Re: Aspergerův syndrom a co dál?

Dobrý den ,mi jsme se diagnozu asper dozvěděli asi před 2 měsíci .Syn má skoro 8 let ,chodí do jednotřídky a díky tomu školu zvláda .Diagnoza u nás trvala 1,5 r ,kdy jsme chodili za psychologem ,který to nepoznal a asi o AS nic nevěděl.Ze školy nám bylo stále hlášeno že syn je asociální ,rozmazlený a nesamostatný a pak autistický.Objednala jsem ho tedy ke specialisce která měla hned jasno .Ve škole kde mi bylo nejvíc hlášeno ,že je syn je jiný se najednou cukly a začaly nám tvrdit ,že je OK.Se školou si ted vůbec nevíme rady protože syn tam tak nějak funguje ale doma s ním máme "peklo".Stalý brekot (např.čištění zubů), stálé opakování opakování nesmyslných vět ,stále omluvy (a to i za to za co vůbec nemůže),stále ujištování .A je toho samozřejmě víc .I jeho 4 letá sestřička pochopila že brácha není OK ,snaží se nám pomáhat .Ve školce už příznaky aspera měl ,ale učitelka nic o asperu nevěděla a tak nám to neřekla až ted .Ted jsme byly v SPC ,kde s touto dignozou souhlasí ,poradili nám jak s ním pracovat ,jak ho vše naučit .Hygiena nás naprosto míjí ,najít věci ve skříni je velký problém ,synova řeč je pro nás hlavolam atd.Linda