Přidat odpověď
Pawllo,
když jsem před deseti lety učila na jedné škole, byla tam v páté třídě holčička - autistka. Já bych to ani netušila, protože jsem s ní do styku přišla málo, snad jen při suplování, při pohybu po škole fungovala naprosto "normálně". No ale věděla jsem o ní, občas se o ní mluvilo. Chodila do té školy, tuším, od druhé třídy. Třídní učitelka ji zvládla bez asistenta, i když podle některých příhod to nebylo vždy snadné.
Každopádně do páté třídy fungovala naprosto stejně jako jiné děti, neměla snad ani žádné úlevy a co vím, psala pohádky a další příběhy, které si děti třeba na škole v přírodě četly před spaním. I tam s nimi jezdila.
Že by ji děti zbožňovaly, to ne, leckdy jim lezla na nervy svými zvláštnostmi, ale byla součást jejich třídy, braly to.
Také jsme tam ale absolvovali nějaká školení a v rámci jednoho jsme navštívili speciálku pro autisty a mentálně postižené děti. Viděli jsme individuální plány autistů, pomůcky a pracovní listy pro mentálně postižené (nebylo to pro oboje dohromady, prostě něco pro autisty, něco pro mentálně postižené)...a podle povídání těch pedagogů tam (milí, vstřícní a o dětetch mluvili moc hezky) to bylo o něčem úplně jiném. Autisté, co navštěvovali tu speciálku, by v běžné základce prostě neměli šanci "přežít".
Takže já bych řekla, že je to spíš o druhu (stupni) autismu nebo i jiného postižení...
A té holčičce určitě diagnóza pomohla, protože se tak daly vysvětlit věci, které dělala, a potřeby, které měla, které by se u jiných dětí třeba netolerovaly.
Podle mě je to o konkrétních lidech na konkrétních školách. Musí se sejít vhodná konstelace ředitel/ka - učitel/ka, ale nelze chtít po všech ředitelích a učitelích, aby na sebe toto břemeno vzali, protože, ať chceš nebo ne, je to zátěž navíc a ne každý ho dokáže ustát. Ovšem bez diagnózy by mohlo být to dítě posuzované podle nesprávných měřítek a řekla bych, že by z toho nevyšlo dobře ani u dětí, ani u učitelů.
Předchozí