Modrá neděle

Den autismu.
Propagace veliká, plno plakátů, akcí, modrých triček..

Tak co je špatně? Proč nemáme pnp (tihle lidé obecně, nejen my), proč bojujeme o asistenty se školami a o pomůcky se sociálkami a hlavně lidmi, neznalostí, nepochopením atd. atd.

Měli jsme pěkný den, modrý :)
Byli jsme na koně. Riška jezdil! Vůbec se nebál, celý žhavý :) Pohladil si jehňátko. Pak na procházku v parku a v cukrárně.
Už v autě jsem viděla, že začíná nějaký chaos v hlavě. Proč? Nevím. Snadno zaměnitelné s únavou, asi zmatek, moc vjemů. Doma za ruku na záchod, držet za ruku při večeři - v druhé půlku rohlíku, suchého, ve sprše zkameněl, v pyžamku byl k sežrání, "ňunínek"; pak vzal hrnek od večeře a začal se šíleně smát, že pije prázdno, stále jsem u něj s konvičkou, že mu doliju, položil na linku a smích se změnil v pláč a řev, začal se točit, z linky sletěl ten hrnek, pořád ještě prázdný, hrnek odkapávací plný umytých příborů a bohužel i nožů, no a taky flaštička s léky, bez vršku samozřejmě. V tom afektu si klekl a nakonec schoulil do klubíčka přímo do té lepkavé kaluže. Přenesla jsem ho do postele, převlékla, donesla ten pitomý čaj a léky (už bylo nabráno v pipetách), lehla jsem si k němu a čekala až usne.
Teď jsem tady a je mi smutno.