemné. Hezky se dětem věnují, stíhá se, zpívá, tančí, je čas i na osobní vztahy....pohoda....všichni se znají, neměnila bych.....
když si vpomenu na naše třídy za nás ---běžně 34, 36, ba i 37 nás jeden rok bylo, vždy k tomu nějaký dys, nějaký ADHD.....no tedy.......to bylo jiné kafe
|
sally |
|
(7.4.2011 22:27:34) Věrko, čtrnáct dětí mi přijde OK... je to maličká třída, ale v těch čtrnácti to asi jde.... dvanáct - nevím, to mi přijde na hranici... ale já učila na druhém stupni, třeba je to na prvním jinak (určitě je to jinak, děti jsou mladší atd.).
U nás má mladší (pětiletá) 22 dětí - ale je tam učitelka a asistentka. Prvňák má 23 dětí a je to teda hukot. Navíc teda zrovna tahle třída se sešla plná energických osobností, jsou velmi hluční a v tý třídě to fakt vibruje... nevím jak to popsat, ale je tam šílené množství energie. Více méně pozitivní, ale fakt nářez... chodím občas pomáhat, po dvou hodinách jsem totálně vyfluslá, oni jsou hodní, ale POŘÁD MLUVÍ.... není tam jediná uťáplá holčička, co by tiše seděla v koutě, všechno jsou to děsný pavlačovky. Kluk je tam jeden takovej uťápnutej, ale už se taky částečně přeorientoval, začíná ho být víc vidět a slyšet... Těch kdyby byla polovina, tak by to určitě nebylo na škodu věci, takhle je jich příliš. Mám srovnání se třema paralelkama - ani jedna z těch zbývajících tří tříd není tak intenzivní....
|
Věra. |
|
(7.4.2011 22:30:38) Těch 23 dítě může být na citlivé a klid vyžadující dítě hodně. Zejména, jestli je tam hukot....to každej nemusí snést tak úplně dobře.....
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pawlla |
|
(8.4.2011 6:33:29) Monty,těžší postižení se ano u nác neintegrují,neargumentuješ k věci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|