Aspergerův syndrom a co dál?
Tak jsme po mnoha mnoha měsících od objednání absolvovali vyšetření v APLA. V těch měsících čekání jsem si střídavě říkala, co blbnu, vždyť syn zas tak jiný není, a střídavě dostávala impulsy ze školky, že by nějaké vyšetření bylo na místě (mají ve třídě holčičku s AS s asistentkou, které se synek "nezdál"). Taky jsem si vyslechla poznámky od kamarádky, že v APLA diagnostikují PAS každému
.
Rozhodně mi 2,5 hodinový anamnestický rozhovor se mnou, obsáhlý dotazník pro školku a 2 hodinové vyšetření syna přišlo jako neodfláknutá diagnostika. A výsledek je právě dg Aspergerův syndrom.
Ale chci se zeptat maminek podobně jedinečných dětí, jak postupovaly dál? Syn nastoupí v září do první třídy, tak jsme byli odesláni do SPC. Není ovšem jisté, zda se návštěva tam do nástupu do školy stihne. Co se tam bude řešit a co si od toho slibovat? Asi se máme spojit se synovou budoucí učitelkou a taky dát zprávu pediatrovi. Jsou nějaké další možnosti? Rodičovské skupiny, apod.? Taky jsme to řekly jeho sestře (12) a babičkám. (No, jedna nám rovnou řekla, že jsme se uchlácholili nějakým syndromem a jsme na něj moc měkký, měl by mít víc respektu a vůbec být vychovanější....)
Vím, že někdo radši tuto dg před okolím tají, někdo s ní zase své dítě jakoby hájí. Zajímaly by mě názory na oboje. Co třeba synova učitelka klavíru? Nebo další příbuzní, kteří jsou se synem často? Co za rok vedoucí na táboře? Jste pro to, aby se tato dg šířila dál, nebo byste dítě předem nezaškatulkovávali?
Připadám si, že jsme na cestě s naším synkem překonali úsek velkého rozčarování, zlobení, trápení, zklamání a hlavně pochybností o svých rodičovských schopnostech a teď stojíme na rozcestí, odkud se ale ty nové cesty zdají trochu jasnější. Je to náš milovaný chlapeček a ráda bych ho naučila jak zvládat těžkosti co nejlépe.
Odpovědět