Re: Problém so synovým stravovaním

No já to neberu zle, já si jen myslím že si to prostě nedovedeš představit, možná proto že ses s podobný typem dítěte ještě nesetkala. Konecknců já sama žádný jiný neznám. Já s dětmi rozhodně žádný cavyky jinak nedělám, spíš naopak, hysteráky apod jsme měli taky, prostě normálka.

I když jak jsem pročetla diskuzi tak třeba u zakladatelky si netroufám posoudit nakolik je to podobný případ, možno jo, možná ne. Je fakt že to hladovění nakonec byly jen 2 hoďky kdy nedostal nějaké pochutiny, tak možná vážně jen matku zkouší, co já vím. Ale prostě to musí nejlíp vědět zakladatelka, já už si netroufám při svých zkušenostech vynášet od stolu nějaký rychlý soudy.

Psycholožka říká, že syn má určitý rysy autistickýho spektra (rozhodně není autista, ani nemá žadnou dg), ale to je prostě strašně široká oblast a on má nějaké podobné projevy - skládá věci do řad, má rád a vyžaduje rituály, jako mladší byl problém třeba změna bot - přechod z letního oblečení na zimní apod.

A v tom je to podobné s tím jídlem - tak jak pro něj byl velký problém přestat nosit své oblíbené boty a vzít si jiné, tak stejně to má když má místo těstovin sníst něco jiného. S věkem se to v jiných oblastech dost vylepšilo, i když stále musí mít ráno a večer flašku mlíka, stejnou deku a plyšáka. Jídlo ale jde hodně pomaloučku, ale bylo to dřív i horší.

Ale on se i snaží - jak je starší ta už je s ním domluva - on mi to slíbí, pomůže nakoupit, nachystat, uvařit, dokonce se fakt i upřímně těší, ale prostě jak to má před sebou na lžičce, tak mu úsměv zatuhne a prostě to "nedokáže". Asi to líp popsat neumím.
Popsala bych ti jak jsme se minulý týden učili jíst rýži, to by ses teprve nasmála. No zatím to nedopadlo, ale flintu do žita neházím.