Re: Problém so synovým stravovaním

Ale jo, já chápu tento typ rad, sama jsem dřív byla názoru, že žádné zdravé dítě dobrovolně hlady neumře. Teď když mám doma to co mám, tak bych s takovým tvrzením už byla opatrnější.

Samozřejmě tady na diskuzi se těžko pozná, co by na to konkrétní dítě platilo, zda to matka zkouší přitvrdit málo, nebo zda to vážně nejde.

Ale vím že děti co klidně budou hladovět jsou, někdy mi přijde že to moje hladoví snad pořád (rozhodně dobrovolně).

Já to sem psala hlavně proto, že vím jak je těžké se s tím někdy vypořádat, když každý radí, tak udělej toto, nebo tamto, jsi měkká, je rozmazlený atd.. Prošla jsem si tím, a i manžel mně obviňoval z toho že dítě špatně jí.
Dost jsem se tím trápila co dělám špatně, až dokud se nenarodila dcera a já zjistila, že i když je vychovávám stejně, dávám od jim miminka stejné jídlo, jsem na oba stejně přísná i měkká, tak dcera jí dobře, syn prostě ne.