Re: Nechce někdo zase hubnout?

Moniko, já to mám zažité od dětství, ráno nejprve pohyb a pak teprve jídlo.
I na pionýrských táborech za minulého režimu jsme po budíčku vybíhali na louku na povinnou rozcvičku a teprve potom byla snídaně.
Za školní docházky jsem před odchodem do školy nikdy nesnídala, na to jsem neměla ani pomyšlení, jedla jsem až o přestávce a když jsem neměla nic s sebou, tak až oběd (to nebylo dobré, poslední vyučovací hodiny už jsem dost trpěla).
V devadesátých letech pak přišel do módy ranní jogging, to jsem provozovala, dokud se mi nenarodiy děti a pak jsem znovu začala za covidu.
Snídat v práci nebo cestou do práce není tak komfortní, jako snídat doma, ale někdy to situace žádá.
Ranní rozcvička je ale nepodkročitelný standard, asi jako čištění zubů, v časové tísni třeba jen deset minut, ale nevynechám.