Aspergerův syndrom u dívek

Máte někdo zkušenost? Byla jsem s dcerou na terapeutickém sezení a terapeutka se mne snaží přesvědčit, že dcera má velmi pravděpodobně Aspergerův syndrom. A doporučila mi, abych vyhledala nějaké dobré SPC (prosím doporučte v Praze) kvůli diagnostice a možným individuálním plánem ve škole.
Přiznám se, že ačkoli je dcera od malinka hodně jiná a svá, nikdy mne nic podobného nenapadlo. Maximálně ADHD či od puberty ADD. No a jak tak o tom čtu, začínám tomu i trochu věřit, že minimálně nějaké znaky má. Na netu jsou nějaké testy a ty AS nevyloučily.
U dívek se AS prý špatně rozpoznává, donedávna to byla doména chlapců. Holčičky jsou sociálně celkově zdatnější, takže můžou chybět typické znaky jako vyhýbání se očnímu kontaktu apod. Také mimořádné nadání být vůbec nemusí, AS mají i lidé normálního či podprůměrného IQ.
Proto mě zajímají vaše zkušenosti, jak se to u vašich dívek projevilo, jak jste získali diagnózu a jak dítě studuje. Případně ještě jaká byla dcera jako malá a jaká v dospívání. U nás je to velký rozdíl, před pubertou spontánní a pro děti velmi přitažlivá, s velkou fantazií a zábavnými nápady, beze strachu, dost prostořeká, dramatický talent - zpěv i básně. Od puberty nemluvná a tichá, asociální, ve škole se nesoustředí, nezvládá organizačně, velký odpor k předmětům, co jí nebaví. Vůbec nechce mluvit, bojí se, že řekne něco nevhodného, už vůbec ne před třídou.
Zájmy má takové, u kterých se může zavřít v pokoji a "snít". Chce psát, fantasy. Hodně čte. Poslouchá hudbu skoro pořád, i když má migrénu. Nemá ráda světlo a hluk (křik dětí hlavně). Je hodně obézní, ale vůbec jí to nevadí a podle terapeutky to není nějaký vzdor či póza, opravdu to tak má. Vadí jí, že to vadí ostatním, jí to jako problém nepřipadá. Sociálně mi vždy přišla tak o 2 roky pozadu, ale skoro bych řekla, že je taková naivka, že klidně i o 4 roky (dá-li se to takto specifikovat).